Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The girl is mine - 1.kapitola

10.10.2009 (11:30) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2925×

Kapitola první: Bolestivé vzpomínky a neznámá kráska
Pohled:Edward Cullen

Už jsou to tři roky, tři roky co zemřela má manželka, má Bella. Obětovala se pro nás, obětovala se pro mě. Kdybych si s ní nic nezačal, kdybych trápil jen sebe a ne ji. Žila by teď. Chodila by na vysokou školu nebo už měla manžela a dvě krásné děti. Ale on vždy tvrdila, že beze mne by to nebyl život. Jak já ji milovat a miluji.
Dala mi ty tři nejkrásnější věci na světě a za to musela zemřít. Právě ona! Není to fér!
Za prvé milovala mě, mě zrůdu. Milovala mě tolik, že když jsem od ní odešel, tak se málem zabila, dělala nebezpečné věci, jen aby slyšela můj rozzuřený hlas. Nikdy si neodpustím, že jsem jí opustil a dovolil jí, aby se více skamarádila s tím PSEM! Jakmile jsem na něj jen pomyslel tak jsem se rozzuřil. Zatnul jsem ruku v pěst a velmi pomalinku se začal uklidňovat.
Druhou nejkrásnější věc kterou mi dala, bylo to, že se z ní stala paní Cullenová. Jak nádherně ten den vypadala. Vůbec si to neuvědomovala. Všichni o ní závistivě smýšlely na můj účet. Byla tak krásná. Vzpomínám si jak jsem se nemohl vzpamatovat, když jsem jí viděl, v těch nádherných bílých šatech, jak kráčí tou dlouhou uličkou, aby se za mne provdala. Pak jsme spolu odjeli na líbánky a tam se to stalo. Přemluvila mě, abych se s ní miloval. Zprvu jsem nechtěl, tak strašně jsem se bál abych jí neublížil, abych jí nezabil. Vzpomínám si jak několikrát i brečela, když jsem jí odmítl a ona si chudinka myslela, že nestojím o  ni, o její tělo. Jak bych, ale o něco tak nádherného nemohl stát?! Dalo mi tolik přemáhání, abych si ji nevzal už dříve. Bylo to pro mne strašné ji pořád odmítat a pak vidět její slzy.

Za třetí. Za třetí mi dala krásnou holčičku, holčičku jménem Renesmee. To je důvod proč ještě žiji, proč už jsem dávno nešel za Bellou. Mou milovanou Bellou. Protože mi dalo tento poklad. Poklad o kterém jsem nikdy nesnil. Ani jsem se nesnažil doufat v to, že bych našel lásku a něho u člověka, kterého budu milovat tak jako Bellinku, natož abych myslel na to, že budu mít dítě, holčičku, který bude opravdu naše.

Avšak Bella si ji moc neužila. Nepřišel jsem včas a Alice nic neviděla. Neviděla ty prašivé psy.

Stalo se to jedno odpoledne, bylo to zrovna v tu dobu, kdy se Bella zotavila z porodu. Prosila mě abych jí přeměnil ještě během porodu, ale já jsem nechtěl. Chtěl jsem nechat Charlieho a Renéé, aby si ještě užili Belly, alespoň dva měsíce. Nakonec bylo stanovené datum, protože se Bella dohodla s Carlislem. Obešla mě. Tenkrát jsem zuřil. Byla to naše první velký hádka od doby, kdy jsme se vzali. Nechtěl jsem, aby Bella přišla o život tak brzy.
Ale ona byla tvrdohlavá.
Teď lituji a každý den se mučím myšlenkou, že přeci kdybych jí přeměnil hned po porodu, že by tu mohla být s námi. Mohla tu teď sedět se mnou a s naší krásnou dcerou.
Mohl jsem jí držet v náručí. Líbat jí. Užívat si její přítomnosti a lásky.

Ale místo toho jsem dopustil, to aby zemřela. Nikdy si to neodpustím.
Všechno se seběhlo tak rychle. V den, kdy byla přeměna dokončena, jsme jí drželi dále od Renesmee, měli jsme strach, že když je v ní kousek Bells, tak aby jí nepřitahovala její krevent. Ale Bella nás překvapila, nechovala se jako normální upír, nechovala se jako novorozená. Byla velice rozumná. První co udělala, bylo to, že mě políbila. Cítil jsem z ní ten chtíč po mně. Byl jsem tenkrát velice rád. Ten pocit, že její prioritou nebyla krev, ale já byl k nezaplacení. Bylo to jako, kdyby jste upírovi vrátili jeho bijící srdce. Nepociťovala žízeň, dokavaď jsme jí to nepřipomněli. Tedy spíše Jasper, který z toho byl pěkně neklidný a každým okamžikem očekával, kdy na to dojde. Ale k naší radosti nedošlo. Carlisle došel k názoru, že to bude nejspíše její dar, který s přeměnou ještě zesílil. Jak mě mrzelo, že ani když byla jako my, jsem jí nemohl číst myšlenky. Ale ona to tak měla ráda. Byla ráda, když mohla mít tajemství. Byla tak šťastná.

Domluvili jsme se, že půjdeme na první lov. Jen já a Bella. Udělalo jí to nesmírnou radost. Upřímně se zhrozila, když jsem jí řekl ať skočí z okna. Ptal jsem se jí jestli nechce odnést a Emmett měl z toho vánoce.
Ale Bella to k jeho radosti neudělala. Skočila a za skoku se zhrozila co jí to Alice dala za boty. Když měkce přistála tak si je sundala a hodila zpět Alice, který z toho byla rozčílená.

Naučil jsem jí jak má lovit. Vypadala u toho nádherně. Místo toho abych lovil já sám, tak jsem ji pozoroval. Pozoroval jsem pečlivě, každý její pohyb, překvapila mě tím, jak to zvládla. Byla tak perfektní a tak sebejistá. Mrzelo jí, že jsem stále rychlejší i když je novorozená, ale vzápětí se jí nálada vrátila při zjištění, že skáče dál něž já a hodně toho využívala.
Když jsem lovil já, tak jsem cítil jak mě pozoruje jak se její krvavé oči snaží zachytit každičký můj pohyb.
“To není fér tvé oblečení je v celku.” zakabonila se a já se rozesmál. Setřel jsem si z koutku úst poslední kapku krve a šel za ní. Objal jsem jí kolem pasu a políbil. Už né něžně, už né s opatrností, abych jí něco neudělal. Ale dravě a velmi vášnivě. Překvapilo jí to, ale ani ona nebyla pozadu.

“To je to staletí praxe lásko.”šeptl jsem jí do ucha a nemohl si nevšimnou jak se zachvěla, když jsem jí řekl ´lásko´.
Znovu se vrhla na mé rty a já skončil na zemi. Rukama mi jezdila po celém těle. I přes mé citlivé místo. Projel mnou chtíč, tak strašně velký.
“Renesmee.”zašeptal jsem. Předtím byla důležitější naše dcera než náš chtíč. Tenkrát jsem si bláhově myslel, že na sebe máme ještě fůru času.

Bella kývla hlavou a bleskově byla na nohou. Podíval jsem se na její oblečení, které bylo roztrhané. Skoro nic z jejího  nádherného těla nebylo zakryto. Podívala se na své oblečení a zajíkla se. Kdyby nebyla upír tak by byla zcela jistě červená. Usmál sem se a sundal si svou košili. Nechtěl jsem, aby se styděla a za druhé jsem nechtěl, aby doma mužská část obyvatelstva našeho domu viděla to co, patří jen mě.

“Dáme si závod.” vykřikla nadšeně.
“Už zase?”
“Ano, tentokrát tě porazím.” zasmála se a vyběhla. Zakroutil jsem hlavou a vyběhl také.

Chtěl jsem jí udělat radost, a tak jsem se schoval do křoví ve smyslu, že až poběží nazpět, že jí vylekám.
Čekal jsem tam minutu,dvě ---pět. Začalo mi to být podezřelé už měla dávno běžet zpět.

Vyskočil jsem z křoví abych se porozhlédl a ve stejný okamžik jsem zaslechl bolestný výkřik. Na nic jsem nečekal a vyběhl tím směrem.

To co jsem viděl bylo strašné. Viděl jsem dva vlky jak se sklánějí nad jejím tělem. Jak ho trhají na kousky.

“nééééééééé.” zařval jsem. Rozeběhl jsem se k nim, ale oni si mě všimli a utekli. Chtěl jsem je zabít, ale teď byla důležitější Bella. Skláněl jsem se nad tím co z ní zbylo a snažil jsem se jí dát dohromady. Slzy, které mi poprvé tekli od dob, co jsem upír byli krvavé.

“Néé, Belli, lásko néé. Miluji tě. Tak moc tě miluji. Co teď budu dělat. Néé.Prosím né. To, to není možné. Já tomu nevěřím. Belli. Lásko.” křičel jsem a vzlykal. Rozeběhl jsem se a do všeho mlátil. Snažil jsem se vybít ten vztek, ale bolest neustupovala.

“Edwarde.” zařvala Alice.
“Edwarde, odpusť já-já nic neviděla. Neviděla jsem ji.” vzlykala Alice a padla se mnou na kolena.
“To není tvá chyba. Měl jsem na ní dát pozor. Alice, co bez ní budu dělat? Miluji ji.Tak strašně moc.” plakal jsem na jejím rameni. Za nedlouho se na louce sešla celá rodina a v hrůze se dívali na tu scénu.

Vstal jsem už jsem nevydržel jejich myšlenky. Rozhodl jsem se jít do Voltery, kde bych žádal Ara o smrt.
“Edwarde to snad nemyslíš vážně!” zařvala na mě Alice. No samozřejmě už to viděla.
“Já bez ní nemůžu žít. Nechej mě jít. Už nemám pro co žít. Ztratil jsem smysl mé existence, ztratil jsem řenu, kterou budu vždy milovat. Tak strašně moc to bolí.Copak to nechápeš? Nechápeš jak mi je? Nechápeš jak mi je, když takhle vidím její mrtvé tělo? Nejsou tohle dostatečné důvody co, Alice?” řval jsem. Na konci jsem už nemohl a opět bezmocně padl na kolena.

Vzlykající Esmé Ke mně doběhla a objímala mě. Také plakala. Cítil jsem tu bolest. Jasper to po chvíli nevydržel a musel pryč. Nechal jsem ho a nebyl jsem na něj naštvaný. Nedivil jsem se mu. Tolik bolesti co tam  tu chvíli muselo být.

“Ty máš pro co žít” Zapomněl jsi? Zapomněl jsi na Renesmee? Na vaši krásnou dceru? Chceš, aby přišla i o otce?” křičela na mě stejnou vahou.
***
Jak jsem na to vzpomínal, tak se otevřela znovu ta rána. Ta strašná rána, která mne pronásledovala a pronásleduje na každém kroku.

Vzal jsem svou krásnou tříletou holčičku a šli jsme se projít. Miloval jsem ji. Tolik mi ji připomínala a také často chtěla abych jí o mamince vyprávěl. Vždy jí u toho tekli slzičky.

Byli jsme na ostrově Esmé, na ostrově, kde jsme s Bellou strávili líbánky. Esmé naříkala, že jsme tu dlouho nebyli a tak jsme tu. Renesmee se tu moc líbí. Stejně jako se to tu líbilo Belle. Byli jsme na pláži, kde jsme Renesmee zplodili. Na místě, kde z naší lásky vyšlo takové krásné stvoření. Renesmee není člověk a ani upír. Je to poloviční upír a zároveň poloviční člověk. Byla dokonalá. Stále roste, ale v den svých osmnáctých narozenin přestane. Bude zamrzlá stejně jako my.

Držel jsem ji v náručí, kde tak nádherně spala. Odnášel jsem ji zpět do domu, abych ji uložil do postýlky.

Díval jsem se na naši nádhernou dceru, když v tom do mě někdo vrazil. Chtěl jsem nadávat. Myslel jsem, že je to někdo z rodiny, ale ta osoba byla měkká. Byl to člověk.

Otočil jsem hlavu a před sebou viděl dívku. Byla o tři hlavy menší než já. Měla dlouhé nohy a její tělo bylo pokryté jen špínou a blátem. Neměla nic na sobě. Měla rozcuchané hnědé dlouhé vlasy.Tedy alespoň tak vypadaly, pod tou vrstvou bláta se to dalo opravdu těžko poznat.

Nejvíce mě na ní upoutali, veliké, krásné zelené oči.
A pak jsem si uvědomil, že jí nemohu číst myšlenky. Bylo to stále podivnější. Stalo se mi to jen u Belly.

Usmál jsem se na tu dívku, která plaše skláněla hlavu.

“Ahoj, kdo jsi? Já jsem Edward.” ptal jsem se jí a ona se na mě s úžasem na tváři podívala.

Přistoupila ke mne a………….

To byla úvodní kapitola.. Tak já doufám, že se vám líbila. Nechejte prosím komentář. A ano, vím zabijete mne za konecJ Ale hold už jsem taková.   Vaše LoveCullenka

shrnutí

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The girl is mine - 1.kapitola: