Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Správná rodina, ale špatná sestra - 4. kapitola

Správná rodina, ale špatná sestra - 4. kapitolaJe tady, po trochu delší době, další dílek, trochu delší. No, dobře. Dost už bylo slova delší. Prostě je tady další dílek. :D Chtěli jste pohled Belly? Jeden krátký tady je. Snad se bude kapitolka líbit.
Krásné počtení, DeSs a blotik.

Naskočila jsem do svého růžového lamborghini, stáhla střechu, protože výjimečně nepršelo a rozjela se do víru nákupů. A knihkupectví se vyhnu pořádným obloukem…

4. kapitola

Elisabeth:
Amerika, Canada, město Rivers

Jela jsem do obchodu, abych se trochu zklidnila. Ale krásně to mám vymyšlené, krásně se mi to daří. Prostě jsem třída. Jsem zvědavá, kdy mi konečně někdo dá Oscara. Asi bych si ho zasloužila. Je to roztomilý zajíček. Byla by škoda, kdyby nenaletěl. Ale teď se musím nakupováním uklidnit, abych mohla přemýšlet, co dál.

Byla jsem stydlivá, to vycházelo. Ale musím se postupně před ním přestat stydět. Asi by to nebylo dobré, kdyby se člověk styděl stále, i kdyby tu osobu znal dost dobře. Intimně.

Nevšímavou jsem taky dělala. Chvíli. Ten jeho výraz ale stál za to.

Co teď. Teď bych mohla zkusit pózu „ublížené káčátko“. Možná to zabere. Ale zase bych neměla tak experimentovat. Prostě ho dostat a je to. Ale ne moc rychle. Je chytrý. To vím. Takže nesmí to být hlavně rychle, protože by to poznal. Nějaký hloupý kluk asi ne, ale Edward je na vyšší úrovni. A ta jeho prdelka… Už teď se mi sbíhají sliny.

Právě jsem přijela do centra a šla najít obchod, ve kterém budou mít ty nejlepší hadříky. Možná bych se mohla stavit do toho knihkupectví, abych si přečetla aspoň nějaké názvy knih. Možná by to nebylo na škodu. Sice si pak asi budu muset ještě jednou zajít na nákupy, abych uklidnila svůj žaludek, ale mohlo by to stát za to. Třeba se to bude hodit.

Zašla jsem do obchodu, kde měli nádherné hadříky. Škoda, že teď nemůžu nosit takové hadříky, které nosívám normálně. Bohužel pro stydlivku se moc nehodí takové oblečení. Takže jsem si musela vybrat něco, co se k mé postavě vůbec nehodí, ale aspoň něco, co by nebylo tak strašné. Na dnešek jsem si půjčila nějaké věci od Belly. Snad jí to nebude vadit. Ona je takový typ, jaký jsem potřebovala, takže vím, co si koupit. Nakupovala jsem s ní, kdysi, když tady ještě byla, tak vím, co si kupovala. Aspoň nějaká výhoda, že mám Bellu. Jinak nevím, na co mi je. Akorát jsem se za ní musela ve škole stydět. Ona byla ta šprtka, neuměla se až tak dobře oblékat a další věci. Ale mám ji ráda, svým způsobem. Je to moje sestra, takže nějaká sesterská láska tam asi bude.

Když jsem měla zásobu oblečení určeného na sbalení Edwarda dostatečnou, odnesla jsem to do auta a zamířila jsem do mých obvyklých obchodů. Přece se můžou hodit a i kdyby ne, musím to ukázat mámě. Ta by mi dala, kdybych přitáhla domů jen ty shovívavější kousky. Zklamala bych ji jako Bella. Ona s ní měla větší plány, chtěla, aby pracovala pro její modelingovou agenturu a ona se místo toho dala na medicínu. Mamku to zklamalo, ale měla mě. A táta z toho byl nadšený. On vždycky víc miloval Bellu, zatímco máma mě.

Když jsem byla naprosto spokojená, stavila jsem se na zeleninovém salátě v restauraci a vyrazila domů.

Vyskládala jsem si oblečení, z Belliny knihovny si k sobě přenesla pár knih, sundala z nástěnky fotky, které jsme s mamkou fotily v její firmě, protože moc nezakrývaly a vůbec jsem svůj pokoj celý změnila. Křiklavě růžovou, béžovou a fialovou barvu jsem vyměnila za tokové zemité. Prostě po vzoru Belly.

