Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 7.

22.12.2009 (15:45) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3679×

Šla jsem za Edwardem, který mi mezitím utekl do srubu. Když jsem vešla otevřenými dveřmi, naskytl se mi pohled, který jsem rozhodně nečekala.

Všechen nábytek, který byl včera v kuchyňce a v obýváku byl pryč. Ošklivé tapety s květovanými zvory byli strhané. Teď byli odkryté špinavé zdi. Jediné co zůstalo, byl krb. Plesnivé linoleum bylo vytrhané a srolované vedle široké stěny. Esme přikládala barevné palety ke stěnám a Carlisle míchal vedle krbu v kýbly bílou hmotu. Edward se na něčem domlouval s Esme.

„Já jsem chtěl, aby si to vybrala Bella sama,“ rozčiloval se potichu Edward na svoji matku. V tom si mě Esme všimla.

„Bello, zlatíčko, pojď si vybrat barevný odstín,“ vyzvala mě. Carlisle zvedl hlavu od kbelíku a pokynul mi na pozdrav. Oplatila jsem mu pohled a šla k Esme a Edwardovi.

Edward mě vzal kolem pasu a Esme mi přikládala jednotlivé barevné kartičky k ošuntělé zdi. Byla jsem ze všeho tak zmatená. To všechno co stihly udělat za pár hodin. Trochu mě ten spěch děsil a bylo mi to nepříjemný ještě z jiného důvodu. A to toho, že toto místo nám Edward pořídil pro naše společné chvilky a teď tady pobíhají jeho rodiče a pomáhají nám, abychom to tady měli zvelebené. Bylo to zvláštní.

„A co říkáš téhle?“ ptala se mě Esme.

„Jo zelená by se mi líbila,“ odvětila jsem stydlivě. Chtěla jsem se ale zeptat ještě Edwarda, co si o tom myslí. Když naše, tak naše.

„Dobře, takže zelená. Je rozhodnuto,“ koukala jsem na něho udiveně. Nelíbilo se mi, že se na rozhodnutí nepodílel.

„Edwarde, mohla bych si s tebou promluvit?“ zeptala jsem se tiše.

„Jistě, děje se něco?“

„Né tak docela, ale ráda bych s tebou mluvila,“ řekla jsem. „O samotě,“ zašeptala jsem. Věděla jsem, že to všichni slyšeli. Bylo mi to trapný, ale radši to budu řešit hned než po tom.

Esme se na mě mile usmála a odešla ven, Carlisle ji následoval. Ze zadního pokoje přitančila Alice s bílou maskou proti zápachu na nose. Zamávala na mě a vyběhla z pokoje. Konečně sami. Vymanila jsem se Edwardovi z náruče, otočila se zády a prohlížela si holé zdi.

„Bello, co se děje?“ zeptal se s naléhavostí v hlase.

Otočila jsem se a sklopila oči.

„Víš, já myslela, že se na všem budem podílet spolu. To, že je tady tvoje rodina jsem překousla. Víš, že je mám ráda a nevadí mi tady, jen je mi to trochu nepříjemný a trapný,“ začervenala jsem se na důkaz.

„Nelíbí se mi, že to co řeknu já je svatý. Chtěla bych, abys rozhodoval semnou. Prostě abychom na to byli dva,“ řekla jsem a podívala se Edwardovi do očí. Chvilku si mě měřil pohledem a pak přistoupil blíž a vzal mě za ruku.

„Bells, mrzí mě, že to tak vidíš. Já jen chtěl, aby se ti tu líbilo. A nevim co je na tom trapného, že nám pomáhají. Kdybych měl ty stromy kácet sám nebo dezinfikovat koupelnu, zabralo by to víc času.“

Kácet stromy? Tak se mi to nezdálo. Cesta byla opravdu nově udělaná a Jasper štípal ty chudáky vykácené stromy. Měl pravdu, trapné to přišlo asi jenom mě, ale já si stála za tím, že nechci, aby to všechno bylo na mě.

„Já vím. Už včera jsem ti říkala, že se mi tady líbí. Jen by to bylo ještě lepší, kdybychom se dohodli, ano?“ zeptala jsem se smířlivě.

„Ano lásko. Jestli chceš, budu se s tebou klidně dohadovat,“ cvrnkl mě lehce do nosu.

Zavolali jsme je nazpátek. Všichni se vrátili ke své práci a Esme zase zaujala naši pozornost barevnými odstíny. Edward se polepšil. Dohadoval se semnou o barvách, snažil se prosadit tmavě růžovou do kuchyně a do obýváku. Samozřejmě si dělal ze mě srandu, a vypadal strašně roztomile, když se semnou dohadoval. Esme mi ale pomohla a opravdu jsme vybrali světle zelenou. Ložnice, která byla taky vyprázdněna, byla obrovská. Tam jsem si vysnila světlounce modrou a Edward prosazoval bílou tak jsme dohodly kompromis a dvě stěny budou modré a dvě bílé. Byla jsem výběrem spokojená a Esme taky. Byla jsem nakonec ráda, že nám pomáhala. Měla takových zkušeností a hlavně prospektů a kontaktů.

Jak jsem později zjistila, Carlisle nahazoval omítku, aby byli stěny na pohled příjemnější a Alice se snažila vydesinfikovat koupelnu od plísně. Moc se nedařilo. Nastoupil Jasper a pomohl jí dlaždice sundat, tím že je rozdrtili na padrť.

Byla jsem trochu unavená, a měla jsem hlad. Z pohledu jak se kolem mě pořád míhají čmouhy upíří rodiny se mi motala hlava. Edward si toho asi všiml. Nechal práce a přišel za mnou.

„Lásko, nechceš si užít sluníčka? Dám ti na trávu deku a můžeš chytat bronz,“ zazubil se na mě.

Jeho nápad se mi líbil. Stejně jsem jim byla k ničemu. Všichni poletovali kolem a já nesměla stejně na nic šáhnout. Přikývla jsem na souhlas. Očividně se mu ulevilo, že jsem se vzdala a nebude mě muset stále přesvědčovat, že to zvládnou sami a abych nebrala nic do ruky natož třeba kladivo nebo tak. Vyšla jsem před dům. Nevěděla jsem, jestli můžu celý palouček nazvat zahradou, ale dejme tomu.

Jasper už měl hotovo. Žádné stromy tu nebyli. Jen vyskládána polínka do velikých pyramid. Prohlížela jsem si okolní přírodu. Hned mi bylo lépe. Nedaleko jezírka mi Edward rozložil deku a počkal, až se usadím.

„Bude ti tu dobře?“ zeptal se.

„Neboj se, je tu krásně. Klidně můžeš jít pokračovat. Ani nevíš, jak se těším, až to bude hotové,“ zasnila jsem se.

Edward se pokřiveně usmál a já se nemohla vynadívat. Zářil, byl tak krásný. Přiklekl ke mně.

„Taky se těším, budeme sedět u zapáleného krbu, poslouchat hudbu, milovat se,“ zašeptal mi do ouška, až mě jeho ledový dech polechtal.

Při poslední aktivitě, kterou si plánoval, jsem se začervenala. Doufala jsem, že ho nikdo ve vnitř neslyšel. Ale to jsem mohla jedině doufat.

Pohladil mě po rozpálených tvářích, políbil na čelo a odešel. Ohlídla jsem se za ním. Byl tak krásný, ta jeho chůze šelmy. Hrozně moc jsem ho chtěla. Přišlo mi to ještě horší, než když jsem nevěděla, co to obnáší. Vždy když se jen letmo dotkl mé pokožky, měla jsem pocit, že shořím. Jak jsem ho pozorovala, rozbušilo se mi srdce tak, že jsem myslela, že mi vyskočí z hrudi. Slyšel to, protože se otočil a obdařil mě ještě krásnějším úsměvem. Tentokrát jsem prodělala zástavu srdce. Zalapala jsem po dechu. Otočil se zpátky a vešel do dveří. Tím jsem se mohla konečně nadechnout.

Nevšimla jsem si, že nejsem na dece sama.

„No, vlastně asi vim, co na něm vidíš,“ zachichotala se Alice. Hrozně jsem se jí lekla.

„Byla bys tak hodná a přestala mě děsit. Je šílený jak se pohybujete potichu,“ rozčilovala jsem se a Alice se zvonivě zasmála.

„Bells, nemáš hlad?“ položila, přede mně piknikový koš.

„Kde jsi to zvala?“ zeptala jsem se a vrhla se po něm.

„Esme, ti ho ráno přichystala,“ vysvětlila mi.

Nic jsem jí na to neřekla a cpala se bagetou s tuňákem. Alice mi nalila do kelímku vodu a podala. Napila jsem se a dál se nacpávala pečivem. Když jsem se dostatečně najedla, odnesla košík do auta a šla pokračovat do domu.

Já si užívala sluníčka, jak si Edward přál. Bylo to krásný. Opřela jsem se o lokty a pozorovala květiny a poletující motýlky. Bylo mi smutno, ale věděla jsem, že čim dřív to bude, tím dřív budu sedět s Edwardem u toho plápolajícího krbu. Už jsem měla otlačené lokty. Položila jsem se a hlavu jsem si podložila složenýma rukama. Koukala jsem do nebe. Bylo blankytně modré a sem tam si pluly bílé oblačné peřinky. Pozorovala jsem je a za každým mráčkem si něco představila. Bílého králíčka, orla, slona, dům a vyrušila mě představa vyjícího vlka.

Vzpomínka na Jacoba bolela. Jak se asi má. Byla jsem šťastná, ale stejně mi chyběl. Zavzpomínala jsem na odpoledne strávené v La Push. Na Procházky po pláži nebo na motorky. Zase bych se někdy ráda projela. Vím, že Edward by sice asi motorku bral, ale s ním by se jezdit nedalo. Určitě by mě pořád hlídal. S Jacobem to bylo jiné. Nebylo tolik znát, že jsem zranitelná. Jak se má asi Emily. A co ostatní vlci. Třeba bych se za nimi mohla zajet podívat. Ale věděla jsem, že kdybych Edwardovi řekla, že pojedu do La Push moc by se mu to nelíbilo a určitě by mu to bylo líto. A Jacob by mě stejně asi nerad viděl. Musela jsem na návštěvu La Push zapomenout. Oběma by to určitě ublížilo. Edward by si zase vzpomněl na naše odloučení. Považoval sblížení s Jacobem jako následek jeho chyby. A vyčítal si to. Oproti tomu Jacob, kdyby mě přivítal v dobrém, což pochybuji, by si moji návštěvu vysvětloval určitě jinak. Myslel by si, že jsem se rozhodla pro něho. A to jsem nechtěla, nebylo to tak. Byla jsem rozhodnutá. Vlastně neměla jsem na výběr. Vzpomínala jsem dál na táboráky v La Push. Už mně pálili oči z jasné sluneční záře, tak jsem je zavřela a upadla do říše snů.

„Bells, „ zašeptal mi Edward do ucha.

„Ano?“ zamumlala jsem ze spánku.

„Nechceš odnést k nám domů?“ zeptal se tiše.

„Proč?“ vylekala jsem se.

„Nevypadá to na zemi zrovna pohodlně. Byl bych rád, kdyby sis odpočinula v pohodlné posteli.“

Otevřela jsem oči, slunce se ztrácelo z oblohy, ale zem byla stále vyhřátá. Opatrně jsem se posadila a pocítila ztuhlý krk. Promnula jsem si ho prsty a slabě zasyčela bolestí. Edward ztuhnul.

„Nic se neděje, jen jsem si přeležela krční páteř,“ vysvětlila jsem.

„Vezmu tě domů. Můžou pokračovat i beze mě,“ vzal mě do náruče a odmítal pustit na vlastní nohy. Nesl mě do srubu. Všichni k nám vzhlídli.

„Odvezu Bellu domů,“ oznámil, tvrdě pracujícím.

Esme se na mě usmála. „Hezky si odpočin Bello. Zítra to tu bude hotové. Můžete pak zajed na nákupy,“ mrkla na mě povzbudivě. Nesměle jsem se usmála. Edward se otočil a nesl mě k autu.

Když jsme dorazili k jejich domu, spánek mě přešel, což se dalo čekat. Edward nechal auto před domem, otevřel mi dveře. Ruku v ruce jsme vcházeli do jejich velkého proskleného domu. Vešel první, pustil moji ruku a rozsvěcel všechna světla. Venku ještě úplná tma nebyla, ale už se stmívalo. Opatrně jsem zavřela dveře. Bylo to tak zvláštní, když tam nikdo nebyl. Většinou když jsem přišla byli všichni v obývacím pokoji. Esme sedívala na úzkém křesle a čmárala si něco do papírů položených na klíně. Emmet byl vždycky s Jasperem u televize a koukaly na sport. Alice s Rosalie si prohlížely módní časopisy a plánovali si co si koupí. Carlisle byl po většinu času v nemocnici, ale když ne tak seděl ve vedlejším křesle vedle Esme a četl si knihu. Takhle to tady vypadalo smutně a hlavně to ticho bylo přímo děsivý.

„Na co bys měla chuť?“ vyrušil mě z mého přemýšlení Edwardův hlas z kuchyně. Šla jsem tedy za ním.

„Já nevim, jestli mám hlad,“ odpověděla jsem. Došla jsem až k němu, stál ohnutej u otevřené ledničky a snažil se z ní něco vykoukat. Snažila jsem se mu nakouknout přes rameno, ale nic jsem neviděla tak jsem se prosmýkla pod jeho nataženou paží. Lednice praskala ve švech.

„Tak co si dáš?“ zeptal se znovu.

„Stačí třeba jogurt.“

„Žádnej jogurt, myslím pořádný jídlo.“

„Ty mi chceš vařit večeři?“ otočila jsem se na něho.

„Už to tak vypadá,“ usmál se na mě a mě se podlomila kolena. Vymotala jsem se ze spárů lednice a opřela se o pult. Edward se tam ještě chvilku štrachal. Po chvilce vyndal hovězí maso, zeleninu všeho druhu a sýr. Položil to na pult a nedůvěřivě na to hleděl.

„Co s tim zamýšlíš?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„No myslel jsem udělat to maso, těstovinu a zeleninovou omáčku a sýr na vrh,“ odvětil nejistě. Jak to vyslovil, dostala jsem na to hroznou chuť.

„To by šlo,“ pověděla jsem nadšeně. Otočila jsem se k surovinám a začla pracovat na přípravě.

„Můžu ti nějak pomoct?“ zeptal se roztomile.

„Můžeš,“ zasmála jsem se. Sundal si černou mikinu a naskytl se mi letmý pohled na jeho břišní svaly, jak se mu vyhrnulo šedé triko s krátkým rukávem. Zase jsem se nechala rozrušit a upustila jsem rajče. Edward ho samozřejmě chytil včas. Omyl ho pod tekoucí vodou a podal mi ho zpátky.

„Tak s čim můžu pomoct?“ zazubil se na mě.

„Opláchni to maso a nakrájej ho na kostičky. Já omyji zeleninu,“ podala jsem instrukce.

„Dobře, ale ještě nám něco chybí,“ odběhl k malé hifi věži, která byla na polici v jídelně. Zapnul rádio, chvilku ladil. A když byl konečně spokojen, vrátil se do kuchyně.

Šlo nám to krásně, Edward udělal vše, co jsem mu poradila, u toho si prozpěvoval, anebo se pokoušel, abych se zavlnila do rytmu hudby, moc dobře mi to nešlo ale co bych pro něho neudělala. Nesměla jsem se projít po kuchyni bez otočky, vedené jeho rukou. Když se kousky zeleniny dusili pod pokličkou, v dalším hrnci se vařily špagety a kostičky masa se opékaly na pánvi, neměli jsme co dělat. Edward si mě vyhoupl do náruče a tancoval semnou po kuchyni i po jídelně. Tanec mě nikdy nebavil, ale takhle to byla zábava. Občas mě letmo políbil, říkal zamilovaná slůvka. Bylo mi opravdu krásně.

Večeře byla hotová, vše jsem si pečlivě nandala na talíř. Edward dvěma rychlými pohyby nastrouhal sýr a posypal mi jím horu špaget. Posadila jsem se ke stolu a začala se ládovat dobrotou stvořenou společným úsilím. Jedla jsem samozřejmě se svým věrným pozorovatelem. Když už jsem měla boule i za ušima odnesla jsem talíř do myčky. Edwarda jsem měla v patách.

Chtěla jsem se vrátit, ale málem jsem narazila do jeho tvrdého těla. Vzal mě kolem pasu a hladově políbil. Ruce jsem mu propletla do vlasů a přidržovala jsem si ho, aby mi neutekl. Věděla jsem, že kdyby nechtěl, už by mě nelíbal, ale chtěla jsem mu dát najevo, že se mi jeho blízkost líbí. Vyzvedl si mě do náruče a posadil mě kuchyňský pult. Bylo to tak jednodušší, nemusel se ke mně tak sklánět a já se nemusela natahovat. Polibek nebyl tak naléhavý, spíš něžný a opatrný, dopřával mi dostatek vzduchu. Držel mě kolem pasu a já mu dlaněmi putovala pomalými pohyby po zádech. V rádiu zněla pomalá melodie. Vypadalo, že i Edwardovi dělalo problémy se ovládat. Každá něžnost mě hned přivedla na vzpomínku našeho prvního milování. Už mě nebavilo hladit texturu látky jeho trička. Toužila jsem hladit jeho jemnou pokožku. Zabloudila jsem opatrně pod lem trika a pohladila jeho spodní část zad. Edward se zachvěl jako bych ho polechtala, ale jeho polibky nepřitvrdili. Pořád se jen jemně třeli o moje rty a části obličeje. Pokračovala jsem výš, kroužila prsty po svalech a přitáhla jsem si ho blíž. Jeho ruce také zabloudili pod moje triko. Zaslechla jsem, jak zakřupala látka na mých zádech, ale nechala jsem se tím vyrušit.

Vymanil se z mého objetí a jedním rychlým pohybem si sundal tričko. Znovu se na mě přitiskl a já se tentokrát snažila hladit jeho hrud. Zavadila jsem jemně o jeho bradavku. Edward ztuhl a já se natáhla k jeho krku a líbala ho jemně po ledové pokožce. Nehýbal se, nechal se laskat. Což se mi líbilo. Byla jsem ráda, že se mu moje doteky líbí. Věděla jsem, že s ním nedělají to co semnou ale to bylo dobře, jinak bych byla na cáry. Hladila jsem ho ve vlasech a polibky putovala po jeho hrudi. Nejspíš už to nemohl vydržet, protože jeho ztuhlost polevila a sundal mi mikinu a triko pod ní se ocitlo na kousíčky za ním. Z vršků mi zbyla jen podprsenka. Nijak jsem se natrápila studem. Bylo to tak dokonalé, že jsem na nic takového nemyslela. Jediné, na co jsem dokázala myslet, byla jeho blízkost a to, že chci víc, než jen něžné dotyky. Zaklonila jsem hlavu a Edwardovi se tak naskytl pohled na moje nahá ramena. Byl opatrný a něžný. Líbal mě na krku a já si tak přála, aby už neotálel. Nejspíš si semnou chtěl hrát. Bylo to k nevydržení.

Hladila jsem ho ve vlasech a on mi hladil ňadra uvězněná v černé látce. Vzdychla jsem tiše jeho jméno. Toho nejspíš vyrušilo z jeho mučení. Chytil mě za zadeček a přirazil ke svému tělu. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu. Odnášel mě z kuchyňské linky a nepřestával mě hladově laskat na šíji. Přerývaně jsem dýchala a nechala se jím unášet.

Když v tom najednou ztuhl a zastavil se na místě. Stál jako kamenné sousoší a hleděl mi přes rameno. Rozlítly se dveře od domu.

„Přišla jsem si jen pro klíčky, jedu do města pro ty barvy,“ zvonivě pronesla Alice a vyběhla rychle po schodech. Edward se stále nehýbal a já jsem taky nevěděla co dělat. Tak jsem vyčkávala. Stejně jsem byla uvězněná v jeho náručí a spoře oděná. Neodvážila jsem se ani nadechnout. Alice zase prošuměla zpátky.

„Už mizím a bacha na jídelní stůl, je to starožitnost,“ zavolala a dveře se zase zavřely.

Edward povolil svoje zkamenění, sklopil hlavu a hlasitě odechl.

„Je tohle možný? Ten srub potřebujeme jako sůl,“ povzdechl si znovu.

Věděla jsem, že teď už nic nebude. Byla jsem otrávená a pořád uvězněná. Edward na mě pohlédl. Nesměle se usmál a postavil mě na nohy. Automaticky jsem si objala hrudník. Tak jako se před chvílí stud neprojevoval, teďka si to vynahradil. Celá jsem zčervenala, Edward se na mě nedíval, jen se zavřenýma očima stál vedle mě a prsty si mnul kořen nosu. Snažil se nejspíš ovládat.

„Já si půjdu dát asi sprchu. Můžu?“ zeptala jsem se. Jen jemně přikývl a nepatrně se usmál.

Šla jsem k němu do pokoje a zavřela za sebou dveře. Opřela jsem se a jemně do nich praštila.

Je tohle možný? Zase zkaženej celej večer. Vysvlékla jsem se a pustila jsem si studenou sprchu, abych ze sebe smyla stopy vzrušení. Když mi byla zima, vyměnila jsem studenou za teplou.

V ručníku jsem vešla do jeho pokoje a ve skříni jsem si vzala jeho košili. Nic jiného jsem na sobě neměla, jen spodní prádlo. Třeba není ještě všechno ztraceno.

« Kapitola 6. ♥ Kapitola 8.»

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 7.: