Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Meadow 10. kapitola

28.09.2011 (15:15) • skodovavera • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1295×

Edward mi zastavil o ulici dál – nechtěla jsem, aby ho matka s otcem viděli. To loučení bylo nesnesitelné. Nejmíň desetkrát mě stáhl zpět do auta a polibky mě přemlouval, abych nikam nechodila a zůstala s ním. Já jsem však musela odejít, a tak jsem zatnula zuby, všechny svaly v těle, a šla směrem k našemu domu. Neohlížela jsem se, jinak bych nikdy neodešla. Opravdu jsem byla tak poblázněná? Asi ano.

Můj úsměv povadl, jakmile jsem přišla domů. Vyzula jsem si boty, bundu pověsila na věšák a šla do kuchyně. K mému údivu tam rodiče nebyli. Uslyšela jsem nářek v jejich ložnici a šla za tím zvukem. Měli otevřeno a já tak mohla nerušeně sledovat dění uvnitř pokoje. Matka se držela jen tak tak na posteli a plakala. Hrozně moc plakala. Otec byl vedle ní a měl zarudlé oči od pláče – ale teď jen zíral do zdi a nejspíš nad něčím přemýšlel.

„Asi nám to vážně neklape,“ vzlykla máma a táta se na ni podíval. Nic neříkal. „Nevím, čím to je… Měla jsem tě ráda… Mám tě ráda… Ale… Nevím… Pokaždé se mezi nás něco vetře. To už se nezmění.“ Matně jsem věděla, kam máma směřuje, ale nechtěla jsem si to připustit.

„Co navrhuješ?“ zeptal se táta chladně a díval se snad skrze mámu.

„Co bychom my dva mohli dělat? Máme dceru, které je už sedmnáct, a neustále spolu válčíme. Bude to tvrdý řez, ale bude prospěšný. Jak pro nás, tak pro Bellu. Nemůžeme jí to dělat přímo před očima. Já ji mám strašně moc ráda a nedokážu jí už tímhle ubližovat.“

„Tímhle jí ublížíš stokrát víc, než kdy předtím.“

„To já vím. Jenže pak už to nebude bolet – nikdy.“

To už jsem nevydržela a zhluboka dýchala. Nemohla jsem popadnout dech. Odstoupila jsem od dveří a svezla se na zem po zdi. Zakryla jsem si dlaněmi obličej a snažila se nepropadnout panice. Nešlo to. Měla jsem mžitky před očima a ani jsem neslyšela rodiče, kteří zmateně a trochu i vyděšeně vyšli z místnosti, kde se to všechno rozhodlo… Neslyšela jsem ani, jak volají mé jméno – jen naprázdno otevírali pusu. A vtom jsem uviděla tmu…

Pohled Edwarda:

Dojel jsem domů a zjistil, že v domě už jsou všichni. Kromě Carlislea… Počkat… Proč byl Carlisle pryč? Vždyť neměl službu… Přešel jsem k Esmé, která se usmívala jako sluníčko a rozhodl se, že ji nechám mluvit jako první.

„Vyříkali jste si to?“ ptala se nadšeně máma. Neodpověděl jsem jí a jen ji obejmul. Brala to jako kladnou odpověď a ještě víc se usmála. Vtom přiběhla Alice a rychle mě popadla za paži. Začala chrlit a divoce gestikulovat rukama.

„Edwarde! Tady jsi! Než začneš obviňovat Esmé, že ti to neřekla hned, tak na její obranu pronesu, že to nevěděla. A nepřerušuj mě!“ dodala, když viděla, že se nadechuji k odpovědi, „Carlisle odjel do nemocnice, když ho povolali na naléhavý případ. Doktoři byli zaneprázdněni něčím jiným a musel tedy přijet on, protože má na to ještě specializaci a…“

„Alice! Proč mi to říkáš? To tolik nespěchalo…“

„Je to Bella! Ten případ je Bella!“ vyděšeně se na mě dívala a čekala, co na to řeknu.

Já jsem však neřekl nic a rozrazil dveře, které mi bránily v cestě. Nasedal jsem do auta a ani se neobtěžoval s pásy. Stejně překročím rychlost, tak proč neporušit ještě druhý zákon…? Sešlápnul jsem plyn a vyjel s tím, že chci být skutečně mrtvý, jestli to bylo něco vážného. Jel jsem rychlostí přes 100 km za hodinu a bylo mi to úplně jedno. Potřeboval jsem tam být co nejrychleji. Potřeboval jsem ji vidět. Na parkovišti u nemocnice jsem své Volvo ani nezamknul, protože teď bylo nejdůležitější se dostat dovnitř. Běžel jsem k recepci lidskou rychlostí a litoval, že tu nejsem jen já a Carlisle. Ani jsem se nemusel ptát sestřičky, protože jsem věděl, že můj důvod existence leží v Carlisleově pracovně. Přehlédl jsem její rodiče u jeho kanceláře a bez zaklepání vpadl dovnitř. Ani jsem nezavřel dveře.

„Je v pořádku? Co se jí stalo? Bello! Bells!“ pálil jsem jedno přes druhé. Carlisle mě pozastavil zvednutím ruky, když Belle sundával tlakoměr. Lidská šaráda už byla naší denní přirozeností. Její srdce už slyšel na míle daleko… A já ještě dál.

„Omdlela. Zatím nevím z čeho, ale její rodiče mi jistě řeknou, co dělala předtím, než se to stalo.“ Šlehl jsem po dvou šokovaných osobách pohledem a zjistil, že jsem nejspíš udělal chybu. Bella se bude zlobit…

„Jistě, ale… Nejdřív se musíme zeptat, co tu pohledává tenhle mladý muž,“ řekl Charlie, když s vrzáním zavřel dveře. Najednou jsem se styděl skoro stejně jako Bella. Co ona to se mnou udělala? Moje upírství je v háji. A stoleté zkušenosti taky…

„Na naši obranu bych chtěl říct, že se to stalo teprve nedávno,“ začal jsem proslov podobně, jako má sestra Alice.

„Naši? A co se stalo?“ ptala se Renée a pohledem kmitala ze mě na potutelně se usmívajícího Carlislea, potom na spící Bellu a aby toho nebylo málo, tak ještě na Charlieho, který začínal pomalu, ale jistě rudnout. Já bych taky rudl, kdybych mohl… Jenže ne vztekem… Zhluboka jsem se nadechl a vydechl odpověď.

„Bella je moje přítelkyně.“ A bylo to venku. Jedna stručná věta, a jak dokáže všechny přítomné rozrušit. Včetně Carlislea, který v sobě dusil smích. A to mu bylo kolik? Choval se jako puberťák…

„P-přítelkyně? Jak je to dlouho?“ koktavě se ptal Charlie.

„Známe se už dva roky, ale pouze jako přátelé. V sobotu večer jsem ji našel na louce v lese, kam obvykle chodívám. Byla už zima a já se bál, že nachladne. Odnesl jsem ji k nám domů a Esmé mi dovolila nechat ji v pokoji pro hosty. Nechtěla totiž domů… Plakala a byla ve vážně hrozném stavu. A potom… No, ráno jsem ji pozval na snídani do města, aby si spravila náladu. Rozuměli jsme si a můžu s jistotou říct, že se mezi námi vyvinul vztah.“ Polopravda nikomu neuškodí, ne?

„A před několika měsíci… To byla kde? Taky u tebe?“ Charlie nevěděl, co si má o mně myslet. A Renée? Ta měla co dělat, aby se nerozplakala štěstím a zároveň zármutkem. Jenže jinak to nešlo. Já jí to musel připomenout.

„Před několika měsíci jsme byli ještě přátelé. Takže musela být nejspíš u Header. Ty dvě jsou velké kamarádky,“ usmál jsem se a v očích Swanových jsem hned stoupl. Věděli, že ji opravdu znám. Věděli, že mám o ni zájem. Kéž by jen věděli, jak moc…

„Já jen doufám, že jste nám to chtěli říct co nejdřív, protože si jinak vezmu svou služební pistoli.“

„Charlie!“ drcla do Charlieho loktem Renée a tím rozpoutala menší hádku.

„Co? Já to myslím vážně!“ Podle jeho myšlenek o tom nebylo pochyb.

„Ano, ale nebudu lhát… Bellu bych nejdřív musel nějakou dobu uklidňovat,“ přerušil jsem je taktně. Další příčka nahoru. Upřímnost se cení.

„Nemělo by to být spíš naopak?“ smála se Renée.

„Možná, ale my nejsme zřejmě tradiční dvojice.“

„To rozhodně ne. Obyčejný kluk by nejspíš nevtrhl takhle do nemocnice… Alespoň ne po tak krátkém vztahu…,“ pokračoval Charlie a já opět stoupl o jeden stupínek nahoru.

„Jak se vůbec jmenuješ?“ ptala se Renée.

„Edward Cullen, madam,“ řekl jsem a šarmantně políbil Renée hřbet ruky. V mé době to bylo normální, ale dnes už tomu bylo jinak. Renée zčervenala a Charlie začal mírně žárlit. Nebyli náhodou ještě nedávno na rozpad?

„Cullen?“ podivil se Charlie a nepozorovaně tím odvedl pozornost Renée trochu jiným směrem.

„Ano, Cullen. Je to můj syn,“ promluvil najednou Carlisle a já měl u Renée mírně řečeno dobrou pověst. A to spíš kvůli Carlisleovi. Viděla ho už nesčetněkrát, protože Bella byla vážně nemehlo.

„A mimochodem… Kdy jsi to chtěl říct mně?“ ptal se naoko naštvaně.

„Samozřejmě až nakonec, tati. Nejdřív by byli tady rodiče Belly, potom máma, potom sourozenci, potom mé auto, potom…“

„Dobře to stačí! Chápu!“ smál se Carlisle a já byl zase o něco výš. Dobrý vztah s otcem také udělá své. „Ale teď k věci. Co se stalo předtím, než Bella upadla do bezvědomí?“ pokračoval už profesionálním tónem Carlisle. „Je to kvůli léčbě…,“ dodal, když se na něj Bellini rodiče dívali se směsicí žalu a bolesti.

„Dozvěděla se, že se rozvádíme. To se stalo,“ řekla podivně dutým tónem Renée a znovu se rozplakala.

Kapitola 9. x Kapitola 11.

Shrnutí

Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Meadow 10. kapitola: