Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tak to není fér! Prolog a 1. kapitola Seznámení

13.04.2012 (15:30) • TerryBells • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 2377×

Po noci plné čtení a dočítání různých knih mě zase čeká škola. Ta nudná budova, ve které trávím posledních sto let každý rok, ale má to i své klady, pořád se stěhujeme a můžeme si zařizovat své domy, jak chceme, i když to vždycky zařídí naše matka Esme, ale musím uznat, že její domy jsou vždycky skvostné.

Se mnou a mojí matkou žijí ještě moje sestřičky. Rose a Alice, jsou skvělé a miluji je. A jak se z nás vlastně stali upíři?

Jako první byla přeměněna má matka, asi před sto padesáti lety ji přeměnil nějaký upír, když umírala. Nikdy se s námi o něm nebavila, asi ji to bylo nepříjemné. Potom já, umírala jsem na vážná zranění, které mi způsobila puma a jeden hajzl v lese. Esme ucítila krev, když byla na lovu. Toužila být s někým a toužila mít dceru, a tak si mě adoptovala.

Rose jsem našla já, ležela na chodníku v kaluži krve, kdyby to byl nějaký jiný upír, který se živý lidskou krví, vlastně i kdyby to byl vegetarián a neměl takovou schopnost ovládat se, asi by se do ní hned zakousnul. Měla ale štěstí a já jsem jí pomohla, nebo vlastně proklela. Když se za tři dny vzbudila, byla celkem mimo, ale za chvíli se vzpamatovala a vyprávěla nám svůj příběh, kdy ji její nastávající snoubenec s partičkou kamarádů znásilnil a poté pobodal, aby nemohla nikomu nic říct. Samozřejmě, když se z toho dostala, všem se pomstila, a nakonec si nechala toho parchanta, který za to všechno mohl.

Když Esme zjistila, že bude mít další dceru, byla nadšená a už nám plánovala naši budoucnost. A nakonec Alice, našla ji Esme, když byla na lovu. Seděla poblíž shořelé budovy a krčila se pod nějakou krabicí, bylo zvláštní, že byla upír, ale ještě podivnější bylo, že si ze svého života nic nepamatuje.

Byly jsme čtyři: Esme, Rose, Alice a já, ale už to tak asi nemělo být!

Kapitola 1. Seznámení…

Bella:

„Bello, na postel jsem ti nachystala věci do školy!“ Alice naše módní guru. Na Alici se nesmíte zlobit, vždy to myslí… nějak dobře, ale já jsem snad jediný člen rodiny, kterému má potřebu radit, jak se oblékat. Snad nemám tak špatný vkus, nebo ano? Někdy si od ní nechá poradit i Esme, ale Rose? Ta nikdy!

Tento školní rok začíná stejně jako ty předešlé. Spousta natěšených prváků a mnoho nadržených kluků, které nějakým „záhadným“ způsobem přitahujeme.

Přijely jsme na parkoviště v mém černém Volvu, každý na nás okamžitě zírá, jako bychom byly v kleci přímo v centru zoo a u nás stála cedulka s nápisem „ohrožený druh“!

Jeden kluk málem zakopl, když nás viděl. Na jednu stranu si užívám takovou moc, že bych mohla mít každého kluka, kterého bych chtěla, ale má to háček. Já nerandím a už vůbec ne s takovými paky! Prostě jsem nenašla svou druhou polovičku. Vlastně nikdo z naší rodiny. Ani nevím proč. Najednou mé smysly začaly reagovat na zvláštní omamnou vůni, která se linula skoro přes celé parkoviště, jak to, že jsem si toho nevšimla dřív?

O něco později si toho všimly i mé sestry, které zareagovaly okamžitě. Ta omamná vůně….

Najednou jsem je uviděla tři nádherné kluky - upíry. Měla jsem strach, protože by nás mohli prozradit. Není moc klanů, které se živí zvířecí krví jako my. Stačí mi jen se podívat do jejich očí, jestli je mají rudé, znamená to, že se živí krví lidí, ale jestli černé, nebo zlatavě hnědé, tak… Jaké štěstí, zlatavě hnědé. Jak se zdálo, už nás taky zaregistrovali.

„Bello“? Třásla se mnou už značnou chvíli Rose, ale nechtěla jsem, aby mě vyrušovala, když jsem teď ponořena do svých myšlenek.

Po chvíli jsem ji odpověděla pouze „Hmm“? Na znamení toho, že dávám pozor.

„Jaké hmm?! Co s tím budeme dělat? Musíme jít domů a říct to Esme, nebo něco takového,“ navrhla Rose, ale Alice ji oponovala.

„Ne Rose! Půjdeme a nastoupíme s tím, že je zkusíme poznat,“ okamžitě jsem souhlasila s Alice.

Takže po pár minutách jsme se dostaly od sekretářky s tím, že nám dala i rozvrh hodin, hned jsem se na něj podívala. „Super první hodinu matika, už se nemůžu dočkat,“ povzdechla jsem.

„Já mám první angličtinu a ty, Alice?“ zeptala se Rose.

„No já mám biologii.“ Tak to ji vážně závidím, mám moc ráda biologii, i když to, co nám říkají profesoři, mi nestačí a já vždy hledám něco víc.

„No tak potom na obědě,“ řekla jsem a rychlým tempem šla do třídy.

Sedla jsem si úplně do zadní lavice, tak aby na mě nikdo nezíral, ale bylo to marné. Teď to vypadá, jako by na mě koukali ještě víc. Před tím to vypadalo nenápadně, teď jako: „Pojďte a nebojte se pohladit si naše nové zvířátko v Zoo.“

Zazvonilo a do třídy přišel černovlasý kluk, který měl na sobě bílé tričko a černé kalhoty. Všimla jsem si, že kluci čumí na mě, a holky na něj.

Přisedl si ke mně a pozdravil: „Ahoj, já jsem Emmett Cullen a ty?“

„Já jsem Isabella Haleová, ale kamarádi mi říkají Bella.“

Když vešel učitel do třídy, tak jsem zpozorněla, ale Emmett ne.

„Jak dlouho už tu žijete?“ zeptal se asi po pěti minutách.

„No už rok a vy?“

„My teprve měsíc,“ zarazilo mě to, protože jsem je tady nikdy nepotkala.

„To je zvláštní, ještě nikdy jsem vás tady necítila, tedy chci říct, neviděla.“ Zasmál se nad mým omylem.

„No my jsme tak nějak tušily, že tu je ještě někdo jako my, ale netušily jsme, že tu je celá rodina. Hádám, že vy taky máte zvláštní jídelníček, podle tvých očí.“ Zarazilo mě, že se mě na to ptá tak otevřeně. „Jistě, naše matka Esme nás k tomu vede a jsem jí za to vděčná.“

„No vy taky nemáte zrovna rudé oči, nevěděla jsem, že je ještě někdo jako my.“ Podíval se na mě s úšklebkem.

„No jistě my to taky nevěděli, nás k tomu vede Carlisle, náš otec, a také jsme mu za to vděčni,“ řekl a vypadalo to, že chce ještě pokračovat, a taky že jo.

„Takže ty máš sestry, jak se jmenují?“ Čekala jsem na tuto otázku a těšila se, až se budu moci zeptat na jeho bratry. „No ta malá, co vypadá jako by každou chvíli chtěla skákat radostí, je Alice a ta blondýnka je Rose,“ vysvětlila jsem mu. Vypadal, jako by chtěl, abych pokračovala, ale dál se neptal. Po chvíli jsem se zeptala já: „Takže ty máš bratry? Jací jsou?“ Chvíli uvažoval, co má říct a pak odpověděl.

„Fajn ten blonďák, který vypadá směšně, to je Jasper, no s ním bys chodit neměla a ten druhý, co má zlaté vlasy, nedivil bych se, kdyby si je barvil, je Edward, ale s tím bys taky neměla chodit.“ Podívala jsem se na něj a na plné kolo jsem se začala smát.

„Prosím tě, proč bych s nimi měla chodit? Jo a ty mi chceš říct, že si Edward barví vlasy? Takovou nádhernou barvu nezískáš nabarvením a už vůbec by je neměl tak hezké.“ Chvíli na mě koukal upířím pohledem, málem na mě zavrčel, ale já se při podívané na něj znovu rozesmála.

Najednou nás někdo vyrušil. „Slečno Haleová? Jak zní správná odpověď?“ Tak a teď jsem byla v koncích a Emmett se na mě smál jako sluníčko, které se ráno probudí.

„Moc se omlouvám, pane profesore, nedávala jsem pozor.“

Autor: TerryBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tak to není fér! Prolog a 1. kapitola Seznámení: