Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství jménem život - Prolog

KEC

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tajemství jménem život - PrologJak jsem říkala, nedokážu dlouho nic nepsát a tak tady máte pokračování Bratříčka. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako její předchozí kolegyně. :-) Předem děkuji za komentáře.

10.10.2009 (18:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4629×

Prolog

 

Písnička

 

Zda to budem my nebo oni,

to rozhodne se až v boji.

Až Smrt nás rozsoudí.

To Ona určí vítěze.

 

 

Umírání pro mě bylo takové, jaké je všichni popisují. Nic mě nebolelo, nic jsem necítila. Připadala jsem si jako vzduch. Lehce a klidně. Nechala jsem se unášet dál, do věčného klidu a bezpečí. Nic jiného jsem si teď ani nepřála.

Vše kolem mě vypadalo jako v rozmazaném snu. Objevila jsem se na hranici lesa. Ten les jsem znala, byl to ten, který se nacházel za naším domem. I přesto, že jsem ho znala už od malička, něco mě na něm děsilo. Něco, co nebylo vidět na první pohled.

Foukal slabý vítr, který pohyboval větvěmi v korunách stromů. Listí tiše šustilo a dodávalo tomu tu pravou strašidelnost.

Já se ale nebála, protože zatím nebylo čeho. Mírně jsem se usmála. Jestli tohle je ta smrt, které se všichni bojí, beru ji. Je uklidňující, je osvobozující.

Otočila jsem se a podívala se za sebe. Byla tam dlouhá cesta plná kořenů, které vypadali, jako by je tam dal někdo chválně. Nepamatovala jsem si, že bych po ní vůbec šla. Ten les teď vypadal úplně jinak než před chvílí.

Stromy se stáhly k sobě a utvořily tak cestu po které jsem se musela vydat. Nechtěla jsem, ale nohy mě neposlouchaly. Šly samy, aniž bych je nějak směrovala. Nelíbilo se mi to.

Chtěla jsem umřít, ale zároveň jsem se chtěla vrátit. Vždyť jsem se ani nestihla rozloučit s rodinou. Byla jsem tu teď sama.

Sama jsem šla tmavým lesem a snažila se vrátit. Předemnou se objevilo slabé světlo. Vydala jsem se k němu rychlím krokem. Z očí se mi samovolně spustily slzy. Tekly po tvářích a v kapkách dopadaly na má ramena. Nešlo je zastavit.

Zastavila jsem se na chvíli a zhluboka se nadechla. Překvapilo mě, že mi to nedělalo žádný problém. V podstatě to teď byla zbytečnost, nepotřebná věc.

Světlo se ke mě přiblížilo samo a já do něj vstoupila. Všechno se najednou odehrálo tak rychle. Světlo mě pohltilo a já si připadala jako v nějaké spirále, která mě nakonec vyhodila někde na bílém náměstí.

Uprostřed stála mramorová kašna. Bílá jako sníh a lesklá jako diamant. Otočila jsem ještě hlavu o kousek v levo a uviděla lavičku. Obyčejnou dřevěnou lavičku, jejíchž barva nešla přesně určit, jak byla ošoupaná. A nad ní stála vysoká bříza s větvemi šahajícími až k zemi.

Vypadalo to tu kouzelně. Sedla jsem si na lavičku a spokojeně zavřela oči.

Tohle bylo to místo, kam jsem měla dojít. Tohle byl cíl mé cesty. Cítila jsem to. Vlákna spojující mě s předešlím lidským životem se napínala a napínala. Jen jsem v klidu čekala až se natáhnou do takové míry, že prasknou a já budu moci jít dál.

Jenže se stalo něco nečekaného. Vlákna se začaly zpátky smršťovat a já pocítila, jsk mě něco táhne zpátky. Otevřela jsem oči a kolem mě byla jen spousta barev smíchaná v sobě. Nedokázala jsem přesně určit, kde jsem, ani co se to se mnou děje.

Pocítila jsem novou ostrou bolest. Prolézala každičkou částečnou mého těla a já sebou dokázala jen cukat, i když mi to vůbec nepomáhalo. Chtěla jsem od toho utéct, pryč od té hrozné bolesti, ale nešlo to. A tak jsem se snažila nekřičet a hýbat se co nejméně, abych si nezpůsobila ještě větší bolesti.

Ani jsem nevěděla kolik času jsem takhle strávila. V dálce, jako by za nějakými neprostupnými dveřmi někdo mluvil. Pak někdo jemně chytil moji ruku a políbil ji na zápěstí. Tedy myslela jsem si, že ji políbil, ale ono to tak strašně zabolelo, až se to nedalo vydržet a já sebou prudce trhla.

Nebyla to tak příšerná bolest jako předtím, ale i přesto to nebylo nic příjemného. Pak jsem upadla do dalšího nekonečně dlouhého bezvědomí.

Začínala jsem se trošku probírat. Uslyšela jsem hlasy. Neskutečně krásné hlasy plné bolesti a zoufalství. Snažili se šeptat, ale já je i přesto slyšela dobře.

,,Co když se už nikdy neprobere?´´ zajíkl se sametový hlas. Myslím, že to byl hlas Edwarda. ,,Ona se probere. Musí!´´ téměř vykřikl druhý hlas - Emmettův. Jistota v jeho hlase byla tak jasná, že jsem mu uvěřila.

Věřila jsem, že se jednou proberu z tohohle pekla a vše bude jako dřív. Věřila jsem, že tohle všechno brzy skončí. Nezbylo mi než čekat, kdy ten okamžik nastane.

Nohy mě přestávali brnět. Celé to šlo od noh a pomalu mě opouštěla všechna nastřádaná bolest. Nejsem si jistá, jestli to bylo dobře, protože s odchodem bolesti odcházel i cit. Nic jsem necítila, jako bych snad ani neměla nohy. Jako by odešli někam na procházku a už se nevrátí. Jen jim udělat pá pá.

Zamračila jsem se a zavrtěla se. Kolem mě byl slyšet vzduch, jak se zavířil díky pohybu.

,,Bells? Slyšíš mě?´´ zeptal se mě bráška a pohladil mě po tváři. Ten dotyk zabolel, protože z obličeje ještě neodešla bolest. Z druhé strany než byl slyšet Emmettův hlas, mě něco pohladilo po ruce. Automaticky jsem otevřela dlaň a trochu se lekla. Byl to takový ten neuvěřitelně rychlí pohyb, upíří pohyb.

Chvíli bylo slyšet jen tiché bouchání mého srdce. Pak mi někdo vložil ruku do otevřené dlaně. Byl to Edward. Jeho dotek bych poznala kdekoli a kdykoli. Zvláštní.

Moje reakce byly jako reakce upíra a přitom mi tlouklo srdce. Co se to se mnou proboha stalo?

 

 

Shrnutí povídek

 

Následující

 

 

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství jménem život - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře