Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství krve - Prolog

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tajemství krve - PrologPřináším prolog k mé nové povídce. Děj se odehrává po střetnutí Cullenových a Volturiových. Hlavní hrdina je Alex - upír, který celý svůj život touží po jakékoliv informaci o své matce, od které byl odvezen vlastním otcem.
V prologu se mísí současnost s minulostí a může to vypadat neuspořádaně, ale věřte, že to má svůj význam. :)

02.03.2012 (17:00) • Nespoutana • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1308×

Aro:

Odcházeli jsme z té zpropadené mýtiny a já v sobě dusil vztek. Samozřejmě jsem na tom nebyl tak zle jako Caius, který nebyl schopen slova, ale potlačit jsem to nedokázal. Cullenovi nás přelstili. Jako už tolikrát. Zaskřípal jsem zubama. Záviděl jsem Marcusovi, že se ho to nedotklo.

Přemýšlel jsem, čím si spravit reputaci. Nemůžu přece žít s tím, že jsem prohrál. Musím světu ukázat, že nejsem neschopný. A moje jediná šance, o které jsem zatím věděl, byla v nedohlednu. Až dojdeme do hradu, musím něco vymyslet.

 

Alex:

Kráčel jsem nemocniční chodbou a ignoroval jsem dívčí pohledy, které se na mě upíraly už od doby, kdy jsem vyšel z domu. Ano, byl jsem celkem hezký a i docela sebevědomý, což společně tvořilo neobvyklou kombinaci. Alespoň na naše malé městečko Tennille v Georgii, kde bylo celkem tisíc pět set pět obyvatel.

S rodiči jsem se sem přistěhoval, když mi byl necelý rok. Nevím, kde jsme bydleli předtím. Otec mi řekl, že nastaly komplikace, tak jsme museli odejít. Nikdy jsem se nedozvěděl, o jaké komplikace šlo. Když mi bylo pět, táta začal pít a od té doby nepřestal, takže jsem si s ním moc nepopovídal.

Ani s matkou nemám nijak silný vztah. Ano, stará se o mě, ale to je asi tak všechno. Od doby, co jsem začal chodit do školy, si se mnou nehrála, a ani konverzace nebyla oslňující.

Já jsem si vždycky vystačil sám. Neměl jsem žádné dobré přátele, spíš kamarády na sledování baseballových a fotbalových zápasů. Kamarády, se kterými jsem se mohl zasmát.

Došel jsem před velké bílé dveře s číslicí dvacet osm. Zaklepal jsem a po vyzvání jsem vešel. U malého stolku seděla doktorka Darleyová. Pokynula mi na židli. Pozdravil jsem, sedl jsem si a vyčkával jsem.

Před dvěma týdny zjistili mé matce leukémii. Jediná její šance byl vhodný dárce kostní dřeně. Samozřejmě jsem se nechal otestovat.

„Dobrý den, pane Rodene,“ pozdravila. „Nemám pro vás dobré zprávy,“ odmlčela se a pohlédla do papírů.

Vzdychl jsem. I přes ne moc dobré vztahy s matkou jsem doufal, že budu vhodný dárce.

„Bohužel nemáte stejnou krevní skupinu, ani Rh faktor. Nemůžete vaší matce darovat kostní dřeň. Ale… Mám ještě jednu špatnou zprávu.“

„Jakou?“ zeptal jsem se se zlou předtuchou.

„Myslím, že nejsem ta pravá, od které byste se to měl dozvědět, ale máte právo být informovaný. Vaše DNA a DNA Vaší matky se neshodují.“

„Jak to myslíte? Co to znamená?“

„Vaše matka… Není vaše matka,“ řekla doktorka jednoduše.

Zalapal jsem po dechu. „Cože?!“


Aro:

Caius naštvaně pochodoval po sále a Marcus ho nezúčastněně pozoroval. Já jsem seděl na trůně a horečnatě jsem přemýšlel. Caiovy kroky, které se v prostoru několikanásobně rozléhaly, mi moc nepomáhaly. Pokaždé, když Caius došlápl, a ke mně se ten jeden krok donesl ozvěnou pětkrát, jsem byl o něco nepříčetnější.

„Tak dost!“ vykřikl jsem, když se bratr otočil na podpatku a vydal se znovu skrz sál.

Překvapeně na mě pohlédl. Moc často se nevidělo, abych ztrácel nervy. Ale dnes už jsem toho měl dost. Napětí předchozích dní na mě plně dopadlo.

Otevřely se jedny z mnoha dveří a dovnitř vstoupil Demetri. „Ehm… Pane?“ oslovil mě nejistě.

„Co?“ otočil jsem se na něj.

„Máme ty informace, které jste si přál,“ sdělil mi.

Okamžitě jsem pookřál. „Opravdu?“ ujišťoval jsem se nadšeně.

„O co jde, Aro?“ zavrčel na mě nevrle Caius.

„Uvidíš, bratře, uvidíš. Na co čekáš?“ otočil jsem se na Demetriho. „Mluv!“ pobídl jsem ho. Usadil jsem se na trůn a pokynul jsem i Caiovi. Po krátkém zaváhání se posadil a já kývl na Demetriho. „Můžeš.“

 

Alex:

Práskl jsem vchodovými dveřmi a vešel jsem do obýváku. Moje matka… Tedy spíš moje domnělá matka, seděla na pohovce a dívala se na televizi.

„Neumíš zavírat?“ křikla nevrle, ani se na mě nepodívala.

„Proč jste mi nic neřekli?!“ vyjel jsem na ni.

Překvapeně se na mě podívala a zamračila se. „O čem?“

„Ty nevíš? Dneska jsem byl v nemocnici.“

„Je ti něco?“ zvedla obočí a sjela mě starostlivým pohledem.

„Ne. Byl jsem si pro výsledky testů vhodnosti,“ zavrčel jsem.

„Tys byl na testech?“ vykulila zděšeně oči.

„Jo. Naivně jsem doufal, že bych ti mohl zachránit život. Ale počkej… To vlastně nejde, když nejsem tvůj syn!“ práskl jsem pěstí do stolu, až nadskočila. „Co mi k tomu řekneš?! Jak jste mi s otcem mohli tak dlouho lhát?! Teda jestli je to můj pravý otec! Lhali jste mi do očí celých devatenáct let!“

„Počkej, Alexi, přestaň. Vysvětlím ti to. Jen prosím chvíli nekřič,“ podívala se na mě prosebně.

Spolknul jsem další nadávky a vyčkával jsem.

„Nechtěla jsem, abys to věděl. Bála jsem se, že mě budeš nenávidět. Byla jsem přítelkyně tvého otce, když jsi se narodil. Tvá matka od něj odešla, když zjistila, že je těhotná. Našel ji, když se objevila v nemocnici nedaleko jeho nového bydliště a porodila tě. Podplatil místního lékaře, aby tvé matce po porodu předložil jiné dítě. Vzal tě a chtěl odjet z města. Prosil mě, abych jela s vámi. A já jsem tou dobou chtěla mít dítě, jenže jsem neměla s kým. Můj manžel se zabil krátce po svatbě. Byla jsem ráda, že jsem tě mohla přijmout za vlastního… Počkej, Alexi, vrať se!“ zakřičela za mnou, když jsem se zvedl a vyběhl jsem z domu.

Nechtěl jsem tam zůstávat. Už to nebyl můj domov, byla to jen snůška lží. Vběhl jsem do lesa a zamířil jsem k nedaleké pláži. Chtěl jsem se odreagovat. Potřeboval jsem vyčistit hlavu.

Běžel jsem lesem, když do mě něco prudce narazilo. Hekl jsem, jak jsem dopadl na zem. Zvedl jsem hlavu. Nade mnou se skláněla jakási přenádherná žena. Začínal jsem si myslet, že sním, když se ke mně sklonila a zašeptala:

„Vítej v armádě.“

A pak se mi zakousla do krku.


Aro:

Demetri se zhluboka nadechl. „Mysleli jsme si, že ho nemůžeme najít, když jsem ho nikdy neviděl, ale mýlili jsme se. Regina už před lety dala na internet hledáček s jeho jménem... A konečně jsme měli štěstí,“ usmál se.

Přímo jsem ho hltal očima. Netrpělivě jsem ho rukou pobídl, aby mluvil dál.

„V jednom městě v Kanadě jsme objevili jeho řidičák. Použil ho u policie, když ho chytili za nadměrnou rychlost. Je to on?“ Udělal pár kroků směrem ke mně a ukázal mi fotografii, které jsem si zatím nevšiml.

Sledoval jsem muže s černýma očima, pohledným obličejem a plnými rty. Pramínky polodlouhých černých vlasů mu padaly do očí. Pleť, která nebyla tak úplně bledá, spíš trochu olivová.

Rty se mi samovolně zvlnily do úsměvu, když jsem ho na první pohled poznal. „Ano, je to on,“ kývl jsem hlavou.

„V tom případě ho najdeme. Teď, když už vím, koho hledat, to nebude trvat dlouho, pane,“ poklonil se a odešel.

„Kdo to je?“ zeptal se zvědavě Caius.

„Náš tajný poklad,“ řekl jsem tajemně a začal jsem spřádat plány, jak můj nový talent použiji.

 

Shrnutí

1. kapitola

Autor: Nespoutana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství krve - Prolog:

 1
3. Simiik
03.03.2012 [13:46]

SimiikPo dlouhé době jsem odchytla nějakou povídku na téma Volturi a ostatní. Emoticon Jsem ráda, že jsem si to přečetla a doufám, že brzo přibude i první kapitola. Emoticon

2. LadyLilianne
02.03.2012 [21:33]

LadyLilianne Emoticon Emoticon Emoticon ja moc nie som na Volterra story ale toto sa mi páči ;)) Emoticon

1. AddyCullen
02.03.2012 [20:58]

AddyCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře