Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The girl is mine 6.kapitola

03.12.2009 (16:30) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1435×

Kapirola šestá: Sarah

Pohled:Edward Cullen

Neznámá dívka sebou trhla a vyskočila z postele přímo do mého klína. Pevně se přitiskla k mému tělu.
,,Tati?" Zamžourala Renesmee ospale a podívala se úsečným pohledem na Emmetta, který stál jako přikovaný ve prostřed pokoje s otevřenou pusou.
Neznámá se zavrtěla na mém klíně, už po několikáté za tenhle večer jsem litoval toho, že jsem jí neoblékl to pyžamo.
Proč mě musí pořád tak mučit? Tohle mi musí dělat naschvál.
,,Hele Edwarde! To není fér. Proč zrovna tobě musejí skákat nahé holky do náruče. Ach jo. Poslední dobou je Rose jako studený čumák." Tu poslední větu zašeptal.
,,Já to slyšela Emmette Cullene!" Zahřměla Rose od někud ze zdola. Emmett celý zcepeněl.

,,Rose miláčku. Zrovna tu Edwardovi vyprávím jak jsi nesmírně žhavá v posteli." Snažil se to zachránit.
„To tak, jen počkej, si tě podám. Budeš škemrat, abych přestala.“ Přišla do pokoje jako bohyně pomsty a za ucho ho odtáhla pryč. To zase bude něco, měli by na pár dnů někam odjed a „vyříkat“ si to tam a byl by klid, ale to oni ne, musíme o tom všichni vědět a zrovna já víc než ostatní, nechutné podrobnosti bych si opravdu odpustil.
Dívka se mi znovu zavrtěla v náručí a já to nevydržel a hodil ji na postel, kde se natáhla jak dlouhá tak široká.
Šokovaně se na mě podívala. Než-li jsem stačil něco udělat tak jí po tváři tekly slzy.
,,Tati! Co jsi jí to udělal?" Zeptala se mě zpanikařeně Renesmee. Probodávala mě pohledem. Nikdy se na mě takovýmhle pohledem nedívala. Že by jí ta neznámá tak rychle přirostla k srdci?
*Tak vidíš. Já ti to říkal. Ta holka tě přivede do blázince. Jsem si zcela jist, že dostaneš zvláštní klec se svou jmenovkou: sado-machystycký upír.* Smálo se mé druhé já .
Už se zase objevilo. Doufám, že zmizí tak rychle jako se objevilo.
Nevěděl jsem co mám dělat. Bylo mi líto té dívky. Bylo mi líto, že jsem s ní takhle musel hodit na postel, ale už jsem se zase začal vzrušovat. A to jsem si nemohl dovolit. Zvláště kvůli Bell, kterou stále miluji, ale i z toho důvodu, že tu byla má milovaná dcera.
,,Tati měl by ses jí omluvit." Pokárala mě. Zase měla pravdu.
Ale za co jsem se jí měl omlouvat? Bojím se, že když se k ní jen přiblížím zase mi způsobí bolístku a budu musetl ledovat nejméně dva měsíce. Byl jsem si zcela jistý, že se od té doby budu bát ženských a jejich nesmělých a nebezpečných rukou.

Opatrně a pomalu jsem si sedl vedle ní a ona se na mě ustrašeně dívala.
„Neboj, nic ti neudělám, nechtěl jsem, jen...jen...nevím co jsem. Promiň.“ Nevypadala, že by mi rozuměla jediné slovo, ale slzy přestaly téct a dokonce se trochu usmála a to mě zahřálo na ledovém srdci, i když by asi nemělo. Zvedl jsem se a chtěl dojít pro oblečení, které mi Alice nachystala, ale nestihl jsem dojít ani ke dveřím a ta elfice malá už tam stála a podávala mi hromádku, jak jinak modrého oblečení. Káravě jsem se na ni podíval a ona jen pohodila rukama a zmizela ve svém pokoji.
,,Miláčku měla by jsi jít zase psát." Řekl jsem jí něžně. Už se na mě nemračila, ale laskavě se na mě usmála. Byla tak nádherná, stejně tak jako její matka. Doufám, že je šťastná a dívá se na nás ze shora.
I kdyžm po dnešním fiasku si nejsem jistý jestli bych byl rád, aby to viděla nebo ne.
,,Tatínku. Můžu tu zůstat s vámi?" Zeptala se mě. Věděla jak na mě. Byla stejně chytrá a mazaná jako Bella. Upřela na mě své oči. Copak bych jí mohl někdy něco odmítnout?
,,Tak dobře, ale už si koukej lehnout a spát nebo povalíš do svého pokoje."
Podíval jsem se na tu dívku, která nás celou dobu pozorovala s takovým zvláštním úsměvem.
Renesmé zalezla zpět pod peřinu a natáhla ruku k té dívce. Myslel jsem, že uskočí stejně tak jako vždy a já ji budu muset chytat, ale tentokrát mě překvapila. A pro změnu i mile. Natáhla také ruku k Renesmee a pohladila jí po tváři.
Bylo to takové nečekané gesto. Opět mne to zahřálo u srdce.
,,Tatínku jak se jmenuje?" Zeptala se mě Renesmee
,,Já nevím broučku.“ Také mě to mrzelo. Nechtělo se mi o ní mluvit pořád jako o té dívce.
,,A co kdyby jsme jí dali jméno...třeba Sarah. Co ty na to?“ Renesmé se rozzářily očička a horlivě přikyvovala.
„To jméno se k ní skvěle hodí,“ otočila se na ní a promluvila k ní, „ahoj Sarah, já jsem Renesmé.“ A přitom to doprovázela gestikulací. Sarah se na ní se zájmem dívala.
„..rah,“ zkusila něco vyslovit. Svitla mi nad hlavou žárovka, naučíme ji mluvit, času na to máme všichni víc než dost.
„Renesmé zkus to ještě, ať řekne své jméno.“ Ukázala na ni prstem a opakovala.
„Sarah.“
„Sahah.“
„No skoro, ale už je to lepší. Zkus to znovu. Ty jsi Sahar a já Renesmé.“
„Sarah, ...nesmééé.“ Poskočila na posteli, asi jí to bavilo. Podívala se na mě a ukázala prstem.
„Edward.“
„WAD!!“ Poskočila si znovu.

Viděl jsem jakou z toho měla radost a mě to také těšilo. Od té doby co s námi není Bella byly naše životy jako ponurá nekončící noc. Ale od té doby co je tu naše neznámá - kterou má milovaná dcera pojlemovala jako Sarah, se naše životy změnily. I když ten můj byl poněkud chaotycký. A ode dneška počínaje i mírně bolestivý. Byl jsem okouzlen tím jak rychle Sarah přirostla k srdci Renesmee.
Sarah na mě upírala své veliké oči a čekala co se bude dít. Ani já sám jsem to nevěděl.

,,Tak šup Nesiie, honem do postýlky už je dost pozdě." Řekl jsem rodičovským tónem. Renesmee věděla, že když použiji tento tón, tak se se mnou už na ničem nedomluví. Byl jsem opravdu vyčerpaný a to jak psychycky tak i fyzicky. Momentálne jsem se cítil jako opravdový rodič, i když ten by jistě na mém místě už dávno omdlel.
Renesmee roztomile nafoukla pusu, ale poslechla mne.
,,Sarah já tě obleču." Řekl jsem jí a ona se na mě dívala s tou známou jiskrou v očích, když se jí něco líbilo. Třeba jako to dnešní holení na intimních partiích. Raději na to nemyslet nebo mi z toho ještě houpne.
Vzal jsem do ruky pyžamo a snažil se nasměrovat její končetiny tím správným směrem, lépe řečeno tou správnou dírou. Byl to skoro nadlidský výkon, takže je dobře, že jsem upír.
*Kdo ví jestli ještě žije, jestli jsi ji náhodou nevycucl jak malinu.* Smál se v myšlenkách Emmet. Pitomec to je.

Ukázal jsem ji směrem na postel a ona se na mě nechápavě podívala. Došel jsem až k ní a snažil se ji zatlačit do postele, ale ona se nedala a rukama mi omotala ruku. Zvedl jsem ji do vzduchu v domění, že se pustí, ale opak byl pravdou. Byl jako chobotnice, která se omotá na svou kořist a nepustí.

,,Sarah ty zlobíš!" podíval jsem se na ní s nakrčeným obočím. Skutečně jsem se na ní chtěl zlobit, ale nemohl jsem. Jakmile jsem se podíval do jejích očí, tak mne kde jaká zloba okamžitě přešla. Ačkoliv jsem to nechtěl začal jsem si k této dívce pěstovat vztah. Nechtěl jsem to ze dvou důvodu. Přičemž tím prvním byla má láska. Bell. Miloval jsem ji i teď. Připadal jsem si jako křivák, když tu stojím a myslím na jinou. A ten druhý je Renesmee, i když ta vypadá, že by mi to neměla za zlé. Dívala se na Sarah tak hezky.
Vzal jsme Sarah do náručí a chtěl ji položit do postele, ale nešlo mi to. Pevně mě držela. Mohl jsem jí sundat, ale s mým štěstím bych jí utrhl ruce a to jsem opravdu nechtěl. Ulehl jsem s ní. Přikryl jsem jí a ona na mne opět upírala své oči.

*Jeden - dva zoubky tam strčíme a hned zase půjdeme.* ozval se opět onen drzý hlas.
Natáhl jsem se pro ní a ona mi poslušně ulehla na hruď. Z druhé strany se zavrtěla Renesmee a také si na mne lehla. Mé tělo zachvátilo teplo.

------------------------------------------------------------------------------------

Doufáme, že se vám kapitolka líbila. Zanechejte prosím komentář. Děkujeme Ejdirana a LoveCullenka

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The girl is mine 6.kapitola: