Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stopař - 5. kapitola

gggggg


Stopař - 5. kapitolaUplynulo několik let od doby, co jsem se stal nomádem. Upřímně řečeno jsem můj nový život nesnášel.

Uplynulo několik let od doby, co jsem se stal nomádem. Upřímně řečeno jsem můj nový život nesnášel. Nikde jsem nezůstal delší dobu a neustále jsem pendloval z jedné země do druhé. Co se týká mé obživy, bylo mi celkem jedno, koho vysaju. Kdo mi přišel pod ruku, respektive pod zuby, skončil. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem neměl žádný cíl, takže jsem se toulal po světě a čekal, co mi osud přivane.

--

Stál jsem opřený o strom, odkud jsem koukal na západ slunce. Podzimní vítr, který ohlašoval brzký příchod zimy, mi trochu počechral vlasy a několik listů díky tomu spadlo na zem.

Netrvalo dlouho a slunce, které ze sebe vydávalo poslední teplo, zapadlo a krajina se zahalila do temného hábitu. Poslední tvorové se schovali do svých úkrytů a jiní zase vylézali. Zvláště pak upíři, kterých se tu celkem dost hemžilo. Aby ne, když jsem zrovna v zemi, kde jsou husté lesy a studené podnebí.  

Vydal jsem se směrem k nedalekému městu, abych ukojil svojí žízeň. Když jsem byl pár mil od města, do nosu mě najednou praštil pach dvou upírů. Okamžitě jsem zastavil a soustředil se na to, kam povede jejich cesta. Nakonec směřovali tím stejným směrem, tedy do města. Zřejmě chtějí to, co já. Dál už jsem se jimi nezabýval a šel jsem hledat svůj další cíl.

Netrvalo mi dlouho a našel jsem ho. Vylezl jsem na střechu jednoho menšího domu a přes ulici jsem sledoval místní bar, odkud se rozléhal smích a řev. Moje oči spočinuly na jednom klukovi, který zrovna vyšel ven a pokračoval do jedné tmavé uličky, jež byla pár metrů vedle baru. Chvíli jsem ještě seděl na okraji střechy, kde jsem čekal, až má kořist dojde do vzdálenosti, kde si jeho zmizení nikdo nevšimne.

Seskočil jsem ze střechy a zamířil přímo k němu. Jakmile mě spatřil, jeho srdeční tep vyskočil do závratných výšin. Neoddaloval jsem to a zakousl se. Opravdu jsem nebyl ten typ upíra, který si se svou kořistí ještě hraje. Když jsem ukojil svoji žízeň, odhodil jsem jeho tělo stranou.

Už jsem se chystal odejít z toho města, ale do nosu mě praštil zas ten pach dvou upírů. Byli nedaleko ode mě. Měl jsem je sto chutí je zabít, abych si někde vybil svojí zlost, které jsem měl poslední dobou více než dost. Nicméně po krátkém zvážení jsem od toho upustil. 

Vzdaloval jsem se od místa baru, abych na sebe neupoutával pozornost, a hlavně cítit tolik lidí, i když jsem byl nasycen, mi zrovna dobře nedělalo. Vběhl jsem na silnici, kde zrovna projížděl nějaký náklaďák, a rozmýšlel, kam budou následovat moje další kroky. Než jsem ale stihl cokoliv vymyslet, ucítil jsem pach. Jenomže to nebyl obyčejný pach, ta síla a vůně! Kdybych před chvíli nepil, ten pach by převzal nad mými smysly kontrolu. Ale co to je?

Chvíli jsem zvažoval, zda se mám přibližovat, ale hlavně zvědavost ve mně zvítězila. Přeběhl jsem několik opuštěných ulic, a jak jsem se přibližoval, ta vůně byla stále o tolik silnější! Nejvíc mě ale zaráželo, že se přibližuji i k těm dvěma upírům.

Dostal jsem se k nějaké slepé uličce, za jejímž rohem se rozléhal pláč. Vběhl jsem přímo tam a uviděl dva upíry a nějakou dívku, jež měla tváře celé od slz. Vůbec jsem si nevšímal mých „kolegů“ a jen sledoval ji, jak tam tak stojí a strachem se celá chvěla. Ti dva mezitím nevěděli co dělat. No, brzy už se rozhodli, jelikož na mě oba dva skočili. Zřejmě nějací novorození, protože jejich styl boje byl naprosto k smíchu. Během chvíle bylo hotovo.

Podíval jsem se na místo, kde stále třesoucí dívka křečovitě držela kabelku a já nevěděl co dál. Jindy bych asi zmizel, ale nešlo to. Asi to bylo tou její vůní, která mi drásala hrdlo. Jenomže, i když mi vnitřní hlas říkal, abych se napil, něco mi prostě bránilo. Navíc tak bezbrannou dívku? Sakra, jsme sice zrůdy, ale tohle se mi už příčí.

Ta dívka se asi konečně dostala z šoku, protože se mi podívala do očí. Asi ve mně viděla dalšího zlého člověka, což je vlastně pravda.

„Děkuju,“ špitla a sesunula se k zemi.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stopař - 5. kapitola:

 1
13.05.2013 [20:36]

Hezké! :) Jsem zvědavá co se stane dál :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Anna
13.05.2013 [1:37]

Skvělý! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Ivet
12.05.2013 [22:18]

Emoticon Emoticon Emoticon prosím rychle další Emoticon

3. Jasmínka
12.05.2013 [21:44]

moc hezký dílek :)

2. Jana
12.05.2013 [19:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Nata
12.05.2013 [18:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!