Stojí mi to za to? Pomyslela jsem si, když jsem už skoro usínala v horké vaně. Odpověď zněla ano. Toho mi bude každý závidět! Ale nemohu s ním být sama sebou, alespoň zatím ne. To byla asi jediná stinná stránka mého plánu. Změnit se. Sice jen navenek, ale přesto. A budu se muset začít učit. Máme skoro samé učitelky, u nich v kabinetu asi známky moc nevylepším. Sakra, měla jsem poslechnout sestru a dodělat alespoň základní školu. Ale copak můžu za to, že jsem v páté třídě propadla, a když se to sečetlo s mými maléry, vyloučili mě?

Nanesla jsem si masku na vlasy, masku na obličej a šla si udělat nehty na zítra. Nevýrazné.

Kdybych jen věděla, jak přesně se chovat. Musím něco obkoukat od Bells. Jenže kdy se vrátí? Už jsme ji dlouho neviděla, chybí mi. Jen jí jsem mohla říkat všechno, plánovat s ní a ona mě vždycky poslouchala, ať si o tom myslela cokoliv.

Počkat! Za tři dny máme 18. narozeniny. Kdybych zařídila oslavu, přesvědčila ji a všechno přichystala, jistě by přijela. Kvůli mně. Ale nemám na zařizování čas.

„Mami? Nemohla bys nám zařídit narozeninovou oslavu? Zavolám Belle, aby přijela, a pozvu nové spolužáky. Prosím!“ zavolala jsem z pokoje do útrob domu.

„Nemám čas, zlatíčko. V agentuře rozjíždíme novou kampaň, to bych nestihla, ale můžu zavolat Esmé Cullenové, to je ta paní, která ti ji chystala minule, chceš?“ Ozvalo se z její pracovny.

„Jasně, děkuju! A to focení zítra nestihnu,“ zavolala jsem na ni.

Za chvíli se objevila před mými dveřmi.

„Jak nestihneš?“ zeptala se. „Počítala jsem s tím.“

„Promiň, ale budu ve škole,“ řekla jsem opatrně a sledovala její reakci.

„Ve škole? Ty? Od kdy?“

„Ode dneška. Přece i modelka musí mít nějaké vzdělání,“ odvětila jsem.

„Dobře,“ přikývla s úsměvem. Asi taky chtěla, abych byla trošku chytřejší, no.

Když jsem zalezla do postele, vzala jsem si mobil a vytočila důvěrně známé číslo.

„Bell, přijedeš na naše narozky? Oslava je zařízená, prosím,“ zakňourala jsem do telefonu.

„Kdy?“ zeptala se a zívla.

„Za tři dny, 19. března,“ oznámila jsem jí nadšeně. Měla jsem skoro vyhráno.

„Dobře, to bych měla stihnout,“ souhlasila.

„Děkuju! Dobrou!“ zapištěla jsem a položila to.

Spokojeně jsem usnula. Všechno zařízeno, naplánováno a vyřešeno.

 

Edward:
Amerika, Canada, město Rivers

Celou noc jsem přemýšlel. Co tak může mít nejraději za knihy? Co by mohla číst? Ona, tak křehká. Třeba má opravdu ráda stejné knihy, jako já. Navíc, dneska volala její máma Esme, jestli by nemohla zařídit narozeninovou oslavu. Pro ni a její sestru. Takže její sestra přijede. Já na tu oslavu půjdu. Nejen ze zdvořilosti, ale i proto, že tam zase budu s El. Rád bych jí koupil nějakou knihu, třeba, ale vůbec netuším, co má ráda. Jaký žánr ji baví… Má ráda komedie? Nebo snad nějaké sci-fi? Ještě bych jí mohl koupit nějakou knihu o upírech, to by bylo ještě lepší. Hlavně proto, že já jsem jeden upír.

Přemýšlel jsem celou noc, ale nic mě nenapadlo. Ráno, když Alice zaklepala na dveře, aby mi přinesla zase nové oblečení, mě něco napadlo.

„Alice, pomůžeš mi vybrat nějaký dárek pro El?“ zeptal jsem se pohotově, jakmile mě to napadlo. Nevím, jestli by raději nezůstala za dveřmi, kdyby to viděla a já nic neřekl. Tak aspoň nemůže odejít, protože jsem začal rozhovor. Ale moje obavy, že by odešla a nechala oblečení na podlaze před dveřmi, se naštěstí (nebo bohužel) nevyplnily.

„Jasně. Klidně. A pak ještě můžeme něco koupit,“ řekla nadšeně a už začala plánovat. Tak nevím, jestli stálo za to jí o tom říkat. Takhle jsem ze sebe udělal akorát tak navlékacího panáka. Dárek koupí pouze v jednom obchodě, takže tak minuta, a pak začne s oblečením. Ale minimálně třicet obchodů obejdeme. Bohužel, to je cena za to, že chci pro El nějaký hezký dárek.

Jeli jsme do školy a Alice si celou cestu mluvila pro sebe. Co potřebuje koupit, co se hodí, co máme doma, s čím by se to mohlo skombinovat… Samé její věci o nakupování.

„Tak se mějte,“ rozloučil jsem se s nimi. Teď mám první hodinu sám, bez sourozenců. Kéž bych ji měl s El.

Dosedl jsem na místo a čekal, až se čas uráčí posunout a já se dočkám aspoň toho začátku hodiny. Ručička se pohnula, a do místnosti vešla moje víla. Byl jsem rád. Ne, byl jsem velice šťastný. Mám hodinu s El. Mé přání bylo vyslyšeno.

Vstoupila do dveří, a když se podívala na mě, její oči se rozzářily. Zdálo se mi to? Ne, určitě nezdálo.

„Ahoj,“ pozdravil jsem ji. Měla na sobě normální džíny a tričko, které se k ní hodilo. Bylo na tělo, ale takové, které nosí ty holky, co si o sobě myslí, že jsou královny školy. Ne takové, při kterém by stačilo jedno malé potáhnutí, a vylezly by té holce prsa. I když bych u El udělal výjimku. Sakra, nad čím to přemýšlím?

„Ahoj,“ řekla nádherným hlasem. Stále jsem přemýšlel, nad El, nad její krásou, nad jejím úsměvem, nad jejíma očima… Celá byla krásná. Já byl zasněný, takže jsem potichu, protože jsem si byl vědom, že už je hodina, s ní začal mluvit. Nevím, jestli jsem měl litovat, nebo snad jásat, když jsem místo, abych řekl:

„Dneska ti to moc sluší.“, řekl: „Nechceš se mnou chodit?“ pak jsem měl nutkání zakrýt si pusu rukama. Ale tak by to vyznělo velice hloupě, tak jsem je na poslední chvíli nechal u těla. Ne, že by to nevyznělo už takhle hloupě. Bože, jak já ji můžu požádat, jestli by se mnou chodila?

„Cože?“ otevřela pusu. Doufám, že ne zděšením. Zase taková zrůda být nemůžu, když je vedle mě anděl, i když proti tomu andělovi asi jsem.

„Já, promiň. Nechtě…“ nedopověděl jsem, protože mi prstem zakryla pusu.

„Velice ráda. Moc se mi líbíš, Edwarde. Už na té oslavě ses mi líbil. Něco k tobě cítím, takže…“ nechala nedokončenou větu. Kdyby nebyla hodina, začal bych skákat do stropu. A že by ten strop nevydržel, to se můžete vsadit.

El se opřela o opěradlo židle a začala poslouchat výklad. Kéž bych slyšel její myšlenky. Kéž bych mohl slyšet, co se jí hodní krásného, v té její hlavince. Proč zrovna ona?

Koutky úst vytáhla nahoru. Řekl bych, že byla… šťastná?

Já se taky opřel o židli a pod stolem ji chytl za ruku. Ona se nejdřív mírně polekala, ale pak se na mě otočila, s úsměvem, kterým by mohla trhat rekordy v počtech kluků, kteří by jí za ten úsměv leželi u nohou. Já jsem byl v sedmém nebi. Byl jsem šťastný. Po dlouhé době, a že těch sto let není moc krátká doba, jsem byl šťastný. Teď už se nebudu muset doma koukat na své sourozence a rodiče, jak šťastní jsou a já jsem v domě jenom to páté, vlastně sedmé, kolo u vozu. Už nebudu muset. Už mám svou lásku, už mám své štěstí, které teď sedí vedle mne v lavici, a držím ho za ruku. Co víc si přát?

Hodina skončila a já jsem absolutně nevěděl, co se probíralo. Mohl jsem si to zjistit, ale proč? Stejně, kdyby se psala písemka, nebo by mě učitel chtěl zkoušet, budu všechno vědět. Vždyť jsem to už probíral tolikrát.

„El,“ zastavil jsem ji na chodbě, „můžu s tebou mluvit?“

„No, já musím na další hodinu, ale dobře. Tak povídej,“ řekla a podívala se na mě. V tu chvíli jsem si začal být nejistý. Co jsem to vlastně chtěl říct? Kdo jsem vlastně já? Tak krásné měla oči a já jsem se nemohl vynadívat. Byly tak krásné a něco v nich bylo. Něco zlého? Ne, to jsem se přehlédnul.

„Ehm,“ odkašlala si. A sakra, asi jsem na ni už dlouho civěl, že?

„Jo. Nechtěla bys dneska po škole někam zajít? Třeba do kina a pak na večeři? Nebo kdekoli?“ zeptal jsem se ji. Ona jenom horlivě přikývla a šťastně mi dala pusu. Já jsem zůstal stát jako opařený na chodbě, když mě opustila s tím, že už musí na hodinu. Byl jsem v sedmém nebi. Její rty chutnaly jako borůvky s jahodami. Byla to nádhera.

„Ehm, pane Cullene,“ řekl někdo na chodbě. To už je dneska podruhé, co mě dneska někdo musí budit z mého osobního snění.

„Ano?“ zeptal jsem se a otočil se na… Pana profesora?

„Neměl byste být na hodině?“ zeptal se a podupával nohou.

„Oh, ano. Měl. Omlouvám se,“ řekl jsem, sklopil hlavu, jakože se stydím a odkráčel na hodinu. Stejně už dneska nebudu mít vůbec žádnou koncentraci. Moje mysl bude přeplněná El. To vím.

Bella:
Afrika, Sierra Leone, deštné lesy v povodí řeky Sawy

Zase mi to típla. Kdy mě to přestane překvapovat? Podívala jsem se na mobil, kolik je hodin a s povzdechem ho odložila na stolek vedle své postele. Už abych vstávala, nebo v noci nebudu moct spát.

Vstala jsem z postele, vzala si čisté oblečení, ručník do ruky a vyšla z prázdného stanu. Prošla jsem kolem pár dalších, ale nikde ani živáčka. Pozdní oběd. Došla jsem tedy až ke stolům, které před sluncem chránila odolná plachta vysoko nad nimi. Seděli tam skoro všichni, jedli další vajíčka a bavili se mezi sebou.

„Odpočatá?“ mrkla na mě Grace. Přikývla jsem a prošla kolem jejich stolu. Mířila jsem jinam.

„Marku?“ oslovila jsem asi čtyřicetiletého zkušeného lékaře. Byl náš velitel, měl to tu na starosti.

Ano, Bell?“

„Potřebuju volno. Tak na tři dny,“ šla jsem rovnou k věci.

„To se hodí,“ usmál se. „Ráno mi od WHO přišel mail. Snižují nám stavy, mám skoro třetinu lidí poslat domů a oni je vyšlou dál. Prý nás je tu dost,“ ušklíbl se. „Však je znáš, šetří, kde se dá.“

„To jako že už se sem pak nevrátím?“ zeptala jsem se, jestli jsem dobře rozuměla.

„Ne, ale samozřejmě s tebou do Států pošlu kladné doporučení. Teď si zasloužíš chvilku klidu, ne?“ Usmál se na mě. Věděla jsem, že s tím nic nenadělám. Ale stejně si zařídím další misi. Vydržet v blízkosti matky a sestry déle než týden je nadlidský výkon.

„Dobře,“ povzdechla jsem si. „Ale musím odletět už zítra.“

„Samozřejmě,“ přitakal a dál se věnoval svému jídlu.

Vyšla jsem zpod stanu, který nás chránil před sluncem, a zamířila k vodopádům. Potřebovala jsem se zchladit a umýt…

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Správná rodina, ale špatná sestra - 4. kapitola:

 1
2. emam
25.08.2013 [14:03]

emamChudák Edward, takhle do toho vlítnout jakoby mu bylo sedmnáct Emoticon

12.07.2011 [12:48]

Kika57 Emoticon Už jsem vám napsala, že žeru tuhle povídku?? Emoticon Je to naprosto perfektní! El je zákeřná svině! Emoticon A ten Edward? Prý : "sluší ti to - chceš se mnou chodit" Emoticon Málem jsem se potrhala smíchy, ale štve mě, že ta mrcha "vyhrála" Emoticon a že docela rychle... Jsem zvědavá na tu oslavu.. Takže... hurá na dalšííííííííí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!