Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Těhotná?! - 5. kapitola

na plese


Těhotná?! - 5. kapitolaKdyž se takzvaný přítel a vaše matka proti vám spiknou... Po delší době přeji příjemné počtení. :)

Když máte na všechny okolo sebe hrát divadlo, že chodíte s největším blbcem ze školy, není to zrovna dvakrát lehké. Zvlášť když vás všichni považovali za holku na úrovni, tu opravdu hezkou krasavici, co zdařile reprezentuje školu jako hlavní roztleskávačka, a přitom byla nejoblíbenější dívkou na střední. A to si nechci fandit, prostě to tak je.

Jenže on byl prostě... jiný. Do té doby jsem „chodila“ s naprosto odlišným typem kluků. Možná že byl sportovec a dokonce i fotbalista hrající za naši školu – v čemž by se nelišil, ovšem nebyl inteligentní. Nebo ze sebe alespoň hlupáka dělal a každý mu to žral. Choval se jako malé dítě.

Navíc jsem měla opravdu povedenou matku. Nejenže mi od deseti let cpala pod nos maximálně saláty a starala se tak o moji váhu, přestože mně to bylo víceméně fuk, hlavně kdybych mohla sníst cokoliv, na co bych měla v dané situaci chuť, ona se náhle začala vměšovat i do našeho slavného vztahu. A to hned pár hodin poté, co zjistila, že spolu chodíme. Rozhodla se do něj angažovat, a tak prostě na nic nečekala a okamžitě začala jednat.

Když jsem přijela domů ze školy, kdy mě tentokrát naštěstí směl přivézt Jimmy a Emmett se překvapivě stáhl s kupou vděčnosti, že stejně musí co nejdříve jet domů, protože ho tíží neodkladné důležitosti, už netrpělivě přešlapovala ve dveřích.

„Kde jsi tak dlouho, Rosalie?“ Nebylo těžké odhadnout, že něco chystá, byla celá roztěkaná.

„Obvykle přijíždím ještě později,“ začala jsem se hned instinktivně bránit. Co jí zas přeletělo přes nos?

„Prosím tě, přestaň se se mnou dohadovat,“ zavrčela a natahovala se ke mně, aby mě mohla pobídnout svou rukou na mých bedrech k ještě rychlejší chůzi.

„Co se děje, mami?“ Tohle bylo víc než podezřelé.

Náhle se jí po tvářích rozlil blažený úsměv. Ajaj, tohle vážně nevěstí nic dobrého. „Přemluvila jsem tatínka, aby si trochu odpočinul od práce a on souhlasil,“ pronesla důležitě, hned však pokračovala, takže jsem ani neměla možnost otráveně poznamenat, co je na tom tak zdrcujícího, že se musí chovat zrovna takhle. „A protože mají být následující dva dny překvapivě krásně, vydáme se na jeden z mála našich výletů do Port Angeles,“ spokojeně sama pro sebe přikývla. Aha, takže dům, kde jsme trávili jediné slunečné dny ve státě Washington. Byla to krásná vila schovaná před ruchem malého městečka, poblíž i silnice projíždějícíh aut, skvěle se tam nabíraly síly, odpočívalo. Znělo to jako super nápad. Odpočinu si od Emmetta, naberu nové síly na hraní okolí, že jsme spolu...

Jo, bude to fajn.

„Super,“ usmála jsem se na ni a neskrývala nadšení.

„Já vím,“ přikývla netrpělivě máma. „A to jsem ti ještě neřekla to nejlepší, co tatínek nakonec přece jen povolil po mém přemlouvání,“ štěbetala nadšeně a já ucítila zradu. „Řekl, že s námi může jet i tvůj přítel, pokud mu to rodiče povolí.“ Au, přímá rána do ksichtu.

C-cože?! Jak jen mohla?

„Řekla bych, že nedovolí. Má dost přísného otce,“ odpověděla jsem bezmyšlenkovitě co nejtvrději.

Mámin obličej se zmateně zakabonil. „Co to plácáš, Rosalie? Mluvila jsem s nimi ještě dopoledne a nic nenamítali, takže pojede s námi.“

Au, další přímá perda.

Co je tohle ksakru za život?!

„Vážně?“ zeptala jsem se škrobeně radostně a přitom proklínala toho pitomečka. Jak to, že mu všechno, probůh, tak vycházelo?

Počkat... Tak proto tak brzy zdrhl ze školy...! On to věděl mnohem dřív než já?!

„Už máš sbaleno, postarala jsem se o to. Očividně dneska nemáš dobrý cit pro stylizaci ani jednoho modelu,“ poukázala kousavě na mikinu, co jsem na sebe ráno hodila, protože mi přišla pod ruku jako první, „takže jsem to raději udělala sama, protože já ten cit jen tak neztratím, mám ho trvale.“ Přejela rukou po pouzdrových šatech, jako by snad chtěla vyhladit už tak perfektně hladkou látku, a samolibě se usmála. Samozřejmě mě zase ranila, což ona dokázala často pouze pár slovy.

Nic jsem jí na to ale neodpověděla a jen přikývla. Touhle další perfektní službou se mi postarala o to, že náš odjezd ani nebudu moct nějak protahovat. Jak milé.

Před domem se ozval zvuk přijíždějícího auta, když vjíždělo na štěrkovou příjezdovou cestu. „Běž si sednout do auta a tatínka pošli sem, ať přenese naše tašky,“ poručila mi nesmlouvavě. Stejně mi pořádně ani nezbývalo nic, co bych mohla udělat jinak, nějak se jí postavit, a tak jsem radši sklopila hlavu a poslušně zas vyšla ven.

„Ahoj, Rose,“ usmál se na mě táta, hned jak mě viděl vycházet ven z domu. Natáhl ruce a čekal, až přejdu k němu a vklouznu mu do náruče. Jemu nevadilo, že mu pomačkám oblek, jako by to vadilo mamce, kdyby nás viděla.

„Čau, tati.“ Sklesle jsem se k němu vlekla, ale vděčně se nechala obejmout.

„Nechceš, aby s námi jel ten ňouma, že jo?“ zeptal se instinktivně a já sebou trhla. To to tak brzy poznal? Byla jsem tolik průhledná?

„Jsme spolu krátce a máma to bere nějak moc vážně,“ snažila jsem se zalhat. Musela jsem se mu přitom však nedívat do očí, protože jinak bych to snad ani nesvedla... Jemu nešlo jen tak lhát, protože jsem si ho opravdu dost vážila.

„Zadupat její iluze do země je asi už pozdě, ale stejně něco vykoumáme,“ slíbili pohotově a chlácholivě mě pohladil po hlavě. „Zabalím s sebou pepřák, kdybys snad měla potřebu ho na něj použít,“ prohlásil přesvědčeně a já se nadšeně uchichtla. Jo, to by bylo fajn.

„No tak vidíš, že to přece jen nebude tolik zlé,“ spokojeně se usmál. „Běž do auta, já jdu vzít tašky, co si tvoje matka připravila, a pojedeme,“ zlověstně mrkl.

Sice jsem byla stále rozrušená z celé situace, co se tak náhle špatně vyvrbila, ale trochu mě uklidnilo tátovo spojenectví.

Když pomohl táta mamce naskládat všechny ty plné cestovní tašky, které nabalila plné oblečení, které stejně všechno nevyužijeme, vydali jsme se na cestu, prvně pro Emmetta. Celou tu dobu, kdy jsme jeli po poměrně úzké udržované vybetonované silnici směrem k jejich domu dobře skrytému od Forks, štěbetala matka o tom, jak si perfektně užijeme následující dva dny. Snažila jsem se ji moc nevnímat, aby se mi žaludek nemusel ještě víc samou nervozitou a rozhořčením stahovat.

Cullen samozřejmě už čekal před dveřmi domu, s oslnivým úsměvem usazeným na tváři a taškou přes rameno, která na sobě měla přišitý znak skákající pumy – maskota naší školy.

Měla jsem sto chutí vyskočit z auta a zfackovat ho. Místo toho jsem ale nasadila škrobený radostný úsměv a čekala, až si za pomoci táty schová do našeho už tak přecpaného kufru auta tašku a sedne si vedle mě.

„Dobrý den, paní Haleová,“ pozdravil prvně mámu, když si s žuchnutím sedl těsně vedle mě dozadu. Máma mu nadšeně zašvitořila pozdrav nazpět. „Znovu tě zdravím, Rosie,“ stočil pak pohled ke mně. Výsměch se mu přímo zračil v očích.

„Ahoj,“ špitla jsem rádoby zamilovaně, ale z očí mi metaly blesky – nebo jsem alespoň měla takový dojem. Nejraději bych ho pohledem celého spálila na uhel.

Táta se znovu vydal k silnici, odkud se dostaneme do Port Angeles a Emmett se ke mně natiskl ještě víc. Dokonce mě mlčky, jen náznaky, přinutil, abych si o jeho rameno opřela hlavu. A já s tím nic nemohla dělat, protože máma nás neustále kontrolovala pohledy každé tři minuty a spokojeně se usmívala, jak jí to všechno vyšlo.

Naštěstí alespoň táta na něco takového neskočil a každou chvíli probodával Emmetta přísnými pohledy. To mi dodávalo sílu vydržet celou tu cestu až do místa cíle.

Protože za tohle ještě rozhodně bude pykat. I když v té chvilce mě ani nenapadlo, že by to snad všechno mohlo být ještě horší.

Naštěstí to všechno netrvalo moc dlouho, za poměrně krátkou dobu jsme už parkovali před domem, kde jsem trávila většinu prázdnin – dobu, kdy jsme nebyli s rodiči na dovolené, anebo se nerozhodli s Jimmym nebo dalšími přáteli, že si uděláme soukromou dovolenou. Tehdy jsme většinou byli tu, celá parta, a pořádali ty nejdivočejší večírky. Ten dům jsem zkrátka milovala.

„Páni, je to tu vážně moc hezké,“ prohlásil nadšeně Emmett, když mě konečně pustil a já mohla vystoupit z auta. I venku se hned dostal vedle mě a začal si prohlížet dům. „A ještě lepší je výhled na okolí.“ Podíval se na mě a zazubil se.

„Hm.“ Nic víc jsem ze sebe nevysoukala. Ještě pořád jsem byla mimo natolik, abych mu nedokázala nějak odseknout. Stejně jsem nemohla, stále nás sledovali moji rodiče. Tohle si vyřídíme později.

„Emmette, ty, prosím, pomůžeš mému manželovi vynést zavazadla do ložnic a my zatím s Rosie půjdeme najít vhodnou ložnici, když ji máte sdílet,“ usmála se spokojeně moje máma a...

Ona na něj mrkla?! A řekla něco o sdílení ložnice?! S ním?

Zoufale jsem se podívala na tátu, čekajíc, že třeba nějak zakročí. Protože jestli ne on, pak už nikdo.

„Nezapomeň – pepřák,“ naznačil ústy zlověstně a já přikývla. Měl pravdu, nějak ho zpacifikuju.


Moc dobře si uvědomuju, že mi dost trvalo, než jsem vůbec další kapitolu přidala. Nedokážu si v poslední době bohužel najít tolik volného času, abych mohla zasednout za počítač a něco vůbec skloubit. To mě taky přivedlo k myšlence, jestli by nebylo lepší celou povídku raději smazat nedokončenou, protože opravdu nevím, jak to všechno budu zvládat. Je alespoň pár lidí ochotno vyčkávat na díly, nebo to mám raději zabalit rovnou? Ráda bych si přečetla pár zcela upřímných názorů - pro vás je povídka přece také psána...

Věnováno N1I1K1O1L - to ty jsi mě nakopla k publikaci. To tobě patří jedno velké díky za to, že ses nebála ozvat - přiznat, že vyčkáváš na další díl této koniny. Díky ti.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Těhotná?! - 5. kapitola:

 1
12.02.2013 [21:38]

FireElfKrásná povídka už od začátku, ale pepřákem si mě dohnala do kolen. Emoticon Emoticon Paráda - POKRAČUJ!!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.01.2013 [11:57]

MIROSeLAVAurčite nie zmazať! Emoticon v súčasnosti jedna z mála poviedok, ktoré sú skvelé a dychtivo čakám na ďalšiu kapitolu Emoticon Emoticon je to skvelý námet a dobre sa to číta, prosím pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon

7. Leník
06.01.2013 [22:52]

no super, to bude ještě zajímavé Emoticon Emoticon Emoticon

6. simik
05.01.2013 [17:10]

super uplne skvela

5. Eliz
05.01.2013 [11:01]

Žiadne mazanie, prosím! Strašne moc sa mi táto poviedka páči, spracovanie, aj tvoj štýl písania. Bola by škoda, keby si to zmazala. Kľudne si počkám na ďalšiu časť aj dlhšie, lebo to stojí za to. :) Som zvedavá, ako bude nakoniec Rosie na chate s Emmetom a ešte k tomu aj s rodičmi :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. PCullen
04.01.2013 [22:26]

Blázníš?! Emoticon Smazat tak výbornou povídku?! Emoticon Vždyť to by byl zločin!!! Emoticon Emoticon
Upřímně říkám tato povídka je prostě jedinečná. Emoticon Je vtipná a plná překvapení - aspoň pro mě. Emoticon Je jiná a to se mi na ní líbí. Je unikátní tím, že Rose Emmetta zrovna dvakrát nemiluje a proto Tě žádám abys pokračovala. Emoticon A chci Tě ujistit, že ns další díl si POČKÁM tak dlouho jak bude třeba!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Niki
04.01.2013 [19:52]

úžasné... doufám, že bude brzo další díl Emoticon Emoticon

04.01.2013 [19:42]

N1I1K1O1LJů. Emoticon Emoticon Opovaž se ji nechat smazat, tohle je jedna z mála kvalitních povídek o Emmettovi a Rosalie na tomto webu. Emoticon Emoticon
Upřímně... nečekala jsem, že s nima Emmett pojede. Emoticon Emoticon Při zmínce o hezkém počasí jsem si automaticky odvodila sluníčko a to se rovná chodícímu diamantu. Emoticon Ale tohle to je lepší, i když s tou společnou ložnicí si nejsem jistá... To jeden z nich ve zdraví nepřežije. Emoticon A představa Rose, jak na chudáka Emmetta používá pepřák... No, nevim, jestli by mu to zrovna dvakrát vadilo. Emoticon Emoticon
Jsem ráda, že jsi kapitolu nakonec přidala. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.01.2013 [19:25]

CatherineCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!