Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Twilight diaries 4. kapitola

21.08.2011 (08:15) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1690×

Pocítil jsem osten nevraživosti proti Demetrimu a hodlal si s plánem pospíšit, dokud… Všiml jsem si jednoho blonďáka s kudrlinami, lépe řečeno upíra, postávat opodál. Nespouštěl z Alice oči a já v tu chvíli dostal mnohem lepší plán, než byl ten původní.

„To je Jasper,“ napověděl mi šeptem ženský hlásek těsně u mého ucha, až se mi postavily chlupy do pozoru.

4. kapitola

Rosalie se odtáhla, pohodila si vlasy a svůdně se usmála. Tahle chodící reklama byla fakt číslo, jako by jí nestačilo velké číslo jejího poprsí.

Však brzy, Damoníku, už brzy, hochu.

„A on je do tvý ségry zabouchlej, nebo jen nikdy neviděl ženskou?“

„Je v tom až po uši. Ne,“ zavrtěla hlavou, „spíš až po ptáka, stejně jako jeho bratr do mě. Steroidní vypatlanec,“ panenka zanadávala, protočila panenkami a hrála si s loknou vlasů. „Zachránila jsem ho před medvědem a teď je mi neskonale vděčný.“

„Damone, sejdeme se na obědě?“ zeptal se Stefi, když ke mně přišel, a trochu zčervenal při pohledu na Rose.

„Brácha, tohle je tvoje budoucí žena. Rosalie, tohle je závislý monstrum na sexu, ale jinak je v pohodě,“ představil jsem je a rovnou mu vytvořil hot image.

Stefan zrudl ještě víc. Rosalie vyvalila oči.

„Toho si nevšímej.“ Podal jí ruku. „Damon jen rád žertuje. Moc mě těší. Stefan.“

„Ach tak.“ Zářivě se na mě usmála. A co já? Předvedl jsem dokonale bílý chrup. Colgate Max White, nechte úsměv mluvit za vás.

„Patříte k druhému rodu, co?“ zajímala se.

„Jo, ale to jen detail,“ odpověděl jsem a rty naznačil Stefimu: „Štípni ji do zadku.“

Vrátil mi to a taky naznačil ústy: „Jdi do kšá, nebo štípnu tebe.“

V tom zazvonilo, hádal jsem na přípravu, a většina obecenstva mířila do školy.

Po vyřízení papírů, se ostatní chystali odebrat do svých tříd, kromě mě. Zamířil jsem do kanceláře ředitelky školy.

„Damone, ty nejdeš?“ podivila se Rose. „Do jakého ročníku ses zapsal?“ vyzvídala.

„Do žádného. Ale nebojte se, uvidíme se brzo, hodně brzičko,“ slíbil jsem.

„Bude dělat školního psychologa,“ práskl mě Stefan.

„Bezva,“ zamumlala s nepřeslechnutou ironií v hlase kolemjdoucí Amazonka, držíc se za ruku s Demetrim.

„Omluvte ségru, je dneska jenom trochu podrážděná. Jinak… To je super. Určitě se stavím, Damone. Stefane, kde jsi ty?“ Stočila pozornost na něj.

„S tebou,“ odpověděl nezaujatě a zhoupl se na špičkách. Bylo mi jasný, že pokud se do toho nevložím, tak tuhle žhavou upírku k sobě moc blízko nepustí.

„Když se zamiluje kůň… koňskou láskou,“ prozpěvoval jsem si a bráška zavrčel.

„Něco mi uniká?“ zeptala se Rose.

„Nic,“ řekli jsme sborově.

„Tak půjdeme, Stefane?“

„Bude mi potěšením,“ souhlasil Stefan až moc rychle. Usmála se a šla do třídy. Stefan šel za ní jako omámený.

„Hej, upíromeo. Co to děláš?“

„Co?“ Zastavil se a nechápal. Rose šla dál.

„Bude mi potěšením,“ předvedl jsem jeho větu, která platila snad ještě za doby renesance. „Takhle na ni dojem neuděláš.“

„Jasně. Příští zkusím tvou metodu. Asi nějak takhle: Tak co, kotě, hupsnem na to?“ předvedl zase mě.

„Nebýt bráchové, dál bych si říct.“ Mrkl jsem na něj a jeho koutky úst zacukaly.

***

Kráčel jsem si to zvesela k ředitelce a pískal si u toho. Cestou jsem míjel školní poháry.

Zaklepal jsem na dveře s cedulkou ředitelka školy a po vyzvání vešel.

„Dobrý den, můžu vám pomoct?“ zeptala se, aniž by zvedla hlavu.

„Jmenuju se Damon Salvatore. Přišel jsem se ucházet o místo psychologa.“

„Pan Salvatore?“

„Ano, slečno ředitelko.“ Konečně zvedla hlavu a zpražila mě nenávistným pohledem.

„Jsem ředitelka Bábová,“ představila se a já měl co dělat, abych nepropukl v záchvat smíchu. Tak téhle bábě už přezdívku vymýšlet nemusím. „Jaké máte reference, pane Salvatore?“

„Říkejte mi jen Damon, mám to radši.“

„Stále čekám, pane Salvatore,“ zněla hrozivě. Není ona upír? Protože to by byl pech. Neovlivnil bych ji.

„Žádné nemám.“ Podívala se na mě jako na blázna.

„V tom případě je mi lít-“ Očička, čarujte, poručil jsem jim a vpily se do těch jejích. Sledovala mě bez mrknutí. „Je mi potěšením Vás mezi námi přivítat, Damone. Můžete nastoupit už dnes?“ dopověděla sladce.

„Jistě, vy jedna šibalko.“ Mrkl jsem na ni a nechal se odvést do své kanceláře. Celou cestu šla jako omráčená. Vsadil bych se o všechny veverky, že kdybych jí podkopl nohy, neuhnula by. To se ví, že mě tenhle nápad lákal, ale nechtěl jsem u děcek vyvolat mylný pocit, že poblíž vybuchla sopka.

***

Seděl jsem ve své nové kancelářičce a pekelně se nudil. To jsem si zase naběhl. Co teď? Nuda, nuda a rozhodl jsem se dospat včerejší noc. Hodil jsem nohy na stůl, zaklonil hlavu přes opěradlo a zalomil to. Zdálo se mi o zajíčcích. Stál jsem před nimi sám, samotinký a opuštěný. Bylo jich snad tisíc a všichni si řekli: „Na něj!“

Někdo zaklepal a vešel.

„Promiňte,“ řekl chlapecký hlas, „můžu dál?“ Á! První zákazník.

„Jen pojď, synu. Nestyď se.“ Ach, nejsem já ctnostný vzor dokonalosti?

„Jsem Edward Cullen a chodil jsem dřív k panu Mrkninamě na konzultace,“ vysvětlil mi koktavým hlasem. „Tak mě napadlo, zda se mnou počítáte i vy?“ Ňouma, ale… čuchám, čuchám upířinu.

„Edwarde, jsem tu pro tebe. Ale nejdřív mi pověz, co tě trápí, chlapče zlatý?“

„Bella!“ vykřikl okamžitě bez rozmyšlení. Svraštil jsem nechápavě obočí, opřel se lokty o desku stolu, spojil ruce a naklonil se.

„Hádám, že Bella bude tvoje frajerka. V čem je tedy háček? Nemůžeš ji chytit na žížaly?“

„Je to… komplikovanější,“ zdráhal se. „Já… totiž mám ji rád, víc než to, ale… Moment! Ty jsi upír? A maledický?“

„Bingo, kvítečku.“ Nasadil jsem cool výraz. Jsme v pohodě. Úplně v pohodě.

„Neřekl bych,“ odpověděl mi Edward na otázku–neotázku. Copak jsem ji vyslovil nahlas?

„Ne.“

„Jak víš, co si myslím?“ obořil jsem se na něj.

„Jsem nový vynález od microsoftu. Umím číst myšlenky.“

Mlaskl jsem nad jeho hele – udělal – jsem – joke, než mi došlo, co řekl. „Co umíš?“ vyhrkl jsem překvapeně.

„Číst.“

„Páni, jseš šikulka,“ pronesl jsem ironicky. „Takže čteš myšlenky?“ Opřel jsem se kožené opěradlo židle a ťukal konečky prstů o sebe. „Znamenitě.“

„Ne pro tebe, takže se mě nepokoušej oklamat. Nejsem žádný ňouma.“ Nevině jsem pokrčil rameny.

V téhle škole je to samý upír. Nikdy jsem nebyl teritoriální, ale netoužil jsem po další konkurenci. Bude těžší hasit žízeň krví lidí, když mi pořád bude za zadkem stát nějaký upír.

„Hele, čéče, jak jsi to říkal, že se jmenuješ?“ zeptal jsem se a pokoušel o nepříliš zaujatý tón.

„Edward Cullen, ale už jsem se ti představo-“

„To jméno mi něco říká. Hm, hm, hm… Nečetl jsem už o tobě? Nebo něco od tebe? Jsi spisovatel? Kurník šopa, už jsem o nějakém Edwardovi četl. Myslím, že to bylo někdy v době, kdy jsem si z Caroline udělal na několik dní krevní sáček.“

Edward znechuceně a nesouhlasně zavrtěl hlavou.

Zavibroval mi mobil a na displeji se ukázalo neznámé číslo. Zvedl jsem hovor a při zaslechnutí hlasu jsem zkameněl. Katherine. Okamžitě jsem to típl. Uvědomil jsem si, že nebude trvat dlouho a najde nás tu.

„Kdo je Katherine?“ vyptával se Edward. On tu ještě sedí? „Ano.“

„Nehrab se mi do hlavy, kuře. Co to máš vůbec na hlavě za hnízdo? Jako bys právě vstal.“

Edward si sáhl na vlasy, nechápajíc co mi vadí. „Podívej se radši na svůj sliz na hlavě,“ opáčil.

„Víš ty co? Je s tebou docela zábava. Přijď o obědové přestávce, pokecáme. Teď si musím něco zařídit.“

Hned jak Edward odešel, vytočil jsem číslo na Alarica. Jeho zprávy mě moc nepotěšily. Katherine se už delší dobu v Mystic Falls neobjevila a i po našem odchodu je tam prý velký klid. Srnky brzo ovládnou celé město, jak se rychle množí.

Vzpomněl jsem si na ten hlas v lese. Myslel jsem, že patřil Eleně, ale pak se změnil na Katherinin. Sakra, měly podobné hlasy. Faktem bylo, že Elena je mrtvá, takže zbývá už jen moje „milovaná“ Kathy. A kde je Kathy, tam umírají lidé. A kde umírají lidé, tam je hodně krve. A kde je hodně krve, poldové začínají něco tušit. Pak nezbývá nic jiného, než je umlčet a to je další krev.

Skutečný ráj pro upíry.

Ha! :D

Na vaši žádost tu máte další kapitolku. Možná chvíli potrvá, než se do TTD zažiju na plno, ale budu doufat, že vás kapitolka alespoň pobavila a na vzrůšo si počkáte. :)

V téhle kapitole se Damon seznámil s Edwardem. Příště by mohl s...

to be continued. ;)

Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Twilight diaries 4. kapitola: