Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 13. kapitola

07.10.2010 (18:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4763×

13. kapitola

Stála jsem u lesního vodopádu, pozorovala rozčeřenou vodní hladinu a zezadu se nechala objímat pevnými pažemi Edwarda. Opírala jsem se o jeho hruď a užívala si tu jedinečnou chvíli. Byl tu nádherný klid. Ticho rušil jen šum vodopádů a občasné zacvrlikání nějakého ptáka. Bylo mi tak dobře.

Ještě víc jsem se zachumlala do Edwardovy náruče. Na svém břiše jsem propletla naše prsty a nechala svou tvář laskat slabými slunečními paprsky. Odměnou mi byl polibek na temeno hlavy. Otočila jsem se mu v pažích, protože jsem se chtěla dívat do jeho nádherného obličeje, do zlatých, milujících očí.

Vytáhla jsem se na špičky a políbila ho na bradu. Mírně se pousmál, ale jinak zůstal bez pohnutí. Přesunula jsem se rty na jeho tvář, nos, krk. Pokrývala jsem ho motýlími polibky a nesmírně si to užívala. Zrovna jsem mu oždibovala ušní lalůček, když mi vzal obličej do dlaní a hladově mě políbil. Nenechala jsem se pobízet a políbení mu moc ráda vrátila.

„Miluju tě,“ zašeptal, když se ode mě odtrhl. Spokojeně jsem se usmála, položila jsem si hlavu na jeho hruď, zhluboka dýchala, a snažila se svůj tep dostat do normálu.
„Taky tě miluju.“

Can we pretend that airplanes
In the night sky
Are like shooting stars
I could really use a wish right now, wish right now, wish right now

Kde to hraje? Rozhlédla jsem se po lese, abych zjistila, odkud ta hudba přichází, ale nic neviděla. Teda viděla, to je jasný, ale ne žádný zdroj toho zvuku.

I could use a dream or a genie or a wish
To go back to a place much simpler than this
Cause after all the partyin and smashin and crashin
And all the glitz and the glam and the fashion
And all the pandemonium and all the madness

Podívala jsem se na Edwarda. Pořád se na mě usmíval, jako by se nic nedělo.

Can we pretend that airplanes
In the night sky
Are like shooting stars
I could really use a wish right now

Otevřela jsem oči a… mobil, to hraje můj mobil! Vztekle jsem ho popadla, promnula si oči a teprve pak zjišťovala, kdo to je. Harry.

„Ahoj,“ zamručela jsem do telefonu ještě celá rozespalá a navíc dost zmatená.
„Bello? Nevzbudil jsem tě?“
„Ne, dobrý. Proč voláš?“ ptala jsem se myšlenkami stále mimo.
„Proč asi. Abych ti řekl pohádku na dobrou noc, ne?“ Přivřenýma očima jsem mrkla na budík. Skoro půl jedný.
„Spíš na dobrý ráno, ne?“ zavrčela jsem.
„Asi bude lepší, když ti to povím zítra. Až budeš trochu příjemnější,“ řekl dotčeně.
„Promiň. Už budu hodná. O co teda jde?“
„Měl jsem ti přeci zavolat v kteroukoliv hodinu. To rande,“ připomněl mi a mně se konečně rozsvítilo.
„Jasný. Tak povídej? Jak to probíhalo? Jak to dopadlo?“ sypala jsem ze sebe jednu otázku za druhou... Už docela probuzená.
„Bylo to super. Naprostá bomba,“ rozplýval se. „Zítra ti to všechno povím. Jen jsem tě chtěl informovat.“ Zněl tak šťastně a nadšeně. Nepochybovala jsem o tom, že večer splnil jeho očekávání. Však jsem mu říkala, že není čeho se bát.
„Tak to jsem moc ráda. Hned ráno si popovídáme.“
„Už tě nechám spát, abys na mě nebyla zítra protivná. Znám tě jako svý boty. Tak se měj. Dobrou, holčičko.“ Uslyšela jsem mlasknutí, což měla být asi pusa na dobrou noc přes telefon a zavěsil.

Odložila jsem mobil na noční stolek a zavřela oči. Znovu jsem viděla ten sen. Ano, byl to jen sen! Mimochodem dost divný sen. Nevěděla jsem, jestli jsem zklamaná nebo ráda. Asi spíš to druhý. Já a Cullen? To ani náhodou. To, že mi včera poslal kytku, nic neznamená, nemůže to vymazat jeho předchozí chování. Navíc, mám přece Aarona a toho miluju. Tohle nebyl krásný sen, to byl skoro horor. Ale přiznejme si, že i horor může být někdy příjemný. V tom snu jsem se cítila tak šťastně… Ne, bylo to hrozný!

Přetočila jsem se na bok a znovu zkusila usnout. Hm, marně. Pokaždé se mi za víčky objevila Cullenova tvář. Tak to teda ne.

Rázně jsem odhodila peřinu a vstala. V koupelně jsem si obličej opláchla studenou vodou a napila se. Okno v pokoji otevřela dokořán, i když nebylo žádný velký teplo a znovu zalezla do peřin. Čistý chladný vzduch mi trochu pročistil myšlenky a po chvíli mi i dovolil usnout.

---

„No, a pak mě chytil za ruku. Normálně mě za ni vzal, jako by nic,“ vyprávěl Harry průběh včerejšího rande s Waynem.

Seděli jsme u mě v pokoji, školu jsme měli až od jedenácti, a probírali každý detail ze včerejška.

„Držel ji až do konce filmu. Pak jsme si zašli na jídlo k Brook a výborně se bavili. Je vážně úžasnej, vtipnej, a navíc moc hezkej a…“
„Dokonalej, to už jsem slyšela,“ přerušila jsem ho. Slova jako úžasný, dokonalý, skvělý, báječný a super, se v našem rozhovoru vyskytovala až podezřele často. Dokázala jsem si z toho odvodit, že Harry je totálně ztracen.
„Ty ses zamiloval,“ řekla jsem. Moc mě to nepřekvapilo. Harry po Waynovi už nějakou dobu pokukoval. Po mé otázce sklopil pohled a podrbal se za uchem.
„Já… asi jo.“
„No, tak to je paráda. Moc ti to přeju.“ Objala jsem ho a políbila na tvář.
„Díky, ale ještě to nic neznamená,“ krotil moje nadšení. Sám už tak vesele jako před chvíli nevypadal.
„Co je?“ dloubla jsem do něj loktem.
„Nevím. Nevím, jak to bere Wayne. Třeba to nic neznamená a nic z toho nebude,“ bručel.
„A co řekl, když jste se loučili?“
„Že si to užil, a že to určitě zopakujeme,“ odpověděl.
„No, vidíš, to je dobrý znamení. Já si myslím, že mu nejsi lhostejný, ale musíš tomu dát čas,“ rozumovala jsem. Já jsem ta pravá. Dávat rady ohledně lásky není zrovna můj obor.
„Snad máš pravdu.“
„Vždycky mám pravdu,“ opravila jsem ho a oba jsme se rozesmáli.

Chvíli jsme mlčeli a každý se zaobíral svými myšlenkami.

„Hezký kytky,“ kývnul hlavou k váze s liliemi. „Aaron se pěkně předvádí.“
„Hm… ony nejsou od Aarona.“ Moje přiznání spustilo lavinu. Lavinu otázek.
„Od koho jsou? Kdys je dostala? To jsou tvoje oblíbený, ne?“
„Klid. Dostala jsem je večera, když se vrátila domů. Byl v nich lístek, ale nepodepsaný,“ odpovídala jsem.
„Takže netušíš, kdo ti je dal? A co na něm bylo napsáno?“ Harry byl tou záhadou evidentně zaujatý.

Zvedla jsem se a ze šuplíku vyndala kartičku s omluvou. Beze slova jsem si dala Harrymu, který ji přelétl očima a stejně jako já ji otáčel a hledal něco víc.

„To je všechno?“
„Jo,“ řekla jsem stručně. Tušila jsem, možná dokonce věděla, kdo mi je dal, ale nevěděla jsem, zda mu to říct.
„Škoda, nejspíš máš nějakýho anonymního obdivovatele. Ale proč by se ti omlouval?“ dumal Harry. To jsem sama nevěděla, ale Harry by mi možná mohl poradit. Jo, on to pochopí, je přece chlap, i když jen napůl.
„On není tak úplně anonymní.“
„Není? Ale podepsaný to není.“ Byl ze mě chudák celý zmatený.
„Je od Cullena, nejspíš,“ přiznala jsem barvu.
„Od Cullena?“ vykulil Harry oči. „Já věděl, že na něm něco bude. No, to je skvělý. Moc ti to přeju,“ radoval se.
„No, moment, co mi přeješ?“ nechápala jsem.
„Jeho přece,“ protočil oči, jak bych byla úplně blbá.
„Ale já s ním nic nemám. Miluju Aarona. To, že mi poslal kytky, nic nemění, nic to neznamená.“ Nevím, jestli jsem přesvědčovala jeho nebo sama sebe.
„Zlato, co si budeme nalhávat. Cullen je kus, a kdyby na mě jen zamával prstíčkem, klidně bych byl jeho otrokem. Jenže já kopu za jinou ligu než on, takže mám smůlu, ale ty ne. Měla bys využít příležitosti,“ povídal a já se nestačila divit.
„Ty po mě chceš, abych podvedla Aarona? A ještě k tomu s Cullenem. Klukem, kterýho naprosto nesnáším? Neuhodil ses náhodou do hlavy?“ děsila jsem se, ale ta myšlenka…
„Ne, jsem naprosto ok. Všiml jsem si, jak po sobě pokukujete. To se nedá přehlídnout. Ty jiskry, jaký mezi vámi létají, a nezapomínej, co se škádlívá, to se rádo mívá,“ mrkl na mě.
„Harry, nech toho. To, co říkáš, jsou nesmysly,“ mírnila jsem ho. To, co říkal, se mi nelíbilo. Nemohla bych Aarona podvést. Vůbec. Vždyť ho miluju.
„Jak myslíš, ale aspoň bys teď na něj mohla být milejší.“
„Uvidíme, pokud bude milejší on…“

---

Myslela jsem si, že zkusím, být na Cullena, ehm Edwarda, milejší, ale vůbec jsem k tomu nedostala příležitost. Vůbec se ve škole neukázal.

Dnešní počasí bylo jako vymalované. Slunce svítilo a bylo poměrně teplo. Stáli jsme všichni na parkovišti a nechávali se vyhřívat. Každé auto, které přijelo, jsem prolustrovala, ale pokaždé jen zklamaně sklopila oči. Cullen se prostě neukázal.

Harry mě sledoval a posunky naznačoval, že měl pravdu. Ignorovala jsem ho. Pravdu neměl! Ale i tak jsem měla zkažený celý den. Na Aarona jsem byla protivná, na všechno jsem mu odsekávala a nebyla se mnou vůbec řeč. Naštěstí dělal, jakože nic, a tak nedošlo k hádce, kterou jsem se podvědomě snažila vyvolat. Dřív by se mnou nemluvil dva dny, ale teď nic. Bylo to zvláštní.

Když jsme se spolu loučili, přitáhl si mě k sobě, vášnivě políbil a do ouška mi šeptal plány na zítřek. Jeho rodiče nebudou doma, a on myslel, že bychom si mohli udělat hezký den. Bylo mi jasné, co tím myslí. Jestli si myslel, že mi tím zvedne náladu, byl na omylu, ale snaha se cení. Až se z toho vyspím, budu se určitě těšit. Tehdy jsem mu to jen odkývala a odjela.

Doma jsem se zavřela v pokoji. Na mamku jsem jen zavolala, že se musím učit, i když to nebyla pravda, ale naštěstí to neřešila. Místo toho jsem si sedla do křesla a koukala z okna. Slunečné počasí se postupně měnilo v oblačné, beránci mraků se honily po obloze a já neměla nic jiného na práci, než je pozorovat.

„Bello, nechceš něco k jídlu?“ zavolala ze zdola máma. Okamžitě se ve mně vzedmula vlna vzteku. Co mě ruší, řekla jsem, že se budu učit. Vím, je to naprostá hloupost, ale prostě jsem byla… mimo.
„Díky, nechci,“ odmítla jsem a dál si ji nevšímala.

Proč jsem taková? Vždycky jsem s mamkou trávila čas ráda. Nevadila mi její starost a péče. Naštěstí jsem věděla, že ona za to nemůže, ale kdo nebo co, ano?

Cullen, to bylo první jméno, které mě napadlo. Přeci mě jeho nepřítomnost nemohla tak rozhodit. Naopak bych měla být ráda, že byl klid. Nikdo mě neotravoval, nepošťuchoval, nelíbal…

Ale když jsem na něj měla tolik otázek. Nejdůležitější z nich byla, proč mi dal ty kytky. Sama jsem to nechápala, doufala jsem, že mi to vysvětlí.

Se zmatenými myšlenkami jsem zalezla do postele a celkem brzo usnula.

Druhý den odpoledne jsme jeli s Aaronem k němu, počasí bylo opět nádherný, Cullen byl opět mimo školu, a mě napadlo, že bychom se mohli jít třeba projít. Dlouho jsme spolu nikde nebyli. Pokaždé jedeme jen k němu nebo k nám a… Jenže Aaron můj návrh mávnutím ruky zavrhl, že je to prý ztráta času a můžeme dělat mnohem příjemnější věci. A taky, že to tak skončilo. Nemůžu říct, že by mi to bylo nepříjemné, to určitě ne. Ale když jsme potom jen tak vedle sebe leželi, napadlo mě, že spolu nic jiného neděláme. Jen sex, sex, sex a zase sex. Je možné, že náš vztah už natolik zevšedněl a my už nemáme nic, co bychom o tom druhém nevěděli. Nic, co by se dalo ještě objevit a jediné, co nám zůstalo, je sex?

Pootočila jsem hlavu a podívala se na Aarona. Ruce měl založené pod hlavou a očima bloudil po místnosti. Kde jsou ty časy, kdy mě objímal, lichotil mi, líbal. Opravdu náš vztah tak zevšedněl, nebo jen vyprchala prvotní zamilovanost, a pak je to vždycky takové?

Přitulila jsem se k němu a políbila ho na nahou hruď. Čekala jsem, že mě obejme, ale on mě položil zpět a vstal.

„Bello, měli bychom vstát, rodiče tu můžou být každou chvíli.“
„Neříkal jsi, že budou pryč?“ zeptala jsem se.
„Jo, to jo, ale oni jeli už včera. Dneska se vracej,“ vysvětlil.
„Aha,“ byla moje jediná reakce.

Posbírala jsem se svých pět švestek a po vlažném rozloučení, aspoň mě tak přišlo, třeba to tak vůbec nebylo, odjela domů.

Bella je trochu zmatená ze svých myšlenek. Co myslíte Vy? Snad se to už brzo všechno vyjasní.:)

12. kapitola zuzka88 14. kapitola

Danca95

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 13. kapitola: