Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stranger 11. kapitola

01.12.2009 (17:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2864×

11. kapitola  - Návštěva

Pohled Carlisleho

Přesně jak Alice řekla tak se i stalo. Edward se objevil, chvíli před Volturovýma mi jsme se ho ani nestihli zeptat, co to do něj vjelo. Stačili jsme mu vysvětlit situaci a akorát se u nás před domem objevili.

Byla tady skoro celá garda a dokonce i samotný Aro, Marcus a Caus, kteří se jen tak z Voltery nevydávají jedině, když to je vážný. Já se pomalu začínal bát o svoji rodinu.

Vyšli jsme teda před dům, abychom mohli přivítat návštěvu a dozvědět co tady vůbec chtějí.

„Aro, zdravím, co tě k ván přivádí?“ zeptal jsem se ho zdvořile, nechtěl jsem už hned od začátku vyvolávat konflikt, bez kterého se asi neobejdeme, protože skoro všichni z Voltery odhodili svoji studenou nedostupnou masku a tvářili se jako bohové pomsty.

„Carlisle obejdeme ty zdvořilosti a rovnou přejdeme k věci.“ Jasně bylo vidět, že se ani zdvořilostí držet nehodlá a já se docela začínal bát o svoji rodinu jediný, co bylo uklidňující, bylo, že aspoň Bella přežije, ale proč zrovna teď, když jsem ji našel a naše rodina mohla být úplná.

„Takže kde je? Co jste s ní udělali? Jestli se jí něco stalo nebo jste jí ublížila tak si mě nepřej“ pokračoval, Aro a já sakra nevěděl, o kom to tu mluví. Koho tu hledají? Vždyť tady nikdo z Volturů není a ani nebyl, tak po kom se to tu sháněj?

„Promiň, ale fakt nevím, o kom to mluvíš.“ Moje odpověď se jim zřejmě moc nelíbila, protože se asi tak polovina upírů přikrčila a začala vrčet. Už jsem se je ani nesnažil bránit nebo diplomaticky to vyřešil. Myslím, že by to nepomohlo spíše naopak. Asi se jim to fakt nelíbilo, nejspíš si mysleli, že někoho zapíráme a bůh ví, co jsme mu udělali.

„Ale my fakt nevíme, o koho jde“ zkoušel jsem to ještě uhrát kvůli své rodině, za kterou bych obětoval i život a to jsem dneska klidně hodlal udělat, až se tady ten rozhovor stočí asi podle nich k nevyhnutelnému boji, já bych to nejradši někde probral, určitě by se to nějak vyřešilo.

Ještě jsem se zkoušel zamyslet, koho to hledají, ale nikdo mě nenapadal. Snad, možná Bella ta žila chvíli ve Volteře, ale to je kravina, přeci by kvůli ní tady nebyla skoro celá garda a ještě Aro a spol.

Z mého uvažování a postoje, už skoro útočících Volturů nás všechny vyrušilo přijíždějící auto. Dobře jsem věděl čí je – Belly. Tak to vypadá, že tu zemřeme všichni, protože proti nim nemáme šanci. Bella vystoupila z auta a vypadala dost naštvaně, skoro jsem se jí i lekl. Ona prostě prošla okolo nás a ani nám nevěnovala jediný pohled, rovnou si to totiž zamířila k Arovi. Viděl jsem jak všichni co byli ji přítomní pomalu před Bellou couvají a nechávají Ara stát samotného nechráněného. Nikdy jsem to neviděl, že by se Volturovi někoho bály a ještě když měli takovou převahu. Bella naštvaně došla až k němu a než Aro stačil říct to na, co otvíral pusa, mu Bella dala takovou facku, až to zadunělo a já myslel, že Arovi ulítne hlava. Začal jsem se rozhlížet po ostatních upírem, protože jsem se bál, že se na Bellu vrhnou a roztrhají jí za to, ale ostatní ještě o krok ustoupili. Koukal jsem na tu podívanou a nemohl jsem uvěřit vlastní očím. Neměli by ho spíše bránit? A co to tam Bella vyvádí, vždyť jí tam můžou něco udělat. Sice nevypadají na to, že by se chystali na útok. Ale stejnak věděl jsem, že Volturovým se nedá věřit, i když je Aro můj dlouho dobrý přítel.

„Co si myslíš, že tady děláš? Nejsem malá, aby si mě hlídal, a mám právo mít vlastní život, ve kterém ti nebudeš, pokud mě budeš takhle rozčilovat a hlídat jako psa na vodítku. Nejsem tvůj majetek.“ Ječela na něj a já po druhý na ni čuměl s otevřenou pusou a myslím, že jsem na tom nebyl sám. I zbytek mojí rodiny samozřejmě kromě Emmetta tomu cukali koutky, jako vždy jemu připadalo vše vtipné a taky všechno bral se srandou. Sice uznávám, že za normálních okolností bych se možná taky bavil, ale teď rozhodně ne. Nejen že to nebylo vhodný, ale také nebezpečný kdo kdy slyšel, aby se někdo smát samotnému Aro, před ním měl každý respekt, ale náš syn na to ohledy nebere.

„Já…. Já se o tebe jenom bál“ koktal ze sebe Aro.

„Já vím, ale nemyslíš, že to malinko přeháníš?“ zeptala se ho Bella, už s klidem.

„Hm“ zatvářil se, Aro, jako malé dítě co něco provedlo a teď se za to hrozně stydí. Tak tokového Ara neznám ani já, on se přece nikdy nikomu neomlouvá a rozhodně se netváří tak jak teď, což jsem došel zase k tomu, že to vypadá dost vtipně, na to se můj syn zase začal smát na celé kolo. Naštěstí zbytek rodiny byl tak decentní, že jim jen mírně cukali koutky. „aspoň tak“ pomyslel jsem si.

„Jinak jsem moc ráda, že si tady a ráda bych ti někoho představila“ pokračovala bells, když odtrhla pohled od Emme. Který se konečně přestal smát.

„Jistě, ale myslím, že by se nejdříve s tebou někdo chtěl přivítat“ ani to skoro nedopověděla už se na ni upíři, kteří ještě před chvíli přešlapovali na místě, vrhli jako slepice po flusu a další se pomalu přidávali a vítali se s ní.

Po dlouhé chvíli vítaní se konečně všichni vrátili na svoje místa a Bella s Arem se vydali k nám.

„Aro, chtěla bych ti představit Carlisleho Cullena a jeho rodinu. Carlisle je můj otec.“

„Cože?“ ozval se naštvaně, Aro, a já se zase začal bát. Protože Aro, měl naštvaný a nevěřící výraz, z kterého šel strach a nevypadal na to, že by se chtěl uklidnit.

----------------

Shrnutí Další kapitola

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stranger 11. kapitola: