Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství jménem život - 4.kapitola

poster


Tajemství jménem život - 4.kapitolaBella se po krátkém odloučení potká s Emmettem. Jejich setkání ale nebude takové, jaké by mělo být...

4. Smutek jen stěží utopíš v alkoholu. Bývá totiž zatraceně dobrým plavcem.

,,Bello? Vstávej!´´ Jen matně jsem zaznamenala cizí ruku, jak mi cloumá za rameno. Zabrblala jsem něco na protest a přetočila se na druhý bok. ,,Tak sakra Bello! Musíme do školy.´´ zaskučel znovu ten hlas.

Otočila jsem se zpátky a otevřela jedno oko. Viděla jsem všechno rozmazaně a tak jsem párkrát zamrkala. Nademnou se skláněla Alice. Otevřela jsem obě oči a podívala se do jejího rozlobeného obličeje.

,,To je dost! Tebe vzbudit to je umění, to ti teda řeknu.´´ zamručela naštvaně, chytila kraj mojí peřiny a strhla ji někam k nohám. Studený vzduch v pokoji mě probral, vyšvihla jsem se do sedu a zamračila se na ni. ,,Alice! Vrať mi tu peřinu!´´ zavrčela jsem na ni. Vypadala, že je s mojí reakcí spokojená.

,,Musíme do školy.´´ protočila oči a otočila se ke mě zády a šla k mojí skříni. To jsem už ale ignorovala, natáhla na sebe deku, která byla na zemi a znovu zavřela oči. ,,Nikam nejdu.´´ zamumlala jsem spokojeně.

Alice ostře vydechla a já se nad tím jen pousmála. Najednou mě něco studeného chytilo kolem pasu a přehodilo přes rameno. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to Alice.

,,Hej!´´ zaprotestovala jsem, ale to jsem už stála v kouplně u umyvadla a Alice mi strkala hlavu pod kouhoutek. ,,To není potřeba! Už jsem vzhůru!´´ křikla jsem dřív, než stačila zapnout vodu.

Pustila mě, založila si ruce v bok a dívala se, jak si čistím zuby. Po chvilce odešla do pokoje. Když jsem tam přišla, na posteli leželo nějaké oblečení. Natáhla jsem to na sebe a šla se podívat, kam zmizela ta malá potvůrka. Člověk by nevěřil, jak někdo tak malý, dokáže znepříjemňovat život.


,,Co to děláš?´´ zeptala jsem se ji, když jsem vešla do kuchyně a ona připravovala snídani. ,,Co asi? Tvoji svačinu. Pokud vím, tak jíst musíš pořád.´´ protočila oči, jako dnes už poněkolikáté a podala mi dva rohlíky. Než jsem je stačila dát do batohu, už mě táhla z domu k jejímu autu. V tom spěchu jsem stačila kouknout na hodiny a s hrůzou zjistila, že vážně nestíháme.


Jízda do školy s Alicí byl vážne adrenalin, který nezažijete jen tak. Jestli všichni z jejich rodiny jezdí jako ona, tak chápu, proč mají pořád nová auta. Takhle normální lidé nejezdí, i když oni vlastně nejsou lidé, takže je to v pořádku.

Vylezla jsem z auta a kolena se mi mírně třásla. ,,Já přežila.´´ zamumlala jsem a usmála se. Před chvíli se to zdálo téměř nemožné. ,,Ale prosim tě, trocha důvěry by neškodila.´´ zakroutila Alice hlavou, usmála se a podíval se někam za mě.

Otočila jsem se a zamračila se. Stál tam Jasper. Jen Jasper nikdo jiný. Alice se k němu rozběhla a skočila mu da náruče. V tu chvíli jsem odvrátila pohled a pomalým krokem šla do školy. Proč tady není Emmett, Edward ani Rosalie? Stalo se jim snad něco? To ale těžko, Alice by mi to řekla. Tedy doufám.


,,Děje se něco?´´ zeptala se mě Alice starostlivě, když jsem do ní omylem vrazila na chodbě při přesunu do jiné třídy. Zvedla jsem oči od země a podívala se na ni. ,,Jsou v pořádku?´´ zašeptala jsem. Vypadala, jako by se ji ulevilo. ,,Ano.´´ odpověděla a odešla.

Po vyučování jsem se rozhodla, že půjdu pěšky. Potřebuju se projít.

,,Alice? Nevadilo by ti, kdybych šla pěšky, že ne?´´ zeptala jsem ze slušnosti, ale přitom mi bylo jedno co mi odpoví. ,,Bello, já nevím, jestli...´´ ,,Bude to v pohodě, vážně.´´ přerušila jsem ji a povzbudivě se na ni usmála.

,,Ahoj Bello.´´ pozdravil mě Jasper, který se objevil po boku Alice. ,,Ahoj.´´ pozdravila jsem ho, otočila se a vydala se k domovu. Za sebou jsem jen slyšela nevěřícný hlas Jaspera, když se ptal Alice, jestli mě pustila.


Písnička


Cesta domů mi trvala přes půl hodiny, ale nevadilo mi to. Byla jsem ráda, že jsem se mohla provětrat a uvolnit. Nechápu, proč mě hlídají, když vůbec netoužím po krvi. Ve škole nebyl problém sedět v lavici a ignorovat ty pachy. Podle mě lidská krev vůbec nevoní, spíše páchne.

Jsem jen o krůček vedle
Jsem tomu na dosah
Ztrácím svou víru
(Padám přes okraj)


Když jsem dorazila domů, svalila jsem se na sedačku v obývacím pokoji a zrak mi padl na skříňku pod televizorem. Může se poloviční upír opít? Zkusíme to.

Jsem jenom člověk
Žádný superhrdina
(Nejsem superhrdina)
Zachraňte mě někdo od nenávisti.


Zvedla jsem se, sundala ze sebe bundu a pomalým krokem došla ke skříňce. Otevřela jsem dvířka a uviděla láhev vína a nějakého ,,tvrdého´´ alkoholu. To bude ono.

Vzala jsem obě láhve pod paži a šla k sobě do pokoje. Smutek a bolest ze všeho co se poslední dobou stalo, mě dovedly k tomu, abych se zkusila opít. Alkoholu jsem nikdy moc nefandila, ale dnes přišel čas na vyjímku.

Je to jen další válka
Jen další rozbitá rodina
(Odpadávám od své víry)
Jenom krůček od okraje
Jen další den, který žijeme.


Sedla jsem si na postel, skřížila nohy a opřela se o zeď. Otevřela jsem první láhev - víno.

,,Na zdraví!´´ pronesla jsem do ticha a pořádně se napila. Neříkám, že to bylo vynikající, ale bylo to něco, co jsem potřebovala. Vždy, když jsem začala pořádně přemýšlet, napila jsem se.

Potřebuju hrdinu, který by mě zachránil
Potřebuju hrdinu,
(aby mě zachránil)
Potřebuju hrdinu, aby zachránil můj život,
Hrdina mě zachrání
(Právě včas)


Po chvíli jsem o sobě nevěděla. Vůbec jsem si nedokázala vzpomenout kde jsem, co dělám a už vůbec ne, proč to dělám. Druhá láhev byla z půlky vypitá, když se pokojem prohnal ledový vítr a někdo mi z ruky láhev vyrval.

Dnes musím bojovat
Abych mohl žít další den
Dnes řeknu svůj názor
(Můj hlas dnes bude slyšet)

Musím se postavit na odpor
Ale jsem jenom člověk
(Nejsem superhrdina)
Můj hlas dnes bude slyšet.


,,Hej, co děláš!´´ osočila jsem se na dotyčného a vrhla se po něm, abych si láhev vzala zpátky. Osoba ale ucukla a já spadla z postele. Byla to taková rána, která by probudila i mrtvého.

,,Co tady blbneš?!´´ zařval na mě naštvaně můj starší, už pár let po smrti, bratříček. Podívala jsem se do jeho obličeje a aniž bych věděla proč, začala jsem se neovladatelně smát. Ležela jsem na zemi v křečích a smála se, až mi z toho tekly slzy.

Povzdechl si, odložil láhev, chytil mě za paže a zvedl ze země. Ten pohyb mi ale neudělal dobře. Zvedl se mi žaludek a já měla co dělat, abych v sobě udržela všechno, co jsem dnešní den požila.

Emmett si všiml, že jsem nějak zezelenala a tak rychle skočil do koupelny pro kbelík. Alkohol byl venku stejně rychle, jako vevnitř.


Objala jsem kbelík rukama, jako bych se ho nechtěla vzdát. ,,Zlobit se na tebe budu, až nebudeš opilá. A to pak uvidíš.´´ zavrčel na mě. ,,Hmm.´´ byla moje reakce. Začínala se mi motat hlava a pomalu jsem začínala ztrácet vědomí.

V pokoji zazvonil telefon. Moc jsem ho ale nevnímala, jen hlas Emmetta, jak odpovídá: ,,Hned jsme tam.´´

Bratr mě vzal do náruče, vyskočil oknem a rozběhl se lesem někam pryč. Tenhle druh pohybu byl pro mě ještě horší, něž předtím. Jedině rychlost mi zabránila ho pozvracet.

Jakmile jsem se zastavili, nic mi nebránilo v tom, to udělat. A i když to bylo nechtěně, zbylý obsah mého žaludku se teď krásně vyjímal na jeho tričku. Nebyl to pěkný pohled.

,,Omlouvám se.´´ zadrkotala jsem zuby Začínala mi být pořádná zima a to jsem ještě byla v Emmettově ledové náruči.

Otočila hlavou o pár stupňů do prava. Byli jsme před Cullenovic domem. Jaké to překvapení, že? Poslední, co jsem spatřila byl Edward, který k nám s Alicí utíkal ze schodů. Pak se mi před očima objevila tma a já přestala vnímat.

 

 

 

Shrnutí povídek

 

Předchozí

Následující

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství jménem život - 4.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!