Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná neznámá 9. kapitola

29.07.2015 (21:30) • Emesalie • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1535×

Proklouzla jsem otevřenými dveřmi a rozeběhla se za Ang.

Nestihla jsem doběhnout ani ke dveřím a zevnitř se ozval vyděšený jekot a slabé lupnutí.

No, do háje, ona se proměnila.

Tak to je můj konec.

A rozrazila jsem dveře jejího pokoje.

Měla jsem takový vztek, že jsem sama měla co dělat, abych se nepřeměnila.

Zavrčela jsem, popadla ji za hnědou hřívu tygřice a odhodila ji na stěnu.

Upír stál najednou proti mně.

„Odvážná, ale jsem zvědav, jak si se mnou poradíš sama.“ Usmál se na mě slizce.

Zasyčela jsem na něj.

„Tak se proměň, koťátko, ať vím, co jsi zač, a potvrdím si důvod, proč jsem tě přišel zabít,“ pokračoval.

„Leda ve snu,“ oznámila jsem mu.

Nemohla jsem se proměnit. Kvůli Cullenovým a jejich bezpečí.

„Pak tě musím zabít i tak.“ A začal se ke mně přibližovat.

Ustoupila jsem o krok a pak o další.

„Vypadni od ní!“ ozvalo se za ním.

„Nemáš tušení, co je zač, mladý Cullene. Nemáš tušení, jaká odměna je vypsaná na její hlavu.“ Vrčel, ale neotáčel se.

Pořád sledoval mě.

„Je mi jedno, jakou odměnu vypsali na její hlavu, je mi jedno, co je zač.“ Edward zavrčel. „Pusť ji!“

Ten upír jen s úsměvem zavrtěl hlavou.

Opět jsem o krok ustoupila, ale narazila jsem do zdi.

On se pobaveně zasmál.

Pak se vše stalo rychlostí blesku.

Upír ke mně natáhl ruce, ale ty mu v tu chvíli někdo urazil, doslova. Než jsem stačila říct jediné slovo, byl bez hlavy.

Rychle jsem se otočila a uviděla Angelu jako člověka.

Tak takovou úlevu jsem snad nikdy necítila.

Rozeběhla jsem se k ní.

„Jsi v pohodě?“ vyhrkla jsem.

„Jo, akorát mě příště neházej proti zdi.“ Zamračila se na mě.

„Milionkrát jsem ti říkala, že to, co jsme, musí zůstat tajemstvím!“ Zamračila jsem se.

Ona se zadívala na Cullenovi, kteří stáli u dveří.

„Oni to snad nevědí?“ Kulila oči.

„Ne,“ odpověděla jsem jí. Teď se zatvářila omluvně.

„Promiň,“ omluvila se. Jenom jsem kývla.

Všude byl bordel, takže mi bylo jasné, že to budu muset ještě dneska uklidit.

Otočila jsem se na Cullenovi.

„Děkuji.“ Carlisle se na mě usmál.

„To nestojí za řeč. No, myslím, že bychom už měli jít.“

Přikývla jsem.

„Já tu ještě zůstanu,“ řekl Edward.

„Nemusíš. Už se nevrátí.“ Vrtěla jsem hlavou.

„Jen jistota. A pomůžu vám to tu uklidit.“ Usmál se na mě.

Otvírala jsem pusu, že něco řeknu, ale nedostala jsem možnost.

Cullenovi se rozloučili a odešli.

Za pomoci Edwarda jsme to uklidili u Angely a já ji pak poslala spát. Moc neprotestovala, takže jsme s Edwardem začali uklízet chodbu.

„Jsi v pohodě?“ Zadíval se na mě.

Povzdychla jsem si a opřela se o koště.

„Já nevím.“ Zamračila jsem se.

Upřeně se na mě díval a mně vyschlo v krku.

„Musím se jít napít,“ vyhrkla jsem a otočila jsem se.

„Já ti tam dojdu. Počkej tady.“ Usmál se na mě.

Povzdychla jsem si, ale nechala jsem ho.

Byl tu hned i s jablečným džusem. Zhltla jsem skleničku, ani nevím jak.

Edward se na mě díval a čekal. Vlastně ani nevím na co.

Po chvíli, co mě sledoval, se zamračil a přišel ke mně.

„Jsi unavená,“ oznámil mi.

„Já vím, jak se cítím, Edwarde.“ Zamračila jsem se na něj.

„Potřebuješ se vyspat,“ pokračoval a nevšímal si mého hnusného pohledu. Což mě samozřejmě rozčílilo.

„Já vím, co potřebuji, sakra, a vím, jak se cítím! Ale teď se to tady musí uklidit. Spánek počká.“ Vrčela jsem na něj. Zlobila jsem se na něj. A byla jsem nevyspaná a protivná. A to, že mě začal rozčilovat, mi nepomáhalo.

„Já vím, Bello.“ Díval se na mě Edward. „A proto jdi spát. Já to tady poklidím a počkám do rána, než se vzbudíš.“

Vážně jsem chtěla protestovat, ale byla jsem hrozně moc unavená, takže jsem kývla.

Odplazila jsem se do pokoje, ale mezi dveřmi jsem se na něj otočila.

„Promiň,“ omluvila jsem se.

On nad tím jen mávl rukou.

Napadlo mě, že bych mu teď mohla říct, jak mi na něm záleží, ale neudělala jsem to.

Prostě jsem jen zalezla do postele a usnula.

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale probudil mě děsivý sen.

Prudce jsem se posadila a zrychleně dýchala.

Najednou se vedle mě zhoupla postel a objaly mě studené paže.

„Byl to jen sen, už je to dobrý,“ šeptal Edward.

Vzdychla jsem a opřela jsem se o něj.

„Chceš mi to vyprávět?“ zeptal se a houpal mě ze strany na stranu.

„Všichni v něm umřeli,“ zašeptala jsem. To bylo vše, co jsem řekla, ale on pochopil.

„Nikdo neumřel, všechno je v pořádku, Bell,“ zašeptal mi do ucha. „Měla bys ještě spát.“

Přikývla jsem a lehla si.

Edward se chtěl zvednout, ale chytla jsem ho za ruku. „Buď tu se mnou, prosím,“ zašeptala jsem a stiskla mu tu ruku ještě víc.

„Bells, to není dobrý nápad,“ šeptal.

Už jsem byla v polospánku, takže mi smysl slov úplně nedocházel.

„Prosím,“ zopakovala jsem. Pak jsem se natáhla a lehla jsem si mu na hruď.

Cítila jsem, jak se napnul a pak vydechl.

Cítila jsem každý jeho nádech a výdech. Pak jsem opět usnula, ale tentokrát bez snů.

Ráno jsem se probudila v jeho náručí. Jedna jeho ruka byla na mém pase, po kterém jemně projížděla, a druhou měl pod hlavou.

Moje ruce obě hnízdily na jeho hrudi. Jednou jsem ho objímala, druha tam byla jen tak položená. Co pro mě byl ale šok, byla noha přehozená přes jeho.

Jakmile jsem se plně vzbudila, nohu jsem sundala.

„Promiň,“ zašeptala jsem do jeho hrudi, protože se mi nechtělo vstávat.

„To nic. Mně to nevadilo.“ Usmál se.

Pousmála jsem se a trošičku se zavrtěla. „Je Ang už vzhůru?“ zeptala jsem se.

„Ne, ještě spí. Ale ty bys mi mohla vysvětlit, proč po vás ti upíři šli.“ Podíval se na mě.

Zvedla jsem pohled a povzdychla jsem si.

„Spousta upírů po nás jde.“ Pokrčila jsem rameny.

On se ale na mě díval pohledem, který jasně říkal, že mu to nestačí.

„Kvůli tomu, co jsme, se nás upíři bojí. Obzvláště Volturiovi. A tak na nás vyhlašují lovy. Při jednom takovém mi zabili rodiče. A teď nedávno i Ang.“ Povzdychla jsem si.

Edward se zamračil. „Proč vás ale nikdo nechrání? Proč žiješ sama?“

„S Angelou už jsme poslední.“ Pokrčila jsem rameny.

„Jakože už nikdo jako vy dvě není?“ Kulil oči.

„Přesně tak,“ odsouhlasila jsem mu to.

Chvíli byl potichu. Možná si to neuvědomoval, ale tiskl mě k sobě víc, než bylo třeba. Tedy, ne že by mi to vadilo, to ani náhodou. 

Pak se na mě znovu zadíval.

„Nemůžete tu být samy, bez dozoru.“ Mračil se.

Pousmála jsem se.

„Nemáme moc na výběr.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Odmítám tě tady nechávat samotnou a čekat na to, až se ti něco stane!“ Mračil se Edward.

„Edwarde –“

„Ne, ještě jsem neskončil. Nebudete tady samy, tečka. Budu tu s vámi každou noc a budu vás hlídat! Nedovolím, aby se ti něco stalo, jsi můj život.“ Na konci už mluvil tak potichu, že jsem si nebyla jistá, zda jsem mu dobře rozuměla.

Pak mi hlavou proběhla myšlenka, že bych mu to konečně mohla říct. Konečně mu přiznat jak moc ho mám ráda.

„Měla bych ti něco říct,“ začala jsem nejistě.

„A co?“ zeptal se Edward.

„Já tě –“

„Bellóóóóóóó!“ ozvalo se přes celý dům.

„Já ti to snad nikdy neřeknu,“ zamručela jsem.

On se jen usmál.

Pak do pokoje vletěla Angela. Okamžitě se zarazila, když nás tam uviděla.

„Promiň, nechtěla jsem vás vyrušit.“ Ošila se.

Pousmála jsem se a položila si zase hlavu na Edwardovu hruď.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se

„Promluvit si.“ Když jsem jen pozvedla obočí, pokračovala:

„Ehmm, soukromě,“ dodala. Edward pochopil.

„Uvidíme se večer.“ Usmál se na mě. Přikývla jsem.

Pak mi věnoval poslední pohled a byl pryč. Povzdychla jsem si a otočila se na Ang.

„Vy spolu chodíte?“ vyhrkla. Pousmála jsem se.

„On už přiznal, že je do mě zamilovaný, ale pokaždé, když to chci udělat já, tak nás přerušíš.“

„Já?“ Vykulila oči. Přikývla jsem.

„Nejprve to bylo, jak jsi mi volala a teď znovu.“ Usmívala jsem se.

„Uj, promiň,“ omluvila se. „Tak já večer vypadnu, abyste měli soukromí,“ navrhla.

„Ani nápad!“ Zavrtěla jsem hlavou. Pak jsem vzdychla. „Musím večer do lesa.“

Ona jen kývla.

„Kdy?“

„Já nevím. Ani nevím, jestli se tam dostanu. Když tu bude Ed, nepustí mě tam, dokud si nebude myslet, že je to bezpečné.“ Povzdychla jsem si. „A kdo ví, jestli i pak.“

Ona se usmála.

„Alespoň víš, že se o tebe bojí.“

„Až moc.“ Vzdychla jsem si.

Ale to Edwardovi nijak neubralo na jeho dokonalosti.

Pořád jsem ho milovala.

Tak co myslíte? Pustí Edward Bells, nebo ne??? Emesalie

Autor: Emesalie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná neznámá 9. kapitola: