Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná neznámá 8. kapitola

23.07.2015 (21:15) • Emesalie • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1648×

Osud je krutý a já snad poprvé opravdu okusila, co je to strach.

S tváří zkřivenou bolestí a strachem jsem se vydala do domu. Než jsem za sebou zavřela bránu, zadívala jsem se do lesa.

Zdálo se mi, že jsem zahlídla kožich a velké hnědé oči.

Oči až příliš inteligentní na to, aby byly zvířecí.

Myslím že jsem si v chodbě vychodila cestičku.

Angela mi sice každých dvacet minut psala, jak slíbila, ale stále jsem se o ni bála.

Takže když zaklepala na dveře, myslela jsem, že dostanu infarkt.

Rychlostí mně přirozenou jsem se rozběhla ke dveřím a otevřela je.

Za nimi stála dívka o hlavu větší jak já, s dlouhými černými vlasy a ostře řezanými rysy. Oči normálně modré byly celé skelné a kolem nich byly kruhy od nedostatku spánku a řasenky.

Nic jsme neříkaly. Proč taky. Všechno už bylo řečeno.

Ustoupila jen ze dveří a Ang vešla. Její kroky už nebyly tak harmonické jako dřív.

Celá byla jiná. Smrt rodiny ji zničila.

„Nahoře je spousta volných pokojů.“ Podívala jsem se na ni.

Ona jen roboticky přikývla.

Jestli to takhle půjde dál, myslím, že to sama nezvládnu.

Aniž bych se jí ptala, popadla jsem ji pod ramenem a dotáhla do kuchyně. Tam jsem ji posadila na barovou židličku a nalila jí panáka vodky, co jsem tu měla.

Tak, proč ne. Sice obě vypadáme na osmnáct, ale ve skutečnosti jsme mnohem starší.

Aniž by se podívala, co to je, hodila panáka do sebe. Následně většinu jeho obsahu skončila na zemi a po baru.

Musela jsem se přemáhat, abych se nerozesmála. Ale jeden účinek to mělo, Angele to rozvázalo jazyk.

Teda alespoň natolik, že jsem se mohla vyptávat na nutné věci.

Hodila jsem před ni večeři a šla jí ustlat. Rozhodla jsem se, že bude bydlet vedle mě, kdyby se někdy něco stalo.

Hodinu nato jsem seděla na balkoně a sledovala les. Věděla jsem, že měla jít do lesa a hledat zabijáky, ale bála jsem se o Ang.

Nejsem si jistá, že by se dokázala bránit.

Hlavou mi proběhla myšlenka, zda se s Angelou dokážeme ochránit sami nebo budeme potřebovat pomoc od někoho jiného.

Mohli by nám pomoct Cullenovi anebo můžu poprosit o pomoc měniče z La Push.

V tu chvíli se něco na rohu lesa pohnulo.

Vyskočila jsem na nohy a zaostřila na to místo. Okamžitě jsem se zklidnila.

Bronzové vlasy a mramorově bílá pokožka jasně dokazovaly, kdo to je. Na tu dálku jsem neviděla, kam se dívá nebo jak se tváří. Ale on to určitě věděl. Upíři mají zrak přece jen lepší.

Chvíli jsme se na sebe jen dívali, pak se ale pohnul a plynulým pohybem se rozeběhl, přeskočil bránu a vyskočil na balkón.

„Jak to že nespíš?“ zeptal se šeptem.

„Hlídám spánek Ang,“ odpověděla jsem mu.

„Na úkor svého?“ zeptal se zamračeně.

Pohladila jsem ho po zkrabatělé tváři. Okamžitě se narovnala.

„Nepotřebuju tolik spánku jako člověk.“ Pokrčila jsem rameny.

On se ale stejně zamračil. „Máš kruhy pod očima,“ upozornil mě.

Zamračila jsem se. „Bojím se o ni, neusnula bych.“ Zkusila jsem to z jiného soudku.

Edward se malinko zamračil, ale pak se pousmál. „Běž si lehnout, já pohlídám vás obě.“

„Ale –“ Chtěla jsem protestovat.

„Žádný ale, běž,“ popohnal mě.

„Dobře, ale pojď alespoň dovnitř.“ Povzdychla jsem si.

Přikývl a prošel kolem mě do pokoje.

Pousmála jsem se a vydala za ním.

Seděl v pytli na druhém konci pokoje. Já popadla pyžamo a vydala se do koupelny. Rychlostí kulometu jsme se osprchovala, odmalovala a vrátila se do pokoje.

Edward stále seděl v pytli, ale už měl i knížku.

Trochu jsem se předklonila, abych viděla na titulek knihy.

William Shakespeare, Kupec benátský

Moje oblíbená kniha.

Zaculila jsme se na Edwarda a následně zalezla do postele.

Zachumlala jsem se do deky, protože se do mě dala zima.

Usnula jsem, ani nevím jak.

Možná za to mohl anděl, co hlídal mé spaní.

Ráno mě probudilo slunce pařící do okna.

Ihned jsme pohledem zabloudila k pytlům. Edward tam nebyl.

Můj pohled zabloudil na hodiny na nočním stolku. 9:37.

Hned vedle hodin ležel papírek s mým jménem vpředu.

Bells, promiň ale musel jsem do školy a nechtěl jsem tě budit. Vypadala jsi tak dokonale.

P.S.: Víš, že mluvíš ze spaní? :D

Edward

Pane bože, lepší nevědět, co jsem v noci povídala.

Přitiskla jsem si polštář na obličej a doufala, že se propadnu hluboko do země.

Jasně že jsem věděla, že mluvím ze spaní. Říkal mi to každý, kdo kdy spal v mé blízkosti.

S mručením jsem vylezla z postele.

Namalovala jsem se, oblíkla a seběhla dolů.

Ang byla v kuchyni, seděla za barem a jedla vajíčka.

„Brý ráno,“ pozdravila jsem ji.

„Dobrý,“ oplatila mi pozdrav.

„Jak ti je?“ zeptala jsem se a přitom si připravovala snídani.

„Smutno, ale už je to lepší,“ zašeptala.

Otočila jsem se na ni. „Ráda bych řekla, že tě chápu, ale už je to dlouho.“ Povzdychla jsem si se vzpomínkou na vlastní rodiče.

„To nevadí.“ Usmála se. „Co budeme teď dělat?“ zeptala se po chvíli ticha, kdy jsem si sedla na židličku vedle ní.

„Musíme ti změnit příjmení,“ začala jsem. „Zrušíme všechny tvé kreditky a všechno, na čem je celé tvé jméno. A pak začneš od začátku.“ Podívala jsem se na ni.

Ang jen kývla. „Začneme dneska. Odpoledne se vydáme do Seattlu. Tam všechno vyřídíme a změníme ti totožnost,“ dodala jsem.

A jak jsem řekla, stalo se.

Ve čtyři odpoledne jsme už stály před bankou, abychom všechny peníze převedly na dočasnou kartu. Jakmile ji zrušíme, už nebude možné zjistit, kdo co kam posílal. Bance se to moc nelíbilo, ale protože Ang byla plnoletá, vše převedli.

Poté jsme ty účty zrušily.

V jiné bance jsme zase účty zavedly, ale už na jiné jméno. Z Angely Weberové se oficiálně stala Angela Swenová.

Když už jsme tam byly, skočily jsme si na na nákupy.

V obchoďáku jsme strávily hodiny, lítaly z místa na místo a bylo nám vážně skvěle. Nebylo žádné nebezpečí, žádný strach. Byly jsme jenom já a ona. Jen dvě bláznivé puberťačky.

Možná právě proto jsme doma lehly a spaly.

Ale ne dlouho.

Vzbudil mě rachot v chodbě. Bylo to tiché šoupaní kroků po podlaze.

Potichu jsem vyskočila a pootevřenými dveřmi vykoukla na chodbu.

Že jsou to upíři, mi došlo hned. Byli čtyři, sama jsem na ně neměla a Angela bojovat neumí.

Sakra, Bello, mysli.

Pohled mi padl na mobil ležící na posteli.

Rychle jsem se k němu přemístila, namačkala Edwardovo číslo a přidala zprávu POMOC!

Sotva se zpráva odeslala, uslyšela jsem, jak otvírají dveře do pokoje Angely.

Do háje!

Rychle jsem se rozhlédla po pokoji a všimla jsem si těžítka na stole.

Rozběhla jsem se k němu a shodila ho na zem.

Byli tu dřív, než jsem se stihla pořádně nadechnout. Dívali se na mě rudýma očima.

Byli tři, takže jeden musel zůstat u Ang.

Proboha, Edwarde, kde jsi?

Jako na zavolanou vyskočil do pokoje i s Jasperem a Carlislem.

Ozvalo se syčení šesti upírů.

To mi ale bylo upřímně jedno.

Proklouzla jsem otevřenými dveřmi a rozeběhla se za Ang.

Nestihla jsem doběhnout ani ke dveřím a zevnitř se ozval vyděšený jekot a slabé lupnutí.

No, do háje, ona se proměnila.

Tak to je můj konec.

A rozrazila jsem dveře jejího pokoje.

Mám dilema a proto se obracím na vás. Edward ani většina Cullenových netuší, co je Bells zač. V dalším díle by se to mohli dozvědět.... nebo taky ne. Je to jen na vás.

Tak piště do komentů. :D Emesalie

Autor: Emesalie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná neznámá 8. kapitola: