Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 18. kapitola

10.11.2009 (16:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3121×

18. Odlet

Probudila jsem se a uvědomila si, co je dnes za den. Sobota. Den odletu. Ležela jsem v  Edwardově náručí. On mě hladil po zádech. A já se pokoušela vymyslet, jak se co nejlépe přivázat k Edwardovi nebo k posteli. Začal se smát mým myšlenkám.

Můj plán ztroskotal. Na světě není nic tak odolného, aby to Edward nezničil. Ale jednu věc jsem věděla, že se nechci ani hnout. Víc jsem se k němu přitiskla. Na oplátku mi dal pusu do vlasů.

„Vstávat,“ zavelel a začal se zvedat. To jsem mu nemohla dovolit. Zatáhla jsem ho zpátky do postele.  Sedla jsem si na něj obkročmo, čekal, co se bude dít.

„Nikam. Dokud já neřeknu.“ Chtěl něco namítnout, ale to jsem mu nedovolila. Začala jsem ho líbat. Do těch polibků jsem se snažila dát všechno to zoufalství a bolest z odchodu. Vroucně mi je oplácel.

Jedna jeho ruka vklouzla pod moje triko od pyžama. Tímhle jsem se pokoušela ho přesvědčit, aby si mě tu nechal a neposílal mě zpět. V tom se zarazil a odtáhl mě od sebe.

„Tohle ti nevyjde,“ upozornil mě. Povzdechla jsem si.

„Ale zkusit jsem to mohla,“ odpověděla jsem a ještě jednou ho letmo políbila. Poté jsem se vydala do koupelny umýt a obléct se. Ale já se nehodlala, tak brzy vzdát. Z koupelny jsem místo do kuchyně, šla zpátky do pokoje.

Lehla jsem si do postele a zachumlala se do peřiny tak, že vymotání by mi trvalo dlouho. Ale někdo se o to začal pokoušet. Zkoušela jsem se bránit, ale bylo to marné. Dotyčný mi vymotal jenom hlavu. Byl to, jak jinak, Edward. Byl nade mnou a díval se mi do očí.

„Co tu provádíš?“ Zeptal se.

„Co asi. Schovávám se před tebou,“ řekla jsem to, jakoby to bylo nad slunce jasné.

„Proč?“ Nechápal.

„Protože mě chceš poslat pryč,“ řekla jsem smutně. Povzdechl si.

„No tak zase přijedeš. Taky nechci, abys odjela, ale musíš. Mysli na Dani, mohla by mít z toho problémy,“ připomněl mi a dal mi pusu na nos.

„Teď si pospěš. Máme málo času, nechal jsem tě se prospat.“

„Tos neměl, mohla jsem být s tebou vzhůru. Teď se navíc budu nudit v letadle, jelikož jsem se prospala dobře,“ pokárala jsem ho. Rozmotal mě z peřiny a pro jistotu si mě přehodil přes rameno a odnesl do kuchyně. Všichni se tomu zasmáli.A já si na něco vzpomněla.

Když mě posadil na židli, zvedla jsem se a běžela do obýváku. Emmett mě uviděl a začal se smát „Jé, brácha, ona ti zdrhá.“ Všichni se zasmáli. Došla jsem až k Alici a zašeptala jí do ucha otázku.

„Alice zabalila jsi mi moje speciální pyžamo?“ Alice jenom přikývla a já šla zpátky do kuchyně, kde na mě už čekala snídaně, vločky do mléka.

Chtěla jsem si sednout, ale to mi Edward nedovolil. Chytil mě kolem pasu a posadil si mě na klín. Držel mě pevně a já se pokoušela jíst svou snídani. Pak prolomil ticho.

„Co má být speciální pyžamo?Alice se nic nepředstavovala.“

„Kdo je zvědavý, bude brzy starý,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Ale já už jsem starý,“ opověděl mi. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou.

„To jsi, ale já ti to stejně nepovím. Je to tajemství,“  otočila jsem se k němu a udělala si zámek na puse. Tomu se usmál a dal mi rychlou pusu. Když jsem dojedla, umyla jsem talíř. Otočila jsem se na Edwarda a uvědomila si, co se bude dít.

Se všemi jsem se rozloučila. Bylo to to nejhorší loučení, jelikož oni jsou má rodina. Jen co jsme vyjeli, jsem se rozbrečela. Ano, ten měsíc bude nesnesitelný a nejdelší měsíc v mém dosavadním životě.

Na letiště jsme dojeli rychle díky Edwardově zběsilé jízdě. Došla jsem si pro letenku a poté odbavila ten obrovský kufr od Alice. Jelikož jsem měla ještě dost času, Edward si sedl na lavičku. Já si okamžitě sedla jemu na klín a co nejsilněji ho objala kolem hrudi. Nechtěla jsem myslet na to, co mě doma čeká, a ani na to, jak nechci odsud pryč.

Zabořila jsem mu hlavu do prsou a znovu začala brečet. On mě pevněji objal.

„Nechci odejít,“ šeptala jsem mu do hrudi. „Ne nechci, měsíc je moc dlouho.“ Neodpovídal, jen mi dal pusu do vlasů. Pokoušela jsem se přestat brečet, na to budu mít měsíc. Ale teď mám jen omezený čas s ním. Okřikla jsem se a utřela slzy. Mezitím mi sundal ortézu z ruky, jelikož věděl, že už je zahojená. Lehce a opatrně mi s ní zahýbal a mě nic nebolelo.

Dal mi na ní pusu. Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí. Ani nevím, co jsem hledala, jelikož vše, co jsem tam viděla, jsem už věděla. Bylo znát, že nebyl delší dobu na lovu. Možná za to spíš mohlo, že jsem s ním. Měl pak tmavší oči.

Pustila jsem ho a objala kolem krku. Natáhla jsem se k němu a on sklonil hlavu a tak mi dovolil ho políbit. Jen co se moje rty dotkly jeho, přitiskl si mě k sobě blíž. Ten polibek byl dlouhý a procítěny. Sálala z něj láska a smutek. I když ani jeden nechtěl, musel se odtáhnout, jelikož mi nestačil kyslík. Poté jsem mu opět zabořila hlavu do hrudi.

„Miluju tě,“ zašeptal mi do ucha a já se pousmála.

„A já miluju tebe,“ zašeptala jsem mu do hrudi a věděla, že on to slyšel. Byl nejvyšší čas jít do letadla. Ale já se ho nechtěla pustit. S povzdechem a slzami v očích jsem se  ho pustila a postavila se. Ihned stál vedle mě. Chytil mě okolo pasu a přitáhnul si mě blíž k sobě, sklonil hlavu. Bez váhání jsem se přisála na jeho rty a ten polibek si vychutnala, co to šlo. Když se odtáhl, oba najednou jsme vydechli.

„Miluju tě,“ a pak se usmáli. Slzy pořád tekly a já se zhluboka nedechla. Ještě jednou jsem se mu podívala do očí a letmo ho políbila. Poté jsem se mu vytrhla z náruče a šla do letadla.

Neotočila jsem se, protože jsem věděla, že by ten pohled bolel. Poslední dva týdny jsme spolu byli neustále a teď musím pryč.

Čekal mě let do Londýna a poté do Čech. Pustila jsem si muziku a nic nevnímala. Jenom jsem brečela. Bylo neuvěřitelné, jak moc jsem ke všem za tu krátkou přilnula.

Nemohla jsem si pomoc, pořád jsem brečela. Usnula jsem až vyčerpáním. Zdál se mi sen. Jak jsem šťastná s Edwardem. Poté se to proměnilo. Viděla jsem, jak ležím na zemi, otec mě bije a Edward nikde není. Když jsem se probudila, uvědomila jsem si, že to nebyl se, ale že se to děje. Edward tu není.

Akorát jsem přistávala v Londýně. Vzpomněla jsem si, že to je rodné město Carlisla. Přesedla jsem a letěla do Čech. Když jsem přistála, šla jsem si pro ten kufr od Alice a poté hledat Dani. Nakonec mě našla ona. Okamžitě mě objímala.

Radostně jsme se přivítaly a poté nás její přítel odvezl k ní domů. Kde jsem jí vše vyprávěla.

„Ty chodíš s Edwardem Cullenem?!“ Vykřikla nevěřícně, když jsem jí vše řekla. Mlčky jsem přikývla. Ona to ještě chvíli rozdýchávala. Nechtěla jsem se s ní hádat, jelikož jsem věděla, že by byla proti mému plánu s Bellou, tak jsem byla ticho. Když jsem jí zodpověděla otázky, pustily jsme se do vymyšlení, jak to tam bylo, pro její rodiče. Jen co jsme to vymyslely, přijeli.

Přivítali se s námi a my jim až do večera vyprávěly naší historku. Hrály jsme, že jsem

unavená a šly do pokoje.  Tam Dani netrpělivě otevřela kufr. Jelikož byl obrovský a úplně plný, dovolila jsem Dani, ať si vezme, co se jí líbí, když jí to bude. Měla jinou postavu a výšku. Ale něco se tam našlo.

„Tohle je taky tvoje?“ Zeptala se zvědavě. Když vytáhla pět pánských triček a jednu košili. K tomu šestery trenýrky. Usmála jsem se a vzala jí to.

„Jo, to je moje speciální pyžamo.“

Bylo to Edwarda. Chtěla jsem mít něco, co mi ho bude připomínat, a tohle bylo ideální. Samozřejmě trenky byly vyprané. Dani taky nosila Marka věci na spaní.

Šly jsme spát.

Vzala jsem si na sebe černé trenky a triko.

Přišlo mi, že je tu semnou, jelikož jsem ctila jeho vůni.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 18. kapitola: