Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Talisman nebo co vlastně? - 11. kapitola

25.06.2011 (07:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1586×

Pohled Haley

Doma jsem se nezdržela ani pět minut. Zaprvé jsem tu neměla co dělat a zadruhé jsem poslední dobou tréninky dost zanedbávala. Proto jsem se svou rychlou jízdou vydala do Studia.

„Ahoj, Ricku,“ pozdravila jsem svého tanečního partnera po příjezdu.

„Ahoj, Haley. Už jsem si říkal, kde jsi.“

„Neměla jsem nějak čas. Zato teď si to vynahradíme,“ ujistila jsem ho.

„Dobře. Dnes tu má být pouze jeden pár a po zbytek dne máme sál pro sebe,“ řekl mi a já jsem na to přikývla.

„Fajn, v kolik mají přijít?“

„Přibližně za hodinu. Budeme do té doby trénovat?“ vyptával se.

„A kdo to je?“ Vlastně mi to bylo celkem jedno. Rozdíl byl možná tak v tom, zda budeme učit základy nebo hledat chyby.

„Nějací Cullenovi, znáš je? Tedy ten kluk byl celkem hromotluk.“

Tak to snad ne! Buď mi právě totálně hráblo, nebo je to popis Emmetta. Sakra! Tak já se je ve škole snažím totálně odradit a oni si domluví hodinu tance. To je zase dneska den!

Cullenovi a jeden pár? To nejspíše znamená Emmett s Rosalii, soudě podle toho hromotluka.

„Haley, posloucháš mě vůbec?“ optal se mě Rick. No jo, moc často se nestávalo, abych ho neposlouchala. Vlastně nikdy, až doteď!

Moment. Ti dva neví, že je mé první jméno Haley! Sakra, a jak z tohoto ven?

„Tvůj popis sedí na Emmetta. Chodí se mnou do školy. Dneska chci trénovat standard, půjdu se převléct. Jo, a ještě jedna věc. Prosím tě, uděláš pro mne něco a nebudeš se ptát proč?“ doufala jsem, že mi to vyjde. Jinak se totiž Cullenovi dozví o mém prvním jméně.

Co mi vlastně tak vadí na tom, že by ho měli znát? Jsou to sice upíři, ale rozhodně se tak nechovají. I když za pár hodin strávených společně s nimi se toho o nich moc nedozvím, ale i tak.

„Ano,“ souhlasil se mnou Fréderick. Nevěděl sice, co to má znamenat, ale i tak mi důvěřoval. No, alespoň jsem v to doufala.

„Můžeš mi pro dnešek říkat Ellen, prosím?“ požádala jsem ho a on se na mě zmateně díval. Pravda je, že já jsem moc často o něco nežádala. A už vůbec o takovou, podle něj nejspíše, blbost.

„Bojíš se, že zapomeneš své druhé jméno?“ optal se se zájmem a mně se ulevilo. Je mi jedno, jaký důvod si on vymyslí, nebo já mu řeknu. Takto to alespoň nebude řešit.

Místo odpovědi, která mě prostě nenapadala, jsem jen pokrčila rameny.

„Když si to přeješ,“ přitakal a já věděla, že mám vyhráno. Proto jsem se konečně rozešla do šatny.

Jakmile jsem se vrátila, domluvili jsme se s Rickem, že na předtančení předvedeme Waltz, Rumbu a Paso doble.

A jelikož na Waltz, který jsme se rozhodli dnes trénovat, má každý z nás svou oblíbenou skladbu, museli jsme si jednu z nich vybrat. Vyhrála to moje oblíbená It is You. Rick prostě musel uznat, že se na ni lépe složí sestava, neboť začátek jsem už věděla a zbytek chtěl doladit ‚za pochodu‘.

(Pro ty, kdo si chtějí poslechnout It is You. A můžete zkusit hádat, z jakého je tato písnička filmu.)

Proto jsme se postavili do základního postoje a já pustila ovladačem hudbu.

Vznosný telemark, tkáň, boční zášvih, křížení, spina, úkrok, přetočení do druhé ruky… jaj, ona už je to hodina?

Pohled Emmetta

S odstupem času už mi ta hodina zase nepřišla jako takový skvělý nápad. Řekněte mi, kolik chlapů asi tak tancuje společenský tanec? Jedině tak možná teplouši. A taky mi to dali Jasper s Edwardem pěkně vyžrat a nic bych nedal za to, že si ze mě budou ještě celý měsíc minimálně utahovat. Já je asi brzy praštím!

No, alespoň že moje Rosinka je z toho nadšená a taky tam bude Ellen. Třeba bych se o ní mohl něco dozvědět, další výhoda. A možná tu jednu pitomou hodinu nakonec přežiju.

Společně s Rose jsme se tam tedy vydali a parkovali jsme před Studiem za deset minut. Není divu, když řídila Rose.

Jakmile jsme vešli dovnitř, všimli jsme si, že nás zatím nikdo neočekává. Nebo to spíš bude tím, že tu jsme o pět minut dřív. To je tedy fakt rozdíl. Nebo že by Ellen už vyklidila pole? Protože tu nikdo nebyl, tak jsem Rose nasměroval přímo na sál, odkud se ozývala hudba.

Tam jsme uviděli Ellen, jak tančí s Rickem, a vypadali u toho nádherně. Že by ten prsten byl od něj? Ne, to asi ne, vždyť tu včera nebyla. Za tím bude něco mnohem víc… Jo, a pole rozhodně nevyklidila, taky dobře. Alespoň bude sranda.

„Dobrý den, jmenuji se Fréderick Parslow a toto je má partnerka Ellen Medisson.“ Blá, blá, blá… jo, její jméno už víme a já bych vzal nejradši nohy na ramena místo Haley, ale Rose je z toho nadšená, tak to musím vydržet. I když už vážně dost dobře nechápu, z čeho je tak nadšená.

Po představování, které bylo víc než nudné, jsme se konečně mohli vrhnout na tanec. Uf, možná to nakonec budu mít i za sebou.

Mohli jsme si, nebo spíš Rose, si mohla vybrat z nějakého manga… sakra, to bylo Tango, Waltzu, něco s liškou? Tak ne, to byl Foxtrot (liščí klus). Pak válec – Valčík, no něco, co se píše Cha – cha, to bychom se jako smáli? Jive, Paso doble a Rumbu. Wau, tanec lásky, tak ten bych možná bral, tedy pokud to bude něco… ehm speciálního?

Má Rosinka nakonec dospěla k názoru, že to bude Waltz a Rumba.

Super, ale pokud budu muset tancovat s Ellen, tak jí zlámu nohy. Nejspíše zná Ara a nic se jí nestalo a já jí zlámu ty její dlouhý nohy, skvělý. No, alespoň by měl Carlisle co na práci, to by se mu mohlo líbit. Nebo ne? No dobře, tak asi ne. Hold si někdo bude muset dávat pozor, ale kdo? Já? Nikdy!

Naštěstí se tak nekonalo. Začalo se Waltzem a ti dva nám vždy předvedli základní krok a poté jsme to zkoušeli i my. A já byl nucen uznat, že těm dvou to strašně moc slušelo i při učení. Hodili by se spíš na nějakou mezinárodní úroveň a ne tady do toho zapadákova a jediného tanečního studia ve městě.

První půl hodinu jsme věnovali Waltzu a stihli jsme naučit základní krok, spinu a otáčku vpravo. No nějak zázračně jsem se to naučil i já. Ovšem poté jsme měli pokračovat Rumbou a to už pro mě byla katastrofa. Nějaký jedna – dva – tři – čtyři a navíc čtvrtý takt se ještě jakoby pozastavit. Co to sakra má být?

„Tak takhle to asi nepůjde. Nebude vám vadit, že se prohodíme?“ zeptal se nás Rick a Rose se mě s omluvným úsměvem pustila. Asi bych měl žárlit, ale věděl jsem, že to dělá jen a pouze kvůli tanci. No jo, já prostě nejsem Fréderick, aby mi to šlo tak dobře. A na mne zbyla Ellen. Tak teď už vážně bude mít Carlisle práci.

Ellen ke mně s mírným zaváháním přešla také. Poté jsme to začali zkoušet a ona mě neustále opravovala a navíc mi taky počítala. No já se - ji - asi praštím, to si ze mě dělá srandu? Dobře, dokud jsme šli a rozhodovala o naší rychlosti ona, tak to ještě beru, ale jakmile jsme to zkoušeli na muziku, nehorázně mě to štvalo. Co si o sobě vůbec myslí? Že to jako neslyším?

Pomalu, ale jistě mě začínala El s tím svým počítáním dopalovat, a tak jsem raději pokukoval po své ženě. A musel jsem uznat, že jí to s Rickem šlo až neskutečně. To prostě není fér. Až jsem si nedal pozor a stoupl jsem Ellen na špičku, se kterou rychle ucukla. Ale i tak ji to muselo bolet.

Do háje, tak tohle snad není možný! To zase bude přednáška od Rose, Carlislea i ostatních. Super, tak holka si tu ještě zlomí nohu kvůli mně. No jo, jenže jak vysvětlit, že má zlomené prsty na nohách? Občas si prostě vzájemně při tanci musí stoupnout na nohu, nebo ne? Ale otázka této chvíle zní, zda se přitom zlomí prsty.

Raději jsem svůj pohled než na její nohu zaměřil do jejího obličeje. Mračila se a taky mě propalovala pohledem, to ano, ale neměla zde ani stopu po bolesti. Tak tohle už vůbec nechápu, je to přece člověk nebo ne?

Odpovědi se mi dostalo v tom, že na mě vzápětí vztekle, i když potichu, tak aby to nemohl Fréderick slyšet, zavrčela. Ne, ona není rozhodně člověk. Co ale je? Nebo spíše kdo to je?

„Promiň,“ utrousil jsem potichu, neboť jak neztropila scénu, tak si toho Rick vůbec nevšiml.

Rose samozřejmě neuniklo nic, ale dělala, že je všechno v pořádku, a chtěla si užít tance po těch posledních pár minut.

„Nikdy!“ vrátila mi to Ellen okamžitě a já věděl, že se za tím skrývá víc.

Myslím, že kdybych jí ‚jako člověk‘ stoupl na nohu, asi by to Ellen až tak nevadilo a moji omluvu by přijala, ale takhle? Toto akorát dokázalo, že není normální člověk, protože to by už dávno měla ty prsty zlomené. Tím jsem si jistý. Připadala mi, jako bych ji právě zbavil jejího velkého trumfu. Jenže to bylo spíše tak, že teď už zbývá jen přijít na to, jaký ten trumf je.

Naštěstí už jsme končili, takže jsem se hodlal hezky rychle zpakovat. Rád bych o ní věděl všechno, ale taky mi bylo jasné, že ještě chvíli a Ellen by mě málem sežrala zaživa. Nebo spíš by mi utrhla hlavu, pokud něco takového dokáže.

Rose se rozloučila s Rickem s tím, že může kdykoliv zavolat a domluvit se na další hodině. Já se pro tuto chvíli pro jistotu tvářil, že tu nejsem, a Ellen raději mlčela.

„Ellen, budeme ještě trénovat?“ ptal se Rick mé naštvané známé, když už jsme odcházeli. Koukl jsem po Rosalie a uviděl jsem, jak se jí rozzářily oči. A sakra! Je to v háji!

Lidičky, moc se vám omlouvám, že mi to tak trvalo. Jenže čím více se blíží konec školního roku, tím jsem línější a navíc, když už jsem měla kapitolku téměř celou upravenou, tak se mi podařilo vypnout si panel s administračkou a bylo to v háji. :( Ale slibuji, že vám to o prázdninách vynahradím.

10. kapitola ** 11. kapitola ** 12. kapitola

Moje kamarádka mi poradila, že jednotlivé tance vám toho moc neřeknou, a tak jsem se rozhodla dát vám sem ukázky tanců, které budou tancovat na předtančení.

V této kapitolce je Waltz.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Talisman nebo co vlastně? - 11. kapitola: