Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tak to není fér! 8. kapitola

12.07.2012 (16:15) • TerryBells • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1533×

                                                         Emmett:

Vystoupil jsem z auta. Za mnou v závěsu Jasper s Alicí, stejně spolu něco maj, a za nimi Rose. Cítil jsem se jako král, a při tom jsem si zpíval mou novou písničku s názvem Rose. Ano, nakonec je to písnička.

Vešel jsem do obýváku, Esmé s Carlisle tu nebyli, jak předpověděla Alice.

Ze shora jsem slyšel neidentifikovatelné zvuky, jak vidno můj bratříček se činí.

Holky s Jasprem to taky zaregistrovali, a tak si pustili MTV, kde právě hrála písnička River flows in you.

Alice ji dala na max, takže za chvíli přišli dolů Edward s Bellou. Když holky uviděly, že už jdou, vyply telku. Začal jsem si zase zpívat Rose, když to Edward slyšel, v mojí mysli začal se smát. Potom dal ruku Belle, a ta se taky začala smát. Všichni na ně zírali. Po chvíli promluvil Edward.

„Rose být tebou, tak se zeptám na Emmettovu písničku, složil ji pro tebe. Emmette, pro tvou informaci se to ani nerýmuje!” Rose se na mě nasupila.

„Emmette, co jsi složil mluv!” Co jiného jsem mohl dělat, než ji to začít recitovat, ještě k tomu nemám podklad.

„Rose, ach má Rose...” přerušila mne.

„Já nejsem tvá Rose, pokračuj.” Ty budeš ještě prosit, abys mohla být má. Edward se zasmál.

„Rose, ach Rose. Já vím, že jsi krásná. Všichni to vědí, ale nevědí, jaká jsi doopravdy. Všem jen lžeš svou krásou! Jsi jako zhnilé jablko vevnitř. Navrch jsi krásná, ale uvnitř jsi hnusná pijavice...”

„Tak já jsem pijavice?” vychrlila ze sebe, když ničila kuchyňskou linku.

No toto, nikdo ji neodtrhnul, jak chcou, asi se budeme stěhovat.

Začalo to být dost tvrdé zničili jsme celou kuchyň, obývák a schody, které vedly do ostatních pokujů.

Zničili jsme celé skleněné okno, které bylo největší z celého domu.

Jak vidno všichni se baví, tak jim uděláme ještě větší show. 

Začal jsem Rose líbat, no vlastně už to nebyla až taková hnusná pijavice. Líbat rozhodně uměla. A ani se neodrthla.

Všichni na nás zírali. Jak na nějaký přízrak.

„No vidíš krásko, ani jsem nemusel dokončit báseň a už si moje, takže ta báseň Rose opravd...” umlčela mě dalším polibkem. Odtrhla se.

„Jestli mě chceš, tak tu báseň už ani jednou neřekneš, a ani nezazpíváš.” Ach jo, škoda dala mi zabrat.

„Tak fajn.” Podíval jsem se okolo, a když jsem viděl co jsme způsobili, tak jsem prohlásil.

„Edwarde, Edwarde můžeš mi vysvětlit co jste tady s Bellou dělali? No vidíte to. To se asi Esmé líbit nebude. Pojď Rose jdeme na lov, a ať si to Edward s Bellou vyřídí, jak chcou."

„Jo Bello, ty jsi v Edwardovi probudila zvíře, ty se nezdáš.” To už za mnou byl Edawrd, který do mě fakt hnusně praštil.

„Tak to jsi neměl Edí.” Ohnal jsem se, ale to už přede mnou stála Bella a chránila Edwarda.

„Ani se ho nedotkneš, rozumíš?” Phe, myslí si, že na mě má?

„Jo to teda má,” prohlásil Edward. To je fakt hnus.

„Dívej se do svojí hlavy, jasný?”

„Ale co? Bojíš se, že by ti holka natrhla šos?” řekla s úšklebkem Bella. Holka, mně? Fakt výsměch.

„To určitě...!” Musím ji vehecovat.

„Tak fajn, zápas!” Jako kočka s myší.

„Bello to ne! Nedovolím to!” Bella se na něho podívala. Chytla ho za ruku.

„Fajn, ale jestli se ti něco stane.” To si piš, že se ji něco stane, urazila mě.

                                                        Bella:

Chytla jsem Edwarda za ruku, a zdělila mu.

„Neboj se o mě, mám jednu malou moc - štít, takže Emmett bude nahraný,” řekla jsem mu, ale on mi ještě něco řekl, teď už nahlas.

„Fajn, ale jestli se ti něco stane.” Mám štít, neboj. Chtěla jsem říct, ale místo toho jsem ho políbila.

Vyšli jsme na zahradu, kde jsme se rozdělili do dvou skupin. Emmett, Rose a Jasper. A ve druhé já, Edward a Alice.

Alice za mnou špitla:

 „Vyhraješ.” Nikdo to neslyšel jenom já. Koutky se mi zvedly.

„Tak Emmette, do toho.” Ani chvíli neuvažoval. A upíří rychlostí se na mne vrhnul.

Když už byl asi 50 cm odemne roztáhla jsem kolem sebe štít, já ho viděla jako bublinu, ale nikdo jiný ho zřejmě neviděl.

Emmett tvrdě narazil.

 „To je podvod.” Uchechtla jsem se a všichni „z mého týmu” taky.

Rose zavrčela a Jasper si mě velice pozorně prohlížel s nadšením. Jasper, jak jsem čekala přešel na moji stranu.

„Žádný podvod, jen jsem lepší,” naparovala jsem se. Emmett se ke mně ještě jednou rozběhl, ale tentokrát jsem do štítu přidala ještě elektrické napětí.

Už byl u něho! Narazil... A štít ho odrazil tak 10 metrů dozadu.

„Můžete mi někdo vysvětlit, co se tady děje?” vřískal Carlisle, který právě vyšel na zahradu, Esmé s ním nebyla. Nikdo jsme ani nepromluvili, když najednou.

„Proboha, co jste tady dělali? Zničili jste celý dům, hned ke mně!” vřískala Esmé.

„Tak Emmette, to si vypiješ.” Ještě jsem musela rýpnout.

Emmett na mě zavrčel, a já mu vrčení vrátila. Edward se zasmál.

Už jsme byli doma a Esmé stála ve dveřích.

„Takže, kdo je za toto odpověný?” Nikdo se neměl k odpovědi, když přišel i Carlisle jenom prohlásil.

„Takže Edwarde, Bello my všichni víme jak se máte rádi, ale demolovat dům nemusíte.” Tss taková potupa! My to vůbec nebyli.

„Carlisle, ale my to nebyli.” Musela jsem se hájit.

„Tak kdo teda?” zeptala se Esmé a Rose s Emmettem se dobrovolně přihlásili.

„Ale proč? To se tak nenávidíte?” Tak u toho jsem se musela zasmát a nebyla jsem zdaleka sama. Musela jsem si ještě víc rýpnout.

„Esmé, myslím, že to nebude nenávist, no nejdřív to byla nenávist, ale víš co se říká? Co se škádlívá, to se rádo mívá.” Kdyby Esmé mohla, měla by v očích slyzy.

„Asi to vypadá, že se budeme stěhovat,” prohlásila Esmé.

„A já už vím kam.” Poprvé za debatu promluvila Alice.

„No tak kam?” zeptala jsem se s nadšením.

„Pojedeme do Londýna, juchů.” Londýn? Super!!!

„Víš to jistě Alice?” zeptal se Emmett.

„Jo, viděla jsem to.” Jak jinak, že?

„A víte co je na tom nejlepší?” Všichni souhrně zakroutili hlavou. Až na mě, doufám, že neřekne to slovo na „N”.

„Nákupy, nákupy a zase nákupy!” To snad ne, ale pokračovala dál. „Ještě musíme tady na nákupy. Kdo jde semnou?” Hlavně ať si nevybere mě, prosím, prosím.

Nikdo se k tomu neměl, ani se nedivím.

„Já půjdu,” ozval se někdo, od koho bych to nečekala, nebo vlastně ano?

Autor: TerryBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tak to není fér! 8. kapitola: