Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Story before story - 5.kapitola

12.02.2010 (21:30) • Petronela, Eclair • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2866×

5. kapitola - Není dobré naštvat Alici

Elizabethin pohled:

Jakmile Alice nasupeně odešla z garáže, začala jsem přemýšlet, za jak dlouho asi tak půjde do šatny a uvidí tu spoušť, co jsem udělala s jejími modýlky. Všichni v garáži se ještě smáli Alicině reakci, když Emmett položil její autíčko na zem, když mi z ničeho nic zakručelo v žaludku. Smích tedy nikoho jen tak nepřešel a začali se smát i mně a já jsem se po chvíli přidala, protože to bylo až moc nakažlivé.

„Tak, já se jdu radši najíst,“ řekla jsem s úsměvem a šla do kuchyně. Hned jak jsem překročila práh, se u mě objevila Esme.

„Budeme vařit?“ zeptala se plna očekávání.

„Dneska asi ne, dám si jenom něco lehkého, nějakou zeleninu nebo tak něco,“ odpověděla jsem jí a přemýšlela jsem nad svým jídlem, že jsem si skoro nevšimla, jak Esme posmutněla, když jsem dneska zavrhla vaření.

„A nechceš, abych ti něco připravila. Umím skvělý zeleninový salát s kuřecím masem.“ Její oči mě doslova prosily, aby mi tuhle svou specialitu mohla udělat, a protože jsem od přírody člověk s měkkým srdce, zase jsem těm štěněčím očím podlehla.

„Dobře, ale ať je to jedlé,“ souhlasila jsem rezignovaně. Proč jenom neumím nikomu říct ne, co je na tom tak těžkého? Jsem vážně slaboch, co se mnou jenom bude, když se budu všem jenom podřizovat? Začala jsem tedy uvažovat nad budoucností. Za nějaký čas bych se mohla jet podívat do Anglie na ten můj a Demetriho domeček, zdali pak ještě stojí? Mohla bych tam natrefit na nějakou stopu, která by mě k Demetrimu dovedla a pokud se mi to nepodaří, mohla bych odjet na nějaký čas do Ohňové země, myslím, že by to tady všichni pochopili a nevyčítali mi to.

Svým vzpomínáním a plánováním jsem úplně přestala vnímat okolí. Vzpomínala jsem na ty pěkné chvíle strávené s Demetrim. Když se mě snažil naučit pít krev a já jsem ji pokaždé vyprskla, nechutnala vůbec dobře. Vzpomínala jsem, jak mě učil číst, jak jsem mu poprvé řekla tati a snad nikdy nezapomenu na jeho pohled, když toto slovo z mých úst uslyšel. Hrozně ho to vzalo. Nebo jak…

„Hotovo!“ řekla nadšeně Esme vedle mě. Leknutím jsem nadskočila a měla jsem naštěstí tolik štěstí, že ta mísa se salátem stála ještě kousek dál ode mě nebo by se teď válela na zemi a měla bych po večeři. Když jsem se vzpamatovala, podívala jsem se do mísy a potom na Esme. Ta netrpělivě čekala, až ochutnám, a tak jsem vzala do ruky vidličku a napíchla na ni první sousto. Všechno to vypadalo moc dobře, zelený salát, kukuřice, paprika, maso a hodně dalších věcí, které jsem teď nepoznávala.

„Esme, tohle se ti opravdu povedlo,“ pochválila jsem ji jídlo s úsměvem a dala si do pusy další sousto. Esme uklidila použité nože a odešla nahoru. Za chvíli jsem už slyšela její nadšený hlas, jak se chlubí Carlisleovi a ten z toho má upřímnou radost.

Už jsem dojídala, když do kuchyně vtrhl Edward.

„Pojď rychle se mnou!“ vychrlil ze sebe potichu.

„Proč?“ zeptala jsem se zvědavě. Edward mě však místo odpovědi popadl kolem pasu a přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor.

Edwardův pohled:

Hned jak Beth odešla z garáže, jsem uslyšel Emmettovy myšlenky, jak strašně se těší, až Alice otevře skříň a uvidí všechno to rozstříhané oblečení. Přemýšlel a na tváři měl spokojený úsměv. Byl jako malý kluk, pomyslel jsem si, protože jsem jeho myšlenkám nepřikládal prozatím žádnou váhu, ale potom se v jeho myšlenkách objevilo, jak to celé s Beth domluvil. Jak ji do toho mohl zatáhnout? Pomyslel jsem si naštvaně a měřil si Emmetta, který si až teď všiml, že jsem jeho myšlenky zaregistroval.

„Hlavně jí nic neříkej, brácha,“ díval se na mě a spojenýma rukama ještě prosil. Na souhlas jsem tedy jenom kývl a odešel do svého pokoje. Zapnul jsem si Debbusyho a začal rozjímat, ale do myšlenek se mi stále vkrádal Elizabethin krásný obličej. Její kaštanově hnědé, dlouhé vlasy…

Ale ne! Co to provedla? Alice ji zabije. Do čeho ji ten Emmett namočil! Zaposlouchal jsem se do zvuků z vedlejšího pokoje a hlavně do myšlenek jeho majitele. Zatím byly docela klidné. Já nevím, co si vybrat ty černé nebo červené minišaty? Přemýšlela Alice a dívala se do notebooku. Moje myšlenky opět sklouzly k Beth, ale přitom jsem nepřestával hlídat Alici. Asi po čtyřiceti minutách Alice vstala a přemýšlela, jestli se jí halenka bude hodit k sukni, kterou má, nebo ne a potom se rozhodla, jít se na ni ještě jednou podívat. Rychle jsem proto vystartoval a utíkal do kuchyně za Beth.

„Pojď rychle se mnou!“ sykl jsem na ni potichu.

„Proč?“ zeptala se překvapeně. Sakra, neměl jsem čas na vybavování. Chňapl jsem ji kolem pasu, přehodil si ji přes záda, a jakmile jsem vyskočil z otevřeného okna, projela mnou hrůza.

„ELIZABETH!“ viděl jsem Aliciny myšlenky, a kdybych nemusel utíkat, smál bych se. Její šatna byla opravdu hrozná. Po celé zemi byly nejrůznější tvary vystříhané z jejího oblečení. Tak tohle se jim fakt povedlo. Přidal jsem do kroku a běžel s Beth na moji louku, o které jsem věděl jenom já.

Když jsem doběhl, postavil jsem Beth na zem a ta se jenom rozhlížela kolem sebe. Ano, také jsem se takhle rozhlížel, když jsem louku objevil. Louka měla kruhový tvar, kvetly tu nádherné květiny a celkově vypadala jako vystřižená z obrázku.  Posadil jsem se do měkké trávy a nechal Beth ať se pořádně rozhlédne. Zpoza mraků dokonce vykouklo slunce a začalo mě příjemně hřát na kůži. Najednou jsem ucítil lehký dotek na paži.

„Nádhera, nikdy mě nepřestane udivovat, jak jste krásní, když se třpytíte na slunci,“ promluvila Beth a mě hned došlo, že se v minulosti musela s někým našeho druhu setkat. K svému překvapení jsem na toho neznámého upíra začal žárlit, ale potom jsem si uvědomil, že Beth mi nepatří a tak nemám důvod na toho upíra žárlit, a tak jsem tu žárlivost zahnal.

„Měla jsi ho hodně ráda?“ zeptal jsem se a na Beth bylo jasně vidět, že ví, na koho se ptám, a proto také její tvář tak posmutněla a začaly jí dokonce po tvářích stékat slzy. Z náhlého popudu jsem ji popadl do náručí a snažil se ji trochu utišit, nechtěl jsem, aby vzpomínala, pokud ji to tolik bolí, nechtěl jsem, aby plakala. Tiskl jsem si ji k hrudi a Beth mi omotala paže kolem pasu a slzami mi zmáčela košili, ale mně to vůbec nevadilo. Hladil jsem ji po vlasech a stále si ji k sobě tiskl.

Plakala dlouho a já se ji snažil utišit, což se mi povedlo, sice až po dvou hodinách, ale přece jenom se to povedlo. Beth zvedla hlavu a uslzenýma očima se zahleděla do těch mých. Zase jsem se nad její dokonalostí musel rozplývat, tak nádherně smaragdově zelené oči jsem nikdy neviděl.

„Děkuju,“ pošeptala a pomalu se blížila k mým rtům.  Byl jsem úplně ztuhlý, nemohl jsem se ani pohnout, natolik mě její chování zmátlo. Její rty se přibližovaly k těm mým, až jsem je ucítil na svých. Bylo to něco neskutečného, dotek jejich měkkých, vláčných a poddajných rtů na mých. Tohle jsem nikdy nezažil, ale bylo to nádherné.  Pomalu jsem pootevřel ústa a její mrštný jazyk mi vnikl do úst. Oplácel jsem jí to stejnou mincí. Za chvíli jsme už oba proplétali své jazyky ve vášnivém tanci.

Který však netrval dlouho, protože se Beth z ničeho nic odtáhla a otočila se ke mně zády. Byl jsem zmatený jejím chováním, ale když mi potom vzala ruce do svých dlaní a omotala je kolem jejího pasu, připadal jsem si zase šťastně. Opřela mi hlavu o hruď a dívala se do lesa, který se pomalu nořil do tmy. Po chvíli ticha promluvila.

„Víš, že jsi první, ke komu něco takového cítím? Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohla potkat někoho, kdo by pro mě po dvou dnech znamenal tolik, jako ty. Mám tě ráda a moc,“ řekla klidně a zavrtěla se v mém náručí.

„Taky jsi ve mně vzbudila city, které jsem nikdy nezažil, dokonce bych mohl říct, že ses stala sluncem mých nudných dnů.“ Ještě jsme takhle stáli a každý se věnoval svým vlastním myšlenkám, když je její hlava pomalu svezla na jednu stranu.

„Beth, děje se něco?“ zeptal jsem se znepokojeně.

„Ne, jsem jenom unavená, asi bychom se měli vrátit,“ řekla ospale.

„Ty jsi unavená? A z čeho?“ zeptal jsem se nechápavě a zároveň zvědavě. Beth zívla a já na ni hleděl s vytřeštěnýma očima.

„Edwarde, já normálně spím,“ řekla klidně.

„Jak? Tedy jako každou noc? Jako člověk?“ pokračoval jsem ve svém zmateném pokládání otázek. Beth se na mě ospale usmála, ale pokračovala.

„Jo, úplně jako člověk. Půjdeme už? Za chvíli nebudu schopná udělat ani jeden krok,“ řekla a na to znovu zívla. Viděl jsem její klížící se víčka, a tak jsem ji vzal do náručí a vydal se domů.

„Já tě ponesu a nemusíš mít starost, že usneš za chůze,“ vysvětlil jsem jí, když se na mě překvapeně podívala, jakmile jí zmizela pevná půda pod nohama. Natáhla se k mému obličeji a letmo mě políbila na rty, potom se s jemným začervenáním stulila do mého náručí a já se vydal domů. Cestou jsem si dával velký pozor, abych s ní moc neházel, protože hned usnula.

Když už jsem byl na zahradě, zpomalil jsem a zaposlouchal jsem se do dění v domě. Všichni na nás čekali a samozřejmě ze všech nejvíc se našeho příchodu nemohla dočkat Alice. Moc se mi se spící Beth dovnitř nechtělo, ale musel jsem to udělat, stejně bych jednou dovnitř musel.

„Jen pojďte, nemůžete tam stát věčně,“ zaslechl jsem Alici, jejíž hlas zněl klidně, tedy abych byl přesnější, až podezřele klidně.

Alicin pohled:

Celá naštvaná jsem za sebou bouchla dveřmi od pokoje. Debilní Emmett, vždyť mohl mému autíčku ublížit. Měl však víc štěstí než rozumu, protože mu nepoškrábal ani lak. Vzala jsem si notebook a lehla si s ním do postele. Potřebovala jsem se uklidnit a tak jsem rovnou zamířila na stránky s módou od Gucciho a hned jsem také zjistila, že vydal novou kolekci. Aspoň jedna dobrá zpráva.

Hm, ty šaty jsou nádherné a k tomu tyhle kalhoty… procházela jsem se po stránkách a plánovala další nákupy, něco z těchto hadříků musím rozhodně mít, stejně už šatník potřebuje obnovit.

Po 40 minutách

Ta halenka opravdu nevypadá špatně a hodila by se mi k ní ta černá sukně, co leží už týden v šatně a ještě jsem si ji neoblékla, protože jsem nenašla nic vhodného. Pro jistotu si ji však donesu a uvidím.

Co se děje? Zbystřila jsem najednou, když jsem zaslechla Edwarda, jak vyběhl z pokoje a běží do přízemí, jako neřízená střela. Potom se ho na to zeptám, rozhodně to bylo něco důležitého, že by tu reakci vyvolaly něčí myšlenky? No nic, teď je na řadě ta halenka. Došla jsem ke dveřím šatny a s úsměvem jsem otevřela dveře do mého soukromého království, ale úsměv mi brzy na rtech zmrzl. Tohle přece není moje šatna, tohle NEMŮŽE být moje šatna!

„N… ne, to nemůže… to nemůže být moje šatna!“ zašeptala jsem potichu a pro jistotu ještě zamrkala, abych se nakonec přesvědčila o té hrozné pravdě. Tohle byla moje šatna. Tedy přesněji bývalá šatna, protože to, co jsem teď viděla před sebou, se rozhodně šatně nepodobalo. Sklonila jsem se a vzala do ruky saténové srdíčko vystřižené z mojí košilky od Armaniho. Hned mě udeřila vzpomínka na naši noc s Jasperem, obou se nám košilka moc líbila a tak jsme ji hned neroztrhli. Hned potom jsem si vzala kolečko vystřižené z mojí sukně od Dolceho.

A dost! Rychle jsem vstala a zhluboka se nadechla, abych se tu hned nerozvzlykala. Neměla jsem nejmenší tušení, kdo nebo proč to udělal, ale za tohle mi jisto jistě zaplatí, jako že se Alice jmenuju. Potom mě však napadlo, kdo v tom může mít prsty. Beth, tu přece nevidím ve svých vizích a tohle bych jistě viděla.

„ELIZABETH!“ zařvala jsem přes celý dům a myslím, že mě mohli slyšet i vzdálení sousedé, mě to ale bylo jedno, zničila mi přece moji šatnu! Teď jsem však pochopila i to, proč Edward tak rychle zmizel, že on v tom má taky prsty? Jestli jo, tak ať si mě nepřeje. Zuřila jsem a z obývacího pokoje se ozval spokojený Emmettův smích. To mě mohlo napadnout hned, že ten v tom bude mít taky prsty.

„Já mu utrhnu hlavu!“ vykřikla jsem a hnala se ze šatny, chtěla jsem ho co nejdříve držet pod krkem, ale v tom mi zabránil Jasper s Esme, kteří přišli do pokoje jen, co mě zaslechli vyšilovat.

„Alice, miláčku, uklidni se. Oni to tak určitě nemysleli.“

„Že nemysleli, podívej se, co udělali s mými kalhoty, sukněmi a … a s košilkou.“ Vzala jsem ten drobný saténový kousek oblečení do ruky a ukázala ho bezmocně Jasperovi. Jakmile poznal, co držím v rukou, spustil stejně jako já.

„Neboj, nějak jim to vrátíme,“ sliboval mi a konejšivě mě hladil po zádech.

„Alice, Jaspere, přece byste jim nechtěli něco udělat? Emmett je jen přerostlé dítě a Beth, to zatím nevím, co si o ní myslet, ale vy jste přece rozumní,“ rozmlouvala nám naši odplatu, ale my už jsme byli rozhodnutí.

„Esme, chápeš, co udělali? Tohle nemůžu jenom tak přejít,“ nedala jsem si to vymluvit a Jazz souhlasně pokyvoval hlavou. Jak já ho miluju, vždycky při mně stojí, a teď jsem byla ráda, že bude stát při mně, když se budu mstít, ještě jednou jsem se smutně koukla na mou bývalou šatnu a neudržela jsem na uzdě vzlyky. Jasper mě začal uklidňovat jak svým darem, tak dlaní, kterou mi konejšivě přejížděl po zádech.

„Alice, Alice,“ vrtěla znepokojeně hlavou, ale už mi to nerozmlouvala a odešla z pokoje, kde jsem zůstala sama s Jazzem. Ten mě stále hladil po zádech a teď mi dokonce dal pusu do vlasů, přestože jsem byla psychicky na dně, projela mnou vlna touhy. Otočila jsem se k němu a objala ho kolem krku.

„Neboj se, všechno jim to vrátíme, hlavně už nebuď tak smutná.“ Pohladil mě po tváři a já se na něj smutně usmála.

„Nevíš, kdo všechno v tom má prsty?“ zeptala jsem se a aniž bych čekala na odpověď, přejela jsem mu rty přes jeho a pak se přesunula na ucho. Cítila jsem, jak se pod tím dotekem zachvěl, ucho patřilo k jeho nejcitlivějším místem.

„Emmett a Beth, Edward se ji jenom snažil udržet na životě, když všechno zjistil,“ zašeptal roztouženě a přitáhl si můj obličej ke svému, aby mě mohl vášnivě políbit. Všechno bylo jak má, dokud na mě nezačala působit vlna klidu, kterou Jasper vyslal. Nechápala jsem to, tohle nikdy neudělal. Odtáhla jsem se od něj a překvapeně se na něj dívala.

„Já jsem myslel, že jim tu šatnu chceš vrátit,“ prohodil jako by nic a věnoval mi omluvný úsměv, určitě ho samotného stálo hodně přemáhání přestat. On je prostě nejlepší, ale to už jsem věděla dávno. „Nákupy,“ řekl mi a záludně se usmál.

„Jasně, půjdou se mnou nakupovat, ale jak je dostanu do obchodu?“ přemýšlela jsem nahlas.

„To nebude těžké,“ zamyslel se Jasper „můžeme je trochu vydírat, přece sis musela všimnout, jak to mezi Edwardem a Beth jiskří. No a Emmett, že má schované fotky Rose, protože bez ní nemůže být ani chviličku a vždy, když Rose někam odjede, tak je hypnotizuje, ne?“ zeptal se mě s mírným úsměvem a mě to došlo.

„Děkuju, jsi hlavička, “ vlípla jsem mu rychle pusu „jdu pro ty fotky a ty si procvič ty vzrušující emoce, které bude muset Edward cítit,“ rozdala jsem rychlé pokyny a běžela do Emmettova pokoje pro fotky, ale nečekala jsem, že by tam mohla být Rose.

„Ahoj Alice, hele promiň za Emmetta, já ho zase nepustím do ložnice a na chvíli se zklidní,“ omlouvala se mi Rose.

„Víš, Rose, já jsem se tě chtěla zeptat, jestli by ti nevadilo, kdybych si tvého manžílka půjčila na pětidenní nákupy,“ řekla jsem a nenápadně jsem se posunula k nočnímu stolku, kde má Emm schované fotky.

„Nevadilo,“ odpověděla, ale potom se na mě zkoumavě podívala a zeptala se, „Ale jak ho tam chceš dostat? Dobrovolně nepůjde,“ informovala mě, ale to já jsem už dávno věděla a počítala s tím. Ale asi bych jí to měla říct, prostě to bude buď a nebo. Půjdu s pravdou ven, určitě mě pochopí a možná by mi mohla taky pomoct, u Rose jeden nikdy neví, jak se zachová. Dokonce ani já ne,

„Hele podívej, každý ví, že Emmett má tvoje fotky a neobejde se bez nich. Já jsem mu je chtěla jenom schovat a potom ho prostě přinutit…“ ani jsem to nemusela doříct a Rose ke mně přišla, otevřela vrchní zásuvku a začala mi podávat jednu hromádku fotek za druhou. S plnou náručí fotek jsem skočila Rose kolem krku a začal jí děkovat. Chvíli jí trvalo, než pochopila, že se do mojí pomsty zapojila taky.

„Děkuju,“ políbila jsem ji na tvář a běžela do pokoje za mám Jasperem. Hned, jak jsem vešla do našeho pokoje, tak mi všechny fotky vypadly z ruky a já jsem zůstala stát jako opařená a dívala se na svého boha. Jazz ležel na naší velké posteli, úplně nahý a usmíval se na mě tím nejkrásnějším úsměvem, jaký jsem kdy viděla.

„Budeš tam stát dlouho nebo si mám pro tebe dojít?“ zeptal se a než jsem stačila odpovědět, a nebo přijít jak se jenom ústa otvírají, už mě držel v náručí a rozpálenými rty mě líbal na krk. Spolu s jeho polibky mě zasáhla vlna plná vzrušení a chuti po milování s ním. Začala jsem ho hladit po celém jeho těle a náruživě mu vracela jeho polibky. Pane bože! To bylo k nevydržení. Povalila jsem ho na postel a nepřestávala jeho tělo zasypávat polibky.

„Myslíš, že tahle emoce bude na ty dva stačit?“ zeptal se mě vzrušeně a já jsem myslela jen na to, že to dlouho nevydržím. Rychle jsem ze sebe strhala oblečení a nohy obtočila kolem jeho pasu.

„Určitě,“ vydechla jsem a na oplátku jsem ho dráždila já. Jemně jsem ho políbila na rty a pomalu postupovala přes krk až k hrudi.

„Ach, Alice,“ vydechl vzrušením a já ho začala dráždit boky na jeho chloubě. Chtěla jsem ho dráždit ještě dál, ale už jsem sama pomalu ale jistě taky začala ztrácet kontrolu nad vlastním tělem a jeho potřebou mít ho tak blízko u sebe a v sobě, že by to víc ani nešlo.  Jasper to vytušil a taky pokračoval v mém dráždění a laskání až jsem se v zádech prohýbala rozkoší. Nedalo se to vydržet, a tak jsem mezi sténáním zaprosila:

„Prosím, už mě dál nemuč,“ Jasper mě vášnivě políbil, chytl mě za boky a konečně spojil naše těla v jedno. Ta slast, kterou jsem pocítila, se nedala popsat slovy. Začala jsem se na Jasperovi pohybovat a pořád jsem zrychlovala. Cítila jsem, jak se blížím k vrcholu té rozkoše.

„Miláčku, ach, Alice…“ vydechl Jasper a já jsem naposledy přirazila, když se celé mé tělo začalo chvět pod vlnami orgasmu. Z úst mi unikl výkřik slasti a já se prohnula v zádech, Jasper na tom byl podobně. Když bylo po všem, svalila jsem se na jeho hruď a jenom oddechovala.

„Miláčku, bylo to nádherné. Já tě tak moc miluju,“ pošeptala jsem mu. Usmál se na mě tím svým nádherným úsměvem.

„Já tebe taky,“ dál jsme si leželi v objetí a dívali se na sebe. Po chvíli zaklepal na dveře Emmett a tím zkazil celou naši nádhernou chvíli.

„Jste v pořádku? Já jenom, že to byla rychlovka a to není u vás normální. Máte všechno v pořádku?“ kdyby nebyl za dveřmi, asi bych po něm hodila polštářem, ale takhle jsem mohla jenom zavrčet a doufat, že někdy budu mít příležitost mu tu hlavu s nevymáchanou hubou utrhnout. Takhle se však začal neovladatelně smát na celý dům a raději utekl. Vyskočila jsem z postele, že mu něco udělám, protože mě dnes už neskutečně štval, ale Jazz mě zastavil.

„Alice, myslím, že už nemáš vůbec nic na sebe,“ oznámil mi opatrně a já si všimla kousků oblečení, které zůstaly po našem malém laškování.

„Sakra! Já jsem na to zapomněla, skočíš mi k Rose pro nějaké oblečení?“ zeptala jsem se. Jasper vyskočil a už byl rychlostí blesku oblečený a na chodbě. Mezitím, co mi Rose vybírala oblečení, jsem posbírala všechny ty fotky a zamkla je do mého a Jazzova sejfu, když jsem se otočila, Jazz byl už zpátky i se spoustou oblečení.  Většinou to však byly sukně, protože její kalhoty by byly jaksi moc dlouhé. No nic, bude mi to muset do nákupů muset stačit.

„Jdu najít Emmetta a něco podnikneme, pokud ti to nevadí?“ zeptal se opatrně Jazz.

„Jo, jasně, běž,“ řekla jsem a políbila ho, „já ještě musím stejně za Carlisleem,“ odpověděla jsem zamyšleně. Společně jsme vyšli z pokoje, Jasper odbočil na schodiště a já do Carlisleovi pracovny.

„Pojď dál,“ vyzval mě po zaklepání a já vešla.

„Trápí tě něco, dceruško?“ zaklapl nějakou odbornou knížku a podíval se na mě.

„Určitě jsi už slyšel, co provedla Beth s Emmettem. Víš, napadlo mě, že by se mnou mohli jet na pět dní do New Yorku nakupovat. Navíc stejně s námi Beth začne chodit do školy a nemá žádné pořádné oblečení,“ vychrlila jsem na něho a nesměle se usmála.

„Myslíš, že to není riskantní?“ zeptal se.

„Neboj se, navíc bude zataženo, viděla jsem to,“ řekla jsem s jistotou a vítězně se usmála, protože jsem měla vyhráno. Carlisle vstal, ze šuplíku vytáhl novou platinovou kartu. Oči se mi rozzářily a já Carlisleovi skočila kolem krku.

„Děkuji tati, jsi ten nejlepší táta na světě,“ jásala jsem a rychle utíkala zpátky do pokoje. Jak mi to skvěle všechno vyhází, Edward se za třináct minut vrátí, ale Beth jsem zase neviděla, jako obvykle. Rychle jsem uklidila pokoj a šla do obýváku, abych mohla ty dva přivítat.

Jen pojďte, nemůžete tam stát věčně, pomyslela jsem si, když jsem věděla, že mě musí Edward slyšet v myšlenkách. Slyšela jsem jenom jedny kroky. Že by Beth nebyla s Edwardem?  Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Edward s Beth v náručí, a ta se vůbec nehýbala. Okamžitě jsem bezmyšlenkovitě začala ječet, což přivedlo Carlislea i Esme dolů. Emmett okamžitě přišel z obýváku, a jak viděl nehybnou Beth v Edwardově náručí stejně bezmyšlenkovitě jako já jednu Edwardovi vrazil až proletěl oknem a skončil na zemi v zahradě.

Edward pořád držel Beth v náručí a ta se začala… hýbat? Carlisle se dožadoval vysvětlení, proč ji zabil a Esme se vrhla starostlivě a k Beth. Ale jak se může mrtvola hýbat?

„Ona spí! Spí jako normální člověk!“ zařval na nás a pomáhal ospalé Beth na nohy.

„Co se tady stalo?“ zeptala se Beth a rozhlížela se kolem sebe.

„Alice začala ječet, protože si myslela, že jsem tě zabil a Emmett si to taky vyložil špatně, a tak jsem schytal jednu dobře mířenou ránu,“ vysvětloval Edward a promnul si tvář, kde ho Emm udeřil. Beth se na mě a Emma překvapeně podívala a nechala se odvést do domu. Cítila jsem se pod psa, takhle kvůli ní vyvádět, ale… ale když ji Edward chytl za ruku, náhle jsem ožila. Jestli se nám dají dohromady, to bude pecka. Beth se na něj podívala takovým zvláštním, skoro bych řekla až zamilovaným pohledem a mě bylo jasné, že Jazz přece jen nebude mít tolik práce. Když zjistil, na co se dívám, taky se na mě spiklenecky usmál.

Elizabethin pohled:

To je tedy rodina, zase jsem začala pochybovat o tom, že bych tu mohla prožít jeden normální den. Všichni se na mě dívali jako ten první den, kdy jsem vylezla z rakve. Tím jejich řvaním a povykováním jsem se dokonale probudila.

„Bude se tady ještě něco dít, nebo můžu jít spát?“ zeptala jsem se a přejela pohledem po všech případných rušitelích mého spánku.

„Ne, klidně si můžeš jít odpočinout, asi jsem jim měl hned na začátku vysvětlit, že jsem hodně podobná člověku, což znamená i s jeho potřebami,“ řekl Carlisle a odešel po schodech do své pracovny. Chvíli na to začal Emmett zase hrát ty svoje hry a Alice s Jasperem se domlouvali na nějakém výletu do New Yorku. Asi zase nějaký zamilovaný výlet. S Edwardem jsme se ruku v ruce vydali nahoru do svých pokojů.  Po celou dobu, co jsme se drželi, jsem cítila tu přitažlivost, co mezi námi je.

Za námi šla Alice s Jasperem a pořád si vyznávali lásku. Že je to pořád baví! Když už jsme byli skoro u mého pokoje, Edward mě z ničeho nic opřel o stěnu a začal vášnivě líbat. Páni, já jsem si myslela, že takový není. Polibek jsem mu však začala vracet se stejnou vášní. Jednou rukou mi omotal mé ruce kolem svého krku a druhou si mě k sobě přitiskl ještě víc a cítila jsem, jak mi jí zajíždí pod tričko, kde dorazil až k lemu podprsenky, ale ani to ho nezastavilo. Pokračoval v líbání a rukou si hrál s mými ňadry. Vzrušením jsem zasténala. Pořád mě tiskl ke stěně a Edward mě stále více dráždil. Nenápadně jsem uvolnila jednu ruku a chytla ho za jeho krásnou prdel a přitiskla si tak jeho pánev ještě více k té mé.

Cítila jsem tlak, když jsem se otřela o jeho kalhoty a ještě více mě to vzrušilo. Chtěla jsem ho zatáhnout do pokoje, když v tom Edwardovi uniklo z úst, „Beth, ne prosím,“ zanaříkal a rty sklouzl k mému krku a potom dekoltu. Podívala jsem se na dveře do mého pokoje, nebyly moc daleko, když v tom mi padl pohled na zrcadlo umístěné na konci chodby.

Alice! Celé její tělo se otřásalo smíchem a vedle ní se Jasper soustředil a přitom se díval na Edwarda. Proto mě prosil, ať přestanu, sám mu totiž nemohl odolat. Vší silou jsem Edwarda odstrčila, až se rozplácl jak široký tak dlouhý na zemi.

„Nech toho, Jaspere!“ zakřičela jsem. Alice přitančila až k nám.

„Pokud se mnou pojedete na pět dní do New Yorku na nákupy a budete dělat všechno, co řeknu, tak ano,“ usmívala se na nás a vypadala úplně nevině.

„Ne, nikdy! Vypadáme snad jako sebevrazi, Alice?“ zeptal se Edward sedící stále na zemi a zdál se hodně rozzuřený. To je nakupování s Alicí tak hrozné? Ani jsem o tom nestačila přemýšlet, když se kolem mých nohou omotaly Edwardovi ruce a on mi je začal pusinkovat i přes kalhoty a postupoval přitom výš a výš. Bylo to krásně, to ano, ale proti jeho vůli. Nohu jsem rychle vysmekla a omylem kopla Edwarda do hlavy.

Edward vstal a chystal se mě zase obejmout. Tak to ne, to už je moc i na mě,

„Dobře, dobře, pojedeme,“ řekl Edward a Alice hned začala poskakovat po chodbě jako malé dítě pod vánočním stromečkem.

„Děkuju! Jedeme do New Yorku na nákupy!“ Jasper přestal na Edwarda působit svou mocí, ale ještě než na něj přestala působit úplně, Edward mě stačil obejmout a začal mě opět náruživě líbat. Snažila jsem se ho odstrčit, ale nešlo to. Edward se na mě tiskl čím dál víc a já cítila, jak něco za mými zády povolilo, pod tím tlakem. Najednou jsme se octla na podlaze a Edward se válel na mě. Ležela jsem na dveřích, které tu zátěž našich těl nevydržely, a čekala jsem, co se bude dít dál.

„Tady už asi nezažijeme klidný den, co?“ zeptal se Carlisle a začal se smát, po chvíli jsem se k němu přidala i s Edwardem. Edward mi pomohl zvednout se na nohy, když se ve dveřích objevil Emmett.

„Teda, tohle bych od tebe nečekal, Ede. Nevěděl jsem, že jsi tak vášnivý,“ řekl mězi záchvaty smíchu, „dokonce jsi prý Alici slíbil nákupy,“ začal se smát ještě víc. To se však vedle něj objevila Alice a začala se smát taky.

„Víš, proč jede Edward s Beth?“ zeptala se a aniž by čekala na odpověď, pokračovala, „ a ty pojedeš taky! To bude mít za ten zničený šatník. Ne, Emmette, jen se nedělej, já moc dobře vím, že v tom máš taky prsty.“

„A jak mě chceš donutit?“ odpověděl a vítězně se usmál. Alicin úsměv se však rozšířil ještě víc a vypadala jako bůh pomsty.

„Pokud chceš ještě někdy vidět Rosiny fotky, tak s námi pojedeš,“ odpověděla naprosto klidně a Emmettovi ztuhl úsměv na rtech. Hned na to se vyřítil z pracovny a do několika sekund jsem slyšela jeho nářek.

„Né!“ hned byl zpátky v pracovně, „dobře pojedu,“ souhlasil smutně a měl co dělat aby se nerozvzlykal.

„Děkuju všem, za jejich účast na výletě, vyrážíme zítra večer,“ oznámila nám Alice a celá šťastná odtančila do svého pokoje. Emmett odešel do pokoje a už jsme jenom slyšeli, jak si stěžuje Rose.

„Ehm, Carlisle, promiň za ty dveře,“ omluvil se Edward.

„To je dobré, ale teď už bych si rád dál četl,“ odpověděl nám pořád s úsměvem. Edward mě tedy v tichosti doprovodil až ke dveřím do mého pokoje.

„Promiň za to na té chodbě…“ začal, ale já jsem ho přerušila.

„Neomlouvej se. Nemůžeš za to. Jo a mimochodem, moc se mi to líbilo,“ řekla jsem mu, jemně ho políbila na rty a šla do pokoje.

„Dobrou noc,“ popřál mi Edward a s úsměvem na rtech odešel. Hned, jak jsem lehla na postel, jsem tvrdě usnula. Byl to hodně náročný den a já měla pocit, jako bych měla prospat dalších pět století.

Snad se kapitola líbila a necháte hodně komentářů :o)

>>> 4.kapitola <<<

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), Eclair, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Story before story - 5.kapitola: