Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 29.

v2


Splněná přání - Kapitola 29.Po malé přestávce :-D další dílek. Je z pohledu Belly, jde jen o takové posunutí dopředu, ale i tak se Vám snad bude líbit :-) Ráda bych ho věnovala Natynqe, dneska mě tak malinko zachránila. Tak moc děkuji. Jinak jsem štastná, že naskákalo tolik komentářů. Děkuji moc a moc mě to těší. Tak se těším na další pěkné komentářky a přijmu i kritiky. Přeji hezké čtení :-)

 

Bella:

 

Ať jsem se snažila co nejvíc, žádná moje představa, nepřesvědčila Edwarda povolit svoje vyhrožování. A to jsem se snažila i o takové, že jsem čekala, že i Edward se bude červenat. Je pravda, že při jedné se malinko zakuckal, ale oklepal se a neustoupil. Byl tak roztomilý.

Po mém snažení se dostavila obrovská bolest hlavy. Musela jsem využít balíčku první pomoci v mém nočním stolku, na který mě Alice upozornila. Edward mi neustále vyčítal, že se tak vysiluju kvůli hlouposti.

 

Mně to jako hloupost nepřišla. Měla jsem pocit, že můj dar se jednou bude hodit a já byla ráda, že se mi to tak brzo povedlo ovládnout. Měla jsem pocit, že v Edwardově přítomnosti to sice víc bolelo, ale zároveň to bylo jednodušší. Líbilo se mi zjištění, že ten kdo to ovlivňuje, jsem já, ale nebyla jsem si tím úplně jistá. Neměla jsem možnost vyzkoušet to na někom jiném. Trochu mě děsilo zvládat takové věci ještě v lidském těle, ale když šlo jen o sexuální touhy, tak proč to nevyzkoušet?!

 

Ne všechny vidiny Edward postřehl. Některé byli realističtější, jiné zase nezaostřené. Měnilo se to podle mého úsilí. Edward jen říkal, že nic z mých pokusů nebylo takové jako moje první realistická představa.

 

Po prášku na bolest hlavy jsem se probrala v noci. Měla jsem hlad, tak mi Edward pomohl s pozdní večeří. Pořádně jsem se zdlábla a pak jsme si povídali. Zachumlaní v peřinách a můj vysněný zázrak byl v bílém povlečení jako anděl. Jen ty křídla mu chyběla, ale byl tak dokonalý, že jsem je ani nepotřebovala. Usmíval se a byl tak spokojený.

Jen když mi mazal bolavá místa, jak Carlisle nařídil, se tvářil zamyšleně. Radši jsem ho neprovokovala. Nechtěla jsem se znovu hádat.

 

Vyprávěl mi o několika zpracováních Romea a Julie, které viděl za svoji existenci v divadle. Tak moc ráda jsem ho poslouchala. Jeho sametový mužný hlas ve mně vyvolával chvění a každé jeho zamyšlené slovo jsem cítila na svém těle jako něžné pohlazení. Vpíjela jsem se mu pohledem do jeho pohybujících rtů a toužila jsem ho líbat. Jen mi bylo líto přerušovat tak krásný příběh.

 

Vyprávěl tak krásně a se zájmem, ale i tak jsem usnula, ač jsem nechtěla. Přitulila jsem se na jeho hruď a poslouchala jeho hlas. Když jsem se k němu ve spánku přivinula pevněji, zaslechla jsem jeho hlas, jak mi zpívá. Opatroval mě celou noc a věděla jsem, že mě neopustí. Tyhle chvíle byli tak jedinečné. Krásné.

 

Ráno jsem se probudila a šla jsem si dělat snídani. Moc velký hlad jsem neměla po večerní návštěvě, proto jsem si dala jen čokoládovou tyčinku a sklenici mléka. Společnými silami jsme poklidili domeček. Šlo nám to moc dobře, jen při stlaní postele jsme se dvakrát zdrželi. První zdržení jsem zavinila já. Pokusila jsem se Edwarda svalit do peřin, a protože nechtěl, abych si ublížila, povolil. A druhé měl na svědomí Edward, protože jen co jsem se zvedla, mě povalil k sobě.

 

Nikam se mi nechtělo, ale brzy se měl vrátit Charlie a já musela domů aspoň trochu poklidit. Vlastně všechno to povalování a mazlení skončí. Budeme muset zase chodit do školy a já se budu muset smířit s odpolednem bez Edwarda.

Ještě, že večer bude za mnou přicházet. Škoda jen, že nemůžeme být u nás doma.

 

Počasí se trochu ochladilo a sluníčko poslušně zalezlo za kopec. Byla jsem ráda, už mě nebavilo pořád se schovávat. Edward mě odvezl do Charlieho domu a sám odjel k jejich domu, kde si měl vyměnit auto a zajít si na malý lov. Snažil se být opatrný. Rozloučili jsme se nebezpečným polibkem a já radši utekla na verandu, jinak bych asi ukázala sousedům, co bych nechtěla.

 

Kola mercedesu se prudce otočila a můj anděl zmizel. Jak jsem osaměla, bylo mi smutno. Zahnala jsem chmury a vešla jsem dovnitř. Dům zůstal přesně tak, jak jsem ho zanechala. Tolik se toho stalo. Nemohla jsem tomu uvěřit, že je to jen pár dní co otec odjel a Edward mi ukázal náš srub v lesích. Posbírala jsem na zábradlí schodiště špinavou policejní košili a vyběhla jsem po schodech do patra. Vysvlékla jsem ložní prádlo, svoje i Charlieho a hodila ho do pračky. Připravila jsem si všechno špinavé prádlo a dala jsem se do mytí vany a záchodové mísy.

 

Otřela jsem prach ve svém pokoji a založila jsem knihy ze svého stolu do knihovny. Otevřela jsem okno, abych malinko vyvětrala, ale byla mi zima tak jsem ho znovu pro jistotu zavřela. Vysála a vytřela jsem horní patro a s kbelíkem s vodou a přípravkami na všechny možné povrchy jsem se vydala dolů. Po schodech jsem šla opatrně. Kdybych uklouzla a vylila všechnu vodu, zbytečně bych si přidělala práci anebo hůř kdybych si něco zlomila, třeba vaz.

 

Pečlivě jsem vše otřela a vyleštila citronovou vůni na dřevo. Pohovka už od pohledu byla ráj prachu a bůh ví čeho dalšího, proto jsem ji vysála. Objevila jsem v záhybech staré drobky bramborových lupínků a posmrkané látkové kapesníky. Znechuceně jsem je vylovila ze záhybu a radši jsem je vyhodila. Nevěděla jsem, jak dlouho tady asi straší a radši je Charliemu koupím až mě Alice vytáhne zase na nákup.

 

Alice a nákupy. Posteskla jsem si. Určitě by ráda slyšela, že se mi stýská po ulítlých odpoledních po škole nebo o víkendu. Pokračovala jsem dál. Ještě toho na mě čekalo spoustu. Zapomněla jsem na některé potraviny, že jsem je zanechala samotné doma poměrně dlouho. Musela jsem skoro většinu vyhodit. Takže budu potřebovat nakoupit potraviny.

 

Nevěděla jsem, kdy se Edward vrátí, ale potřebovala jsem pro něco zajet. Nechtěla jsem mu volat. Nerada bych ho vyrušila při lovu, ale když nebudu doma a on přijde, bude vyvádět. Ještě by udělal nějakou hloupost a třeba by mě hledal v La Push. Zašla jsem si pro batoh, který jsem si sebou přivezla a vyhrabala jsem stříbrný telefon, který jsem si byla nucena vzít.

Vyťukala jsem krátkou sms „Zajela jsem na nákup, kdybys mě hledal. Chybíš mi,“ a odeslala jsem ji Edwardovi.

