Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 12. kapitola

vlkodlak


Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 12. kapitolaDalší. Komentáře prosím

12. Nákupy

 

Ráno jsem se probudila a co nejrychleji vylezla z postele. Chtěla jsem si sundat ortézu na noze. Ale když jsem se jí dotkla zastavila mě studená ruka.

„Ještě ne. Nejdřív ti to Carlisle zkontroluje,“ byl nekompromisní. Oblékla jsem se a umyla. Poté mě jako vždy vzal do náruče a nesl mě ke Carlislovi do pracovny. Ať si to užije, naposled. Už mě nosit nebude.

Posadil mě na lékařský pult. Carlisle mi sundal ortézu a začal mi jemně kroutit kotníkem. Bolelo to jen trošku a tak jsem se na něj usmívala. Shledal, že je vše v pořádku. Obula jsem se a opatrně vyšla ven. Konečně jsem mohla chodit. Došla jsem do kuchyně, kde jsem se nasnídala

Poté mě Alice doslova dotáhla do garáže. Nasedly jsme do Porsche a jely do města. Rosalie a kluci jeli za námi v Jeepu, Edward ve svém Volvu.  Když jsme dojeli před nákupní středisko v Olympii, všichni se rozešli po svých nákupech.

Alice mě tahala po všech obchodech. V každém mi nabrala snad tunu oblečení a přinutila mě si to vyzkoušet. A v každém něco koupila. Nebyla k zastavení. Zastavilo jí, až když mi zakručelo v břiše.

Zklamaně na mě koukala.. V tom do obchodu přišly kluci. A mě opět zakručelo v břiše. Emmetta to rozesmálo.

„Já a Emmett ji vezmeme na oběd a ty s Jasperem a Rose nakupujte,“ navrhl Edward Alici.

Alice se šibalsky usmála. „Jasně, stejně jsme chtěly jít nakupovat spodní prádlo a ona by akorát odmlouvala a odmítala si to zkusit.“ Vytřeštila jsem oči. Ale to už mě táhli pryč.

Kluci mě vzali do bufetu, abych si vybrala. Moje volba byla jasná Pizza. Koupili mi velkou pizzu a kolu. Jedla jsem pomalu. Emmett mě fascinovaně pozoroval. Neustále se mě ptal, jestli je to dobré. Edward se smál.. Ani jeden nevěřil, že jí sním celou.

Když jsem dojedla poslední sousto, nevěřícně na mě zírali. Dopila jsem kolu a mohlo se vyrazit. Edward věděl přesně, kde je hledat a tak nám netrvalo moc dlouho Alici a Rose najít. Já měla akorát strach, co mi koupily, když jsem s nimi nebyla.

Byly u bot, to znamenalo, že bude brzy konec. Poté, co mi Alice koupila tři páry lodiček, které na sebe nikdy nevezmu, protože bych se zabila, zavelela, že se může jet domů.

A já s radostí nasedla do Volva, jelikož by Alice celou dobu mlela o tom, do čeho mě navlékne. Edward se smál mým myšlenkám, nic nenamítal. Ale bylo to divné.

Byl jiný. Zdálo se mi, že byl víc odtažitý. Celou cestu domů mlčel. Připadala jsem si jako dítě, co něco provedlo a jeho rodič ho mlčením trestá. Ano. Ticho, když jsem byla s Edwardem, bylo nezvyklé a bylo za trest.

Jen co jsme dojeli domů, šla jsem do obýváku a svalila se na pohovku. Byla jsem grogy. Alice a Rose svou upíří rychlostí nosily tašky nahoru. Emmett a Jasper zmizeli ven. Zavřela jsem oči. Místností se rozezněla krásná melodie. Tušila jsem, kdo hraje, ale raději jsem se podívala. U klavíru seděl Edward. Usmála jsem se a poslouchala. Neznala jsem to, možná to byla jeho tvorba. Byla to nádherná melodie.  Když dohrál jednu, začala hrát další. Znovu jsem zavřela oči a nechala se unášet hudbou. Bylo to tak překrásné. Nechtěla jsem, aby někdy skončil.

Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že venku je už tma. Neměla jsem hlad, jediné, co jsem potřebovala, byla postel. Vyskočila jsem ze sedačky a šla opatrně k Edwardovi, který ještě hrál. Stála jsem mu za zády. Zezadu jsem ho objala kolem krku a dala mu pusu na tvář.

„Děkuji,“ zašeptala jsem mu do ucha a šla jsem co nejrychleji pryč. Co jsem právě provedla, mi úplně došlo až v koupelně.

Koukala jsem se na sebe do zrcadla a nemohla uvěřit tomu, co jsem udělala. Vždy jsem věděla, že jsem blázen.

Šla jsem se osprchovat. Když jsem vylezla se sprchy, u dveří stála Alice.

„Jen jsem ti přišla říct, že celá rodinka, teda krom Edwarda a tebe, jede na lov. Vrátíme se asi až pozítří,“ nečekala na mou reakci a odešla. Já jsem jen zůstala koukat na dveře. Mně se líbilo, jak řekla rodinka, teda krom Edwarda a tebe.

To znamená, že mě bere za člena rodiny. Příjemně mě to hřálo u srdce. Usušila jsem se a vzala si na sebe další košilku od Alice, dnes červenou. Nemohla jsem se dočkat zítřka a tak jsem běžela z koupelny rovnou do postele.

Skočila jsem do ní a zavrtala se do peřin. Uslyšela jsem vedle sebe smích. Edward seděl jako vždy na pohovce a díval se na mě. Nevšímala jsem si ho.

Zavřela jsem oči a přála si, aby už byl zítřek.  Jelikož půjdu z Edwardem na jeho louku.

 

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!