Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sto a jeden den - 39. kapitola

Sto a jeden den - 39. kapitolaPředposlední kapitola, vážení. :)

Jeho tmavé oči se leskly. Možná vztekem, možná radostí, to jsem přes slzy nedokázala rozpoznat. Stál kus ode mě a neměl se k tomu, aby se přiblížil. Neočekávala jsem, že mu padnu do náruče a on se se mnou zatočí a všechno bude v pořádku až do konce dnů, ale trocha jakékoli emoce by neuškodila. Po několika minutách začalo být ticho trapné, a proto se Max ošil a došel k němu.

„Kámo, to, co si představuješ, je moc hezký, ale když nic neuděláš, zůstaneš jenom u toho,“ snažil se ho nějak dostat z toho transu a opravdu to pomohlo. Noah se na něj otočil a jemně se usmál.

„To máš za to, jak si před pár týdny celou noc myslel na Coleen,“ utahoval si z něj a já měla chuť začít radostí křičet. Byl zpátky, stejně kousavý a zároveň k sežrání.

„Hlídal jsem tě, abys neudělal nějakou pitomost. Myslel jsem si, že si spal,“ obhajoval se a já věděla, že první část věty byla věnována mně, abych věděla, co se tu dělo. Také mi došlo, co myslel tím, když říkal, že se stali tím, čím byl jejich prapředek. Mohli si číst myšlenky i v lidské podobě. Něco se v nich zlomilo, když jsem odešla. Max kývl hlavou směrem ke mně a Noah se zhluboka nadechl. Pohlédl mi do očí a úsměv byl pryč. No, tak to bolelo.

„Moc se ti omlouvám. Neplánovala jsem to, ale musela jsem se vrátit. Promluvila jsem si s mámou a konečně mi došlo, proč se tak chovala. Moje teta se zamilovala a zaplatila za to životem, vlkodlaci v tom hráli svou roli, proto všechen ten povyk,“ vysvětlila jsem mu stručně, co se stalo, ale on se stále tvářil stejně. Pokračovala jsem proto dál: „Už mi nikdo a nic nebrání v tom, abych byla tady s tebou. Miluji tě a chci, abys věděl, že už nikam neodjedu. Ne bez tebe,“ vydechla jsem a doufala, že ke mně dojde a obejme mě, ale dál stál na místě a neměl se k tomu, aby něco udělal. Max do něj šťouchl ramenem a on pokýval hlavou.

„Už si viděla svůj domek?“ zeptal se mě a já měla chuť zatleskat. Mluvil na mě. Usmála jsem se a nutila se stát na místě. Až bude chtít a bude na to připravený, udělá to sám.

„Ne, byla jsem ve vile.“

„V tom případě bys měla jít se mnou,“ pobídl mě a natáhl ke mně svoji dlaň. Udělala jsem tři kroky k němu a sevřela nabízené horké prsty, které jsem si s ním propletla. Nic jiného neudělal, jen vyšel směrem do lesa a mě vzal sebou. Užívala jsem si jeho dotek a to teplo, které z něj sálalo. Tolik mi chyběl. Palcem jsem pohladila ten jeho, ale on nijak nereagoval a šel dál. Za okamžik jsme stáli před domkem, který jsem dostala od Cullenových, ale oči jsem stále měla jen pro něj. Byl tak krásný. Strniště mu neuvěřitelně slušelo a přidávalo na tajemnu a modrá, kterou měl na sobě, byla jeho barvou číslo jedna. Kývl hlavou k domku a projel si druhou dlaní vlasy. Málem jsem se rozklepala touhou.

„Připadalo mi to tu trochu smutné, tak jsem na tom trochu zapracoval,“ řekl, jako by se nic nedělo, a já konečně pohledem opustila jeho a pohlédla na svůj netradiční dar. Cihlová chaloupka byla pryč, místo ní tu stál domek natřený na bílo s modrými okenicemi a dokonalou terasou. Stromy kolem domku byly pryč, někdo, podle mého odhadu Esmé, se tu pěkně vyřádil a vytvořil překrásnou zahradu. Chodník vedoucí k domku byl tvořený kameny různých tvarů a barev. Dřív, než jsem se stihla zeptat, zamával mi před obličejem svazkem klíčů a já na něj vděčně pohlédla.

„Než začneš děkovat a rozplývat se nad mým mistrovským dílem,“ pyšně se poplácal po hrudi a já se musela zasmát, „měla bys to vidět i uvnitř,“ pobídl mě a já došla ke dveřím. Ty zůstaly stejné. Na první pokud jsem našla správný klíč a vešla dovnitř. Obývací pokoj byl skoro stejný, jen s tím rozdílem, že stěny byly natřeny světle modrou. Kuchyň zůstala stejná, ale chodba vedoucí k pokojům byla jiná. Na stěně viselo velké zrcadlo a na druhé straně stála skříň. Vyběhla jsem schody do patra a rychle prolétla dva pokoje a koupelnu. Všechno bylo laděno do světlých a teplých barev, které mě velice potěšily. Stála jsem před dveřmi do ložnice a ruku položila na kliku. Tahle místnost mě zajímala nejvíc. Dopřála jsem si jeden pohled na obraz pověšený na stěně naproti koupelně a vešla do pokoje. Jemně červená barva ladila s tmavým dřevěným nábytkem a dvěma obrazy na stěnách. Postel byla veliká, pelest z tepaného kovu stejně jako ozdoba na lustru. Naproti posteli bylo vytvořeno srdce z rámečků na fotky a já k němu přešla blíž. Byly tu desítky fotografií mě, jeho a ostatních upírů a vlků. Skoro jsem zapomněla na to, jak často mě fotil. Každý obrázek mě pohladil po duši a zahřál u srdce. Úplně uprostřed byla naše svatební fotografie. Věděla jsem, že stojí za mnou, proto jsem pohladila jeho tvář schovanou za sklem a povzdychla si.

„Myslíš, že ještě někdy budeme takhle šťastní?“ zeptala jsem se a doufala, že mě obejme a pošeptá mi do ucha kladnou odpověď. Neudělal to. Dál stál za mnou a já na sobě cítila jeho pohled.

„Kdybys neodjela, na něco takového by ses nemusela ptát,“ vyčetl mi a já se pro sebe lehce usmála. Konečně o tom začal mluvit, hnuli jsme se z místa. Neotočila jsem se na něj, dál jsem studovala fotografie.

„Musela jsem to udělat, abych uklidnila vztahy doma. Věděla jsem, že se vrátím,“ obhajovala jsem se, ale on si jen odfrknul.

„Kdybys mi to řekla, jel bych s tebou. Táta se stejně všeho vzdal a já tu zůstal sám. Ne, že bych si stěžoval, tohle je to, co jsem si tak dlouho přál, abychom si sedli a všechno si vyjasnili, ale trčel jsem tu jak ten největší pitomec, kterýmu utekla tvrdohlavá ženská,“ pokračoval dál a já se k němu otočila čelem. Ruce měl v kapsách, vlasy mu padaly do čela a jeho oči žhnuly. Zhluboka jsem se nadechla a o krok se k němu přiblížila.

„Mám radost z toho, že jste si to vyříkali a všechno se uklidnilo, ale jak by ses zachoval, kdybych tě to ráno vzbudila a řekla ti miláčku, promiň, ale musím odjet, protože moje matka je šílená vzteky a chce mě znovu zamknout doma?“ vysypala jsem ze sebe a on zavrtěl hlavou.

„Měla jsi mi to říct ten den, kdy ti volala. Víš, jak jsem se cítil, když jsem tě viděl odjíždět? Bylo to, jako kdybys mi vrazila rozžhavenou tyč sem,“ ukázal si na místo, kde bilo jeho srdce a já se k němu ještě více přiblížila.

„Kdybys to věděl, bylo by to ještě horší. Přemlouval bys mě, abych tady zůstala, a moc dobře víš, že bych ti nakonec podlehla. Jedna bitva tu už byla, nechtěla jsem zapříčinit důvod k další,“ sdělila jsem mu trochu pobaveně a nadneseně, abych tomu dodala ten peprný nádech. Došla jsem až k němu a dlaní ho pohladila po tváři. Dál mi hleděl do očí a já se usmála.

„Jsem tady a miluju tě. Nikam už neodejdu, ne bez tebe. Tak mi prosím věř a hoď to všechno za hlavu. Myslíš, že bych se vrátila, kdyby to už všechno nebylo v pořádku?“

Sjela jsem prstem k jeho rtům a jemně po nich přejela. Pootevřel je a já se zachvěla, když jsem ucítila jeho horký rozechvělý dech. Přitiskla jsem se k němu a postavila se na špičky, abych mu byla co nejblíže. Vyndal ruce z kapes a jemně mě objal.

„Už nikam neutečeš?“ ujišťoval se.

„Už k tomu nemám důvod,“ vydechla jsem a konečně ho políbila. Tolik mi chyběla ta sladká chuť jeho rtů, sílá jeho paží a hloubka jeho slov. Byl zpátky. Byl tu se mnou a já věděla, že už ho nikdy neopustím. On byl moje druhá polovina, můj život. Milovala jsem ho a nehodlala se ošidit ani o minutu v jeho přítomnosti. Prohloubil náš polibek a vyzvedl si mě do náruče. Omotala jsem mu nohy kolem boků a prsty zapletla do jeho jemných vlasů.

„Ani nevíš, jak moc tě miluju,“ vydechl a já mu v odpovědi vzlykla v náruči. Pevně mě objímal a já už ho nikdy nechtěla pustit.

Leželi jsme na té obrovské posteli a drželi se za ruce. Hleděli jsme si do tváří a usmívali jako blázni. Tolik mi chyběl. Chtěla jsem ho takhle držet až do skonání světa.

„Když naši odjeli, trochu jsem se tu zabydlel,“ přiznal po chvíli ticha a já si všimla pootevřené skříně z poloviny plné tmavých triček. Usmála jsem se a políbila ho na dlaň.

„Aspoň s tím teď nebudeš mít tolik práce,“ pochválila jsem ho a on se jemně usmál. Naklonila jsem se k němu a políbila ho na ďolíček, který se mu vytvořil na pravé tváři.

„Co se stalo s boudou?“

„Trošku jsme jí zdemolovali,“ přiznal a ještě více se usmál.

„Vy?“

„Já a Max. On byl jediný, kdo to se mnou dokázal vydržet celou noc. Asi pátý den po tvém odjezdu jsem si prohlížel tvoje fotky a obrázky, které jsem namaloval, a chytil mě neuvěřitelný vztek. Nechtěl jsem se přeměnit v blízkosti jediného bratra, který snášel to moje fňukání, tak jsem popadl židli a začal si trochu hrát,“ smál se a já ho vyděšeně pozorovala. „Nakonec se přidal i Max a Marcus, ten nový, který hlídal v lese. Byla to celkem zábava,“ povzdychl si pobaveně a já se ze všech sil snažila si to nepředstavovat.

„Je mi to moc líto.“ Pohlédla na mě a sklonil se, aby mě mohl políbit.

„Už je to za námi. Máme před sebou překrásný život.“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sto a jeden den - 39. kapitola:

 1
9. Lele
07.09.2013 [13:34]

Dokonalost Emoticon Emoticon Emoticon
Cože.... Už jen jedna kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Vždyť je to tak dokonalé....
Piš... Už bláznim Emoticon Emoticon

07.09.2013 [12:41]

VeubellaNádherná kapitola. Jenom je mi líto, že už bude povídka končit - velice jsem si ji oblíbila. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. PCullen
07.09.2013 [7:14]

Parádní kapitola! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Velice se těším na poslední díl.

6. SofiaN
06.09.2013 [17:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2013 [16:56]

CatherineCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2013 [14:51]

dcvstwilightOh, to je krása. :) Těším se na poslední. ;)

3. Jana
06.09.2013 [13:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Niki
06.09.2013 [12:20]

krááásnééééééé !!!!!!!!!

1. Ceola
05.09.2013 [20:04]

Jééééééé, další kapitola! Jsem na sebe nabručená, že jsem ji přehlídla! Dala bych si za to na kebuli! Vážně!
Je uplně super, že Ally je konečně zpátky. Doufám, že vše dobře dopadne :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jééé a dokonce první komentík :) Emoticon Emoticon Těším se na další a zároveň na poslední kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Tak doufám, že bude i brzy :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!