Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 16. kapitola

Bella a Alice


The vampires princess - 16. kapitolaDalší díleček. :) Dnes nám na scénu přijde nová postava a pěkně nám to vše zkomplikuje. Kdo? To si přečtěte. :D Přeji příjemné počteníčko, vaše simi1918.

16. kapitola

Druhý den jsem do školy nemusela, protože svítilo sluníčko a sama jsem jít nechtěla. Dohodli jsme se tedy, že mě jakoby vezmou na výlet, na který mají údajně jet. Popravdě pojedou na celodenní lov a já zůstanu doma, jelikož krev ještě nepotřebuji.

Když jsem dokončila ranní hygienu, oblékla jsem si věci na doma v podobě šedých tepláků, bílého tílka a bílých kotníčkových ponožek. Potom už jsem hotová seběhla do obýváku a šla se se všemi rozloučit.

„Bude se mi strašně stýskat,“ tulila jsem se na sedačce k Edwardovi.

„Mně taky. Ale neboj, večer budu doma. Hlavně na sebe dávej pozor, ano? Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo.“ Hladil mě po hlavě a tiskl na svou hruď.

„Udělej si třeba holčičí den. Zajdi si na manikúru, pedikúru, ke kadeřníkovi, na kosmetiku, do města nakupovat. Prostě se přes den bav a večer už budu doma tak kolem sedmé,“ navrhoval mi pěkné bláznovství. Když jsem se nad tím ale zamyslela, nebyl to zas až tak špatný nápad.

„Tak jo, mohla by to být zábava, ale stejně se mi bude po tobě stýskat,“ souhlasila jsem s jeho nápadem a naklonila se k jeho rtům.

„Vždyť mně přeci také,“ zašeptal a spojil naše rty. Líbali jsme se něžně a s láskou. Navzájem jsme si opláceli polibky, a když mi došel vzduch, jen jsme se objímali.

„Edwarde, je čas, vyrážíme,“ přišel za námi Carlisle. Edward se na mě usmál a pomohl mi se postavit. Doprovodila jsem ho až do garáže, kde mi dal poslední polibek na rozloučenou, a pak naskočil do jeepu za Rose a Emmettem. Zamávala jsem všem na rozloučenou a poté se vrátila zpátky do domu. Fajn, mám celé dopoledne i odpoledne jen sama pro sebe. Takže jsem začala snídaní. Esme mi ještě před tím, než odjela, připravila tousty, a tak jsem se do nich s chutí zakousla. Po snídani jsem se vydala k sobě do pokoje a vytáhla si rozečtenou knížku.

Četla jsem si asi dvě hodiny, když mě to přestalo bavit. Začala jsem se připravovat na odpoledne ve městě, a tak jsem se vydala do koupelny trochu se zcivilizovat. Lehce jsem se namalovala, své lehké přírodní kudrliny jsem tentokrát narovnala žehličkou a vydala se do šatny obléknout. Protože venku svítí sluníčko, je tam tak podstatně větší teplo, a proto jsem si na sebe vybrala černou minisukni s bílými proužky, čistě bílé tričko a přes to top. Obula jsem si lodičky ve stylu sukně a topu, nasadila si sluneční brýle, popadla kabelku a vyrazila ven.

Zase po dlouhé době jsem řídila svého miláčka Lamborghiny. Byl to docela osvobozující pocit. Pustila jsem si nahlas rádio a začala si zpívat písničku s interpretem.

Po půl hodince jsem dojela na náměstí v městu Olympii, kde jsem zaparkovala a zaplatila lístek za parkovací místo. A potom jsem se konečně dostala do víru nakupování. Nejdříve jsem si ale došla na tu manikúru a pedikúru, jak mi navrhoval Edward, a musím říct, že někdy má nápady doopravdy úžasné.

Celá spokojená a šťastná jsem vycházela z nehtového salónu s novými nehty na rukou i nohou. Má další zastávka bylo kadeřnictví. Když jsem tam vešla, měli narváno, ale jelikož mám času dost, došla jsem k pultu a objednala se.

„Dobrý den, co pro vás mohu udělat?“ zeptala se mě paní za pultem.

„Chtěla bych se u vás na dnešek objednat,“ řekla jsem jí svůj požadavek.

„Je mi líto, ale na dnešek už máme plno, ale na zítra bych vás mohla objednat,“ usmívala se na mě, i když jsem poznala, že ten úsměv je až moc umělý a křečovitý.

„Zítra už nemám čas. Prosím, vím, že to určitě dokážete zařídit,“ naklonila jsem se k ní více a z kabelky vytáhla ruličku bankovek, kterou jsem jí vtiskla do dlaně. Vyjeveně na tu ruličku dívala, polkla a pak se na mě mile usmála.

„Jistě, slečno, na kdy byste chtěla?“

„Co nejdříve bych prosila.“

„A co takhle hned, byla byste náš VIP zákazník?“

„Tím nepohrdnu,“ usmála jsem na ni a následovala ji.

„Monty, tohle je náš VIP zákazník, vezmi ji na řadu hned,“ poručila chlápkovi s růžovou košilí, bílými kalhotami a botami a silně nagelovanými blonďatými vlasy. Gay, došlo mi okamžitě, ale je to přeci kadeřník, tak co bych očekávala.

„Tady Monty je nejlepší ze všech, je to špička ve městě. Podejte mu svůj návrh a on vám ho vykouzlí,“ představila mi ho Selena, ta paní od informací. Měla jmenovku na blůze a proto znám její jméno.

„Mnohokrát děkuji,“ otočila jsem se na Selenu.

„Nemáte za co,“ usmála se na mne znova a poté odešla zpátky ke svému pultu u informací.

„Tak, máte nějakou představu, co byste chtěla?“ zeptal se mě Monty.

„No, chtěla bych vlasy prostříhat, aby měly tvar, délku nechat a udělat patku na pravou stranu. Mohl byste mi udělat i blonďatý melír,“ podala jsem mu svoji představu.

„Jak si přejete, slečno. Prosím, posaďte se,“ ukázal na židli před velkým zrcadlem. Kývla jsem a posadila se. Křeslo bylo velké, a tak jsem si vedle sebe položila i kabelku.

„A prosím, nevykejte mi, jsem Bella,“ poprosila jsem ho.

„Ou, tak dobře, já jsem zase Monty,“ zasmál se typickým gayským smíchem, ale překvapivě se mi to líbilo. Také jsem se usmála. Monty přes mě dal igelit a hlavu mi položil do umyvadla na kolečkách, speciální pro kadeřníky. Namočil mi vlasy a poté je umyl. Když jsem měla hlavu umytou, umyvadlo odvezl a pustil se do mě.

Nejdříve mi mokré vlasy rozčesal a potom vzal takové zvláštní ostnaté nůžky a začal mě s nimi stříhat doprostřed vlasů.  Tím mi je zřejmě prostříhával. Jakmile s tím byl hotov, ostříhal mi normálními nůžkami konečky. Pak se pustil do mé budoucí patky. Ukázala jsem mu, jak ji chci dlouhou a on udělal jen pár šmik, šmik a měla jsem ji. Se stříháním už byl hotov, a tak mi začal hlavu fénovat.

Hlava byla suchá a on už dostříhával jen detaily. Výsledek byl impozantní. No a nakonec přišlo melírování. Mezitím, co si šel namíchat barvu do zadu, já si půjčila časopis na čtení a začetla se. Monty byl zpátky, co by dup, a tak mi to napatlal na hlavu. Každý pramínek obalil alobalem, až jsem si připadala jak mimozemšťan. Když byl hotov, poslal mě si sednout pod fén a on mezitím uklízel mé vlasy pod křeslem. Překvapilo mě, kolik toho bylo.

Pod fénem jsem byla půl hodiny, než si mě zase posadil k sobě na křeslo. Alobal mi sundal a dnes už podruhé přivezl umyvadlo na kolečkách. Barvu mi spláchl a pustil se do fénování. Tentokrát použil i hřeben na objem, a když mi poté ukázal výsledek, nemohla jsem se poznat.

„Páni, Monty, to je… krása.“ Nic jiného ze mě nevypadlo, protože jsem ještě pořád byla v šoku z toho odrazu, co se na mě díval. Dívka měla své vlasy prostříhané od patky, takže kdyby si je stáhla do culíku, horní vrstva vlasů by jí z gumičky vypadla. Její tehdejší kaštanová barva byla teď celá prosvětlená blonďatými prameny a výsledek byl doopravdy úžasný. No a patka dodala celému výsledku sexy dojem.

Postavila jsem se a otočila se k Montymu.

„Moc děkuji, Monty, je to úžasné,“, poděkovala jsem mu a z kabelky vytáhla stejnou ruličku bankovek, jakou jsem dala Seleně.

„Ná, tady máš dýško,“ podala jsem mu ruličku.

„Ježíš, Bello, to nemohu přijmout,“ zdráhal se.

„Ale, prosím tě, jen si to vezmi,“ usmála jsem se na něj a rozloučila se s ním. Došla jsem ke kase a zaplatila platinovou kartou. Slečna za kasou na ni koukala jak na nějaký nevysvětlitelný jev a do rukou ji brala jak posvátnou věc. Jen jsem nad tím kroutila hlavou, a když jsem vyšla z kadeřnictví, má další zastávka byla kosmetika.

Dopřála jsem si olivový zábal na obličej a okurku na oči. Nikdy jsem to sice nezkoušela, ale od teď to budu dělat pořád, protože je to strašně příjemné. Když mi zábal smyli, posadili mě zase na křeslo před strašné množství kosmetiky a slečna se do mě pustila.

Nejdříve mi obličej namazala podkladovou bází pod make-up. Poté mi dala onen make-up a roztírala. Dokonce mi ho dala i na uši a do půlky krku. Pak přišla řada na líčení. Nevím, do jakých barev mě malovala, ale nechala jsem to na ní. Ona je tu odbornice, tak co. Po stínech mi udělala lehké linky a oči zvýraznila řasenkou. Obličej mi poté přepudrovala a použila tvářenku. Zakončila to barevným a třpytivým leskem a byla jsem hotová.

Když mě otočila na zrcadlo, doopravdy na mě koukal jiný člověk, tedy poloupír, než ráno. Výsledek se jí opravdu povedl. Řasy jsem měla husté a dlouhé, přirozenou barvu pleti s růžovými tvářemi a stíny jsem měla černo-hnědo-stříbrné. Jedním slovem nádhera.

„Děkuji,“ otočila jsem se na slečnu toho díla a šla zaplatit.

Když jsem vyšla ven, cítila jsem se krásně. Ještě mě napadlo, že bych si zašla na masáž, ale pak jsem si řekla, že Edward to umí stejně jako ti lidé, co to tam dělají, a od něj to chci radši. Takže jsem se vydala na poslední zastávku dnešního odpoledne a to jsou nákupy. Udělala jsem krok, že vyrazím, ale v tom mi zakručelo v břiše. Podívala jsem se na hodinky a ono už bylo půl třetí odpoledne. Páni. Nějak rychle to uteklo. No nevadí, tak hold udělám ještě jednu mezi zastávku a tou je oběd.

Zašla jsem si do jedné luxusně vypadající restaurace a stoupla si k pultu, za kterým stál asi pětadvacetiletý kluk s mlsným výrazem směrující na mou osobu. V duchu jsem si povzdechla a oslovila ho.

„Dobrý den, chtěla bych stůl pro jednoho,“ řekla jsem odměřeným hlasem.

„Ale jistě, krásná slečno, prosím, následujte mě.“ Pokynul rukou a vedl mě ke stolu pro jednoho.

„Vaše obsluha tu bude hned a mé číslo je sedm tři dva, osm šest tři, pět osm čtyři, tak když tak zavolej,“ mrkl na mě ten nezdvořák a odešel. Kdyby ho tak viděl Edward, to by si dal hošánek voraz. Ach, Edward, už se mi po něm tak stýská. Uklidňovala jsem se ale dojmem, že za několik hodin už se uvidíme. Číšník už naštěstí byla žena, a proto jsem si v klidu obědnala kachnu na medu a červené víno. Také si někdy mohu dopřát luxus, ne?

Jídlo jsem tu měla za chvíli a musím uznat, že to bylo výborné. Budu muset někdy přemluvit Edwarda, aby mě sem někdy vzal na večeři, určitě se mu to tady bude líbit.

Po dojedení jsem zaplatila a vyrazila konečně na nákupy. Bylo to super, být takhle volná. Chodila jsem z obchodu do obchodu a užívala jsem si to být takhle ve víru nakupování pod svojí taktovkou. Akorát jsem vycházela z dalšího obchodu, když jsem do někoho vrazila a mé tašky mi upadly.

„Omlouvám se,“ vykoktala jsem omluvu a začala sbírat své tašky, ale čísi svalnaté hnědé ruce mi začaly pomáhat.

„Není za co, to spíš já bych se měl omlouvat, není vám nic, slečno?“ promluvil na mě mužský hlas a já konečně vzhlédla. Přede mnou stál asi kluk něco kolem dvacet dva, dvacet tři let, přes dva metry a s černými vlasy a černýma očima. Voněl zvláštně. Jako les, nebo tak něco. Nikdy jsem takovou vůni necítila, zvláštní.

„Jsem v pořádku,“ usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.

„Vážně vám nic není?“ Teď se trochu mračil, ale pořád se trochu usmíval.

„Opravdu mi nic není,“ zasmála jsem se a v tu chvíli se jeho pohled změnil. Díval se na mě zbožně, oddaně. Ježíš, asi blázním.

„Dobře, budu vám věřit,“ zasmál se a já se k němu přidala.

„Ou, vaše tašky, madam,“ podal mi je.

„Děkuji za pomoc,“ poděkovala jsem mu.

„Není zač, slečno. Rád pomáhám dámám v nesnázích,“ mrkl na mě.

„Jaká dáma, jsem Bella, Bella Swanová,“ napřáhla jsem ruku na pozdrav a zase se zasmála.

„Jacob Black,“ představil se mi a ruku přijal.

„Mohl bych tě pozvat na drink, když jsem do tebe tak neomaleně vrazil?“ zeptal se s lišáckým úsměvem a já uznala, že jedno pití přece nic neznamená.

„Dobře,“ pokývala jsem hlavou a usmála se.

„Jen bych si chtěla ty tašky odnést do auta,“ dodala jsem. Nechce se mi s nimi vláčet.

„Jistě,“ pokýval hlavou a spolu jsme vyrazili k mému autu.

„Ty jo, to je tvoje auto?“ díval se vyjeveně na mého miláčka, když jsme došli na parkoviště na náměstí.

„Jo,“ zasmála jsem se jeho výrazu. Tašky jsem dala do kufru, zamkla a otočila se na Jacoba.

„Tak, veď mě, já se tu totiž moc nevyznám, nejsem odtud,“ přiznala jsem se mu.

„No, popravdě, já také nejsem zdejší. Byl jsem tady jen na otočku,“ přiznal se i on a pomalu jsme se někam rozešli hledat cukrárnu, nebo bar.

„Doopravdy? A odkud jsi?“ zeptala jsem se ho cestou.

„Bydlím v La Push, to je rezervace v městečku Forks,“ odpověděl mi a já na něj vyjeveně vyvalila oči.

„Vážně? No, já jsem z Forks.“

„Fakt? To bychom se ještě mohli někdy sejít.“

„Jo, to bychom mohli, ale teď musíme najít nějakou tu cukrárnu, nebo bar.“

„Jo, to máš pravdu.“ Nešli jsme ani nijak daleko, než jsme došli k dobře vypadajícímu baru. Spolu jsme si tam sedli a zapovídali se a přitom si objednali. Já jsem si dala nealko koktejl a Jacob jen minerálku.

Byla s ním docela sranda. Vyprávěl mi, jak se žije v La Push, a o jeho kamarádech, kteří jsou pro něj jako bratři. Také mi prozradil, že je indián, čemuž jsem ze začátku vůbec nevěřila. Já jsem mu zase prozradila, že pocházím z Itálie, ale teď tu žiju u příbuzných. Vyprávěla jsem mu, jak se v Itálii žije, a dokonce mě přemluvil, abych mu něco italsky řekla. On prý umí akorát anglicky a trochu španělsky. A proto jsem se strašně smála nad jeho obličejem, když jsem na něj doopravdy spustila italsky. Byl vážně prima a čas letěl a letěl. A ani jsem si to neuvědomila a bylo šest hodin.

„Páni, ten čas nějak letí,“ pronesl, když si všiml, kam koukám.

„Jo, to jo, do sedmi musím být doma,“ pronesla jsem a začala se zvedat. Jacob mě napodobil a zaplatil za nás za oba, i když jsem protestovala. No, nepřesvědčila jsem ho.

„Hele, co kdybychom si na sebe vzali čísla a já bych ti někdy brnknul? Udělal bych ti prohlídku celé rezervace a mohli bychom zajít na pláž,“ navrhoval. No, nezní to jako špatný nápad. Jacob byl vážně prima a někdy bych s ním mohla jít ven. Hlavně doufám, že to nebere jako rande, nebo že bychom mohli být něco víc. Je pravda, že je hezký a příjemný, ale Edward je Edward. On je můj život, moje duše, mé vše. Upíří láska je jen jedna a ta nás zasáhla oba dva. A pokud vím, tak je i nezvratná.

„Tak dobře, diktuj,“ pobídla jsem ho. Nadiktoval mi tedy své číslo a já mu dala to své. Potom jsme se rozloučili a rozešli se každý jinou cestou. Já jsem si to zamířila ke svému autíčku, lístek za parkovné vyhodila a vyjela domů.

Za půl hodinky jsem byla doma a nosila si tašky do pokoje. Když už jsem to měla vše vynošené, zamkla jsem auto a šla si své nové věci vybalit do šatny. I toto jsem měla za chvíli hotové, a tak jsem se svlékla a šla si pustit televizi.

Přesně v sedm se otevřely dveře a už mě někdo objímal v náručí.

„Ach, Bello, tolik jsi mi chyběla,“ objímal mě Edward a pak se odtáhl. Jenže když si mě pořádně prohlédl, vyvalil na mě oči, které mu posléze zčernaly touhou.

„Bello, ty vypadáš…“ Ani nedokázal dokončit větu.

„Jinak?“ dopověděla jsem s nadzvednutým obočím.

„Sexy,“ opravil mě a poté se na mě vrhl. Jeho rty si lačně braly ty mé, a když jsem je pootevřela, jeho jazyk začal laskat ten můj. Ach, když jsem pocítila jeho dech, zamotala se mi hlava a touha se prodrala na povrch. Nevím, kam by to až došlo, kdybychom nebyli vyrušeni zbytkem rodiny. Edward se ode mě neochotně odtáhl a já si celá červená stoupla k Edwardovi. Chtěla jsem je pozdravit, když v tom zalapali po dechu.

„No, ty vole,“ vypadlo z Emmetta a já se uchechtla.

„Páni, Bello, sluší ti to. Vypadáš krásně,“ polichotil mi Carlisle a ostatní přikyvovali.

„To si děláš srandu, Bello? A to si říkáš kamarádka? Ty sis udělala holčičí odpoledne beze mě?“ rozčilovala se Alice.

„Alice, nebuď neslušná. Podívej, jak jí to sluší. Nemusíš být pokaždé u toho, když se chce dívka zkrášlit,“ napomenula ji Esme a Alice uraženě odkráčela pryč. Jasper se na mě jen omluvně usmál, pochválil moji vizáž a utíkal uklidnit Alice. Když se mnou všichni pokochali, rozešli se každý věnovat něčemu jinému a já se otočila na Edwarda pořád s černýma očima. Zahleděli jsme se do očí a on se ďábelsky usmál. Popadl mě do náruče a upíří rychlostí se přemístil k nám do pokoje. Zavřel za námi dveře a přimáčkl mě na ně.

„Jsi nádherná, sexy, bohyně,“ mluvil v polibcích. Já se šťastně usmála, že se mu má nová vizáž líbí, a do polibku se opřela. Tričko, které měl na sobě, jsem mu vysvlékla a pár vteřin se kochala jeho hrudí, než mě zase lapily jeho rty. Já se prostě jeho polibků nikdy nenabažím. To jest nemožné. Edward samozřejmě nechtěl být pozadu a vysvlékl mi tílko na doma. Jelikož je velmi nepohodlné nosit doma podprsenku, naskytl se mu tak pohled ná má obnažená prsa. Edward napůl zavzdychal a napůl zakňučel a přisál se na jednu mou bradavku. Druhé ňadro zatím dráždil rukou a já jen slastně sténala. Dlaněmi jsem mu bloudila po zádech, vypracovaném bříšku a neodolala a pohladila mu bouli v rozkroku. Edward zasténal a přesunul nás na postel. Tentokrát se přisál na druhé prso a dráždění jazykem začalo nanovo. Já jsem mezi tím zápasila s páskem od jeho kalhot, a když se mi ho povedlo rozepnout a i knoflík se zipem, osvobodila jsem ho od teď už těsných džín. Překvapilo mě, že byl na ostro. Nad tím jsem se usmála a přitáhla si Edwardovy rty. Líbilo se mi, že já mám pořád tepláky a kalhotky a on už je jak ho pán Bůh stvořil. Asi mu došlo, na co myslím, a tak po mně blýsknul jeden z omamujících úsměvů, když bylo slyšet trhání látky. Pootočila jsem hlavou a na zemi jsem spatřila mé tepláky a kalhotky, tedy spíš to, co z toho zbylo. Nasupeně jsem se na něj podívala. Ty tepláky jsem měla ráda. Edward se na mě provinile podíval a začal mi pusinkovat obličej, aby si mě usmířil, podrazák. Ví, že se na něj nedokážu dlouho zlobit a už vůbec ne, když mě pusinkuje. Nakonec mě sladce políbil a já se už naprosto uvolnila.

„Fajn, vyhráls,“ vzdychla jsem napůl poražením, napůl slastí, protože do mě v tu chvíli vnikl.

„To jsem rád,“ zavzdychal a začal mě zase líbat. Tentokrát to měl celou dobu pod taktovkou on. Když jsem došla k vrcholu, snažila jsem se nevykřiknout Edwardovo jméno, a tak jsem mu ho zavzdychala do polibku stejně jako on mé. Edward ještě párkrát přirazil a došel k vrcholu i on. Zhroutil se na postel vedle mě a přitáhl si mě do náruče.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem a políbila ho.

„Miluji tě,“ usmál se na mě a polibek opětoval. Cítila jsem, jak se mi zavírají oči, a tak jsem se uvelebila v Edwardově náručí a pomalu usínala.

„Navždy,“ bylo poslední, co jsem slyšela.

 

 


 

 

Tak to máme za sebou. Na scénu nám přišel Jacob, co vy na to? Těším se na vaše komentíky, vaše simi1918. :D



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 16. kapitola:

 1
1. kikuska
06.07.2011 [14:14]

Priznávam sa, že nemám radosť z toho, že sa tu objavil Jacob. Mám strach, že kvôli nemu sa zase niečo pokašle. Presne tak ako v knihe. Ja nemám Jacoba zrovna v láske, ale prežijem ho. Samozrejme, len v tom prípade, keď nehrozí, že bude s Bellou. A to, že Bella súhlasila s pozvaním na drink, a že prijala Jacobovo číslo, dokonca mu dala svoje je už na mňa moc.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!