 

Protože se čím dál ochlazovalo, skočila jsem si pro lehkou bundu, vzala jsem si klíčky a naskočila do svého náklaďáčku. Zkusmo jsem nastartovala motor. Naskočil hned, ale s hlasitým zaburácením a já jsem se hrozně lekla. Moc rychle jsem si zvykla na tiché předení drahých aut. Připoutala jsem se a přišla mi sms. Zalovila jsem v kapse u kalhot a přijala zprávu.

„Dobře, opatruj se. Taky mi chybíš.“ Hned jak jsem si přečetla ty slůvka, celá jsem se rozzářila. Bylo mi krásně a nemohla jsem se ho dočkat. Položila jsem mobil na sedačku vedle sebe a vyjela jsem.

 

V malém obchůdku jsem nakoupila vše potřebné. Maso jsem měla v mrazáku, a kdyby ne, byl plný ryb. A to Charlie určitě další přiveze. Nesla jsem dva obrovské papírové pytle. Milý klučina, co pomáhal v obchodě, mi otevřel dveře a ještě několikrát se nabídl, že mi pomůže s nákupem do auta. Odmítla jsem. Nebylo potřeba, všechno zvládám a hlavně kdyby se to pak někde Edward doslechl, nerada bych mu vysvětlovala, proč nejsem schopná donést nákup do auta.

 

Jeden pytel jsem si položila na zem a s druhým v ruce jsem odemykala kabinu. Jeden pytel jsem dala na sedadlo. Když jsem se shýbla pro ten druhý, ozvalo se za mnou zakašlání. Vykala jsem se a málem jsem se praštila do hlavy. Ještě to tak! Stačilo, že se ozvaly moje nateklé podlitiny. Otočila jsem se za sebe.

 

Než jsem stačila zareagovat, osoba promluvila první.

„Jak sis užila táboření s Cullenem?“ řekl výhrůžně a zvídavě.

Mike Newton, chudák, stále s tím nesmířil. Bylo dosti nezdvořilé se ptát na takové věci a ještě bez pozdravu. Povzdechla jsem si jako by mě jeho otázka otravovala. Vlastně ano, lezlo mi to na nervy.

 

„Ahoj Miku, jak se máš?“ zkusila jsem zdvořile ale s dostatečnou dávkou znudění a dala jsem pytel do auta vedle prvního. Otočila jsem se zpátky k Mikovi.

„Ahoj Bells, jde to. Tak jaké bylo táboření?“ ptal se znovu, ale tentokrát se asi víc snažil, aby zakryl svoje rozčílení. Nenechá toho, tak dobře.

„Bylo to super, těsné stany a tvrdá podlaha, posezení u ohníčku a měsíčku, prostě romantika,“ mrkla jsem na něho a doufala jsem, že ho to malinko zchladí.

Povedlo se. Nečekal asi, že budu tak přímá. Koukal na mě s otevřenou pusou a malinko lapal po dechu. Nechtěla jsem mu ubližovat, ale myslím, že mě dostatečný počet možností pochopit, že pro něj nejsem.

 

„Aha,“ vykoktal ze sebe. Nechtěla jsem s ním ztrácet čas.

„Tak jestli se nezlobíš, budu muset jít. Edward přijde na večeři,“ usmála jsem se na něho a naskočila jsem do auta. Chudák stále tam stál. Neodolala jsem a když jsem kolem něho projížděla, zamávala jsem mu. Hrozně mě ta scéna pobavila. Smála jsem se skoro až domů.

 

Vyložila jsem si nákup na linku a začala jsem jídlo pěkně zandávat. Něco do skříněk, něco do lednice. Prázdné pytle jsem hodila do koše a vynesla jsem odpadky na zadní dvůr. Měla jsem trošku hlad, tak jsem uloupila jedno čerstvé jablko z mísy, kterou jsem naplnila ovocem. Posadila jsem se na rozviklanou jídelní židli, kde jsem spokojeně ukusovala šťavnatá sousta.

 


 

Vím, že to bylo malinko slabší :-), ale i tak komentářek potěší ;-)

« Kapitola 28. ♥ Kapitola 30.»

 

Shrnutí

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - Kapitola 29.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!