Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 26.


Splněná přání - Kapitola 26.Když jste tak hezky prosily, máte tu 26. díleček. Je z Edwardova pohledu a konečně jste se dočkaly rozhovoru s Carlislem :-) snad se Vám bude líbit a prosím potěšte mně svými komentáři :-D chytila jsem slinu psaní a dokonce je i čas. Ráda bych Vás obdařila dalším pokračováním. :-) Děkuji moc

 

Edward:

 

Uháněl jsem městem. Nemohl jsem se dočkat, až bude vše vyřešené. Teď se k tomu všemu zmatku musela přidat ještě moje chyba. V myšlenkách jsem si vybavil krvavě rudou, nateklou a pulzující podlitinu na Bellině těle.

 

Bella byla zamlklá a nepřítomně hleděla z okna a já jsem přemýšlel, jak to všechno vysvětlím Carlislovi. Blížili jsme se k domu. Cítil jsem napětí ve vzduchu. Zastavil jsem před domem a upíří rychlostí jsem došel ke dveřím spolujezdce. Pomohl jsem Belle z auta.

 

Dům byl skoro prázdný. Carlisle byl v pracovně, jako většinu volného času a Alice byla ve svém pokoji. Na první pohled klidný den ale necítil jsem to tak. Vzal jsem Bellu za ruku a pokoušel jsem se ji uklidnit. I když jsem nemohl číst její myšlenky, znal jsem ji moc dobře. Věděl jsem, že byla nervózní, ale neměla proč. Neměla se za co stydět.

 

Vešli jsme do domu. Stáli jsme v chodbě a Bella si nejistě prohlížela prázdné prostory. Všiml jsem si její úzkosti v tváři a potřeboval jsem ji chránit. Přivinul jsem si ji blíž k sobě a ochranitelsky políbil na čelo. Odtáhl jsem se a zadíval jsem se jí do očí.

 

„ Počkej tady na mě. Zajdu si promluvit s Carlislem,“ znovu jsem ji musel políbit, ale tentokrát na ústa. Potřeboval jsem ji cítit. Nechal jsem ji tam stát samotnou. Nechtělo se mi, ale věděl jsem, že potřebuji vědět, co se to s námi děje. Nedokážu být v té nejistotě. Teď, když jsem věděl, že dokážu ovládat svoji žízeň a svoji touhu, potřeboval jsem vědět, co může ohrozit moje sebeovládání. Čím je ta slabost způsobena.

 

Doufal jsem, že na to přijdeme. Sám jsem neměl žádné teorie, ale musí se to přece něčím vysvětlit.

 

Vyběhl jsem schody do patra. Prošel jsem kolem prázdných ložnic, světlou a prostornou chodbou. Zastavil jsem se až u mohutných dveří z pevného, tmavého dřeva. Nemělo cenu klepat, otec musel vědět, že jsme doma. Počkal jsem na vyzvání.

 

„Pojď, dál Edwarde,“ vyzval mě můj otec. Cítil jsem, že je to můj otec. Cítil jsem k němu úctu a obdiv. Byl moje autorita a kdysi byl i důvodem toho, jaký jsem dnes. Vstoupil jsem do jeho prostorné pracovny. Carlisle seděl za starožitným pracovním stolem z masivního teakového dřeva. Knihovna, která obklopovala stěny pracovny, byla pečlivě oprášena. Nikdy jsem snad v této místnosti neviděl ani zrnko prachu.

 

Okno za jeho pracovním stolem bylo otevřené a vcházelo jím silné sluneční světlo, které se odráželo od jeho paží, v kterých měl položenou tlustou knihu v cizím jazyce. Nejspíš v latině. Přikývl jsem na jeho pozdrav.

 

„S čím za mnou přicházíš synu?“ zeptal se starostlivě. Jako vždy. Věděl, že jsem potřeboval jeho radu. Četl jsem v jeho myšlenkách touhu pomoci. Bella měla pravdu. Působil tak lidsky. Neuvěřitelné. Každým dnem z něho vyprchávala podstata upířího života a byl tak dokonale přesvědčivý, že i já bych zaváhal. Jeho pohyby a pohledy, i ty čisté myšlenky. Jeho myšlenky byli ještě čistší než některých lidí.

 

Nevěděl jsem jak začít. Nepociťoval jsem na sobě stud, ale i tak jsem nevěděl, co přesně je nutné, aby věděl.

 

„Stala se mi zvláštní věc, potřeboval bych se ti s tím svěřit. Doufám, že mi budeš umět tu zvláštnost objasnit,“ zkusil jsem vysvětlit. Půjdu na to pomalu nebo se do toho zamotám a řeknu pak něco, co bych nechtěl. Nikdy jsem před Carlislem neměl tajnosti ale je pravda, že tentokrát nejde jen o mě ale i o Bellu. Některé podrobnosti budu muset vynechat.

 

Než stačil nahlas odpovědět, v jeho myšlenkách jsem rozeznal zvědavost.

„Pověz mi o tom víc,“ řekl a položil knihu na desku stolu. Vstal a posadil se na hranu stolu. Ruce si položil do klína. Dobře, musím se dostat přes tohle a pak to půjde snad samo. Doufal jsem a dodával jsem si odvahu, mluvit sebevědomě bez rozpaků.

 

„Byli jsme s Bellou sami,“ naznačil jsem pohledem. Carlisle jen přikývl a na jeho tváři nebylo vidět žádné zvláštní emoce. Jen mi v myšlenkách poslal svoje pochopení.

„Viděl jsem záblesk její mysli,“ pokračoval jsem jednoduše.

 

„To je úžasné. Jak se to přesně stalo?“ jásal Carlisle. Takovou reakci jsem očekával. Vždy ho zajímali anomálie našeho druhu. Vždy rád polemizoval o tom, proč nejsem schopen číst Bellinu mysl. Měl svoje teorie, o kterých jsem Belle už vyprávěl. Zamyslel jsem se, jak přesně vysvětlit svůj problém.

 

„Já ani nevím, jestli je to tak úžasné, jak se zdá. Bylo to zvláštní. Nepodobalo se to žádné jiné mysli, kterou jsem měl možnost číst. Nebyli to jen slova ale i obrazy. Živé. Cítil jsem je na vlastní kůži. Měl jsem pocit, že se její myšlenky staly skutečností,“ řekl jsem se zápalem. Všechny ty zábrany byli pryč. Cítil jsem se tak volně, že jsem dokázal říci to, co jsem měl na srdci.

 

Carlisle na mě koukal udiveně a zároveň fascinovaně. Prahnul po detailech.

„Jak jsem říkal. Když se to stalo, byli jsme si hodně blízko. Byl jsem omámen její blízkostí a z mého soustředění se ovládat mě vytrhl ten záblesk. Bella myslela na určitou část mého těla. Přemýšlela o tělesném aktu a mně se to všechno zjevilo před očima. Moje sebeovládání se prolomilo a já se nedokázal udržet. Moje mysl byla zastřena a jediné co jsem vnímal, byla moje touha,“ zadrhl se mi hlas. Vzpomněl jsem si na to všechno. Vzbuzovalo to ve mně touhu prožít něco takového znovu.

 

Bylo to silnější jak volání žízně, která volala po uhašení teplou sladkou tekutinou.

 

„Co se stalo pak?“ zeptal se naléhavě ale tiše. Styděl jsem se za to, ale musel jsem mu to říct.

„Poddal jsem se té touze,“ sklopil jsem zrak k zemi. Nechtěl jsem vidět jeho zklamaný výraz. Stačilo, že jsem vnímal jeho myšlenkové pochody. Zaposlouchal jsem se do jeho mysli. Žádné zklamání jsem nezaslechl. Vzhlédl jsem k místu, kde seděl.

 

„Je Bella v pořádku?“ zeptal se opatrně.

„Ona tvrdí, že ano, ale má několik ošklivých modřin. Snaží se všechno zlehčovat. Jako vždy,“ prohodil jsem vztekle ale spíš s velkou dávkou sklíčenosti.

„Edwarde, neviň se z toho. Bohužel jsem s něčím takovým počítal,“ přiznal tiše. Byl jsem překvapen. Opravdu počítal s tím, že bych Belle ublížil a přitom mě nezastavil. Nemohl jsem tomu uvěřit. Všichni kolem mě počítali s tím, že udělám chybu, ale nikdo mě nezastavil. Jen já jsem byl tak naivní.

 

„Nechápej mě synu špatně. Nejde o to, že bych ti nevěřil. Jde jen o to, že vím, že to všechno ohledně tělesné lásky je příliš intenzivní. Já jsem si jist, že bys nedokázal Belle ublížit nějak vážně ale je pravda, že s určitým druhem poranění jsem počítal. Byl jsem překvapen, že se nic nestalo,“ řekl a já se cítil podveden.

 

„Je neuvěřitelné, jak moc silné sebeovládání vlastníš. Vypěstoval jsi ho vlastní pílí a já jsem na tebe pyšný. A pokud se to všechno stalo z nečekaného důvodu, neměl by ses vinit. Jsem si jist, že i Bella věděla, že to nese svoje rizika. A jen ona ví, jestli jí to za to stojí,“ řekl moudře. Musel jsem se posadit. Nestíhal jsem svoji mysl. Nestíhal jsem Carlislova slova ani jeho myšlenky, které byli rychlejší. Potřeboval jsem trochu klidu. Zamyslet se nad tím vším sám.

 

K mému štěstí zazvonil telefon. Carlisle ho zvedl. Ze zvuků, které vycházeli z černého sluchátka, jsem rozeznal hovor z nemocnice. Zvedl jsem se, naznačil jsem otci, že ho nechám o samotě a že později se vrátím. Vyšel jsem na chodbu a pomalu jsem bloumal. Z obývací místnosti jsem zaslechl Bellin rozhovor s Alice. Opřel jsem se o zeď a poslouchal její hlas. Nevnímal jsem slova jen melodii hlasu.

 

Byla tak krásná. Jako ta nejněžnější symfonie. Každá notička pečlivě umístěna na svém místě. A každá nota tvořila tak líbezný tón. Vyrušil mě Alicin smích a švitoření. Konečně jsem se mohl zamyslet. Carlisle měl pravdu. To, že jsem jí ublížil, se dalo čekat. Nemělo by se to ale už nikdy opakovat. Měl bych být rozumný a pokračovat v odolávání.

 

Jediné co jsme nevyřešili, bylo, co to mohlo způsobit. Chtěl jsem se vrátit za otcem do pracovny, ale předběhl mě. Otevřel dveře a čekal, až vstoupím.

 

Posadil se znovu do velké kožené židle.

Sedl jsem se naproti němu do malého křesílka a vyčkával jsem na jeho slova.

 

„Přemýšlel jsi o tom, co to způsobilo?“ zeptal se. Přemýšlel jsem o tom tolik, ale nenašel jsem nic, co by moji mysl upokojilo.

„Nenapadlo mě žádné řešení,“ přiznal jsem sklesle.

„Dejme tomu, že Bella oplývá darem štítu. Který odráží psychicky zaměřené schopnosti. Nebylo by možné, aby bez svého vědomí odsunula svůj štít? Třeba ve chvíli kdy se soustředí na něco tak odhodlaně? Třeba ve chvíli kdy je uvolněné jak její tělo, tak i mysl?“ nabídl mi svoje vysvětlení a já jsem jím byl unesen. Všechno to do sebe zapadalo.

 

 

« Kapitola 25. ♥ Kapitola 27.»

Shrnutí

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - Kapitola 26.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!