Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 11. kapitola

The Mountain Mystery - 11. kapitolaDalší díl The Mountain Mystery je tu. Dozvíme se v něm, co bude po polibku Edwarda a Belly, který neskončil zrovna nejlépe. Co bude dál? Sblíží se konečně Bella s Cullenem? Příjemné čtení přeje Vaše Danča95 a zuzka88

11. kapitola

„Přestaň!“ zamumlala jsem mu do rtů a pokusila se ho odstrčit. Svou chabou silou jsem s ním ani nepohnula, ale když zaregistroval mou snahu, což bylo téměř okamžitě, sám ode mě oskočil. Oči měl černé, zhluboka dýchal, čelo mu zdobilo pár vrásek. Já na něj zlostně koukala.

„Pitomče,“ zasyčela jsem.

„Co si to dovoluješ? Co si o sobě myslíš? Jsi akorát arogantní namyšlenej debil, který se nestará o nic jinýho než o sebe. Ještě jednou na mě sáhneš a tu ruku ti urazím.“ Byla jsem tak vytočená. Vždyť ví, že chodím s Aaronem. A teď to je zase super, skoro jako na začátku a on takhle. A ještě se spokojeně usmívá.

Pohled na Cullenův škleb, mi vytvořil rudo před očima. Nejraději bych mu jednu vrazila. Ale spíš bych ho tím jen pobavila, než urazila.

„Co tak blbě čumíš?“ vyjela jsem na něj. Jeho úsměv se ještě rozšířil, oči zazářily spokojeností a on pronesl: „Tobě se to líbilo.“ Jen jsem zalapala po dechu. V těch slovech byla taková jistota. Vůbec o tom nepochyboval. Než jsem stihla začít znovu nadávat, byl pryč. Abych si aspoň trochu ulevila, praštila jsem rukou do zdi a pak jsem jen poskakovala na místě a mávala s ní ve vzduchu. Bolelo to!

Co noha nohu mine, jsem se šinula na parkoviště, snad se najde aspoň někdo, kdo mi zlepší náladu a hlavně přivede na jiné myšlenky. Nechtěla jsem přemýšlet o Cullenovy, jeho tajemných očích, omamném dechu, jemných rtech… zapomeň na to, kázala jsem si a zatřepala jsem hlavou, jako bych tak mohla ty myšlenky přesypat do nějaké hodně odlehlé části mozku.

Pro rozptýlení jsem nemusela chodit daleko. Stačilo otevřít dveře a dívat se před sebe.

Harry se na první pohled ležérně opíral o své auto, naproti němu stál Wayne a o něčem mluvili. Harry se co chvíli ošil a podrbal za uchem. To dělal vždycky, když byl nervózní.

Popošla jsem o pár kroků blíž, abych je slyšela, ale přitom stále zůstala nenápadná.

„Myslíš, že ta zkouška z organický chemie budě těžká?“ zeptal se Harry Waynea. Protočila jsem oči. O čem to ten moula mluví. Byla jsem si jistá, že na tohle se zeptat nepřišel. Obzvlášť, když on chemii ani neměl.
„To dáme,“ odpověděl Wayne, který ten drobný detail asi nepostřehl a kopl botou do kamínku. Tohle je lepší než televize, uchechtla jsem se.

Harry se znovu podrbal.
„Víš, včera jsem viděl trailer na super film,“ pronesl a zrudnul. Měla jsem co dělat, abych udržela smích na uzdě.
„Hm.“ To byla celá Waynova reakce. Ti kluci se mi vážně zdají.
„Tak mě napadlo, jestli bys na to nešel. Znáš to trocha krve, mrtvol, zbraní,“ řekl Harry a očima probodával zem. Vypadalo to, že se jimi chce dostat až k jádru.
„No jasně, proč ne?“ usmál se Wayne. „Tak zítra?“ zněl docela nadšeně.
„Jo,“ Harry se celý rozzářil. „V šest před kinem.“
„Super. Už musím. Zatím,“ loučil se Wayne. Harry se za ním zbožně díval a pak si dokonce povyskočil. To už jsem nevydržela a začala se smát.

Harry střelil pohledem k místu, kde jsem stála.
„Doufám, že se dobře bavíš,“ zavrčel, ale spíš jen na oko, protož se tvářil, jako by se mu splnil velký sen.
„O tom nepochybuj,“ zakřenila jsem se. Došla jsem k němu a poplácala ho po rameni. „Jsem na tebe pyšná. Doufám, že mě pozveš na svatbu.“
„Jsi blbá,“ otituloval mě.
„Promiň, vždyť mě znáš. Jsem moc ráda, že ses konečně odhodlal. Byli jste tak sladcí.“
„Myslíš, že to bylo hodně blbý?“ staral se.
„Ne, bylo to super a promiň, že jsem se tak smála. Ale potřebovala jsem to všechno nějak ventilovat,“ omluvila jsem se.
„Cullen,“ pochopil.
„Přesně. Asi se z něho brzo zblázním. Ale to je teď jedno. Co si vezmeš zítra na sebe?“ změnila jsem téma, protože to předešlé mi nebylo zrovna příjemné. Harry se hned chytil.
„Uvažoval jsem o té kostkované košili…“ Probrali jsme celý jeho šatník a nakonec vybrali černé kalhoty, bílé tričko a k tomu vestičku. Harry celou dobru zářil jako žárovka.

Po škole jsme jeli s Aaronem k nám, kde nikdo nebyl. Myslela jsem si, že si sedneme a promluvíme, ale jen co se za námi zavřely dveře, mě Aaron popadnul a za neustálého líbání donesl do mého pokoje.

Bylo to závratné, rychlé a krásné. Bylo to jako bouřka, která rychle přijde a stejně rychle zmizí. Tohle usmíření se mi líbilo ještě víc.

„Miluju tě,“ šeptal mi, když jsme vedle sebe jen tak leželi.
„Taky tě miluju,“ řekla jsem a vzpomněla si na Cullena. Proč teď? Stulila jsem se Aaronovi do náruče a nechala se hladit, doufajíc, že toho idiota vymažu ze svých myšlenek. Omyl, když mě Aaron políbil, vybavila jsem si jiné rty, jiné místo, jiná osoba.

Odtrhla jsem se od něj a posadila se. Peřinu jsem si přidržovala jednou rukou a druhou jsem si promnula oči. To mi nemůže dát ani na chvíli pokoj?

„Stalo se něco?“ zeptal se Aaron.
„Ne, nic,“ usmála jsem se a znovu si lehla.
„Moc se mi po tomhle stýskalo,“ šeptal mi do ucha a líbal na něj.
„Mmm,“ zamručela jsem. Jeho ústa se přesunula na můj krk a pak do výstřihu. Na Cullena jsem hned zapomněla a soustředila se jen na jednu věc.

---

„Zdá se, že s Aaronem je opět všechno v pořádku,“ nadhodila máma, když jsme spolu seděly u večeře. Táta se zdržel v práci, takže toho hned využila. Nejspíš narážela na fakt, že nás našla v posteli, naštěstí už bylo po všem. Oba jsme z toho byli pěkně vyjukaní, ale mamka se slovy, že nás nebude rušit, odešla.  Ještě teď jsem se při vzpomínce na ten trapas červenala. Aaron si pak sbalil saky paky a rychle odešel. To já mámě musela čelit. No čelit, vyhýbala jsem se jí, co to šlo a že to byla fuška v našem ne moc velkém domě. Bohužel večeři jsem se vyhnout nemohla.

„Jo, usmířili jsme se.“ Snažila jsem se o ledabylý tón.
„To jsem viděla,“ culila se.
„Ale mami,“ zvolala jsem.
„No co, jsem matka a zajímám se o svou dceru. Je mi jasné, že žiješ intimním životem, nejsem včerejší. Jsi dospělá a já ti do toho nemám co mluvit. Jsem jen zvědavá.“
„Hele, s Aaronem spolu spíme, je to super, usmířili jsme se a moc se milujeme. To je všechno. Spokojená? Jestli ne, stejně ti už nic víc neřeknu,“ zakončila jsem to.
„Dobře, jsem spokojená. Hlavně proto, že ty jsi šťastná.“ Vřele se na mě usmála a já měla pocit, že mi tím vidí až na dno duše.

V chodbě bouchly dveře.

„Ahoj, holky,“ zdravil nás táta.
„Ahoj, miláčku,“ pozdravila ho mamka a dala mu pusu.
„Čau.“
„Co máme dobrého,“ zajímal se a strkal mi nos do talíře. „Mňam,“ mlasknul, když zahlédl karbanátky.

Po večeři jsem se odebrala do pokoje. Rozsvítila jsem si pár svíček a lehla si na postel. Z peřin jsem ještě cítila Aarona. Zavřela jsem oči a vzpomínala na naše milování. Od něho mi však myšlenky ulétly někam jinam. Někam, kde jsem o to vůbec nestála.

Sladká vůně mi ovívala obličej, ledové a dokonale hladké rty mi přejely po tváři, až zakotvily na mých. Jemně mě políbily. Bylo to jako dotek motýlích křídel. Jeho jazyk mě zastudil na spodním rtu. Zachvěla jsem se očekáváním věcí budoucích.

„Nee,“ zasténala jsem, když jsem si uvědomila, na co jsem zase myslela. Nečekala bych, že mě takováhle banalita dotáže totálně vykolejit.

Ten magor měl zase pravdu. Ač nerada, musela jsem si přiznat, že mě to dostalo a líbilo se mi to. Brr, vážně jsem to řekla. Ale takhle bych vůbec neměla uvažovat. Já mám přítele, jsem s ním šťastná. Cullen mi to přeci nezkazí!

Rozhodla jsem se jít vysprchovat a spát, zaspat to všechno. Zítra to určitě budu vidět úplně jinak.

Svlékla jsem si tričko a kalhoty, sfoukla svíčky a rozsvítila velké světlo, abych našla pyžamo. Pohled mi zabloudil k oknu. Nepatrně jsem zaváhala, ale neodolala, dá-li se tomu tak říkat.

No jasně. Je tam. I když to byla jen tmavá postava, poznala jsem, že se dívá vzhůru. Snad se mu líbí to, co vidí. Ale zase nejsem exhibicionista, abych se tu vystavovala, takže jsem sebrala pyžamo a mazala do koupelny.

Horká sprcha byla přesně to, co jsem potřebovala. Uvolnila napnuté svaly a rozptýlila mě na tolik, že jsem nedokázala na nic a nikoho myslet.

Po návratu jsem ještě jednou překontrolovala okno, ale už tam nikdo nebyl. Taky dobře.

Ráno jsem byla řekněme nesoustředěná. Sice krásně vyspalá, ale mimo. Mohla za to jedna věc, jedna osoba. Určitě víte, o čem mluvím.

Ve snech mě pořád pronásledoval… no, ve snech se mnou byl Cullen a… a byl docela přítulný a já jsem si s ním v ničem nezadala. Bylo to nádherný. Ne, bylo to hrozný a nic takovýho bych nikdy neudělala. Ne s ním. Na takovýhle věci mám Aarona. Ten mi stačí, toho miluju.

Poslední jmenovaný na mě čekal na parkovišti u školy. Jen co jsem vylezla z auta, mě líbal. Ptal se na včerejšek a na mamku. Ujistila jsem ho, že je to ok. Zrovna když mi oždiboval ouško, přijelo stříbrné Volvo. Všimla jsem si ho hned. Rychle jsem odvrátila pohled, jakoby nic. Ale i když jsem se věnovala svému příteli, očičko mi občas ujelo a já kontrolovala, co se děje kousek od nás.

Cullen vystoupil, přejel očima parkoviště a zastavil se na nás. Chvíli nás pozoroval, pak se pousmál, z čehož se mi bůhví proč rozbušilo srdce, ještě mi ten máňa způsobí infarkt a pokývnul hlavou. Nevím, jestli to byl pozdrav, protože nemohl vědět, že se na něj dívám, nebo že bych nebyla tak nenápadná, jak jsem doufala?

Nicméně, nijak jsem nereagovala a on zmizel uvnitř školy. Rozloučila jsem se s Aaronem a po boku Harryho, který neustále mluvil o dnešním odpoledni, šla pomalu do učebny.

Pečlivě jsem poslouchala přednášku, abych tak nemusela myslet na jiné věci. A dařilo se. Jenže pak přišla další hodina a to už nebylo tak jednoduché.

Cullen mě chtěl evidentně naštvat, nebo já vážně nevím, o co mu šlo. Sedla jsem si na své místo, on přišel vzápětí, opět, ač byla učebna skoro prázdná, si sedl vedle mě a usmál se
„Jak ses vyspala?“ zeptal se takovým tónem… normálním, milým, přátelským. Nevěděla jsem, co to má znamenat. Jestli je to další provokace, nebo to snad myslí vážně.

Zkoumavě jsem si ho prohlédla. Jeho úsměv se rozšířil. Nebyl to ten ironický úsměšek. Byl to normální úsměv, který mu jen tak mezi námi neuvěřitelně slušel. Byla jsem zmatená a překvapená a tak jsem mu odpověděla.

„Dobře.“ Odpověď prostá, leč výstižná.
„Myslel jsem si to. Vypadáš nějak šťastněji.“ Opět mě odměnil svým zářivým úsměvem, až mi poskočilo srdce. Blbost.
„Šťastněji?“ nechápala jsem. Možná to bylo tím včerejší milováním s Aaronem, možná…
„No, po tom včerejšku,“ řekl. A já byla zmatená ještě víc. Jak o tom může vědět?
„Po včerejšku?“ zeptala jsem se opět inteligentně. „Co tím myslíš?“
„Neříkej, že máš tak krátkou paměť. Na mě se většinou tak snadno nezapomíná,“ vysvětlil a mně se konečně rozsvítilo. Debil, jsem si mohla myslet, že to není jen tak. Opět trocha arogance v jeho hlase i obličeji. Ten výraz byl na ránu pěstí.

Naštěstí přišel profesor a já tak nemohla vyjádřit ručně své pocity. Nasupeně jsem se otočila směrem ke katedře a skřípala zuby. Cullen se culil jak idiot, kterým vlastně je. Občas jsem měla pocit, že takový není, že je to jen přetvářka, ale pak vždycky přijde něco, co mi moji domněnku potvrdí a není pochyb o tom, že mám pravdu.

Hodina skončila a dneska už mě čekala jen jedna. Vymázla jsem ze třídy, jako by mi za patama hořelo. Poslední seminář byl v pohodě, pracovali jsme s mikroskopy, což mě vždycky moc bavilo. Přišla jsem na jiné myšlenky a dokonce se i trochu zasmála, když můj kolega málem hodil mikroskop na zem.

U auta na mě čekal Harry. Měla jsem mu pomoc s přípravou na dnešní odpoledne, dnešní rande. On nechtěl, abych to tak nazývala nahlas, ale mě se to líbilo. Aarona trochu mrzelo, že nebudeme spolu, ale Harry měl dneska přednost. Bude to jeho velký den.

Dali jsme si rychlý oběd a vrhli se na přípravu. Oblečení jsme sice vybrali už včera, ale stejně si ještě pár modelů vyzkoušel. A světe div se, vyhrál ten včerejší. Asi hodinu si upravoval vlasy, až jsem se pochechtávala, že je horší než leckterá ženská. To bylo nagelovat, nastavět bodlinky. Opláchnout, protože to nebylo ono. Ulízat, ještě horší. Kohout a tak dále a tak dále.

Nevím, jak se to stalo, ale najednou bylo půl šesté. Harry měl kino kousek od domu. Šla jsem ho kousek vyprovodit. Cestou ho uklidňovala, že to bude fajn, že si to užije, ale stejně se klepal jako ratlík.

„Klídek, bude to v pohodě.“
„Ale, co když…“ namítal, ale nenechala jsem ho domluvit.
„Žádný ale. Hezky si to s Waynem užijete a ty mi pak, v jakoukoliv hodinu, zavoláš a poreferuješ,“ povzbudivě jsem mu stiskla ruku, za kterou jsem ho musela vést, abych ho tam vůbec dotáhla, měl totiž zaječí úmysly chlapeček.
„Ale co když to bude brát jen kamarádsky. Já nevim, jestli sis toho všimla, ale mně se líbí a dost,“ přiznal se.
„Zlato, musela bych být slepá, kdybych si toho nevšimla. Bohužel nevím, jak je na tom Wayne, ale při nejhorším si užijete klučičí večer, když to dobře dopadne, bude z toho i něco víc.“ Mezi řečí jsme skoro došli k místu jejich setkání. Wayne nemusí vědět, že Harryho přivedla chůva, takže jsem se zastavila.
„Už jsme tady,“ oznámila jsem mu. Když jsem zahlédla jeho vyděšený pohled, který hodil směrem ke kinu, musela jsem se usmát. „To už dojdeš. Takže tfuj, tfuj. Bude to ok. Pak mi určitě zavolej, ale určitě.“ Vytáhla jsem se na špičky a objala ho. „To bude dobrý,“ zašeptala jsem a líbla ho na tvář. Chudák se tvářil tak nešťastně.

