Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spiklenci 3

Spiklenci 3Tak, třetí díl. Život ve Volteře se vrátil do starých kolejí, i když ne všechno vypadá tak ideálně, jak by mělo. Změní se něco, když se Cullenovi podruhé vynoří z hlubin minulosti? Jak se vyvine poklidná atmosféra volterrského plesu? A jaké překvapení chystá Caius? VG

3.

Konečně se všechno vrátilo do normálu. A přitom stačilo jen říct Athenodoře, ať se jde bodnout, a naznačit jí, že už nejsme manželé. Naštvala se, snažila se proti mně poštvat i švagrové, ale nepovedlo se jí to. Pochyboval jsem, jestli ji vůbec poslouchaly. Skoro se i zdálo, že se mou sympatizují.

Isabellu jsem celý den neviděl, stejně tak všechny Swanovy ženy. Ona, Annie a Aurora se ztratily z mého dohledu a doslechu v okamžiku, kdy se do paláce začali hrnout hosté. Snad i ona tušila, koho Aro pozval, a raději se uklidila. Doufal jsem ale, že se večer dostaví. Večer bez ní a jejích dcer by byl velice nudný.

Večer začal slibně. Hosté proudili do sálu a ven do zahrad za palácem a bavili se mezi sebou. Spoustu z nich jsem znal, většina mi však byla cizí. Aro mezi nimi poletoval jako motýl a snažil se z nich vymámit, o čem přemýšlí.

V davu jsem si všimnul Aurelia. Tiše konverzoval s nějakou mladou ženou a usmíval se. Celou dobu ji ochranitelsky objímal kolem pasu a někoho vyhlížel. Když se vedle něj objevil Lucius, všechno jsem pochopil. Otec a syn se dlouhou dobu neviděli a měli si toho co říct. Od té doby, co se Aurelius přestěhoval do Řecka, aby mohl být své přítelkyni nablízku, jsme ho ve Volteře neviděli tak často. Zato Lucius tu zůstal s Isabellou a Annie.

Někde v davu jsem i spatřil Cullenovy.

„Jak zareagují, když spatří Auroru?“ ozval se vedle mě tichý, ženský hlas. Otočil jsem se a uviděl ji. Annie stála krok za mnou, usmívala se a pozorovaly Cullenovy. Ve světle modrých, splývavých šatech vypadala jako víla. V tmavém drdolu měla vsazenou diamantovou sponu, kterou ode mě dostala za Julia. „Vypadáme všechny podobně, až je to zarážející.“

„Nevím,“ povzdychl jsem si. „Mě zajímá, co se stane tentokrát.“

„Máti přísahala, že ten muž je pro ni cizí. Nebála bych se. A vždycky ho můžeme s Aureliem vyprovodit.“

„O čem si tu povídáte, kůzlátka?“ zašvitořila křehká lidská dívka, která se objevila vedle Annie. Ve světle žlutých, nadýchaných šatech mi připomínala princeznu z pohádky, kterou jsem jí jako malé holčičce čítával. Ve výstřihu se třpytil tlustý zlatý řetízek. Měla neotřelé vyjadřování a mně se líbila. Slyšel jsem tiché bití druhého srdce. Podezíravě jsem se na ni podíval.

„No tak dobře, když to chcete slyšet. Jsem v tom, to je toho.“

„Je ti osmnáct, mladá dámo.“

„Jsem starší než strejda Aurelius, když se narodil Lucius.“

Annie se nešťastně povzdechla. Sama se rozhodla pro první dítě až v jednadvaceti, stejně jako Isabella. Druhé dítě, chlapce, si pořídila o dva roky později. A potom se stal upírem. Přeměnila ji Isabella, stejně jako Aurelia. A kdyby to neudělala ona, udělal bych to já. Poté, co se narodil Julius, začala Annie pomalu umírat. Byla to nevyhnutelná volba.

„Na něco jsem se vás dvou chtěl zeptat,“ načal jsem rozhovor, který jsem s nimi chtěl po plese uskutečnit. Čtyřicet let jsem strávil v přítomnosti ženy, která mě fascinovala, ale teprve nedávno jsem si uvědomil, že by mohla být něčím víc. „Ehm, myslíte, že by se Isabella chtěla stát paní Volturi?“

Annie vyprskla smíchy. „To myslíte vážně, pane Cé? Jen byste to vyslovil, první věc, na kterou by přišla, by přistála na vaší hlavě.“

„Nemyslím,“ promluvila Aurora, „že by se Isabella chtěla stát paní Volturi.“ Přistoupila ke mně a naklonila se ke mně. „Raději se jí zeptejte, jestli by se ráda nestala paní Isabellou Swanovou,“ zašeptala mi do ucha a začervenala se.

„Dobře, princezno,“ odpověděl jsem zpět šeptem.

 

Vešla do sálu se vší noblesou, která jí patřila. V černých, saténových šatech s vlečkou vypadala jako jedna z královských manželek. Na zápěstí měla připnutý náramek z bílých, rozkvetlých růží a v drdolu v týlu měla vsazenou stejnou.

Sledoval jsem Edwarda Cullena, jak ji pokradmu sleduje, a vůbec se mi ten pohled nelíbil. Ona si ho ani nevšimla, a pokud ano, skutečně výborně ho ignorovala.

Než došla k nám, zastavilo ji několik starých přátel. Prohodila pár slov s Demetrim a Jane, kteří vypadali jako spokojený pár, a zatančila si jeden tanec s Felixem, kterého Heidi přinutila obléci do obleku.

Konečně stála před námi a mně se zastavil dech. Vypadala ještě překrásněji než z dálky. Šaty se jemně třpytily, jako by byly posypány diamantovým prachem.

„Och, vypadáte překrásně, má drahá přítelkyně,“ vydechl jsem překvapeně a přešel jsem k ní. Sladce se usmála.

„Je to tu,“ odmlčela se, „podle Arova gusta.“

„Opravdu, ani jsem si nevšimnul. Ale vy jste překrásná.“

„Děkuji vám, pane Caie.“

„Nezatančila byste si, drahá?“ nabídl jsem jí a ona jemně přikývla.

„Bude mi potěšením, pane.“

 

Vnímal jsem jen ji a její omamnou vůni a její dech beroucí krásu. Při každé otočce a záklonu se pousmála a jemný úsměv na rtech jí zůstal po celou dobu, co jsme tančili. Nikdo z nás nepočítal, jak dlouho jsme kroužili po parketu, ani kolik žádostí o tanec jsme odmítli. Dnešní večer byl jen o nás dvou. Mně a Isabelle.

Hudba přestala hrát a já před ní poklekl. Z kapsy obleku jsem vytáhnul černou krabičku. „Isabello, prokázala byste mi tu čest a stala se mou ženou?“

Podívala se na mě a já věděl, že mě odmítne. Přeci jen, mohl jsem ji stvořit, ale ona ke mně jistě nic necítila. Za ty roky, co jsme se znali, ani jednou nedala najevo, že by o mě měla zájem.

„Jen pokud se nebudu muset stát Volturi, Caie,“ řekla tiše a smutně se pousmála. Úsměv jsem jí vrátil. „Bude mi potěšením.“

Tenký kroužek z bílého zlata jsem jí nasadil na prsteníček. Diamant, který jsem vybral, se blýskal a odrážel světlo. Růžová jí dodávala na ženskosti, jako by jí měla málo. Obvykle růžovou nenosila, ale neuvěřitelně jí slušela. Pochyboval jsem, že vůbec věděla, kolik takový kámen stojí. Ale na tom nezáleželo. Souhlasila. Ona souhlasila.

Z davu jsem zaslechl Arovo zklamané povzdechnutí a Annieno vítězné vyjeknutí. Našel jsem si je oba pohledem. Annie se prodírala k mému bratrovi a každý jí raději uhnul z cesty.

„Jsem vám říkala, že to udělá, Aro. A až všichni tihle milí lidé rozprchnou do svých domovů, vyberu si od vás sázku.“

Isabella zaúpěla. Znala svou dceru moc dobře na to, aby jí nějaká sázka s Arem byla ukradená. O cokoliv se ti dva vsadili, nebyla maličkost.

„Děkuji,“ zašeptal jsem a lehce jsem jí stisknul ruku. „Děkuji, Isabello.“

 

Měla nádherné tělo, které jsem musel obdivovat. Po dvou dětech vypadala lépe než Athenodora, která žádné dítě nikdy neměla.

Pozoroval jsem ji, jak se pomalu pohybuje po tanečním sále a pomáhá uklízet spoušť, kterou jsme po sobě nechali. Každá velká oslava něco stála, ale nezdálo se, že by jí uklízení vadilo.

Z druhé stany na ni civěl Edward Cullen. I přes mé výslovné protesty tu Cullenovi na Arovo pozvání zůstali. Hypnotizoval ji svým medovým pohledem a ona ani nevzhlédla. Se smíchem se bavila s Annie, Aurorou a Jane a veškerou pozornost věnovala jen těm třem.

„Jak se stalo, že se naše Bella stala paní Volturi?“ řekl Carlisle Cullen a posadil se do křesla naproti mně.

„Lépe by ses měl zeptat, jak se stala slečnou Volturi,“ odpověděl jsem. Podivil se tomu, co jsem řekl. Jen já, Isabella a její děti jsme věděli, že je mou dcerou. Stvořil jsem ji. „Nikdy to jméno však nepřijala. Zůstala Swanovou a já jí to nebral. A potom se narodila dvojčata, my to tak nechali.“

„Vyhýbáš se odpovědi, příteli,“ připomenul mi doktor Culllen. „Jak se sem vůbec dostala?“

„Objevila se tu jednoho dne, když Heidi přivedla jídlo. Líbila se mi. Opravdu, komu by se nelíbila dívenka, která ví, co jste a co ji čeká. Od začátku je náš vztah postavený na smlouvě, Carlisle.“

„Proč jsi jí nabídl sňatek?“

„Jen co jsem ji spatřil, věděl jsem, že je to ta pravá. Ještě doteď je na nás Aro naštvaný kvůli tomu, co jsme udělali.“

„Vím, že je Bella něco jako štít,“ řekl.

„Vskutku. A víš, co se stane, můj mladý příteli, když ti daruje sebe? Sami jsme nevěděli, co jsme udělali.“

„Co se stalo?“ zajímal se.

„Nic, co bych s tebou chtěl sdílet, příteli. Odkopli jste ji jako použitou a rozbitou hračku. A mladý Edward? Zírá na ni, jako by mu patřila. Jako by mohl něco spravit. Jako by ji mohl mít jen pro sebe. Copak to nechápe? I kdyby jí dal všechno, co by chtěl, nikdy by to nebylo dost. V den, kdy jsem ji potkal, musel jsem jí slíbit, že ji budu držet, až ho znovu potká. A potom ho vyzvala na souboj, ale ukončila ho, protože viděla, co nikdo neviděl.“

„Viděl jen mě, Carlisle, jen mě,“ promluvila Isabella a ladně se vyšvihla za námi na visutý balkonek. „Víš, příteli, když jsem byla Bella Swanová, byla jsem přesvědčená, že to, co děláte, je správné. Potom jsem se stala Isabellou Swanovou a přestala jsem se starat o to, co si o mně kdo myslí.“

„Ptal se mě, proč jsem vám nabídl sňatek, Isabello.“

„Ach,“ povzdechla si, „nemyslím si, že byste to udělal kvůli něčemu, co se dá rozumně zdůvodnit.“ Podívala se na mě, na Carlislea Cullena a na své děti. „Vždycky jste tu byl, když jsem vás potřebovala. Podporoval mě, ať už jsem se rozhodla, jak chtěla. Nikdy bych nemohla mít lepšího přítele, lomeno otce mých dětí, lomeno manžela, lomeno občasného milence.“ Roztomile se začervenala, když to řekla. Stála si pevně za svým.

„Nikdy nenaznačil, že bychom byli jídlo,“ přidala se Annie zdola. „Když nás našli v kaluži krve, zabránil jim, aby se na nás vrhli. Vykopl Athenodoru, proboha. Co by měl udělat víc?“

Isabella jen něco nespokojně zamručela a posadila se do jediného volného křesla. Vyhodila nohy na sedadlo a stulila se do klubíčka. Vypadala tak zranitelně a otráveně. Nechápal jsem to. Doteď byla veselá a smála se. Cullenovi byli kazisvěti.

„No nic, vážení,“ zívla Aurora. „Nerada vám tu kazím zábavu, ale já potřebuji spát. Zvláště když teď všechno budu dělat za dva. Dobrou.“

„Doprovodím tě,“ hlesla Annie. „Stejně bych měla vyhnat Julia do postele. Zítra jdeme na golf.“

Všichni pomalu odešli, až jsem zůstal v sále sám jen s Isabellou a Cullenovými.

„Měl bych tě snad oslovovat paní Volturi?“ vyplivl naštvaně Edward Cullen. Stále stál dole pod balkonkem. „A měl bych se ti klanět, Isabello?“

Něco v její tváři mi nahnalo strach. Klidně tam seděla, poslouchala jeho urážky, ale nezdálo se, že by je doopravdy vnímala. Uzavřela se do svého vlastního světa a o něčem přemýšlela.

„Slyšíš mě? Proč bych ti měl říkat jinak, než tehdy, Bello?“

„Považuje mě za jednu z vás, Caie?“ promluvila úplně mimo téma hovoru. „Vidí mě, nebo tu, kterou jsem byla? Možná nejsem tak stará jako on, ale musí mi podkopávat nohy?“

„O čem to mluvíte, Isabello?“ zeptal jsem se jí, stále jsem používal vykání.

