Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 12. kapitola

The Mountain Mystery - 12. kapitolaSvěte, máme tu další dílek povídky The Mountain Mystery. :) Jak pak asi dopadlo Harryho rande? Uteče jako zbabělec nebo to s Waynem skončí lépe, než počítal? :) Hádejte, jak se to dozvíte - když si to přečtete. :) A ještě jedno překvapení se tu objeví. Náš známý pitomec Cullen maličko poodhalí svoje myšlenky. :) Krásné počtení přeje zuzka88 a Danca95.:)

12. kapitola

Harry

Obyčejný kino, a já z něho měl strach jak malej kluk z ducha. Úžasný, pozvu poprvé za svůj život kluka na rande, a ještě k tomu vyberu nějakej drastickej film. Kdybych tak mlčel!

Když jsem si ho všiml, zpomalil jsem svou už tak pomalou chůzi ještě víc. Nechtěl jsem tam jít. Takhle nervózní jsem v životě nebyl. Možná asi proto, že jsem ještě nikdy nešel na rande!

„Ahoj,“ usmál se na mě. Měl jsem co dělat, abych na něj jen obdivně necivěl. Byl naprosto v pohodě! Harry, volá tě planeta Země, nelítej v oblacích, on netuší, že je to rande! Jo, hned jsem klidnější.

„Hm, čau,“ zahuhlal jsem. Přemýšlel jsem, jestli je možné, urvat si hlavu a schovat si ji pod oblečení! Nejradši bych ji stejně ale zavrtal pod zem. Měl bych mu říct, že mu to ohromně sluší? Neurazil by se?

„Připravenej na trochu krve?“ kývl hlavou pobaveně ke kinu.

„To si piš, nejradši bych se v ní vykoupal.“ Konečně se mi podařilo dostat z toho orgánu, kterému se říká pusa, v celku něco inteligentního. Wayne se naprosto krásně zasmál. Než jsem se nadál, už vykročil směrem ke kinu, a mně se naskytl pohled zezadu na jeho postavu. Dneska mu to vážně slušelo. Měl patrně nové džíny, protože jsem je na něm ještě neviděl. Naprosto mu seděly, obkreslovaly jeho boky a tvarovaly zadek. Košile, která mu přesně ladila k pleti a vlasům, mu neskutečně slušela. Přesto můj zrak utkvěl na jeho pozadí. Wayne se nečekaně otočil, a načapal mě na švestkách.

„Jdeš?“ usmál se trochu zamyšleně a opět se otočil. Úžasný, nejenže jde s přitepleným kamarádem do kina, ještě se bude muset nechat očumovat! Chudák kluk, asi neví, do čeho jde! Tohle mu přece nemůžu udělat. Sakra, jak prohloubit díru pod sebou, abych zapadl kilometr hluboko?

Nejistým krokem jsem se vydal za ním, už jsem ho ani neviděl, zašel do budovy kina. Lístky jsem měl koupené předem, to abychom seděli vedle sebe. Jenže přesně v tuhle chvíli bych snad nejradši seděl přes celé kino od něj. Jen představa stříkající krve z utnuté ruky, mi zvedala žaludek. Bude si o mně myslet, že jsem se zbláznil, když si celý film budu zakrývat oči?

„Ty se vážně bojíš, viď?“ stočil na mě svůj pohled. Netvářil se výsměšně, ale ani vážně. Sice byl pobavený, ale nemyslel to zle.

„Za co mě máš? Takovej film… pf… Pouštím si je jako pohádku na dobrou noc,“ oplatil jsem mu úsměv.

„Konečně úsměv! Říkal jsem si, kam se vytratila Harryovská nálada,“ zajásal opravdově a bouchl mě do zad. Měl sílu, málem mi vyrazil dech. Abych nezůstal pozadu, praštil jsem ho taky. Spíš jsem ho asi polechtal. On to patrně neřešil, usmál se na mě a konečně jsme vešli do sálu. Byli jsme tu brzy. Sedli jsme si na místa, a já začal bloumat očima po celém sále, jen abych nemusel koukat na něj. Najednou mi došla slova.

„Četl jsem na to recenze. Lidi se prej v kině normálně báli,“ řekl pobaveně Wayne.

„Hm,“ odpověděl jsem a podrbal se za uchem. To bude koukat, až mu skočím do klína a budu škemrat, aby to vypnul! Hold se budu muset držet, přece nejsem bábovka! Pozorování chlapa, který se snažil dívce vedle sebe asi ukousnout krk, nebo co to tam vyváděl, mi přišlo milejší, než se dívat na něj. Bál jsem se, že kdybych se na něj podíval, byl bych mimo úplně. Teď jsem ještě na polovičku vnímal.

„Měli by si to nechat, až zhasnou, co?“ drcnul do mě rukou Wayne. Jako by mě popíchl špendlíkem. Div jsem nevyskočil ze sedadla.

„Hm,“ odpověděl jsem opět chytře. A další podrbání za uchem. Tentokrát za tím druhým. Plus prohrábnutí vlasů, jen abych oddálil pohled na něj. Fajn, on ti přece ty oči nevyškrábe. Možná.

„Ale nepřijde ti to trochu krutý, když tam lítaj končetiny z nebe místo trakařů?“ otočil jsem se na něj konečně. V tu chvíli jsem zapomněl, na co jsem se ptal.

„Aha,“ kývl jsem na jeho odpověď, kterou jsem neslyšel. Prohlížel jsem si jeho obličej, a bylo mi jedno, že si toho všiml. Měl krásné zelené oči, které kontrastovaly s jeho hnědými vlasy. V tu chvíli zhasla světla, a sál se ponořil na nepatrnou chvíli do tmy. Málem jsem to všechno zkazil! Ruka se samovolně zvedla z opěradla a s klidem si to mířila k té jeho. Co to děláš proboha? Mám si tě snad amputovat? Ruka opět klesla na opěradlo a já si oddych. To bude večer!

Opět se nám vrátilo světlo, v podobě reklam na plátně. Hlavu jsem otočil právě tímto směrem, přesto si oči utíkaly stále k jeho obličeji. Nevím, jestli si toho všiml, ale pohodil maličko hlavou, naklonil ji maličko na stranu, mimochodem blíže ke mně. Kristepane!

Pak už začal film, a já se opravdu snažil vnímat hlavního hrdinu, jak se snaží vyšplhat na skálu. Fajn, nebylo to zase tak těžké, protože byl vážně pěkný. Svaly se mu rýsovaly na pažích, ale neměl je jako nějaký kulturista. I když, možná to bylo trochu přehnané. Samovolně mi sklouzl pohled na Waynovi paže. Nebyly tak silné, jako toho King-konga, ale také to nebyly žádné slabé tyčinky. Spokojeně jsem se usmál a opět začal vnímat film. Byl jsem celkem překvapený, protože mě děj vtáhl do sebe. Málem jsem se plížil s Johnem zahradou, před domem jeho nepřátel, kde měl osvobodit zajatce.

„Nezapomeň zavřít pusu,“ ozvalo se mi najednou u ucha a já úlekem vykřikl do tmy sálu. Několik lidí se kolem nás zasmálo, včetně toho hajzlíka vedle mě. Ten dusil smích do dlaní. Já se chvíli vzpamatovával, a nakonec se přidal k němu. Ještě chvíli jsme se pochechtávali a opět upřeli zrak k plátnu. Připadal jsem si jako puberťák.

John právě probíhal mezi střelami svých nepřátel, když vedle něho vybuchla bomba a stal se ten hrozně očekávaný okamžik. Utrhlo mu to paži až k rameni! Bez přemýšlení jsem si zakryl dlaněmi obličej a odmítal se na to ošklivé plátno podívat.

Na zápěstí mě cosi pošimralo. Nejdřív se mě jen tak dotklo, až mi z toho přeběhl mráz po zádech. Něčí prsty se mi obtočily okolo zápěstí a zatahaly za něj. Překvapeně jsem vzhlédl. Waynovi oči si obezřetně měřily můj výraz a pomalu přesunul své prsty ze zápěstí na mou dlaň.

„Neboj, je to jen film,“ zašeptal se slabým, přesto uklidňujícím úsměvem a uchopil mou ruku do své.

Edward

Její rty byly sladké, měkké, prostě božské. Dokázal jsem si je vybavit kdekoli, kdykoli, bylo jedno, jestli jsem právě s někým mluvil, či jsem běžel sám lesem. Nebyly to jen její rty, které mi bloudily myslí. Ona celkově zaplňovala každý atom mého těla, a já stále nechápal proč. Bylo tak těžké být s ní, aniž bych ji něčím nepopíchl. Za prvé to bylo proto, že pro mě byla její vůně naprosto neodolatelná a silná. Zadruhé, protože se krásně čertila, když jsem ji štval.

Díky ní jsem vlastně opět našel správnou cestu svého života. Už dříve jsem zkoušel nezabíjet lidi a snažit se živit tou podřadnou krví zvířat. Bylo to těžké, navíc mi to nechutnalo. Proto jsem utekl od své rodiny, která mi sice chyběla, ale obešel jsem se bez ní. Na co jsem je vlastně potřeboval? Lepší je žít jako vlk samotář, což se mi taky splnilo. Aljaška skrývá kdejaká místa k obývání, kde bych mohl být jen já a příroda. Srub, ve kterém přebývám, jsem si zamiloval na první pohled. Kdysi ho obývali dva dřevorubci. Říkám kdysi, teď ti dřevorubci leželi u nádherného jezírka, kam jsem je zahrabal, když jsem použil jejich krev na zahnání žízně.

Zrovna když jsem se zabydloval a obhlížel okolí svého obydlí, jsem zaslechl to splašené srdce. Bušilo, jako by je někdo zmáčknul, a ono mlelo z posledního. Nakonec jsem zaslechl i hlasité kroky a lapání po dechu. Fajn, večeře přiběhne rovnou ke mně, ani nemusím běhat do města, pomyslel jsem si. Ale když jsem ji zahlédl, něco se změnilo.

Najednou jsem ze sebe byl zhnusený, sledoval jsem tu křehkou dívku, která zakopávala o kořeny, a div se nedusila. Před něčím prchala. A nedařilo se jí. Ale to bylo jedno, utíkala totiž přímo do náruče největšího predátora této aljašské džungle. Vlastně druhému největšímu, první jsem tu byl já. Grizzly zrovna čmuchal okolo stromů, když několik metrů za ním dívka opět zakopla. Tentokrát spadla hůře. Opatrně jsem se nadechl. Tělo se automaticky napjalo, nohy se pokrčily, připraveny k odrazu, zuby vyceněné, připravené k vysátí ubohé dívky. Vůně krve, která jí vytékala z ruky, byla všude okolo mě.

Přesto se nic z toho nestalo. Její srdce mi to zakazovalo. Její dech mi to zakazoval. Jen jsem tam tak stál, připravený k lovu, a sledoval ji ostřížím zrakem. Zakázal jsem si nadechnout se a tělo se mi trochu uvolnilo. Medvěd se otočil, na rozdíl ode mě se nadechl a udělal stejnou věc jako já. Napjal se ke skoku. On ho ale uskutečnil.

Než se té dívky stihl jen maličko dotknout, skočil jsem na něj. Odhodil jsem ho několik metrů dál. Musel jsem ji někam odnést, tělo se mi téměř celé klepalo, když jsem ji bral do rukou. Držel jsem ji od sebe co nejdál, vyzařovalo z ní ohromné teplo a jen to mi vytvářelo v ústech jed. Nedej bože, kdybych se nadechl! S velkou námahou jsem ji posadil ke stromu a zašeptal ji do ucha, ať zavře oči. Neudělala to, tak jsem naléhal s větší razantností. Grizzly za mnou už se sbíral ze země a byl opět připravený k boji. Dnes to měl bohužel prohrané.

Opět jsem se na něj vrhl a uhasil svou žízeň. Bylo to neuvážené gesto, když jsem na lovu, nechávám vyjít na povrch pouze své instinkty, sebeovládání je ta tam. Vůči této dívce to bylo neskutečně nebezpečně. Nechtěl jsem ji zabít. Prostě to nešlo. Když jsem vysával z medvěda poslední kapky krve, upíral jsem na ni zrak. Omdlela, vůbec o sobě nevěděla. Teď už jí srdce bušilo klidně a já se s jeho tepáním začínal také uklidňovat. Nechápal jsem to, jako by její srdce určovalo, co mám dělat. Nejen její srdce, ale i tvář, která teď byla unavená, přesto spokojená, protože se její mysl ocitala někde mezi nebem a zemí. V říši snů. Obvykle jsem viděl lidské sny, díky tomu, že jsem dokázal číst myšlenky. Teď nic, jen ticho, které mi bylo záhadou.

Se zatajeným dechem jsem ji opět vzal do náruče, tentokrát jsem si ji přitáhl trochu blíže k tělu. To teplo nebylo nepříjemné, jako mi většinou bývalo u ostatních lidí. Přišlo mi to nepřirozené. Svou teplotu, ledově studenou, jsem považoval ze přirozenější. Teď jsem toužil, abych se já ohřál v jejím náručí, abych měl stejnou teplotu jako ona.

Velmi zmatený jsem dorazil do své chaty, kde jsem ji uložil. Ošetřil jsem ji ranky, které měla. Nebyl to problém, i když jsem dýchal. Krk se mi vařil, ale stačilo, abych pohlédl do její nebeské a nevinné tváře a myšlenky na zabíjení jakoby neexistovaly. Měla na mě velmi zvláštní účinek. Stále jsem se necítil sytý, ale nechtěl jsem odejít. Chtěl jsem ji pozorovat, zapamatovat si její osobnost, tvář, tlukoucí srdce, pravidelný dech. Její vůně ovšem zaplnila celou chatu, tak jsem nakonec jako zbabělec utekl a vrhl se na první srnce, na které jsem narazil. I když mi ta teplá lepkavá tekutina proudila do těla, a já bych měl být naprosto vedle, měl jsem myšlenky naprosto vytříděné, a dokázal jsem se soustředit jen na jednu věc. Natahoval jsem uši, a poslouchal její srdce. Nevyznal jsem se v sobě.

Odhodil jsem zhnuseně mrtvoly zvířat a opět se vydal ke srubu. Nešel jsem dovnitř, jen jsem si užíval to hluboké bušení. Nemohl jsem se od toho zvuku odpoutat, prostě to nešlo. Nakoukl jsem oknem dovnitř. Ležela stále stejně, vypadala najednou velmi spokojeně. Strach, který se jí zračil ve tváři, když jsem ji odnášel ke stromu od medvěda, byl pryč. A mě těšilo, že jsem ji zachránil. V tuhle chvíli jsem věděl, že to byla ta nejsprávnější věc, jakou jsem kdy v životě udělal. Carlisle by na mě byl pyšný.

Ale co mně je vlastně do nich? Vždyť jsem si přece určil svůj směr života. Jakto, že ho tahle dívka tak rychle a nečekaně změnila? Čím mě tak okouzlila? Proč mě bolí, když jen pomyslím na to, že bych nechal toho medvěd, aby ji ublížil, ba co hůře, zabil?

Ty vzpomínky pro mě byly jak šťastné, tak bolestné. Tehdy se zranilo moje ego, protože jsem si myslel, že dokážu žít sám a podle svého. Ona to všechno změnila. Měla mě v moci, aniž by to tušila. Tu první hodinu, kdy jsem byl první den ve škole, jsem myslel, že se zblázním. Bylo kolem mě tolik lidí, tolik křehkých a obyčejných lidí, které bych mohl během několika minut zabít! Jen jsem se otočil, a pohlédl do jejích hlubokých hnědých očí, věděl jsem, že už tím netvorem nechci být. Ale vůně krve mě do sebe pohlcovala, byl to můj nejtěžší den v celém století mého života.

První setkání s Aaronem, tím idiotem, bylo velmi těžké. Po jeho prvních myšlenkách jsem ho nenáviděl. To jak se Belly dotýkal, jak ji líbal, mě popichovalo k tomu, abych mu utrhl hlavu na místě. Nejhorší bylo, že Bella o něm v podstatě vůbec nic nevěděla. Byl to neskutečný kretén. Ale ona ho milovala, což mě štvalo ještě víc, než jejich muchlování a tak dále. Jejich společný víkend jsem jim pokazil, nesnesl bych jen pomyšlení na to, že ona je s ním celé dva dny sama v domě. Ona si zasloužila někoho lepšího, ne tohohle idiota.

Koho lepšího mám na mysli? Sebe? Já se tam počítat nemohl, já jsem byl pro ni ta nejhorší volba. I když jsem věděl, že je to všechno špatně, že jdu proti pravidlům, musel jsem být v její blízkosti. Potřeboval jsem ji. Netušil jsem proč, neptejte se mě. Jediné, co jsem opravdu věděl, bylo, že ten polibek chci znovu zopakovat. A to co nejdřív.

 


 

Tak co Vy na to? Doufám, že rande se Vám aspoň trochu líbilo. Harry to zmákl celkem na jedničku, i když musel v tom kině trochu trpět. :) Já bych na utrhnuté končetiny asi taky neměla. A co náš pitomec Cullen? Líbí se Vám jeho myšlenkové pochody? Pusťte se do nás dole.:)

11. kapitola Shrnutí zuzka88 13. kapitola

Shrnutí Danca95

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 12. kapitola:

 1
1. kamčí
01.10.2011 [18:48]

rande bylo sladký Emoticon Emoticon
a Edwardův pohled mě vážně zaujal Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!