Dvěma prsty jsem mu vytáhla koutky úst, aby se tvářil trochu veseleji. Otočila jsem ho a strčila ho do zad, aby šel. Následně jsem se schovala za roh, abych se podívala, jak se to bude vyvíjet.

Než se tam Harry doploužil, i želva je rychlejší než on, Wayne už čekal. Pozdravili se, Harry se opět drbal, prohodili pár slov, zasmáli se a zašli dovnitř. Pro začátek to nebylo špatný.

Vrátila jsem se k Harryho domu, kde jsem parkovala a vydala se domů.

Sotva jsem za sebou zavřela a pozdravila se s našima, rozezněl se zvonek. Jelikož jsem byla nejblíž, otevřela jsem.

„Isabella Swanová?“ zeptal se kluk ve firemní čepici a bundě.
„To jsem já.“
„Mám tu pro vás tohle,“ řekl a podával mi kytici lilií. Koukala jsem na něj trochu vykuleně.
„Ehm,“ probral mě. „Můžete mi to tady podepsat?“ Strčil mi pod nos nějaké lejstro. Udělala jsem muří nožku, přebrala pugét a zavřela dveře.

„Kdo to byl?“ zavolala na mě mamka z obýváku.
„Poslíček, dostala jsem kytku,“ zamumlala jsem ještě trochu v šoku. Já kytky tímhle způsobem nikdy nedostala.
„Cože?“
„Dostala jsem kytku,“ zopakovala jsem a šla za nimi, abychom na sebe nekřičeli přes celý dům.
„Ta je krásná,“ obdivovala ji mamka. „Je od Aarona?“
„Nevím,“ pokrčila jsem rameny. Měla jsem se zeptat toho kluka, sakra.
„Není tam lísteček?“ Mamka je chytrá. Zabořila jsem ruku mezi květy a opravdu našla malou obálku. Rychle jsem ji, poháněná zvědavostí, otevřela a četla.

Promiň

Promiň, to je jako všechno? Otočila jsem kartičku v prstech a hledala další písmenka. Ale kartička byla čistá.

„Tak co tam je?“ vyzvídala mamka nedočkavě.
„Nic, půjdu k sobě.“
„No počkej,“ rozhodila mamka rukama.
„Miláčku, nech ji, ona ti to řekne, až bude chtít. Je už dospělá, nezapomínej,“ chlácholil mamku táta a já mu byla vděčná.

Kytku jsem dala do vázy a tu na noční stolek. Lilie nádherně voněly. Přemýšlela jsem, co to má znamenat. Ale napadal mě jedině Aaron. Pravděpodobně se stále omlouvá, za to jak se choval. Je tak milý. Z batohu jsem vytáhla telefon a už hledala Aaronovo jméno v seznamu kontaktů.

„Ahoj lásko,“ pozdravil mě.
„Ahoj.“ Při zvuku jeho hlavu jsem se blaženě usmála.
„Stýská se mi,“ přiznal.
„Mně taky. Děkuju za kytky,“ řekla jsem. Chvíli bylo v telefonu ticho.
„Kytky?“
„Ty lilie. Jsou nádherné,“ osvěžovala jsem mu paměť.
„Ale já ti žádné nedával.“ Hm, tak kdo teda? Tohle byla čára přes rozpočet. Byla jsem si jistá.
„Tak to musel být nějaký omyl. To je jedno. Co děláš?“ odvedla jsem hovor jinam. Ještě chvíli jsme si povídali a pak jsem řekla, že se mi chce spát. Což se mi sice nechtělo. Musela jsem přemýšlet.

Kdo mi mohl poslat kytky, navíc moje oblíbené, a omlouvat se? Prošla jsem celý seznam jmen, ale žádné neodpovídalo. Až jsem se dostala na konec, na úplný konec, kde se krčilo jméno na C. Cullen. Je možný, že mi je poslal on. On a omlouvat se?

 


 

Co se to tu děje? Myslí to Edward upřímně nebo je to zase nějaká hra?

V příští kapitole se můžete těšit na Harryho rande. Danča si ho nemohla nechat ujít ;)

 


 

10. kapitola zuzka88 12. kapitola

Danča95



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!