Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Světlo mého (ne)života - Kapitola 10.

Stephenie Meyer apple


Světlo mého (ne)života - Kapitola 10.Nelze popírat existenci všeho, co není pochopitelné.
Heidin první tréning boje. Bude i v tomto vyjímečná, nebo ne? Můžete se těšit i na pohled Demetriho.
Dostali jsme se k desáté kapitole. Všem vám děkuji za to, že si na mé slátaniny děláte čas. Snad Vás nezklamu. Dakota

 

Pohled Heidi

Demetri se vyptával na detaily mého setkání se Sulpicií. Žasnul nad každým slovem, který mi řekla, a chtěl vědět víc. On se s ní nesetkal, i když si myslím, že jeho dar je sám o sobě dost zajímavý. Nevstávala jsem, stále se mi točila hlava. Bylo by zajímavé, kdybych omdlela. Byla bych snad první upír, kterému by se to stalo.

Nakonec chtěl vědět, co dokážu. Nejdříve jsem ho ovlivnila, aby přišel blíže ke mně. Poté, co jsem mu ukázala světelnou kouli, byl naprosto okouzlený. Dlouho jsem ji neudržela, neměla jsem dost energie.

Kolem půlnoci odešel do svého pokoje a já zůstala ležet na posteli a nabírala síly. Měla jsem náročný den. Kdo by to byl řekl, že to byl jen jeden den. První lov, setkání s Elezarem, cvičení s dvojčaty a rozhovor se Sulpicií.

Ráno už jsem se cítila o mnoho lépe. Únavu jsem již téměř necítila. Měla jsem dobrou náladu. Šla jsem se umýt. Po úpravě zevnějšku jsem se vrátila do pokoje. Znovu jsem tam měla oblečení s lístečkem: Snad se ti to bude líbit. P.S.: Šetřit tě nebudu. On mě snad sleduje. Pousmála jsem se. Oblékla jsem si připravené oblečení a znovu se podívala na lísteček. Šetřit tě nebudu. Toto větu jsem nechápala. Proč by mě měl nešetřit? V jaké situaci? To se ukáže, až bude čas.

Kolem poledne pro mě přišel Felix. Dovedl mě do sálu v ještě snad horším stavu než ten, co byl na trénování darů. Několik upírů se tam bilo a mlátilo. Z toho, co jsem viděla, jsem usoudila, že se mám trénovat v boji, jak říkal Aro. Už jsem se viděla, jak se zesměšním. Felix mě zavedl do zadní části místnosti, kde bylo volné místo. Tam už čekal Demetri.

„Jistě mi teď řekneš, žes to nikdy nedělala. Že nevíš, co po tobě chci. Tak to řeknu prostě a jednoduše. Díky tvé moci si tě Aro nechá spíš na hradě, než aby tě vysílal na mise. Tím pádem tě stačí naučit základy. Je to jako u lovu, nech se ovládat instinkty a sleduj pohyby soupeře. Pro začátek budeš trénovat se mnou. P.S.: Šetřit tě nebudu.“ Teď jsem to pochopila. Postavil se proti mně a nakrčil se do bojového postoje. Napodobila jsem ho a zavrčela. Usmál se.

„Braň se,“ řekl a vyrazil proti mně.

První, co mě napadlo, bylo: skloň se. Poslechla jsem ten hlas a těsně se vyhnula jeho ruce mířící mi na hruď. Měla jsem ho teď za zády, to mi nepřipadalo zrovna bezpečné. Otočila jsem se, pozdě. Udeřil mě do břicha a já sletěla na zem. Zkoušela jsem se postavit, ale on mě pokaždé zase smetl na zem jako pouhopouhý prach. Přestávalo mě to bavit, nemohla jsem se soustředit. Ale jeho pohyby se stále opakovaly. Přesně jsem si to načasovala a předstírala, že se opět zvedám, místo toho jsem se přetočila na místě, vyhla se jeho úderu a postavila se proti němu. Podrážděně jsem zavrčela a vyrazila proti němu. Neohlížela jsem se na nic. Jen jsem mu to chtěla oplatit. Vyhýbala jsem se jeho úderům a snažila se ho dostat na lopatky. Nakonec jsem stejně nebyla dost rychlá a skončila na zemi.

Takhle to šlo celou následující hodinu. Nebyla jsem dost rychlá nebo obratná, abych se mu alespoň vyrovnala. Pořád jsem ležela na zemi. Když jsme skončili, tak jsem slyšela Felixův hurónský smích. Zpražila jsem ho pohledem, ale on se začal smát ještě víc.

„Čemu se směješ?“ vyštěkla jsem na něj. Místo odpovědi zvedl ruku a ukázal na mě. Podívala jsem se na sebe. Byla jsem celá od prachu, otrhaná, špinavá a ve vlasech měla omítku. Pokusila jsem se alespoň trochu upravit. Felix se nepřestával smát. Jak malé dítě, pomyslela jsem si a odešla do svého pokoje.

 

Pohled Demetriho

Stál jsem v zadní části místnosti. Kolem mě probíhal boj, ale já to ignoroval. Sice jsem je měl trénovat, ale všichni už tu byli pár desítek let. Málokdy se k nám připojí novorozený nebo někdo, kdo není vycvičen k boji. Nechával jsem je, aby se zdokonalovali v tom, co jim nejde. Spolupracovali a já tak neměl práci. Občas jsem jim šel pomoc, ale to se stávalo stále méně. Čekal jsem Felixe, až přivede Heidi. Konečně nováček. Navíc nic neumí, takže ji nebudu muset kecat do jejích zvyků. Vyučím si ji hezky podle sebe. Bude zábava. Spokojeně jsem se pousmál.

Po chvíli přišli. Heidi vypadala jako vždy kouzelně. Cože? Už asi vážně blázním. Vypadala jaksi nesvá. Chápal jsem to. Přišli ke mně a já začal vysvětlovat.

„Jistě mi teď řekneš, žes to nikdy nedělala. Že nevíš, co po tobě chci. Tak to řeknu prostě a jednoduše. Díky tvé moci si tě Aro nechá spíš na hradě, než aby tě vysílala na mise. Tím pádem tě stačí naučit základy. Je to jako u lovu, nech se ovládat instinkty a sleduj pohyby soupeře. Pro začátek budeš trénovat se mnou. P.S.: Nebudu tě šetřit.“ Ve tváři se jí mihlo pochopení. Schválně jsem tuto frázi použil. Na nic jsem nečekal a vyrazil proti ní. Sehnula se a já trefil jen vzduch. Na poprvé to není špatné. Dostal jsem se za ní, a než se vzpamatovala, já ji jedním rychlým úderem poslal k zemi. Takže první položka na seznamu, musí zlepšit obratnost a rychlost.

Snažila se zvednout, ale já ji nenechal. Tak jednoduše by to nešlo, ať to zkusí jinak. Po několikáté se opět zvedala a já už pomalu jako stroj ji chtěl vrátit na zem, ale ona se otočila, uhnula mému úderu a postavila se. Dobrá, pomyslel jsem si. Nahrbila se a zlověstně zavrčela. Zuřivě vyrazila proti mně a začala mě zasypávat údery. Lehce jsem se jim vyhýbal, stejně jako ona těm mým. Docela jí to šlo, ale pořád byla moc pomalá. Jediným dobře mířeným úderem jsem ji opět poslal k zemi. Za tu dobu, co jsme cvičili, byla na zemi skoro pořád. Jak jsem řekl, nešetřil jsem ji, ale jednotvárnost boje mě nudila. Po asi tak hodině jsem skončil. Když jsem viděl, jak je zřízená, usmál jsem se. Byla celá od prachu, potrhané oblečení, omítka ve vlasech... Felix, do teď stojící u zdi, se na plno rozesmál. Vypadala zmateně, jakmile jí to došlo, snažila se upravit.

Byla tak zmatená a nesvá, až mi jí bylo líto. Znovu, cože? Jak to přemýšlím? Je pouze další novorozená, jakých jsem viděl stovky, tak proč... Protože... Je výjimečná, nejen vzhledově, ale i povahově. Měl jsem s ní hodně věcí společných. Byla mi blíž než kdokoli jiný. Za tu dobu, co jsem upír, se ve mně poprvé začínají probouzet city určitého druhu. Náklonnost, obliba, lítost, potřeba být u ní, být jí nápomocen. Nevěděl jsem, co to znamená. Když jsem si vše promítl ještě jednou, pochopil jsem.

Je to láska.

 

9. kapitola << Shrnutí >> 11. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Světlo mého (ne)života - Kapitola 10.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!