Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampires princess - 12. kapitola

The Host


The vampires princess - 12. kapitolaJste zlatíčka, netušila jsem, že za tak kraťoulinkou chvíli mi dokážete dát tolik komentů, doopravdy jste zlatí. A za odměnu přidávám další kapču. Bude z Edwardova pohledu, jak on uvidí Bellin pád. Jak dopadne? Bude mít tím pádem Bella následky do života? Nebo umře a je to poslední kapitolka se sad endem? No, to se brzy dozvíte.

12. kapitola

Edward:

Slyšel jsem celý rozhovor, co Bella vedla s rodiči, a měl jsem pocit, jako by jedna má část umírala. Bella nemůže odjet. To nejde. Nedokážu bez ní žít. Přestal jsem poslouchat rozhovor a jen se utápěl v bolestivých myšlenkách bez Belly. Co mám dělat. Vždyť ona ani neví, že ji miluji. Musím jí to říct. Když jsem se rozhodl, že ještě dnes jí to řeknu, začal jsem zase poslouchat, jenže jsem nic neslyšel. Kde je Bella? Zkusil jsem se zaposlouchat do myšlenek jejích rodičů, i když jsem věděl, že přes ně dala štít, ale překvapením bylo, že už ho neměli. Dokázal jsem jim číst myšlenky a to, co jsem slyšel, se mi ale vůbec nelíbilo. Když jsem viděl, jak Bella utekla, neváhal jsem ani minutu a vyběhl za ní.

Měla docela náskok, ale jsem nejrychlejší běžec z rodiny a Bella je poloupír, tak by pro mě neměl být problém ji dohnat. Jak jsem se mýlil. Běžel jsem celou hodinu, než jsem ji dohnal. Stála na konci útesu, kde jsme se usmířili. Bella se na mě otočila a jen se na mě smutně dívala. Obličej měla celý rudý od pláče a mě trhalo srdce, když jsem ji takhle viděl.

„Bello,“ povzdechl jsem si a smutně se na ni usmál. Dívala se na mě a já v jejích očích přečetl, že chce, abych byl u ní. To jsem s radostí vyplnil a šel k ní. Bella si přešlápla z nohy na nohu, když v tom pod ní něco křuplo.

„Áááá!“ vykřikla vyděšeně, když se pod ní zem prolomila a řítila se dolů z útesu.

„Bello!“ vykřikl jsem bolestně a vyděšeně. Bez váhání jsem se rozběhl a skočil za ní. Jsem upír, a tak se mi nemůže nic stát. Šílenou rychlostí jsem se řítil dolů, a jelikož jsem mnohem těžší než Bella, padal jsem rychleji.

„Miluji tě, Edwarde!“ vykřikla Bella a já se v tu chvíli topil štěstím a bylo mi jedno, že se řítím dolů z útesu. Ale okamžitě jsem se zase vzpamatoval a snažil se při pádu Bellu dohnat. A povedlo se. V letu jsem ji chytil a použil všechnu svoji upíří sílu a co nejvíce ji vyhodil zpátky do vzduchu. Zpomalil jsem tedy její pád a já mezitím s ohlušující ránou dopadl na zem. Propadl jsem se několik metrů do země, ale okamžitě jsem z díry vyskočil. Nahoře jsem se znova odrazil a vyskočil do vzduchu, kde jsem zachytil zase padající Bellu, a s ní už normálně dopadl na zem.

„Áááá,“ křičela pořád. Držel jsem ji v náručí a snažil utěšit.

„Bello, Bells, Bello!“ snažil jsem se ji nějak uklidnit, ale nic nezabíralo a pořád jen křičela a škubala sebou.

„Bells, miluji tě.“ Tohle mě napadlo, jako poslední možnost. V tu chvíli přestala ječet i sebou škubat a jen se rozhlížela po údolí, kam jsme dopadli. Pohledem se zasekla na mně a jen se mi dívala do očí. Já se na ni úlevně usmál a co nejpevněji ji objal.

„Ach, Bello. Tohle mi už nesmíš nikdy udělat, rozumíš? Nikdy! Já měl takový strach, že tě ztratím a…“ Nedokázal jsem dál pokračovat a udělal něco, co jsem ještě nikdy v upířím životě neudělal. Vzlykl. Začal jsem vzlykat bez slz a objímal Bellu tak silně, jak jen bylo pro ni možné.

„Edwarde,“ rozbrečela se naplno a já jen vzlykal. Oba jsme tam seděli na paloučku, objímali se a brečeli. Po chvíli jsem se uklidnil a Bella taky. Jen jsme se navzájem dívali do očí a nic neříkali.

„Edwarde, to, co jsi mi před chvíli řekl, je to pravda?“ zeptala se mě s červenými tvářičkami. Ona je tak rozkošná, když se červená.

„Myslíš to, že tě miluji? Ano, je to pravda,“ přiznal jsem se jí a propaloval ji při tom pohledem.

„Také tě miluji, Edwarde. Už od první chvíle, i když jsi byl jeden z největších sukničkářů pod sluncem. Nechtěla jsem si to přiznat, ale je to pravda, miluji tě,“ přiznala se mi také. Pořád jsme se dívali do očí a já se po chvíli začal přibližovat k Belliným rtům. Byl jsem od nich asi centimetr, když jsem se zastavil a čekal na její reakci. Její dech mě sladce ovíval a já byl v tu chvíli jak omámený. Bella nečekala ani vteřinu a plně se přisála na mé rty. Byl to ten nejúžasnější pocit, jaký jsem kdy zažil. Naše rty se o sebe třely a já si Bellu přitáhl do klína.

Seděli jsme na paloučku, objímali se a líbali. Její nádherné, šťavnaté, měkké rty, přesně pasovaly do těch mých tvrdých a já měl pocit, že jsem konečně celý. Konečně s ní jsem doopravdy šťastný a úplný. Po chvíli jsme se od sebe museli odtáhnout, protože Belle docházel dech.

„Miluji tě.“

„Já tebe taky, ty moje princezno.“ Bella se na mě usmála, tak jako já na ni. ale pak se její obličej stáhl do smutné grimasy.

„Nechci tě opustit. Nedokážu bez tebe být. A ani nikoho jiného z tvé rodiny nechci opustit, ale rodiče mě tu nenechají samotnou,“ vzlykla. Konejšivě jsem ji objal a houpal se s ní jako s malým miminkem.

„Bude to v pořádku, něco vymyslíme. Také tě nechci opustit. Konečně jsem tě našel a abych tě zase ztratil… Nepřežil bych to."

„Nevím, co mám dělat,“ povzdychla si smutně. Nesmí odjet. Začal jsem nad tím přemýšlet. Bella tu chce zůstat, ale její rodiče ji tu nechtějí nechat samotnou, kdyby ale…

Bella:

„A co kdybys bydlela u nás? Carlisle je Arův přítel a navzájem si věří. A kdybys u nás byla, mohla by si tu s námi zůstat a nebyla bys tu sama. Dali bychom na tebe pozor,“ vymyslel Edward skvělý nápad.

„To by podle mě šlo,“ zaradovala jsem se a vyskočila na nohy. Edward si také stoupl, přitáhl si mě k sobě a obmotal ruce kolem mého pasu.

„Říkal jsem, že něco vymyslíme,“ zazubil se na mě. Já jsem se na něj jen usmála a políbila ho. Vášnivě jsem laskala Edwardovy rty a on mé. Líbali bychom se tu klidně i celý den, ale musím za rodiči, říct jim o tom nápadu. Odtrhla jsem se od jeho rtů a on se na mě za to zašklebil. Jen jsem se uchechtla a zakroutila hlavou.

„Musím za rodiči, říct jim o tom geniálním plánu, co jsi vymyslel."

„Půjdu s tebou."

„Dobře, tak jdeme, protože nemáme moc času,“ popoháněla jsem ho a rozběhla se směrem do Forks. Běžela jsem, když mě najednou Edward popadl a zavěsil na záda.

„Co to děláš?“ ptala jsem se ho se smíchem.

„Takhle tam budeme rychleji, tak se pořádně drž,“ přikázal mi. Svůj stisk jsem tedy zesílila, držela se ho, jak nejvíce jsem dokázala, a Edward v tu chvíli vyrazil neuvěřitelnou rychlostí.

Bylo to úžasné. I s mým dobrým zrakem jsem viděla rozmazaně. Při tomto běhu jsme ve Forks byli za půl hodiny. Páni, mně to trvalo dvakrát tolik času. To je neuvěřitelné. U nás před domem jsem seskočila Edwardovi ze zad, chytla ho za ruku a táhla do domu. Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na už skoro prázdný dům.

„Konečně, Bello. Věci jsem ti zabalila já, takže už jsi hotová. Za půl hodiny odlétáme, tak se ještě pojedeme rozloučit s Cullenovými,“ obeznámila mě mamka a Edwarda si snad ani nevšimla.

„Ehm,“ odkašlal si, aby na sebe upoutal pozornost mých rodičů.

„Edwarde? Omlouvám se, ani jsem si tě nevšimla při všem tom zmatku. Tak už jsi o tom slyšel. Mrzí nás, že odjíždíme, ale jinak to nejde,“ zastavila se na chvíli mamka a taťka Edwarda jen pozdravil a dál dobaloval poslední věci.

„Víš, mami, já nikam nejedu,“ řekla jsem jakoby nic. Mamka si jen povzdychla a zakroutila hlavou.

„Bello, už jsem ti říkala, že tě tu samotnou nenecháme, a my musíme zpátky do Volterry,“ opakovala mamka pořád jedno a to samé.

„Já vím, mami, a proto tady Edward vymyslel suprový nápad,“ řekla jsem s úsměvem a víc se k Edwardovi přitiskla.

„Napadlo mě, že když tu nechcete nechat Bellu samotnou, může bydlet u nás. Carlisle určitě nebude proti, ani zbytek rodiny, spíše naopak a vy tak budete moci odjet do Volterry, aniž byste tu nechali Bellu samotnou,“ vysvětlil mamce svůj nápad. Když to dořekl, přišel k nám i taťka.

„Prosím,“ začala jsem dělat smutné oči.

„Já nevím,“ ošívala se mamka a nedůvěřivě se na mě dívala.

„Prosím, slibuji, že budu hodná a budu na sebe dávat pozor. Budu pozorně poslouchat Carlisle i Esme a vám budu každý týden volat, slibuji. Prosím, jen mě tu nechte,“ prosila jsem.

„No, já myslím, že to není zase až tak špatný nápad,“ řekl taťka a já se mu vrhla kolem krku.

„Děkuju, děkuju. Slibuji, že nebudete litovat,“ děkovala jsem a do toho se smála.

„No tak dobře,“ podřídila se i mamka a já pustila taťku a šla obejmout mamku.

„Děkuju, maminko,“ poděkovala jsem i jí a pak ji pustila. Rozběhla jsem se k Edwardovi a skočila na něj. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a držela se ho jako klíště. Edward mě chytil kolem pasu a zatočil se se mnou do kolečka. Já byla z toho všeho tak šťastná, že jsem si ani neuvědomila, že jsou tu rodiče, a před nimi Edwarda vášnivě políbila. Líbala jsem ho a do polibků dala všechny svoje pocity, které jsem cítila. Ale pak mi došlo, že jsou tu rodiče, a v půlce polibku se sekla a zůstala přilepená na Edwardových nehybnoucích rtech. Zpomaleně jsem otočila hlavu a čekala, jak budou rodiče reagovat.

„Bello?“ zeptala se mě mamka se zdviženým obočím.

„Já…“ Nevěděla jsem, co říct.

„Chodíte spolu?“ zeptal se mě táta.

„Ano,“ odpověděla jsem pravdivě, doufám.

„Jak dlouho?“ zeptala se mě mamka jako by nic.

„No, asi tak půl hodiny,“ uchechtla jsem se. Teď zvedl obočí i taťka.

„Půl hodiny?“ zopakovala po mně mamka.

„Jo,“ odpověděla jsem.

„No, co na to říct,“ začal taťka a já kajícně sklonila hlavu. Vím, že si pro mě táta vždy představoval upíra na úrovni a hlavně mi ho chtěl vybrat sám. Tak jsem zvědavá, co řekne na Edwarda. Ten mě mezitím postavil na zem a jen mě objímal kolem pasu. Mamka se najednou rozešla směrem ke mně a chytla mě za ramena.

„Jsi šťastná?“

„Jsem, moc,“ začervenala jsem se. Maminka se na mě pouze usmála a objala mě. Edward mě pustil a já mamku také objala.

„To jsem ráda.“

„A musím uznat, že máš vkus,“ zašeptala mi do ucha tak, aby to nikdo jiný neslyšel, ani s upířím sluchem. Na to jsem se zasmála.

„Také mám po kom,“ odvětila jsem jí na to také šeptem. Obě jsme se jen zasmály a pak se pustily. Já jsem se zase přitulila zátky k Edwardovi a čekala, co na to řekne taťka.

„Sluší vám to, děti,“ dodala ještě mamka. S Edwardem jsme se na ni jen usmáli.

„Myslím, že je pro tebe Edward dobrá partie. A to, že chodíš se synem mého nejlepšího přítele, je snad ještě lepší,“ usmál se na nás taťka, došel ke mně a objal mě.

„No, nechci kazit tuhle příjemnou chvilku, ale za čtvrt hodiny vám letí letadlo do Volterry,“ prohodila jsem, když mě taťka objímal až moc dlouhou dobu. Okamžitě mě pustil, omluvil se a šel pokračovat v dobalování věcí. Já s Edwardem jsme rodičům pomohli vše dobalit a pak se společně vydali ke Cullenovým se rozloučit.

„Holčičko, dávej tu na sebe pozor a poslouchej dospělé,“ poučovala mě mamka, když nadešel čas na jejich odjezd.

„Budu, mamí,“ vzlykla jsem.

„Ach, holčičko, bude se mi stýskat,“  vzlykla i mamka.

„Mně také, mamí,“ znova jsem vzlykla. Bude to vlastně poprvé po devadesáti devíti letech, co budu bez rodičů, tak je pochopitelné, že se mi po nich bude stýskat. Po chvíli jsem mamku pustila a rozloučila se s taťkou.

„Nedělej tu hlouposti, znáš se."

„Nebudu."

„Tak, za dva měsíce,“ loučila jsem se s nimi. Za dva měsíce proto, že budu mít své sté narozeniny a budu mít velikánkou oslavu ve Volteře. Budou pozváni všichni důležití upíří, včetně Cullenů, samozřejmě.

„Za dva měsíce, holčičko,“ naposledy řekli, nastoupili do auta a odjížděli. Ještě jsem jim zamávala a pak byli pryč. Zase se mi nahromadily slzy do očí a Edward mě na utěšení objal.

„Vítej u nás, lásko,“ pošeptal mi a políbil na krk. Já se zachvěla a více zaklonila hlavu, aby měl lepší přístup k mému krku, protože to bylo naprosto úžasné. Slzy se už vrátily zpátky do slzných kanálku a já si naplno užívala ten úžasný pocit.  Edwardovy studené rty mi klouzaly po krční tepně a mě to neuvěřitelně vzrušovalo. Jeho studený dech mě zvlažoval i nabuzoval. Točila se mi z toho hlava.

„Nepůjdeme dovnitř?“ zašeptal mi do kůže na krku.

„Ano,“ řekla jsem, ale nevím, jestli to byla odpověď nebo vzdech. Edward se zasmál, vzal mě do náruče a vešel do domu.

„Tak, Bello, vítej u nás,“ přivítal mě oficiálně u Cullenů Carlisle.

„Děkuji."

„Edwarde, ukaž Belle její pokoj,“ přikázala mu Esme.

„Dobře,“ souhlasil a i se mnou v náručí si to mířil do prvního patra.

„Mám nohy,“ obeznámila jsem ho.

„Já vím, ale já tě chci rozmazlovat,“ blýsknul po mně jeden z jeho úžasných úsměvů a já ztichla. Došli jsme do prvního patra a Edward si to zamířil do svého pokoje, jak jsem si zapamatovala od minule.

„Myslela jsem, že mi máš ukázat můj pokoj?“

„Vždyť ti ho jdu ukázat."

„Ale, vždyť je to tvůj pokoj?“

„Ne není, od teď je to náš pokoj. Přece sis nemyslela, že bych tě nechal spát v jiném pokoji, než budu já. Připrav se na to, že tě nebudu chtít jen přes den, ale i v noci,“ řekl vzrušeně.

„A na co?“ zeptala jsem se ho laškovně.

„Na hlazení, líbání, tulení, milováni a navíc, aby mi nebylo smutno, samozřejmě,“ zasmál se.

„Tak to jo,“ zasmála jsem se také. Mezitím jsme došli do jeho, našeho pokoje a Edward mě pustil na zem. Podívala jsem se na hodiny a překvapilo mě, že už je tolik. Bylo půl desáté večer.

„Páni, nějak to dneska uteklo,“ prohodila jsem jen tak.

„Jo, to víš, dnes toho bylo tolik…“ Větu nechal vyznít do ztracena. No jo, na to se nedá zapomenout. O tom incidentu na útesu se nesmí nikdo dozvědět, a tak o tom s Edwardem budeme mlčet. V tom jsem z ničeho nic zívla a začala pociťovat únavu.

„Půjdu se osprchovat a spát. Dnes toho bylo na mě moc a potřebuji si odpočinout.“

„Samozřejmě. Koupelna je v těchto dveřích,“ poukázal na jedny dveře, „a šatna v tamtěch,“ ukázal na druhé.

„Děkuji,“ poděkovala jsem mu a políbila ho. Chtěla jsem jen lehký polibek, ale Edwardovi to evidentně nestačilo. Sál moje rty jak pijavice krev a mně se to neuvěřitelně líbilo. Bylo to příjemné a vzrušující, ale po chvíli se na mně začala podepisovat únava, a tak přestal.

„Jdi se osprchovat, najdu ti zatím něco na převlečení, v čem budeš dnes spát. Připrav se na to, že Alice plánuje na zítřek velké nákupy."

„Fakt, nákupy? Páni, už se těším. Už je to strašně dlouho, co jsem na nich nebyla."

„Nechápu, jak tě to může bavit,“ zakroutil pobaveně hlavou.

„Jsem holka, je to pro nás přirozené,“ vysvětlila jsem mu. Na to už radši nic neřekl, políbil mě na čelo a pak mi šel něco hledat k sobě do šatny. Já se zatím odebrala do koupelny, vysvlékla se a vlezla si do sprchy. Když na mě tekla teplá voda, příjemně mě to uklidňovalo a zároveň uspávalo, ale pořád mi běželo hlavou, že Edward je jen pár metrů ode mě a já jsem tu nahá a kdykoliv sem může vtrhnout. Cítila jsem, jak mi z těch myšlenek rudnou tváře.

„Ach jo,“ s povzdechnutím jsem vypla vodu, zabalila se do ručníku, který jsem si pevně obvázala kolem sebe, a vešla do pokoje. V tu chvíli mě Edward popadl a přišpendlil k posteli.

„To mi nesmíš dělat,“ zašeptal mi do klíční kosti, kterou poté políbil. Přitáhla jsem si jeho rty a políbila je. Ještě chvilku jsme se líbali a pak mi Edward nechal chvilku soukromí na převlečení. Sundala jsem si ručník, hodila ho na postel a vzala si kalhotky, které jsem si sem vzala na převlečení. Jinak všechno mé oblečení zůstalo v domě po rodičích. S Alice jsme se rozhodly, že mi pomůže zařídit nový šatník. Esme už má hotové návrhy na rozšíření Edwardovy šatny, takže to nebude žádný problém. Natáhla jsem si je a pak si vzala Edwardovo tričko, které mi tu nechal. Když jsem si ho na sebe natáhla, omámeně jsem si k němu přičichla, protože bylo celé provoněné Edwardovu vůní, kterou miluji. Tričko mi bylo těsně pod zadek, takže to bude pro Edwarda trochu dráždivé no…  Bude to muset chlapec zvládnout. Ručník na posteli jsem odnesla do koupelny a vrátila se do pokoje.

„Už můžeš,“ zavolala jsem na Edwarda a mezi tím si zalezla do postele pod peřinu, abych mu to nedělala těžší. Edward vešel do pokoje, a když mě uviděl po krk zabalenou pod peřinou, krásně se na mě usmál a lehl si vedle mě. Přitulila jsem se k němu a hlavu si položila na jeho rameno. Jednu ruku jsem si dala pod sebe a druhou ho objala kolem krku a uvelebila se. Edward mě zase objal kolem pasu a svou hlavu zabořil do mých vlasů.

„Dobrou noc,“ šeptla jsem už v polospánku.

„Dobrou noc, moje princezno,“ líbnul mě do vlasů a já poté usnula do tvrdého spánku.

------------------------------------------------------------------------------------------

Co na to říkáte? Nedala jsem je až moc rychle dohromady? Doufám, že se vám to líbilo a jako u minulé kapči, za 30 komentíku přibude další. XD



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The vampires princess - 12. kapitola:

 1
1. kikuska
06.07.2011 [13:01]

Ja neviem čo na to povedať. Mám neskutočne veľkú radosť. Emoticon Emoticon Emoticon Konečne sú spolu. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!