„Nemá pro co žít, a proto lpí na minulosti. Utápí se v sebelítosti, když vidí, co mám. Myslí si, že jsem idiot. Snaží se ze všech sil, abych nebyla šťastná. Ještě to ale nepochopil. Je zmatený. Vidí Annie a Auroru a myslí si, že jsem si je dobře vybrala, protože se mi podobají.“ Hořce se rozesmála. „Nepřipustí si variantu, protože když se podívá na Aurelia, vidí někoho jiného. Jak by mohli být ti dva dvojčata, když si nejsou podobní? A nechá se zaslepit vztekem a ignoruje Aurořino volání krve. Proč se tajně modlím, aby její dítě nebylo děvče?“

„Vymýšlíš si! Neslyšíte ji? Není při smyslech!“

„A to mi bude říkat někdo, kdo si nevidí do huby!“ okřikla ho. „Před dvaceti lety jsem ti snad řekla, že jsem Isabella. Neposloucháš mě, když něco říkám. Ani teď. Proč si myslíš, že si chci vzít Caia? Protože mě láká moc a bohatství? K čemu by mi to bylo? Budu šťastnější? Veselejší? Spokojenější? A on to ví.“

„Hledali jsme tě,“ hlesla Alice Cullenová a vyskočila na okraj balkonku. Držela se sloupu a zírala na Isabellu. „Říkali, že jsi odešla, aniž bys někomu řekla kam.“

„To od vás bylo hezké,“ řekla sarkasticky a zaskřípala zuby. „Ale těžko řeknete otci a známým, že jste se rozhodli odejít ze světa.“

„Byla jsi rozhodnutá to vzdát?“ zeptala se jí nevěřícně Esme Cullenová, která mezitím vyšla po schodech a stulila se do manželova objetí.

„Ne,“ rozesmála se Isabella. „Doufala jsem, že se stanu upírem. Smrt byla další řešení. I když... i přeměna je smrt.“

„Proč jsi nás tedy nikdy nenašla?“

„Proč? Splnili byste mi, co jsem chtěla? O tom silně pochybuji. Vy lidi nezabíjíte ani pro jídlo, tak proč byste měli zabíjet i jeho. A vůbec mi nepřišlo, že je mrtvý. Nakonec jsme zbyli jen my dva. Leželi jsme na posteli a usmívali se. Vzali jsme život a vlili ho do mě, do obou.“

„O čem to mluvíš?“ zeptal se nevěřícně doktor Cullen.

Zavřela oči a zabořila prsty do polstrovaných opěradel. „Kde si myslíš, že je otec mých dětí, příteli?“ rozesmála se. „Použili jsme ho. Využili jsme ho. Zneužili jsme ho. A nakonec jsme ho společně zabili. Na vrcholu všeho.“

„Jak jsi to mohla udělat?“ vydechl a zněl zklamaně. Věřil snad, že jejich Bella byla stále nevinná jako lilie? Jak o tom jen mohl přemýšlet? Sice s námi jednala jen občas, ale i tak. Ale ne, nesmýšlela o sobě jako o vrahovi. Prostě dělala, co musela, aby přežila. Silnější v této společnosti přežije.

„Jsem, co jsem. A pokud se vám to nelíbí, nechte mě na pokoji. Já se o vaši pozornost neprosila. Jsem šťastná, je to málo?“

Podíval jsem se na Edwarda Cullena, který se mračil. Nedokázal jsem číst myšlenky jako on, a proto my jeho nitro zůstalo skryto. Ale v jeho výrazu bylo něco, co se mi nelíbilo. Něco plánoval. A já bych byl raději, kdyby byl z Volterry pryč. Jeho přítomnost mě znepokojovala. Znervózňovala Isabellu, její děti a všechny kolem, kteří čekali, že se něco semele.

„Vím,“ odkašlal jsem si, „Carlisle, že vás Aro pozval, ale jsem nucen vaši návštěvu zrušit. Nelíbí se mi chování vašeho Edwarda k mé nastávající manželce.“

„Ani ji nemiluješ!“ vykřikl Edward a propíchl mě pohledem. „Chceš ji jen proto, že ji miluji.“

Znechuceně se zašklebila a vstala. „Nemám náladu na vaše malicherné hašteření, jdu domů. Dobrou noc, Caie. Dobrou noc, Cullenovi.“

A odešla do tmy za závěsem, který odděloval balkónek od prvního patra. Domů. Ten malý domeček na druhé straně Volterry bude vždycky její domov.

 

Přestalo se líbit? Oproti xx komentářů u prvního dílu jsem u druhého měla jen čtyři a za všechny MOOOOC děkuju :)

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Spiklenci 3:

 1
1. Ghvh
31.03.2018 [22:22]

Moc moc moc moc moc moc se mi to líbí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon





Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!