Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The vampire princess - 8. kapitola

06.11.2010 (14:00) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5842×

8. kapitola

Cr, cr, cr, ach ne, já ještě nechci vstávat. Natáhla jsem ruku, abych vypla to otravné zvonění, když vtom jsem ucítila něco teplého na tváři. Rozlepila jsem víčka a mžourala do až moc velkého světla. Sluníčko. Páni, vždyť svítilo i o víkendu. No, s dobrou náladou jsem vstala a šla udělat ranní hygienu. Lehce jsem se namalovala a vlasy stáhla do culíku vysoko posazeném na temenu hlavy.

Oblékla jsem si úzké tmavé džíny, delší volné tričko, ke kterému byla tmavě džínová vestička pod prsa a balerýnky na vysokém podpatku. Jukla jsem se do zrcadla, a když jsem se schválila, popadla jsem kabelku a sešla dolů do kuchyně.

„Dobré,“ pozdravila jsem rodiče, kteří se dívali na televizi.

„Dobré, Bello,“ odpověděli sborově.

„Snídani máš na stole,“ houkla na mě ještě mamka a pak už se věnovala televizi, nebo lépe řečeno tátovi. Ble, na to se fakt dívat nemusím, jak se moji rodiče ocucávají, a tak jsem se radši otočila na podpatku a odešla do kuchyně. Ke snídani jsem měla cereálie s mlékem, takže jsem si docela pochutnala. Umyla jsem po sobě talíř, rozloučila se s rodiči a vešla do garáže.

Nastoupila jsem do svého autíčka a vyjela do školy. Teď mi vlastně došlo, že tam nebudou Cullenovi. Hned se moje nálada změnila ze šťastné na otrávenou. Že jsem radši nezůstala doma. Měla jsem radost ze sluníčka, protože tu normálně nesvítí a mně už docela chybělo. No, přiznejme si, původem jsem Italka a v Itálii slunce svítí pořád. Zvykla jsem si na něho, a když tu dlouho nesvítilo, stýskalo se mi po něm. Ale teď už čtyři dny svítí a já z něho mám strašnou radost. Na lovu jsem byla s Cullenovými, takže mi to nepřišlo, ale tady? Ach jo, celý den bez nich. Jak to tam sama přežiju? No, budu to muset nějak zvládnout.

Dojela jsem ke škole a všichni na mě vyvalili oči. Ježiši, to všude, kam přijdu, na mě budou takhle koukat? Jestli jo, tak se ze mě stane záškolačka. No, snažila jsem se ty pohledy nevnímat a vystoupila z auta. Ale to jsem neměla dělat. V tu chvíli se na mě slítli jako včely na med a začali se přeřvávat otázkami na mě, jako třeba: „Ahoj, já jsem Jessica, nechceš si se mnou sednout na angličtinu?“ Nebo: „Ahoj, já jsem Taylor, nechceš se mnou jít na rande?“ Fakt pošuci. Chtěla jsem jít do školy, ale zatarasili mi cestu. Tak a mám toho tak akorát dost!

„Můžete odprejsknout, chci projít. A s nikým si nikam sedat nebudu, ani kamarádit a už vůbec nepůjdu s nikým na rande,“ vykřikla jsem a prorvala se skrze ně. Šla jsem rychlým krokem do školy, když mi ho najednou zastoupil jeden kluk.

„Čau, kotě, nešla bys se mnou dnes večer na drink?“ zeptal se mě a snažil k tomu nahodit flirtovací tón.

„Odpal,“ zavrčela jsem a obešla ho. Jenže on mě chytl za ruku. „Pusť mě, okamžitě,“ procedila jsem skrze zuby.

„Ale no tak, koťátko, nedělej upejpavou.“ Já mu asi vrazím pěstí.

„Zopakuju to jenom jednou, takže, okamžitě mě pusť!“ vyštěkla jsem na něj a vytrhla se mu. Myslela jsem, že dá pokoj, ale ono ne.

„Mě nikdo neodmítá, nikdo.“ Surově mě chytil za zápěstí. Kdybych byla člověk, měla bych tam modřinu. Ještě štěstí, že já je mít nemohu. Moje kůže je na to až moc tvrdá.

„Tak budu první,“ odsekla jsem mu a znova se mu vytrhla.

„Já dostanu každou, po dobrém i po zlém, takže si to moc dobře rozmysli, zlato,“ zašeptal mi do ucha, když mě doběhl.

„Neopovažuj se mi vyhrožovat, nevíš, čeho jsem schopná,“ řekla jsem temně a pokračovala do školy.

„Já se nevzdám a jednoho dne tě stejně dostanu,“ řekl tak, abych to slyšela jen já.

„Tak to leda ve snu,“ vysmála jsem se mu. Cc, takový idiot. Měla jsem co dělat, se mu nezakousnout do krku. Debil. Radši jsem na to nemyslela a šla do třídy angličtiny.

Po celý den jsem se strašně nudila. Lidé se mi radši po ranním výstupu vyhýbali, ale měla jsem pocit, že mě ten debil z rána pořád pozoruje. Měla jsem z toho divný pocit, ale neřešila to.

Konečně, konec. Akorát mi skončilo odpolední vyučování a já mohla domů. Nasedla jsem do svého autíčka a vyjela domů.

„Ahoj, mami, ahoj, tati,“ pozdravila jsem rodiče a šla k sobě do pokoje. Kabelku hodila na postel a sedla k notebooku. Zapla jsem ICQ a napsala Alice.

Já: Ahojky, jak bylo doma?

Al: Šlo to, hele, co se dneska stalo ve škole? Sice tvoji budoucnost nevidím, ale ostatních jo.

Já: Ani mi o tom nemluv. Už bez vás do školy nikdy nejdu. Když jsem ráno přijela, slítli se na mě jako supi. A zakončil to jeden kluk, debil, který se mnou chtěl na rande, a když jsme ho odmítla, začal mi vyhrožovat. Kdyby tak věděl, komu vyhrožuje. :D

Al: To byl určitě Mike Newton. To je druhý největší sukničkář na škole po Edwardovi. Vlastně, teď už jediný. Pokaždé, když Edward opustil nějakou holku, Mike si s ní začal. Ti dva se nenávidí.

Já: Hmm… Hele, když mluvíme o Mikeovi, on mě zval na drink, nechtěli byste si dneska večer jít někam do Port Angeles vyrazit?

Al: Jasně, zeptám se ostatních… Půjdou všichni, kromě Esmé a Carlislea.

Já: Super, a přece bychom nešli s dozorem. :D

Al: Svatá pravda. Takže s Rose se u tebe v šest zastavíme a připravíme se. Kluci k tobě přijedou v sedm a pojedeme do jednoho klubu v Port Angeles. Počkej, ale vždyť musíš spát.

Já: Alice, jsem poloupír, a když spím pravidelně každý den, vůbec nepoznám, když nějaký den vynechám. Nemusím spát tolik hodin jako lidé. Takže v poho. :D

Al: Super tak v šest.

Já: V šest pa, pa.

Al: Pa, pa.

Vypla jsem počítač a šla to oznámit rodičům. Seběhla jsem dolů do obýváku a skočila na sedačku vedle rodičů.

„Ahojky,“ pozdravila jsem je šťastně.

„Copak, že jsi tak rozesmátá,“ zeptal se mě taťka a uchechtl se.

„S Alice jsem se domluvila, že dnes večer zajedeme do jednoho nočního klubu v Port Angeles. Pojedou všichni kromě Esmé a Carlislea. Tak jim kdyžtak zavolej a pozvi k nám domů. Aspoň si zase pokecáte,“ vyklopila jsem to tátovi.

„Ale vždyť jdeš zítra do školy?“ zeptala se mě mamka.

„Mami, jsem poloupír, a jelikož spím každý den pravidelně, vůbec nepoznám změnu, když jednou spát nepůjdu,“ vysvětlila jsem s úsměvem.

„Ty ses nás nepřišla zeptat o povolení, ale oznámit nám to jako hotovou věc, že jo?“ ptal se se smíchem táta.

„Jo, oznámit,“ také jsem se zasmála a mamka taky.

„Je pět, takže za hoďku tu budou holky, jdu si ještě udělat něco do školy,“ řekla jsem a vrátila se zpátky do svého pokoje. Vyndala jsem sešity ze školy a začala si dělat domácí úlohy. Po půl hodince jsem je měla hotové, a tak jsem si šla pustit telku.

Nevím, jak dlouho jsem se dívala, ale najednou zazvonil zvonek u dveří.

„Jdu tam,“ zavolala mamka. Já se dál dívala na telku, než mi do pokoje vletěl hurikán Alice.

„Vstávej, lenochu, máme jen hodinu na přípravu,“ hnala mě z postele Alice.

„Vždyť už vstávám,“ zakoulela jsem očima a usmála se.

„Takže, jdi se osprchovat, umyj si vlasy a já si to tu zatím připravím,“ přikázala mi Alice. Já ji tedy jako hodná holčička poslechla a šla se vysprchovat. Jak mi řekla, umyla jsem si vlasy a ještě vyčistila zuby. Když jsem byla hotová, vyšla jsem z koupelny a sedla si na rozkládací židličku, kterou si Alice připravila.

„Rose, ty jí uděláš vlasy a já ji namaluji,“ zaúkolovala Rose a sama se pustila do mého líčení. Seděla jsem na té židli asi dvacet minut, když mi holky oznámily, že jsem hotová. Chtěla jsem se podívat do zrcadla, ale bylo zakryté.

„Myslíš si, že tě necháme se podívat na naše dílo, když ještě nejsi hotová?“ zeptala se mě Alice se smíchem.

„Vždyť jste říkaly, že…“ Holky mě to nenechaly doříct.

„Musíš se přece ještě obléknout,“ zakoulela očima Alice. Chtěla jsem si to zamířit ke svému šatníku, ale Rose mě zastavila a v rukou držela černý vak.

„Byly jsme nakupovat a tak jsme ti rovnou koupily šaty, abys s námi ladila,“ vysvětlila mi. Chtěla jsem si tedy šaty obléct, ale Alice mi vak vytrhla z rukou.

„Zavři oči, chceme, aby to bylo překvapení“ přikázala mi Alice. Udělala jsem tedy to, co řekla, a zavřela oči. Slyšela jsem, jak se rozepl zip od vaku a šustění saténu. Poté jsem musela zvednout ruce a přes hlavu mi šaty oblékly. Na zádech mi něco šněrovaly a pak obuly boty. Páni, ty boty byly tak pohodlné.

„Můžeš otevřít oči, ale nedívej se na sebe,“ přikázala mi Alice. Na souhlas jsem přikývla a otevřela oči. Holky už byly také hotové a musím uznat, že vypadaly božsky. Určitě budu zase ošklivé káčátko mezi labutěmi.

Alice měla nádherné žluto, bílo, černé šaty s krásnými bílo-černými botami. Líčení měla černo žluté a bezbarvý lesk na rty. Vlasy měla tentokrát natočené, takže se jí krásně vlnily. Byla nádherná. Rose na sobě měla sexy hříšné, červené šaty, které jí moc slušely. Boty měla také červené a také na vysokém podpatku. Vlasy měla stažené do culíku na pravou stranu a nakroucené. Výsledek byl opravdu nádherný. Líčení měla kouřové, ale s náznaky červené a červený lesk na rty. Obě vypadaly jako bohyně svádění.

„Je čas na stažení plachty,“ prohlásila Alice a šla si stoupnout k zrcadlu. Já si stoupla před něj a čekala, až plachtu sundá.

„Tam-ta-da-dá,“ zašveholila Alice a strhla plachtu. Nejdřív jsem si myslela, že je tam další plachta s tou nejkrásnější dívkou, jakou jsem kdy viděla, ale když jsem se pohla a ta dívka také, zjistila jsem, že jsem to já. Vyjeveně jsem se na sebe dívala a dělala směšné pohyby, abych se přesvědčila, že jsem to doopravdy já.

„No?“ zeptaly se mě holky unisono.

„Je to… Páni, já nemám slov. Je to prostě úžasné. Holky, strašně moc děkuji,“ děkovala jsem. Vypadala jsem opravdu nádherně. Měla jsem na sobě nádherné fialové šaty se šněrováním na zádech. Boty byly s fialovými a stříbrnými flitry na hodně vysokém podpatku. Nechápu, jak ty boty můžou být tak pohodlné, když vypadají jako zdroj hromadného ničení. Vlasy jsem měla vyžehlené a volně rozpuštěné s čelenkou. A líčení jsem měla kouřové s bezbarvým leskem na rty. Vypadala jsem kouzelně. Vše to bylo tak přirozené a lehké, přitom elegantní i sexy. Prostě dokonalé.

„Kluci tu budou za pět minut,“ obeznámila nás Alice. Popadly jsme psaníčka (Rose, Alice, Bella) a sešly dolů do obýváku.

„Jsme hotové,“ řekla jsem a mamka s taťkou se na nás podívali. Musela jsem se začít smát a holky také, protože vypadali vážně srandovně. Pusu měli otevřenou až na zem a oči směšně vyvalené.

„Páni, holky, sluší vám to. Jste krásné,“ složila nám kompliment mamka.

„Děkujeme,“ poděkovaly jsme unisono.

„Kluci tu budou za tři, dva, jedna,“ odpočítávala Alice a v tu chvíli zazvonil zvonek u dveří. Mamka šla otevřít a ve dveřích stál Carlisle s Esmé a klukama.

„Páni, holky, vypadáte úžasně,“ řekl Carlisle a Esmé přikyvovala. Když odstoupili ode dveří a kluci na nás viděli, málem jim zaskočilo. Vypadali snad ještě více směšně než moji rodiče. Zase jsme se s holkama rozesmály, ale po chvíli nás smích přešel, protože jsme si kluky lépe prohlédly. Vypadali božsky. Edward byl… nemůžu najít to správné slovo. Neexistuje slovo, které by dokázalo vystihnout jeho krásu. Všechna slova byla na něj až moc obyčejná. Měl na sobě černý oblek, který ho dělal strašně moc sexy, a košili ve stejné barvě jako moje šaty a u ní dva rozepnuté knoflíčky, kde se mu odhaloval jeho vypracovaný hrudník. Musím uznat, že jsme k sobě ladili. Ta Alice, budu jí muset ještě poděkovat. Ostatní kluci vypadali také dobře, Emmett měl stejný oblek jako Edward, ale košili v červené barvě, aby ladil k Rose, a také u ní měl rozepnuté dva horní knoflíčky jako Edward. A Jasper měl také černý oblek, ale žlutou košili zase k Aliciným šatům a u ní dva rozepnuté knoflíčky, samozřejmě. Ale na Edwarda stejně neměli. On prostě vypadal jako bůh dívčích srdcí.

Když se kluci jakž takž vzpamatovali, přistoupili každý ke své dívce. Tedy, já nejsem Edwardova dívka, ale podle všeho mě bude dnes večer doprovázet on.

„Vypadáš nádherně, úžasně, kouzelně, nemám pro to to správné slovo,“ začal mě zasypávat komplimenty. Cítila jsem, jak se červenám. „Ty se červenáš,“ řekl s úsměvem.

„Jo,“ pípla jsem. Edward se jen zasmál. „Tobě to také sluší,“ víc jsem ze sebe nedostala.

„Děkuji, ale dnešní večer jsi hvězdou ty.“ Zase kompliment.

„Pojedeme?“ zeptala se nás Alice.

„Jo, jo,“ řekl Edward, nastavil mi rámě a já se do něho zavěsila. Rozloučili jsme se s dospělými a vyšli ven, kde stály auta. Edward mi otevřel dveře u svého Volva na straně spolujezdce a vyjeli jsme.

„Kam to vlastně jedeme?“ zeptala jsem se ho.

„Do jednoho klubu v Port Angeles. Už jsme tam několikrát s rodinou byli,“ odpověděl mi. Po zbytek cesty jsme mlčeli.

„Jsme tu,“ řekl Edward a zaparkoval před nóbl budovou. Páni, ale divné bylo, že jsem neslyšela hudbu. Tak jsem nad tím přemýšlela, že jsem si ani nevšimla, že už Edward vystoupil a čeká u mých otevřených dveří, až vystoupím, a přitom se směje.

„Budeš tam sedět až do rána?“ zeptal se mě se smíchem. Znova jsem zčervenala a chtěla vystoupit, ale Edward mi podal ruku a tak jsem vystoupila s jeho pomocí. Přišli jsme ke dveřím, kde stál chlap připomínající Kinkonga. To bude určitě ochranka. Najednou jsem slyšela, jak Edward vedle mě zavrčel a víc si mě k sobě přitáhl. Podívala jsem se znovu na Kinkonga a zjistila, že mě pozoruje. Edward žárlí? Asi jo. Páni, on na mě žárlí. Alice dala Kinkongovi něco do kapsy a ten nás pustil dovnitř. Za dveřmi byly ještě jedny dveře, a když jsme je otevřeli, zasáhl mě silný hluk od písniček. Tak proto jsem nic neslyšela, je to tu odzvučené.

Vešli jsme dovnitř a zavřeli za sebou. Edward mě odvedl k jednomu boxu nejdál od lidí, kde jsme se všichni poskládali.

„Líbí se ti tu?“ zeptal se mě Edward.

„Moc,“ odpověděla jsem. Každý si něco objednal k pití, aby to nebylo nápadné, ale akorát já to vypila. Budu muset vypít i to jejich. Zrovna začali hrát pomalou písničku a Edward si stoupl.

„Zatančíš si se mnou?“ zeptal se mě. S úsměvem jsem přikývla a vstala. Došli jsme doprostřed parketu a nalepili se na sebe. Když se Edwardovy ruce dotkly mé odhalené kůže na zádech, projela mnou vlna vzrušení. Dala jsem Edwardovi ruce za krk a lehce jsme se začali pohybovat do rytmu písničky.

Takhle jsme tancovali po celou písničku a k tomu jsme se dívali do očí. Přišlo mi to tak romantické. Když skončila písnička a začala hrát rychlá, myslela jsem, že si půjdeme sednout, ale ono ne.

„Věnuješ mi ještě jeden rychlý tanec?“ pošeptal mi do ucha. Z jeho dechu jsem se zachvěla.

„Moc ráda,“ usmála jsem se na něj. Zase jsme se na sebe nalepili a začali se o sebe třít. Po pravdě jsme se po sobě plazili jako praví zamilovaní puberťáci. Ale líbilo se mi to.

Když písnička skončila, šli jsme si sednout. Edward mi objednal mochito, které bylo strašně dobré.

Moc dobře jsem se bavila. Edward se mi po celý večer věnoval a mně to velice lichotilo. Přišla za ním spousta dívek, ale všechny odmítl. Vsadím se, že ještě před týdnem by rád přijal. Pořád jsme se smáli a já začala být opilá a to se to teprve rozjelo.

„Bello, měla by jsi s tím pitím brzdit,“ smál se mi Emmett.

„A próóóč?“ ptala jsem se a strašně se u toho smála.

„Protože jsi opilá,“ řechtal se pořád víc a víc.

„Nejsééém, mááám to pod kontrolóóóu,“ vyřvávala jsem.

„Přines mi ještě nějakej koktejl, prosím,“ dělala jsem psí oči na Edwarda.

„Dobře, ale poslední a pak pojedeme domů,“ smlouval se mnou.

„Kompromis, poslední koktejl, jeden tanec a pak domů, ok?“ zeptala jsem se ho. Edward se jen usmál a přikývl. Přinesl mi nějaký barevný koktejl s ovocem na talířku. Vzala jsem si tedy ovoce a dala si ho do pusy. Mňam.

„To je tááák dobréééé, móóóóc děkuju,“ usmála jsem se na Edwarda a pověsila se na něj. Dala jsem mu děkovný polibek na rty, ale jakmile se naše rty střetly, projelo mnou neuvěřitelné vzrušení a já se na jeho rty pořádně přisála. Líbala jsem ho sice trochu nemotorně, ale Edwardovi to asi nevadilo, protože mi to dravě oplácel. Líbali jsme se vášnivě a jelikož jsem poloupír a potřebuji vzduch, musela jsem se po chvíli odtáhnout. Dívali jsme se do očí a navzájem se propalovali pohledem.

Po chvíli jsem ho chytla za ruku a odvedla na parket. Přitiskla jsem se na něj a hlavu si položila na jeho hruď. Houpali jsme se ze strany na stranu a mě to pomalu uspávalo. Bylo to strašně příjemné. Rozhlížela jsem se po parketu, když jsem uviděla toho magora z dnešního rána ve škole, jak mi vyhrožoval. Propaloval mě pohledem a mně to bylo silně nepříjemné. Radši jsem otočila hlavu na druhou stranu a zavřela oči. Začala jsem usínat.

Edward:

„Bello, nespíš?“ pošeptal jsem Belle do ucha.

„Hmm,“ zavrněla mi na prsou. Musel jsem se usmát. Cítil jsem, jak se Belle zklidňuje dech, ona vážně usíná. Vzal jsem ji tedy do náruče, ona se ke mně přitulila a šel jsem k boxu, kde seděla má rodina.

„Bella usnula, jedeme domů,“ řekl jsem a vydal se ke vchodu. Jasper mi otevřel oboje dveře a já vyšel ven. Ofoukl nás studený vítr a Bella se ke mně ještě více natiskla. Došel jsem ke svému Volvu, Jasper otevřel dveře od spolujezdce a já tam Bellu opatrně položil. Zapnul jsem jí pás, obešel auto a sedl si na místo řidiče. Nastartoval jsem a vyjel k Belle domů.

Musel jsem přemýšlet o tom polibku, co mi dala. Vím, že byla opilá, ale bylo to úžasné. Pořád cítím její sladké, něžné rty na svých. Líbal jsem se se spoustou holek, ale nikdy jsem necítil to, co s Bellou. Tento polibek byl ten nejúžasnější, jaký jsem kdy dostal. Ani od Ashley to nebylo tak nádherné. Ale jediné, co mě mrzí je, že si to nebude pamatovat. Byla skoro na mol a tak si půlku dnešního večera nebude vůbec pamatovat. Ale doufám, že to nebyl poslední polibek. Nesmí a nebude.

K jejímu domu jsem dojel za pár minut a už jsem Bellu vyndával z auta.

„Stalo se jí něco?“ strachovala se Renée, když mě viděla, jak Bellu nesu.

„Ne, jen usnula,“ uklidnil jsem ji. Odnesl jsem Bellu do jejího pokoje a vzbudil. Poté jsem se s ní rozloučil, poděkoval za ten nejkrásnější večer, jaký jsem kdy prožil, a odjel s rodinou domů.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The vampire princess - 8. kapitola: