Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Svěrací kazajka - 8. Smutek


Svěrací kazajka - 8. SmutekAlice je nešťastná, nikdo se s ní nebaví a nikoho pořádně nezná. Jak jí asi je a kdy se to změní?

 

První půlrok byl pro mě nejtěžší. Byla jsem zrůda a těžko jsem se mezi lidmi ovládala. Bylo to jako kdyby jste člověku, který je závislý na drogách pohrozili smrtí, když si ještě dá a pak ho zavřeli do místnosti plné jeho sladké závislosti. Přesně tak se cítím. První 2 měsíce jsem moc nechodila mezi lidi, byla jsem hlavně v lese a nebo v maličkých vesničkách. Vesnicí jsem profičela jako smrž, ale ne vždy se mi podařilo vyhnout se člověku. Někdy to byla babička, která šla do lékárny, jindy statný mladík, který šel poslat psaní své milé, ale kvůli mě, to už neposlal. Styděla jsem se za sebe. Živila jsem se krví zvířat jak jsem mohla, jeden dva dny jsem mohla normálně mezi lidi. A žízeň mě nezabíjela. Ale třetí den to bylo horší, když jsem někoho cítila, zatínala jsem ruce v pěsti a vždy se mi naply všechny svaly. Netvor, který ve mě přebýval, mě nabádal k vraždění.

„Vždyť je to tak sladká krev, zvířecí je nic moc, toto je lepší,"nabádal mě. Párkrát jsem mu podlehla a velmi se za to stydím. Poslední dobou ho ale nevnímám. Držím se na uzdě. Nemám to pro koho dělat. Ale neznamená to, že to dělat nebudu. Byla jsem jako masový vrah, kterého nemohou dostihnout. Já jsem se nenáviděla. Párkrát jsem uvažovala o sebevraždě. I za to se stydím. Bylo to pro mě utrpení, ale nezabila jsem se. Ani jsem nevěděla, jak bych to mohla udělat. Pamatuji si na svůj první týden, když mě opustila Lucy.

Vždy, když jsem přišla do města, vyhlídla jsem si oběť, zatáhla do temné uličky a . . . . Ani mi to ze začátku nepřišlo odporné. To je toho, vždyť je to něco jako moje potrava tak proč by to mělo vadit. Běhala jsem po městě jako šílená vražedkyně, někoho jsem vysála a někde nechala. I v novinách se o mě psalo.

„Neznámý vrah vraždí obyvatelstva našeho města, jde to jako vlna,"říkal deník Post. Pak jsem se otočila a uvědomila si, co jsem to dělala. Zase jsem utekla do lesa a začala s kurzem sebeovládání.

 

o 27 let později. . . . . . .

 

Novou bytostí jsem už dlouho, upír si říkat nechci, nelíbí se mi to, je to strašidelné. Jsem ráda, že ten kluk . . . Mark se jmenuje, mě zachránil, ale jsem tak sama. Nikoho neznám a všichni se mě asi bojí, protože si se mnou nikdo dlouho nevybavuje. Lidi mají v sobě ještě instink, kterého se řídí při výběru přátel. S pár lidmi jsem se párkrát sešla, ale dlouho nám to nevydrželo. Jsem smutná a strašně osamocená. Jinou bytost jsem nepotkala a když už, chtěla se se mnou bít. Opravdu se třemi upíry jsem se už poprala. Nemám ani jednu jizvu, boj jsem neprodlužovala, nechal mě jít. Nevím , ani jak ho zneškodnit. Lucy mi o tom nic neřekla. Škoda. Mohly bych jim něčím pohrozit. Třeba tou zvláštní zbraní. Ale i tak, já nejsem bytost, člověk je hloupé říkat, která by své druhy zabíjela na potkání. Někdo to dělá, ale já ne. Neumím se ani bránit, ani útočit, jsem pro ně moc snadná kořist.

Jednou jsem měla vizi. Viděla jsem vysokého kluka, vypadal na 21 let. Měl vysportovanou, svalnatou postavu a zlaté vlasy. Je strašně vysoký a krásný. Pije lidskou krev, měl červené oči. Po něčem touží, něco mu chybí, ale vím já co?Je nešťastný, nenávidí svůj život, ale je odhodlaný bojovat.

Chodívám se koukat na bojové sporty a učím se bojovat, nejde mi to. Trénuji sama, jen chmaty, které si nemá na kom vyzkoušet. Člověka bych tou silou zabila a upír?Ten by vycítil moji nezkušenost a využil by ji ve svůj prospěch. Opravdu se upíři tak nenávidí?Jen se dožadují území a obživy a nezajímá je něco jako láska nebo přátelství. Je to možná nezajímá, ale je to přesně to , co já potřebuji. A po pravdě, jsem se zakoukala do kluka z té vize. Ale nevím , jestli se s ním potkám a jak bude na mě reagovat. Možná mě bude chtít zabít, nevím co od něho očekávat, jak se bude chovat, přátelsky?

Začala jsem chodit do muzeí a galerií. Fascinují mě obrazy a věci z mé doby narození. Hodně věcí se změnilo, jsou nové techniky a já mám dost času naučit se se vším pracovat. Zasmála jsem se, ale nebyl to smích od srdce, nebyl to smích radostný, ale hořký a smutný. Plný smutku a beznaděje. Ne, nesmím to dovolit. Nebudu se trápit hloupostmi, tedy pocity nejsou hlouposti, na emocích nezáleží. Jsou to věci, které vás jen trápí.

„Trápí!" poslední slova jsem zakřičela do tmy lesa. Ano byla jsem zase na lovu samozřejmě, že mé oči byly černé na uhel a toužily po té životodárné tekutině, která vždy utišila mou spalující bolest v hrdle, která se každou hodinu stupňovala. Rozběhla jsem se po pachu po lese a za chvíli jse ucítila svůj cíl. Přestala jsem se ovládat a předala žezlo svým pudům. Za chvilinku jsem měla zase ten opojný pocit, jak mi horká krev tryská do mého chladného krvechtivého krku a tiší mou žízeň. Za minutku jsem nasycena , vracím se do pokoje a pouštím si rádio. Čekám na vizi, ze které bych se být člověkem červenala. Konečně jsem se dočkala. Sedí na kraji lesa a čeká, okolí houstne. Vítr nefouká a je dusno. Dotkl se ho paprsek slunce, ale on uhnul, jako by ho spálil. Čeká a oči má upřené na pole před lesem. Oči má černé, zuří. Přichází jiný upír , v očích má ten samý výraz jako on. Ten upír má dlouhé černé vlasy po ramena, ostře řezané rysy, je menší a je mu okolo čtyřiceti. Ale v jeho očích je ještě něco, je to chtíč. Touha po smrti. Chce vyhrát. Věří si, ví, že vyhraje. Můj milý se zvedá a staví se do útočné pozice. Rozbíhají se proti sobě a už slyším jen divoký řev. Vize skončila. Klepu se. Řev mi duní v uších. Bojím se.

„Nesmí ho zabít, prostě nesmí!"zoufale křičím. Chci mu pomoci, ale nevím kde je ani jak se jmenuje. A jak bych mu pomohla?Vždyť se neumím bít. Poseděla jsem celou noc doufajíc, že se dostaví vize. Vize, která mi dá zprávu o jeho životě nebo smrti.

Žádaná vize se dostavila druhý den. On ležel na zemi. Nehýbal se ani oční víčka se mu nezachvěla. Košili měl na několika místech roztrženou a měl několik ran. Zahlédla jsem tam několik cárů ze šatů druhého muže a spoustu popela. Všude bylo ticho a ani větřík se nezachvěl. Začíná kropit. Jeho těla se dotkla jedna kapička a začalo se mu chvět víčko. Otevřel oči a rozhlédl se. Na tváři se mu značilo vítězství. Už tam jen ležel a pozoroval oblohu. Po něčem touží ve skrytu srdce, ale neví co přesně to má být. Sundavá si zbytek košile a odchází do lesa. Má vize končí. Hluboce, ale šťastně jsem vydechla. Žije!On žije!Pořád jsem si přehrávala v hlavě svou vizi a hlavně její konec. Přemýšlela jsem o něm, jeho životě, touhách a jeho sexy vysportované postavě. Nevšimla jsem si, že pod svými košilemi skrývá své krásně vytvarované tělo. Doufám, že se s ním někdy setkám osobně.

Celé dopoledne jsem se potulovala po městě a bloumala ulicemi. Chovám se jako puberťačka, co se pořád chlubí klukem, který se jí zalíbil, přesto ho ale nezná. Jsem jím posedlá, mou mysl ovládl On. Kluk z vize. Kluk, o kterém nic nevím. Ale přesto k němu něco cítím. Větší náklonnost.

Před třemi rokmi jsem nastoupila na další střední školu. Teď jsem ve čtvrťáku a budu maturovat. Ve škole se se mnou nikdo nebaví. Mě je to líto, snažila jsem se najít kamarádku, se kterou bych si popovídala o oblečení, o lásce, někoho prodrbali, ale takové pocty se mi nedostávalo. Párkrát si na mě někdo ten čas udělal a popovídali jsme si, ale nikdy ne dlouho. Prostě jsem ho asi odpudila. Smrdí nějak upíři?Myslím že ne, ale mají nádherné andělské tváře. Kamarádku nemám, ale nabídek k chození mám dost a úspěšně je odmítám. Byla jsem černá ovce třídy. Zvykla jsem si. Byla jsem smutná, ale je to dobře, že jsem se s nikým tak nesblížila, protože by si všimnul , že se chovám jinak, že JSEM JINNÁ!Mohla bych se třeba v jeho nebo její blízkosti přestat ovládat a. . . na to nejhorší nemyslím. Mohla bych jim ublížit a prozradila bych se. Prozradila bych celý náš druh a svět by nás začal likvidovat jako vši. Jako tu špínu, ty špatné. K obědům jsem si sedala sama ke stolu, nepotřebuji, aby někdo viděl , že nejím. A kvůli němu bych i tak do sebe nic nedostala. Je to odporné. Fuj jak jsem to někdy vůbec mohla jíst?Jedla jsem ty blafy vůbec?Brrr. Odporné. Na oběd si beru vždy jen něco malého, s nechutí ukousnu jedno sousto s odnáším.

Teď máme španělštinu. Jeden z předmětů, který mě opravdu baví. Je to krásná řeč, taková temperamentní. Učila jsem se ji skoro na všech středních školách, na kterých jse byla a musím uznat, že jí umím perfektně. No kdo by neuměl, kdyby se ji učil 24 let za sebou. Sedím sama. Jak jinak. Ach jo, potřebuji kamarádku.

Pak máme tělocvik. Ten mě nebaví, musím se u něj strašně moc krotit, abych třeba při basketballu nerozmlátila parkety míčem při driblinku nebo při volejbalu neprorazila střechu tělocvičny. Je to strašné omezení. Ale mě by jinak sporty bavily.

<- Předchozí kapitola Následující kapitola->



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Svěrací kazajka - 8. Smutek:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!