Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The darkness of sunny day - 6. kapitola

rob a kris


The darkness of sunny day - 6. kapitolaTentokrát hodně stručně, avšak s náhlým, velice překvapivým zvratem. Tentokrát tři dějové doby, přesto šíleně krátká kapitola.


Z předchozí kapitoly:


Pomalu jsem přecházela kolem jedné strany a nechala ruku táhnout po příjemných materiálech, než se zastavila o plastovou fólii. Opatrně jsem vyndala ramínko i s něčím zabaleným v černém pytli a pozorně si ho prohlédla. Jemně jsem chytla za zip a sjela s ním až ke konci. To, co jsem viděla poté, by mi hodilo infarkt, nebýt mrtvá.


6. Kapitola - Omyl

 

„Byl to omyl?!“ snažila jsem se nehulákat po celém baráku.

„Myslela jsem, že by tě to mohlo pobavit,“ zasmála se Alice. No, ve mně to vřelo.

„Ty ses zbláznila!“ Teď už jsem hystericky křičela.

„Stalo se něco?“ Carlisle vypadal udiveně. Samozřejmě, že ne, Carlisle. Jen tu máme čajový dýchánek s přátelským pokecem.

„Dala jsem jí do šatny pytel,“ začala Alice vysvětlovat. „S krásnýma…“ Nedopověděla.

„Dala mi tam svatební šaty.“ Cítila jsem ten udivený pohled na svých tvářích. Neměl by teď Alici něco říct? Třeba: Alice! To se nedělá, fuj! nebo něco takového?

„Alice to asi myslela dobře,“ pousmál se na mě Carlisle.

„Přesně tak. To víš, když tu oznámíš svatbu s Edwardem, můžeš očekávat, že Alice už dávno rozeslala pozvánky,“ řehtal se Emmett, který mi najednou stál za zadkem.

Bez výrazu jsem pohlédla na Alici, jestli je to pravda. Ona se trochu nahrbila a jemně zakroutila hlavou. Neušlo mi, že pomalu začala couvat.

„Byl to vtip,“ šeptla jsem, než jsem se rozkřičela ještě víc.

 

***

 

„Nebylo by to přece tak špatné, ne?“ Edwardovi se ve tvářích objevily malé ďolíčky, když své koutky vyhoupl do úsměvu. Zas jsme se dostali k našemu oblíbenému tématu – svatbě. Tedy k příhodě s šaty v mé šatně. Bylo to už dlouho, co se to stalo, ale on jako by stále potřeboval vědět, jaké by to bylo, kdyby…

„Myslíš, kdybychom se dělili o jednoho jelena, nebo o jednu postel?“ Nasadila jsem vševědoucí výraz.

„Mám na mysli tu svatbu.“ Díval se do ztracena a hlas měl najednou vážnější.

„Do té máme ale sakra daleko, co?“ smála jsem se. „Nebo že bychom začali rozesílat pozvánky?“

„Bylo by to zvláštní,“ zamyslel se. „Ale jak už jsem řekl – špatné by to být nemuselo.“ Odhalil v úsměvu své bělostné zuby.

„Nevím, jestli bych to psychicky zvládla,“ pošklebovala jsem se. Od události se svatebními šaty, kdy se nakonec ukázalo, že se Alice ve své vizi poněkud spletla a že pozvánky ještě nerozeslala (naštěstí), jsem přilnula k té zpropadené rodině zas o trochu víc, než jsem chtěla. Hlavně k Edwardovi, který se mi zdál být tím nejlepším přítelem.

Byla jsem tu měsíc a půl a nikoho jsem si tolik neoblíbila, jako právě jeho. Kéž bych mu mohla říct své tajemství. Kéž bych mu mohla vylíčit, jakou cenu má pro mě jeho rodina. Jakou cenu má pro mne ta moje.

Jak ráda bych ho z toho všeho vynechala. Stále častěji jsem si uvědomovala, že život s ním, ale i s Cullenovými, se mi zamlouvá. Bylo to něco jiného, než jsem znala. Každý z nich by byl ochotný položit za svého bratra či sestru život. Neobešli se bez sebe.

Stále jsme chodili všichni do školy. Dívky si myslely, že jsem Edwardova přítelkyně, zatímco já musela předstírat, že se směju ošklivě vypadajícímu klukovi, který se drbal na zadku. Děsivé.

Nevěděli o mně o nic víc, než všichni studenti dohromady. Snad jen mou „nedovyvinutou“ schopnost všechno podpalovat. Skoro každý den se mě vyptávali na různé otázky týkající se mého předešlého i nového života.

Nelhala jsem. Neříkala jsem pravdu. Nezmiňovala jsem se o detailech. Měla jsem normální život: sourozenec, otec, matka bohužel zemřela. Po přeměně jsem začala vyhledávat stejné upíry, kteří mi řekli co a jak. Štěstí, které jsem měla, jsem si jaksi neuvědomila (dobře, tady jsem maličko zalhala), a to bylo vše.

„Chceš jít zpátky?“ Edward na mě upínal své skvostné medové studánky, zatímco já byla zahloubaná do minulosti.

„Ne, je tu krásně.“ Naše louka, jak jsme tomu velice originálně říkali, už nebyla rozkvetlá tolik, jako před časem, kdy jsem tu byla poprvé. Luční kvítí už pomalu hnědlo a i stromy okolo se připravovaly na zimu. Taky bych se ráda zahrabala do své nory. S Edwardem.

Přitáhla jsem si nohy blíž k tělu a jemně přejížděla žulovou rukou po hlíně.

„Bylo by to lepší, kdyby nebyla taková tma. I Forks zažilo časy, kdy svítilo slunce,“ uchechtl se pro sebe. Naslouchala jsem jeho medovému hlasu a přitom dál kreslila neurčité tvary do hmoty na zemi.

„Řekni tajemství,“ zašeptal mi do ucha. Ztuhla jsem, jak jen jsem mohla.

„Tajemství,“ řekla jsem tiše. Byla jsem jen malý kus od jeho krásné tváře, než se naše chladné, žulové rty spojily v horoucím polibku.

 

***

 

Jak jsem byla ráda, když se teď na mně neprojevila lidská slabost. Pláč. Skoro jsem si uměla představit, jak mi po lících stékají slzy smutku, které jsem nemohla zastavit.

Jenže já jsem mrtvá a mrtví nepláčou. Ani duši už nevlastní, a tak jen čekají na ortel pekla, které jim zadarmo dát odpověď nechce.

A já jen zírala. Zírala jsem na stromy před sebou, které mi najednou připadaly tak vzdálené a cizí. Cítila jsem, jak se to prázdné místo v mém mrtvém srdci zase zvětšuje. Jakoby se do něj zabodl nůž a někdo ho chtěl vytáhnout.

Slabost lidí, kterou jsem vždycky nenáviděla. Právě v těch chvílích jsem byla vděčná za svou kamennou tvář, která chránila dění uvnitř a byla absolutně nečitelná. Snad jen jedné osobě ano.

Pocit, že jemu můžu všechno říct, ten pocit, že s ním sdílím svůj život.

„Bello,“ šeptal mi omluvně do vlasů, když jsem se válela v jeho klíně. Jeho ruka mi jezdila po chladných zádech. Pocit zmizel, ale zůstalo po něm prázdné, vyhaslé místo, přesně takové, jako po tom vytáhlém noži. Takové, které jsem neměla čím nahradit.

„Edwarde, já se o tom nechci bavit. Stalo se to a byl to omyl.“ Prudce jsem se zvedla.

Nechala jsem ho tam. Samotného, studeného, zranitelného s něčím, co donedávna patřilo jen mně. S mým kamenným srdcem, které mi už tak docela nepatřilo.

Protože omyly se stávají. Ale ne mně.

 


Jako vždy, všechny velké i malé díky, patří makulce. Dále pak lidem, kteří o nich určitě ví. 


Nechci vás přesvědčovat, abyste mi zanechali nějaký komentář, přesto by mě to velice potěšilo. Jako vždy. :)

Mcfan 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The darkness of sunny day - 6. kapitola:

 1
03.12.2012 [22:27]

McfanVíš, ono to bude ještě hodně zamotané. Emoticon Emoticon Přiznám se, že problém s přeskakováním v ději mám, ale jakmile to dám všechno do kupy, mělo by to dávat (doufám) smysl a povídka by se konečně měla odvíjet tím správným, přesným směrem. Emoticon To, proč ho Bella odmítla bude v další kapitole. A já věřím, že se mi to povede napsat tak, jak stále doufám. Emoticon Emoticon Moc děkuji za komentář. Emoticon
Mcfan

1. Slníčko
03.12.2012 [19:09]

Opravdu pěkné, jen se místy ztrácím v ději. Věřím ale, že je to chybou na mojí straně, takže si s tím nedělej těžkou hlavu. Emoticon jen mi prosím vysvětli, proč ho Bella odmítla? Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!