Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spolubydlící - 27. kapitola

07.09.2011 (16:45) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 4066×

27. kapitola

Edward se prozatím na dobu neurčito přestěhoval ke mně a Alici. Jednak proto, že se o mě pořád bál, když byla Candy poblíž, protože jí pořád tak úplně nedůvěřoval. A taky kvůli Alici, která věčně nebyla duchem přítomná a existovala někde ve svém vlastním světě. Jak mi pak Edward vysvětlil, tak nepřetržitě sledovala Candy a pokoušela se přijít na to, co zamýšlí a co se chystá udělat.

Alice sledovala Candy už několik dní. Jak mi vysvětlovala, pořád ji viděla, jak mění svá rozhodnutí. Radši jsem nechtěla vědět, co chce udělat. Bála jsem se, že by mohla ublížit Angele, Leah a dokonce i Michaelovi. Téměř vůbec jsem ho neznala, ale když se on stál součástí Angeliina života, částečně se stal součástí i mého.

„Vidím ji!“ vykřikla najednou Alice, až jsem se ulekla. Po tak dlouhé době, co trávila pořád s Candy, konečně dosáhla úspěchu.

„Cože? Kde je?“ ptal se Edward hned, jakmile to Alice dořekla. Vůbec jsem si ho nevšimla, ale na to, že se někde poblíž objeví během vteřiny, už jsem si pomalu začínala zvykat.

Nejspíš mu to Alice řekla jen v mysli, ale hned, jak se to dozvěděl, ztuhl a Alice na tom nebyla jinak. Jeden na druhého se dívali a měli hrůzu v očích.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a dožadovala se odpovědi.

„Stihneme to?“ ptal se Edward Alice a mou předchozí otázku oba bravurně ignorovali.

„Možná. Musíme to zkusit,“ vyhrkla a pohotvě se zvedala z gauče.

„Za chvíli jsme zpět.“ Edward se ke mně sklonil, letmo mě políbil a i s Alicí byli pryč.

Co mohla Candy udělat tak strašného, že oba byli tak vystrašení? Co mohla vymyslet? Doufám, že nechtěla něco provést Leah nebo Angele. To přísahám, že bych se neznala. I když ona je upír a pravděpodobně by mě ve všem porazila, stejně to, co bych jí aspoň řekla, by si za rámeček určitě nedala. Ale co když to nemělo nic společného s holkama? A třeba s Edwardem? Nebo jeho rodinou? To bych se pak nedivila, že byli oba tak vyplašení.

Nevím, jak dlouho jsem jen tak seděla a přemýšlela nad tím, co vlastně Candy udělala a proč Alice a Edward tak rychle zmizeli. Vyrušilo mě až zvonění telefonu.

Hbitě jsem vyskočila a popadla mobil v domnění, že by to mohl být třeba Edward. Když jsem se však podívala na displej, nespatřila jsem nic jiného než neznámé telefonní číslo.

„Ano?“ řekla jsem do sluchátka.

„Ahoj, Bello. To jsem já, Michael,“ představil se dotyčný. Kde vzal moje číslo? A proč mi volá? No dobře, na to poslední znám odpověď, ale to je vážně tak zvědavý?

„Michaele... Ahoj, co... Kde jsi vzal moje číslo?“

„Já...“ Odmlčel se. „Vzal jsem si ho od Angely,“ přiznal provinile.

„Cože? Ty se jí hrabeš v mobilu?“ Tak tohle je vážně... divný. Hnusný.

„Ne, já... Jen jsem se chtěl vyhnout zbytečným otázkám, proč chci tvoje číslo.“

„Fajn, a proč ho chceš?“ Věděla jsem důvod, ale přece jen jsem ho chtěla slyšet od něj.

„Řekl bych, že to víš víc než dobře. Co měl znamenat ten včerejší rozhovor?“ zeptal se na rovinu.

„Nic. Zapomeň na to.“ Už jsem mu to chtěla položit, protože jsem vážně neměla chuť se s ním vybavovat.

„Ne, Bello! Počkej,“ zarazil mě. „Když ses mě ptala, jestli miluju Angelu, tak pak jsi řekla, že se o mě zajímá někdo jiný...“ Významně se odmlčel.

„Cože?“ Nechápala jsem, ale pak mi to všechno došlo. „Ty si myslíš, že ten někdo jsem já?“ zasmála jsem se. Když jsem si celou tu situaci zpětně procházela, mělo mi dojít, že by si Michael mohl myslet něco takového.

Když nic neříkal, vyložila jsem si to jako souhlas, a tak jsem pokračovala. „Já to vážně nejsem. Nic proti tobě,“ dodala jsem rychle. „Jsi vážně moc hezký a určitě i hodný, ale jsi přítel jedné z mých nejlepších kamarádek a navíc, já jsem šťastně zadaná.“

„Dobře. Jsem rád, že jsme si to vyříkali,“ řekl, ale zněl tak zvláštně. Smutně? Zklamaně?

„Ehm, jo. Měj se a pozdravuj holky,“ rozloučila jsem se s ním.

„Ahoj,“ odpověděl a mobil mi položil.

Mobil jsem hodila na stůl a zabořila se do sedačky.

Copak si Michael vážně myslel, že bych mohla být do něj zamilovaná já? A kdy by se mi to tak asi povedlo? Navíc, já jsem šťastně zamilovaná, že to snad ani víc nejde, tak proč bych měla jevit zájem o někoho, jako je Michael? Dobře, uznávám, je hezký a sympatický a možná, že kdybych nebyla zadaná, tak bych si dala klidně říct, ale on je navíc přítel mé kamarádky, a takové věci si kamarádky rozhodně nedělají. Jen to, že jsem začala chodit s Edwardem, Angelu dost sebralo a dlouho se mnou nemluvila, ale teď, když je konečně všechno v pořádku, nemám v nejmenším úmyslu nabourávát naše přátelství.

Vyhnala jsem si myšlenky na Michaela z hlavy a všechny starosti s ním. Uvelebila jsem se n gauči, přehodila přes sebe deku a zavřela oči.

Xxx

Chtěla jsem si jen na chvíli zdřímnout, ale když jsem se probudila a podívala se na hodiny, ukazovaly 16:56. Vykulila jsem oči a neohrabaně se vymotala z deky. Protáhla jsem se a šla jsem do kuchyně pro něco k pití. Tam ale seděla Alice na jednom konci stolu a Edward na druhém. Mohlo mi dojít, že už budou doma. Ale doma odkud?

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

Ale než jsem k nim stihla dojít, drtily mě ledové paže v objetí. „Ani nevíš, jak jsem rád, že tě mám, Bello,“ zašeptal a políbil mě do vlasů.

Takové přivítání bych si klidně nechala líbit každý den, ale mé neblahé tušení mi říkalo, že se stalo něco zlého. Něco moc zlého.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se hned, jak jsem se vysvobodila z Edwardova sevření. Pohledem jsem sledovala střídavě Alici a Edwarda. Ani jeden se neměl k odpovědi.

„Tak co se stalo?“ naléhala jsem.

„Candy,“ zašeptal Edward a přitáhl si mě k sobě blíž.

Co se s ní stalo? Věděla jsem, že Alice konečně dostala vizi ohledně jejího rozhodnutí, ale už jsem se nedozvěděla, co se v ní odehrálo. A ačkoli jsem Candy neměla moc v lásce, trochu jsem se o ni bála. Dlouho byla v Edwardově životě a cokoli se jí stalo, tak to na Edwardovi zanechá určitě následky. Vždycky mi říkal, že před ní spíš utíkal, ale věděla jsem, že kdyby se jí něco stalo, tak by se přes to nepřenesl bez povšimnutí.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se znova a připadala jsem si jak kolovrátek omílající pořád jednu a tu samou otázku.

„Candy je mrtvá,“ zašeptala Alice téměř neslyšně.

Ztuhla jsem. Candy jsem neměla ráda, ale tohle se jí stát nemělo. Hodně mi znepříjemnila život, ale smrt jsem jí rozhodně nepřála.

„To je mi líto,“ zašeptala jsem popravdě. Pevně jsem Edwarda objala a on mi objetí opětoval. Hlavu mi zabořil do vlasů a kdyby mohl brečet, brečel by. Candy se stala nedílnou součástí Edwardova života a navždycky už zůstane kousek Candy schovaný uvnitř Edwarda.

Teď už jsem chápala, proč byl on i Alice tak zaražení. Alice říkala, že Candy nemá ráda stejně jako já, ale určitě to na ní nechá taky nějaký šrám.

„Ale... Jak je možné, že Candy umřela? Já jsem myslela, že upíra není tak lehké zabít,“ namítla jsem nesměle poté, co jsem si v duchu prošla všechny informace o upírech, které mi Edward poskytl.

„Ne, to není,“ odpověděl Edward.

„Ale pár způsobů tu je,“ dořekla Alice. „Původně si Candy vybrala bolestivější metodu, a to, že se zapálí. Ale pak vymyslela ještě mnohem lepší řešení.“ Alice se odmlčela.

„Nedaleko odtud je jedno místo, kde má upír smrt zaručenou. Tam žijí přirození nepřátelé upírů a ti je bezohledně zabíjí. Existuje určitá hranice, kterou když překročíš, tak jsi mrtvá. A právě to Candy udělala,“ vysvětlil mi Edward.

Nedokázala jsem vstřebat informaci, že existují další nadpřirozené bytosti, které jsem stvořené jen pro zabíjení upírů. Ti „opravdoví“ upíři, tak to možná zrůdy jsou, ale Edward, Alice a jejich rodina? Vždyť oni jsou úplně jiní a nemělo by se s nimi zacházet jako s ostatními krvežíznivými upíry.

Nechtěla jsem Edwarda už dál trápit, ale na jednu otázku jsem se zeptat musela. „Proč to udělala?“ Byla jsem přesvědčená, že Candy půjde za tím, co chce, i přes mrtvoly, tak co se najednou stalo?

„Slyšela tvůj hovor s Michaelem. A když řekl, že by Angelu v životě neopustil a že ji miluje, prostě to vzdala. Vlastně,“ Edward se zamyslel. „Udělala přesně to, co bych udělal já, kdybys mě nechtěla. Taky bych už nechtěl dál žít.“ Když Edward tohle řekl, uvědomila jsem si, že ho smrt Candy ovlivnila mnohem víc, než jsem čekala. Ale to nebylo jediné, co jsem se dozvěděla. Tím, že toto řekl, mi dal najevo, že mě nepopsatelně miluje a že by mě nikdy neopustil.

„Takhle už nemluv,“ pokárala jsem ho. „Já jsem tu a vždycky budu.“

Přitáhla jsem si ho blíž a objala ho. Vytáhla jsem se na špičky a políbila, abych ho ujistila, že tu doopravdy jsem. Edward neotálel a do polibku se zapojil. A všechny jeho pocity se na něm podepsaly. Láska. Bolest. Zklámaní.

Moc všem děkuji za komentáře, které jsem našla u předešlé kapitoly, a těší mě, že jich je opět tolik. Takže mockrát děkuji. ♥

A další zpráva, co se týče této povídky... Plánuju tak třicet kapitol a bude konec. Když se vám přiznám, tak už teď vůbec nevím, o čem napíšu další kapitolu, takže budu ráda, když vůbec těch třicet nějak sesmolím.

Uvidíme se u další kapitoly. :-)

eMCullen

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spolubydlící - 27. kapitola: