Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 28.

Official poster - La Push werewolfs


Splněná přání - Kapitola 28.Stále prosíte o další a mě to tak moc těší. Tento dílek je z pohledu Edwarda i Belly. :-) Jsem ráda, že se Vám líbí. Snad bude spokojeni, jak to všechno dopadlo. Těším se na Vaše komentáře, snad mě nakopnou abych napsala další díl. Ráda bych kapitolku věnovala NatynQe a Neyimiss, které mi pomáhají s korekcí a jsem jim moc vděčná. Také nesmím zapomenout na NikkiReed. A doufám, že ji povídka nakopne k její tvorbě. ;-) Přeji krásné počteníčko :-)

 

Edward:

Tak moc jsem trpěl, když jsem se díval, jak Carlisle opatrně prohmatává Bellino zranění. Srdce si mi svíralo. Když se otec zmínil o rentgenu, Bella vyletěla jako čertík z krabičky. Ona je snad opravdový blázen. I kdyby měla něco zlomeného, nechtěla by se ošetřit. Proč? Jen jsem doufal, že to nedělá kvůli mně.

 

Když nás zanechal Carlisle v obývacím pokoji samotné, Bella chtěla jít domů. Když nemůžu nic jiného, vyhovím jí. Byli jsme ticho. Nevěděl jsem co říkat. Vše co mi přišlo na jazyk, byly jen způsoby omluv. Bella se pokusila o zmírnění mojí pochmurné nálady ale neměl jsem náladu. Tak jsem jí odsekl. Nejspíš se jí to dotklo, protože za mnou přiběhla a spustila na mě.

 

„O co ti jde? Zlobíš se na sebe? Tak proč týráš mě?“ zeptala se mě rozčíleně.

Byl jsem překvapený, nečekal jsem takovou reakci. Otočil jsem se k ní čelem

„Copak to nechápeš? Víš, co se mohlo stát?“ vyhrkl jsem na ni, trochu víc hlasitě než jsem původně chtěl ale odrážel se ve mně její vztek. Její tvář byla plná překvapení.

 

„Ale nic se nestalo. Nebaví mě pořád tě ujišťovat o tom, že jsem šťastná. Nebaví mě ti stále opakovat, že se nic nestalo. Já chápu, že tě to trápí. I mě by trápilo, kdybych ti ublížila ale ty si musíš uvědomit to, že nejsi člověk. Já to vím. I tak tě miluji víc, než kdybys byl sebevíc lidský. Patříme k sobě. Alespoň já to tak vidím. A cítím. Myslela jsem, že si to taky myslíš. Věděla jsem, že to nebude jednoduché. Nic není. Ale ty jsi tak silný. Už tolik jsi toho překonal. A já vím, že překonáš i tohle ale jen kdybys chtěl. Musel bys chtít ale ty se stále musíš utápět ve vině. Proč. Jen pár modřin. Hrozně si protiřečíš. Slíbil jsi, že už mě nikdy neopustíš ale nechceš mě proměnit a ještě nechceš být se mnou. Tak to vidím já. Měl by ses zamyslet nad tím tvým přehnaným svědomím,“ řekla rozčíleně. Vychrlila na mě všechno, co měla na jazyku i na srdci. Odešla. Zabouchla za sebou dveře.

 

Zůstal jsem stát jako přimražený. Úplně mě zchladila. Měla pravdu. Slíbil jsem jí to. Slíbil jsem, že už ji nikdy neopustím. Ale teď jsem se choval tak jako, že nechci být s ní. Konečně jsem se mohl pohnout. Nevěděl jsem, kam jdu ale moje nohy dělaly kroky mimo chatu. Procházel jsem se po okraji lesa, abych měl na dohled srub. Abych v případě nebezpečí nebyl daleko.

 

Přemýšlel jsem o slovech, co mi říkala. Přemýšlel jsem o tom, co říkal Carlisle. Měl pravdu, měl jsem s něčím takovým počítat a pokud s tím počítala i Bella věděla, co ji čeká a i tak byla se mnou. Jsem tak hloupý. Měl bych se přestat utápět ve své existenci. Měl jsem tolik let se s tím smířit a jak vidím stále mi to dělalo potíže. Ona se s tím smířila mnohem rychleji jak já. Budu se snažit jí dál neubližovat. Pokud se do toho počítá i moje otravná nálada očerněná svědomím, musím se změnit. Musím jí dokázat, že jsem sám se sebou smířený.

 

Miluju ji víc, než cokoliv na světě. Ona je moje štěstí a já si jí musím vážit. Vždy jsem se snažil dělat vše, co jsem jí na očích viděl. Jen pokud to bylo bezpečné. No jak se to vezme. Být se mnou neznamená zrovna velké bezpečí ale pokud to netrápí jí. Nebudu trápit ani sebe.

 

Byl jsem odhodlaný. Měla pravdu, jen pár modřin. Snažil jsem se uklidnit ale moc mi to nešlo. Něco ve mě se stále dralo na povrch. Chystalo se mi to dát pěkně tvrdou ránu na probrání. Jak mohu říct, že jsou to jen modřiny. Ale byly. Nic zlomeného neměla a žila a to je hlavní. Klid Edwarde, už se to nestane. Nedopustíš to. Konečně jsem cítil trochu silného přesvědčení.

 

Pomalu jsem se vracel ke srubu.

 

 

Bella:

 

Chtěla jsem to znovu zkusit. Zavřela jsem opět oči a našla znovu to místečko. Nepokoušela jsem se ho postrčit dopředu. Jen jsem ho vnímala. Chtěla jsem vyzkoušet ještě něco ale otevřely se dveře do ložnice.

 

Nechala jsem oči zavřené. Snažila jsem se udržet potemnělé místo, abych jím mohla pohybovat. Slyšela jsem, jak se dveře zase přivřely a někdo si vedle mě přisedl na kraj postele.

Zacítila jsem sladkou vůni ochlazenou čerstvým vzduchem. Edward na mě nepromluvil. Jen jsem cítila jeho pohled na své tváři. Místečko, které vzdorovalo, se při jeho blízkosti ještě víc napjalo. Pralo se se mnou a já ho musela pustit. Moje tělo se uvolnilo ale stále jsem neotevírala oči.

 

„Bells, já vím, že nespíš,“ řekl krásný hlas. Povzdechla jsem si a otočila jsem se na bok, zády k němu.

„Teď budeš trucovat ty?“ zasmál se tiše. Divila jsem se, že byl tak dobře naladěný. Jestli mu můj výstup přišel směšný, tak mu dokážu, že jsem to myslela vážně. Neotáčela jsem se. Zůstala jsem zahrabaná v peřině a čekala, jak se bude snažit dál.

 

„Dobře, jak chceš,“ řekl rezignovaně. Položil se vedle mě. Z jeho těla vyzařoval chlad a já pocítila mráz, jak mi běhá po páteři. Ač jsem nechtěla, musela jsem se zachvět. Zatraceně. Stále jsem se nepohnula. Až, když mi po páteři přejely jeho tvrdé ledové prsty a já se znovu zachvěla, se zasmál. Ten smích byl tak milý. Nechtělo se mi být stále uražená. Držela jsem se zuby nehty. Nesmím se tak rychle vzdávat.

 

Si myslí, že mu na ten sladký úsměv skočím? Tak to se mýlí. Myslí si, že je tak moc neodolatelný. Úžasný, krásný. A že jeho dotyky mě pálí jako oheň? Ne dost, moc jsi se do toho vžila. Zkusila jsem zklidnit srdeční tep, který utíkal vstříc mé touze po jeho těle. Zhluboka jsem se nadechla, i když jsem se prozradila.

 

Znovu se lehce usmál. Sama jsem slyšela, jak mi srdce hlasitěji poskočilo. Zatraceně, proč musím být tak slabá.

„Bells, já bych si chtěl promluvit o tom, co jsi říkala,“ prozradil svoje plány a čekal, jestli se k němu otočím. Neudělala jsem to.

„Dobře, vím, že mě posloucháš. Máš pravdu. I já tě miluji a chci dodržet svůj slib, že tě nikdy neopustím. Nezměnil jsem názor na tvoji proměnu ale pokusím se více důvěřovat tvému tvrzení. Když řekneš, že jsi v pořádku, budu ti věřit. Mrzí mě, že jsem ti ublížil ale budu se spíš upínat k tomu, že jsi živá a že můžu být s tebou. Jen aby ses nedivila. Dokud se ti neztratí ty modřiny, nebudeme riskovat další, ano?“ řekl tiše a s takovou láskou a přesvědčením. Všechna ta slova byla tak hezká ale čekat? Zbláznil se. Moje vůle povolila a já se překvapeně otočila k němu.

„Co, cože?“ vykoktala jsem ze sebe.

„S tím nesouhlasím,“ řekla jsem uraženě a otočila jsem se zase zády k němu.

„Ale Bells, neblbni. Dejme tomu měsíc počkáme,“ snažil se mě ukonejšit.

„Ne!“ odsekla jsem. Jediný, kdo tady blbne je on. Měsíc? Kvůli čemu? Modřině. Pořád přehání.

 

„Tím riskováním myslím jen to, co bylo včera. Pokud je to tvoje podmínka, aby ses se mnou bavila, jsem ochoten odstoupit ale jen malinko,“ nabídl mi a pokoušel se mě umluvit.

„Jak?“ zajímala jsem se. Potěšeně se zasmál. Věděl, že mě má v hrsti.

 

„No to ti ukážu,“ řekl pobaveně.

„Na to nehraju. Něco ti odkývnu a co pak potom,“ zavrhla jsem jeho nabídku.

Přitočil si mě k sobě násilím a podržel si moji tvář tak, aby mi do ní viděl.

„Copak bych tě podvedl?“ zeptal se něžně. Nebyla jsem schopná slova. Jeho rty se přibližovaly k mým. Jeho sladký dech mě omamoval a jeho rty byly to nejlákavější, co jsem kdy poznala. Překonal ten maličký kousek a spojil naše ústa. Nevzpírala jsem se. Nedalo se vzpírat něčemu tak neodolatelnému. Byla jsem nucena spolupracovat. Nemohla jsem jinak. 

 

Omámena jeho blízkostí jsem vnímala jeho jemné ochutnávání mých rtů. Byl tak něžný a já měla pocit jako bych se vznášela v oblacích. To, co se říká o usmíření je pravda. Po hádce je všechno tak sladké. Vychutnávala jsem si poslední chvilky polibku. Potřebovala jsem se nadechnout. Tak moc jsem nechtěla kazit tu chvíli a když jsem se rozhodla, že vzduch k životu nepotřebuju ale jeho ano, se odtáhl a podíval se mi zamilovaně do očí. Byly tmavé a já hned dostala chuť na to, co mi před chvílí zakázal.

 

Když jsem byla tak blízko, přitulila jsem se do jeho náruče a klidně oddechovala. Byl ticho, jen mě něžně hladil ve vlasech a já se po chvilce začala nudit a zkoušela jsem ovládnout znovu to místečko v hlavě. Po nějaké době se mi to povedlo. Vzpomněla jsem si na ten krásný polibek a zkoušela jsem si představit, jak by pokračoval, kdybych nebyla zraněná.

 

Edward by mě určitě líbal na krku a laskal hladově v dekoltu. Já bych si užívala jeho dotyky a prosila bych o další. Přitáhla bych si jeho tvář za vlasy a hladově bych ho líbala. Celá má pokožka by hořela a když bych už nevydržela žár, pokusila bych se ho vysvléct…

 

„Bells! Přestaneš mě pokoušet?“ zeptal se, se slyšitelným zádrhelem v krku.

Otevřela jsem oči a nemohla jsem uvěřit, že se mi to znovu povedlo. Podívala jsem se na něho a z jeho černých očí jsem poznala vzrušení, které v něm mé předivy vyvolávaly.

 

Musela jsem se hlasitě zasmát. Jinak jsem nemohla.

„A mám tě. Mám vůči tobě zbraň, Edwarde Cullene. A nebojím se ji použít,“ zasmála jsem se znovu. Měla jsem hroznou radost, že jsem to dokázala. Jemu se to moc nelíbilo ale i tak byl nejspíš navnaděný. Stočil si mě pod své tělo a lačně políbil. Zbytek dne byl krásný. Ale moc daleko jsme nedošli. Řekla jsem si, že nebudu pokoušet štěstí. Zatím se spokojím s jeho přítomností.


Jestli se Vám to aspoň malinko líbilo :-) zasloužím si třeba i malinkatý komentářek, ne? :-D

 

« Kapitola 27. ♥ Kapitola 29.»

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - Kapitola 28.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!