Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Meadow 11. kapitola


The Meadow 11. kapitolaNěkdy je lepší zapomenout. Jenže to Bella neví, a tak si to celé prožije znovu, kvůli své zvědavosti... Naštěstí je tu ale někdo další, kdo ji dokáže utěšit a zároveň i rozčílit... Už víte, o kom mluvím...?

Byla jsem stále v temnotě, ale věděla jsem, že to nebude nadlouho. Pomalu jsem začínala slyšet tiché pípání. Provokovalo mě to, ale otevřít oči jsem nemohla. Víčka mi připadala strašně těžká a jako by slepená lepidlem. Také jsem cítila chlad někde… Kde? Nejspíš někde napravo… Zajímalo mě, co to bylo, a tak jsem se násilím přiměla pootevřít oči alespoň na pár milimetrů. Jenže jsem stejně neviděla nic jiného, než nějakou bílou látku na sobě… Musela jsem je otevřít naplno. Pomaloučku jsem oční víčka sunula až na vrchol, ale musela jsem je také přivírat. To světlo bylo nesnesitelné. Zabručela jsem námahou, když jsem měla oči plně dokořán a čekala, kdy přesně spatřím ten ledový předmět.

Mé udivení bylo nepřekonatelné. Edward mě držel za ruku a pozoroval mě těmi svými studánkami, které byly plné topazu. Tekutého topazu… Já vím, divné přirovnání, ale nic lepšího mě v tu nenapadlo. Nemohla jsem se odtrhnout, dokud se neotevřely dveře. Stáli v nich moji rodiče… Panebože, vždyť mě s ním uvidí! Jenže tahle myšlenka byla utlumena hned, jakmile mi máma skočila okolo krku.

„Jsi v pořádku, zlatíčko? Je mi to moc líto… Nechtěla jsem…“ Nevěděla jsem, o čem to mluví.

„Ne, mami… Nejsem v pořádku, když mě tak drtíš,“ zakuckala jsem se a stisk okolo mého krku ihned povolil. „O čem to vlastně mluvíš? Co se mi stalo?“

„Ty si na nic nepamatuješ?“ pronesla váhavě máma a odklonila se ode mě. V tom jsem uslyšela povědomý hlas.

„Je to možné. Tohle je obvyklá reakce pacientů na psychický šok.“ Věděla jsem, že toho člověka znám, jen jsem si nemohla vzpomenout…

„Psychický šok? Jaký šok?“ dožadovala jsem se vysvětlení a přes mámu konečně spatřila tak známého doktora, který mě vždycky uklidnil.

„Je to jen na vás, jestli jí to chcete říct,“ odpověděl Carlisle na pohledy mých rodičů.

„Chceš to vědět?“ ptala se máma. Já jen přikývla, protože jsem měla poněkud vyschlo v krku. „Tak dobře… Můžete nás nechat o samotě?“ Podívala se na všechny přítomné včetně táty. Aha… Mateřský rozhovor. Jenže já potřebovala podporu.

„Nechoď!“ ozvala jsem se šeptem a popadla Edwardovu ruku zpět do své, kterou před chvílí opustil. Máma znervózněla, ale nakonec našla řešení.

„Pokud ti to pomůže…“ Pokrčila rameny a podívala se na doktora Cullena, který jen přikývl a zmizel společně s tátou v chodbě.

Jako klíště jsem se držela Edwarda a čekala, co přijde. Mámě se totiž začaly hrnout slzy do očí a já se pomalu, ale jistě začínala bát. Takhle se nikdy nechovala. Co mi chtěla říct? Jen kdybych věděla… Naposledy si pamatuji to, že vystupuji z Edwardova auta a on mě sladce přemlouvá, abych zůstala. A potom už jen tma…

„Nevím, kdy přesně jsi přišla domů, ale… slyšela jsi to nejpodstatnější. Potom už jsme tě s tátou viděli, jak padáš do bezvědomí. V nemocnici jsme čekali na výsledky, ale tenhle mladý muž…“ Máma střelila pohledem po Edwardovi a usmála se na něj. „… nám přerušil napínavou chvilku a doslova rozrazil dveře od kanceláře pana doktora Cullena. Měl o tebe takovou starost, že to ani nebylo možné. Vysvětlil nám, že jste se sblížili a… že spolu máte vztah. Nebudu ti nic vyčítat, protože to je jen dobře. Už delší dobu jsem přemýšlela nad tím, že nikoho nemáš. Jen… to nemuselo být tak náhle,“ špitla a mrkla na mě. Záměrně měnila téma. Nervózně jsem se ještě víc přitiskla k Edwardovi a rozhodla se píchnout do včelího hnízda.

„Proč jsem upadla do kómatu? Co jsem slyšela…?“ Máma najednou nevěděla, kam s očima.

„Bello, pamatuješ si na naši poslední hádku?“ Se sklopeným pohledem jsem přikývla. „Já s tátou jsme se opravdu snažili, ale jak vidíš, ke konci to bylo ještě horší, než průběžné hádky…“

„Co mě dostalo do kómatu?“ zopakovala jsem důrazněji svou předešlou otázku a pro jistotu se pevněji chytila Edwardovy ruky, která mi kreslila uklidňující kroužky.

„Bello, zlatíčko… My… My se rozvádíme…“

Přesně v tom okamžiku se mi zbořil celý svět. Úplně jsem slyšela, jak se láme to silné pouto mezi mnou a obvyklým životem. Střepy se mi zařezávaly hluboko do srdce a já nedokázala nic jiného než plakat. Mlžný opar mi zakrýval mámu a k mé smůle dokonce i Edwarda. Ten mě teď objímal a snažil se mě uklidnit svými slovy, že všechno bude v pořádku. Jenže ono nebude nic v pořádku. Všechno půjde do kopru.

„Běž pryč,“ vzlykla jsem šeptem, protože jsem žádné scény neměla v plánu.

Mámu to určitě ranilo a já věděla, že jsem jí způsobila jen další bolest, ale já bych nevydržela nic neříct a jen se na ni dívat, jak tu sedí a mlčky mě s Edwardem pozoruje. Bez hlesu se vydala pryč a já si Edwarda přitáhla k sobě na postel. Obyčejně by protestoval, ale teď jsem věděla, že za mnou půjde víc než ochotně. Slíbával mi slzy z obličeje a někdy natrefil i na rty. Takového kluka by si přála každá holka…

S Edwardovou pomocí jsem začala už jen pofňukávat. Dívala jsem se mu do očí a snažila se najít nějakou odpověď. Proč? Proč zrovna já? Edward však poslušně mlčel, protože věděl, že mě žádná odpověď neuspokojí. Políbil mě na víčka a potom sjel až k mému uchu. Cítila jsem jeho ledový dech a přivírala oči blahem.

„Víš, jak trpím, když jsi nešťastná a pláčeš? Tak, prosím, přestaň…“ zašeptal a skousl mi ušní lalůček. Zavrněla jsem jako kočka a Edward se začal smát, tak že mi to vyrazilo dech. „Vidíš, že to jde…“ Potom mě políbil na rty a já měla co dělat, abych se nerozplynula na obláčku. Jenže mě zajímala ještě jedna věc.

„Tys jim to vážně řekl?“ Edward se odtáhl a podíval se mi do očí.

„Ano. Jinak to nešlo. Měla bys snad jinou odpověď na to, že jsem vtrhl do „cizí kanceláře“?“ smál se.

„No… To asi neměla, ale… Co přesně jsi jim řekl?“ Edward se zarazil. Najednou se ošíval.

„Polopravdu… Před několika měsíci jsi byla vážně u kamarádky, ale tentokrát…“ Políbil mě na čelo. „… jsem tě vážně vyzvedl z mého oblíbeného místa a odnesl tě k nám domů. Esmé s Carlislem a všichni sourozenci byli doma a já dostal povolení tě dát do pokoje pro hosty, protože… Ráno jsem tě pozval na snídani a tam jsme se sblížili…“

„Ty lháři!“ zasyčela jsem. On jen zavrtěl hlavou a umlčel můj odpor dalším sladkým polibkem.

„Nejsem lhář… Částečně to byla pravda…“ šeptal mezi dalšími polibky a já mu to jen odkývala. V téhle chvíli bych snad ani nic nenamítala proti tomu, kdyby mě zabil… Takhle bych si přála umřít… V objetí a sladkém polibku Edwarda…


Takže... Začnu tím, že mám pro vás, čtenáře, obrovskou omluvu, že jsem povídku nechala tak dlouho ladem a neozvala se ani na shrnutí. A když řeknu, že jsem byla nemocná, tak mi to asi nesežerete, protože já bývám nemocná pořád... :P Někdy si říkám, že jsem až moc malá na psaní povídek... No co. Aspoň se procvičím do dospělosti... :P A teď hlavní hřeb večera - nevím, kdy to budete číst, ale já to píšu večer. Příště vás čekají tři kapitolky spojené dohromady. Pořád mě chcete uškrtit? Já upřímně doufám, že ne. Svůj krk mám ráda... I když mi poslední dobou jen ztěžuje život... :D No nic. Přeji krásné morbidní myšlenky...


Kapitola 10. x Kapitola 12. - 14.


Shrnutí




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Meadow 11. kapitola:

 1
16.10.2011 [0:52]

FaireZas se ti to povedlo, jen je škoda že toho není víc. Emoticon Emoticon
Doufám, že další pokračování bude pšidáno dříve a bude delší než tato kapča. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Držím ti palce, ať si častěji a déle. zdravá Emoticon

5. marcela
15.10.2011 [8:26]

Je to opravdu kouzelné,krásné,milé,skvělé..... Emoticon Emoticon

14.10.2011 [21:04]

dcvstwilightŮŮŮŮŮŮŮ, zlato, tak se s tím krkem rozluč! Emoticon Emoticon Nesměj se, je to vážné! Emoticon (A sama se směju Emoticon ) Hej, uškrtit, roztrhat na šroubky... na kusy a zadupat do sopky... do země... ÁÁÁ, to mám z tého Žraločáka a Lávovky! Emoticon Kpaitola naprosto úžasná, jen rochu krutá... ten Edward to dorazil! Emoticon takto si vymýšlet! Jééj, ty chceš zabít mě! xD Mě zabít... :D Hej, hustě mi hráblo, tak sem koukej dát tu mega kapitolu! Hned! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. martty555
14.10.2011 [19:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2011 [19:50]

BellaSwanCullen8sklvelé! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.10.2011 [18:30]

NeyimissČlánek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* čárky;
* překlepy;
* skloňování;
* oddělování oslovení;
* vsuvky;
* chybějící mezery;
* mě/mně/mi;
* přímou řeč.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!