Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tanec života - 7. kapitola

Tanec života - 7. kapitolaCullenovi nakonec Edward nechali na pokoji, Alice se spokojila s dohodou:D:) Edward se vydáva do nemocnice:) pěkné počtení.:)

„Co jako?“ ošil jsem se. Věděl jsem, co je. Všichni čekali na to, že konečně vyslovím ty dvě slova nahlas, ale to já prostě asi neuměl. Nedokázal jsem se je ještě říct nahlas. Já jsem si to v hlavě urovnal teprve dnes v noci, tak proč bych se musel hned zpovídat své rodině?

„Edwarde...“ mrkl na mě poťouchle Emmett.

„Co?“ dělal jsem hloupého.

„Ty si kůň,“ zakroutil hlavou a odešel do svého pokoje. Postupně ho napodobila celá rodina a mě se téměř ulevilo. Říkám téměř, protože Alice zůstala stát a koukat na mě.

„Tak jak?“ propichovala mě pohledem.

„Nech m-“

„Dobře, dobře. Nechám tě být, ale jen tak lehce z toho nevyklouzneš. Slib mi, že až za sebou budete mít první pusu, řekneš mi všechno!“

„Alice? Co to má být tohle, první pusu?“ zrozpačitěl jsem. Kdybych byl člověk, zrudl bych až po kořínky vlasů. Nikdy jsem se s nikým nelíbal a v nejbližší době jsem to ani neplánoval. A s člověkem? Navíc, když ta vůně byla tak silná?

„Vím, že budete spolu, vím všechno. Je v nemocnici, u Charlieho. Potřebuje trochu odreagovat, běž za ní,“ vyslala mě Alice a její mysl byla okamžitě zablokovaná. Mrška jedna. Tohle ji nedaruju.

Když mě Alice propustila, šel jsem se převléct. Tu fotku jsem schoval, jak nejlépe jsem uměl. Stejně to bylo zbytečné. Když ji budou chtít najít, najdou ji. Popadl jsem klíčky od auta a běžel k Volvu. Cestou mi Alice v myšlenkách připomněla, že další lekce tanečních je hned zítra, v pondělí. Prý, abych na to nezapomněl. Pche.

Jel jsem jako obvykle svou rychlostí, ale to jsem neměl dělat. Díky svým zamotaným myšlenká (o Belle, jak jinak), jsem prostě nesledoval mysl ostatních, a už mě stavělo policejní auto. Sakra!

Po chvíli jsem si opět oddychl, protože jsem zjistil, že to není policista nýbrž policistka. Přišla k mému okénku, já okamžitě nasadil svůdný úsměv. Když se mé okénko otevřelo, přeskočil ji trochu dech. Jak málo stačilo člověku, aby byl vedle!

„Moc mě to mrzí, vím, že jsem jel moc rychle. Ale já pospíchám do nemocnice,“ zamrkal jsem na ni a hlas jsem měl jako med. Policistka se chvíli vzpamatovávala, zhluboka se nadechla a navenek vypadala klidně. Jen ty myšlenky ji prozradily.

Bylo by nápadné, kdybych ho zatkla? Na stanici teď nikdo není, Charlie je v nemocnici. A kdybych mu řekla, že je to součástí trestu..hm... To tělo musí být snad ještě lepší než ten obličej!

„Jel jste stoosmdesát! Povolená rychlo je šedesát. Proč jste tak pospíchal?“ snažila se držet na uzdě svůj vzrušený hlas. Nechci se nějak vyvyšovat, ale byla ze mě úplně vedle.

„Omlouvám se! Pospíchám do nemocnice, kamarádce tam leží příbuzný a potřebuje trochu zvednout náladu. Kamarád musí pomoct v nouzi, že?“

Bože, je i pozorný! Vážně by to bylo špatné ho zatáhnout na základnu? Kolik mu tam může být? Sedmnáct? Ten by ani necekl. Vsadila bych se, že žádnou ještě neměl. Zajíček! Hmmm!

„Ale to vás neopravňuje jezdit jako šílenec. Protentokrát vám dám jen upomínku, ale příště nebudu tak shovývavá,“ pokoušela se mluvit přísně, ale spíš to vyznělo, že se mě snažila svést. Opět jsem se svůdně usmál a jí se zajíkl srdeční tep.

„Jistě, slečno seržantko. Děkuji vám, takových, jako jste Vy, by mělo být víc!“ zalichotil jsem ji a rychle stáhl okénko, protože se mi ta ženská začala hnusit. Měla doma manžela a dvě děti. Uvažovala o tom, jak by si to se mnou rozdala na policejní stole, zatímco její manžel by vařil dětem večeři! Jak odporné! Lidé jsou tak ovladatelní, nevěrní! Já bych to nemohl udělat, podvést někoho, koho miluju! A kdyby mi bylo dáno, a měl jsem s tou dotyčnou i děti, nehl bych se od ní ani na krok!

Po cestě jsem si začal představovat, jak by asi vypadaly děti, které bychom měli s Bellou. Byl jsem z toho velmi smutný, protože já nikdy dětí mít nebudu. Nikdy si nepochovám čerstvě narozené mimčo v náručí a při tom si říkat „Moje dítě!“. Proč? Je to jednuduché, protože jsem zatracený upír bez duše, který by neměl existovat. A přesto si to mašíruju do nemocnice za svou platonickou láskou. Představa jejího obličeje mi okamžitě rozjasnila černé myšlenky. Přidal jsem na rychlosti.

Před nemocnicí stálo hodně aut, ale černé BMW na mě přímo křičelo, takže jsem ho nemohl přehlédnout. Vedle něho stál ten oranžování náklaďáček, co před kulturním centrem. Teprve teď jsem to pochopil. Kristen vlastnila BMW a Bella Chevyho. Jakmile jsem si to uvědomil, začal mi náklaďáček připadat roztomilý. Žádná křaksna, jako minule. Byl to krásný starý mládenec, mezi dnešní mládeží. Páni!

Rychle jsem vyběhl schody a na recepci se ptal, kde leží Charlie Swan. Sestřička nebyla ochotna mi zdělit tuto informacei, a to i přes mé svůdně úsměvy. Pitomé lékařské tajemství! Když jsem se otočil, spatřil jsem na koci chodby u automatu na kafe známé mahagonové vlasy. Okamžitě jsem cítil neznámé mravenčení po celém těle. Vyšel jsem za ní. Nevšimla si mě, protože právě lomcola automatem, neboť ji sežral peníze. Pak se otočila, a já poznal, že to není moje láska.

„No to je zas den! Jeden blbec za druhým! Jeden mi sežere peníze a druhej furt čumí!“ vyjela na mě opět Kristen. Jelikož u mě převládala dobrá nálada, vyprskl jsem smíchy. Měla dobré poznámky, to se musí uznat. Ona mě sjela nenávistným pohledem a vydala se pryč. Zachytil jsem ji za paži.

„Počkej, kde je Bella?“ zeptal jsem se stále se smíchem. Kristen se mi vytrhla a pokrčila rameny.

„Co já vím, já ji nehlídám.“ Přišlo mi to trochu k smíchu. Copak na sebe musíme být pořád ošklivý? Je to přece sestra mé Belly. No , je trochu předčasné. Je to sestra Belly.

„Počkej,“ zastavil jsem ji, když se chtěla opět vydat na cestu. „Nemusíme na sebe furt prskat, co říkáš?“

„Nemusíme,“ usmála se na mě načekaně. „Vždyť já neprskám, já ti nádávám,“ vytrhla se mi opět se zákeřným smíchem a odešla. Následoval jsem ji. A pak jsem konečně zahlédl Bellu.

 

6.kapitola Shrnutí povídek 8.kapitola

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Upozornění: Další kapitolka zavisí jen na vás, čim víc komentářů, tím líp!:)Nechte mi tu aspon smajlíka, ať vím, že to někdo čte:) Díky, vaše Danca95



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tanec života - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!