Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soudce z minulosti 8. kapitola

Stephenie Meyer signing book


Soudce z minulosti 8. kapitola

Příprava na boj, akce benzín.

Soutěžní povídka na téma Tajemství letní lásky, podmínka - nehoda.

Quil mě uchopí za ruku a společně utíkáme do tábora. Vůbec nemám ponětí o tom, co znamená to zavytí, ani co se bude dít dál.

„Sakra, tak už mi řekni, co se děje?!“ Vyškubnu se mu.

„Smečka v čele s mojí sestrou na nás právě útočí. Musíme všechny dostat do bezpečí.“

Zamrkám rozčarováním.

Nechám se doslova dotáhnout do kempu. Otáčím hlavou na všechny strany, jelikož mám pocit, že nás někdo sleduje. Všechno mi nahání strach a při pomyšlení na útočící vlky mám husí kůži. V každém stínu vidím nebezpečí, každý šramot či zvuk větru ve mně vyvolává panickou hrůzu.

Panebože, ta mrcha nás chce všechny zabít! Děti! Všichni spí v klubovně. Holky a kluci z naší party v chatkách. Přežijeme to?

Vyběhneme z lesa před klubovnou. Začíná se rychle zatemňovat obloha, takže do pár minut bude tma jako v ranci.

„Musíme všechny nahnat do klubovny. Doběhnu za holkama a spolu s nimi dovedu kluky. Zvládnu to,“ vyhrknu, když spatřím nesouhlas v jeho tváři. Nějak si poradím a dokopu je sem, i kdybych měla Susan vlastnoručně donést.

„Nelíbí se mi to, ale nebudu se s tebou hádat. Zachraň své přátele, já mezitím v klubovně shromáždím dospělé a počkáme na vás.“

Políbíme se a každý jdeme svou cestou.

Doběhnu k našemu obydlí, vpadnu dovnitř jako divoká voda, kde mi po něčem ujede noha, a spadnu na zadek.

„Co to bylo?“

„Ježiš, jsi celá? Rozlila jsem tady olej na opalování, vytřela jsem to, ale asi to bude ještě mastné. Netušila jsem, že po tom někdo uklouzne,“ vyhrkne Alex.

Přikývnu. „Mám jenom naraženej zadek, budu oukej. Musíme se evakuovat, vezměte si něco teplýho a honem pojďte se mnou, musíme vzít kluky. Susan, makej!“

„Proč? Vždyť je tma, to je nějaká pošahaná bojovka, nebo co?“

„Susan, na vysvětlování není čas. Všechno se dovíte, až budeme v klubovně.“

„Nikam nejdu,“ prohlásí Susan a lehne si do postele.

Alex se přidá „Hele, na nějaké vzrůšo dneska fakt nemám náladu.“

„Jdeš a ty taky,“ zaskřípu zuby. „A nebo víte co? Nikam nechoďte, ona vás ta divoká zvěř sežere a já budu mít od vašeho věčného skuhrání pokoj.“

„Vlci? Medvědi?“ klepe se Susan hlas.

„Sis myslela, že tu kolem nás nic nežije? Hele, přestaň se tak blbě ptát a koukej hejbnout zadkem nebo tě do něj budu nakopávat.“

Tohle Susan pořádně dostane, neboť vystřelí jako fretka a začne sebou mrskat.

Vezmu si na sebe mikinu a bundu, vyměním sandály za botasky, ve kterých se mi lépe poběží. Kim už je připravená s batohem, do kterého sbalila moji malou lékárničku, všechny lahve s pitím, co našla, kapesníky, nůž a další věci, co by se nám mohly hodit. Jsem ráda, že neztratila hlavu – jako Susan – a řídila se mými pokyny.

„Alex, Susan, vykašlete se na oblečení, nic se našim věcem nestane, ale jde nám o život, tak se sakra vzchopte a dělejte!“

Během deseti minut jsou i ony připravené. Zabuším na chatu kluků, zařvu na ně, ať koukají vypadnout z postelí a jít s námi, protože jsme v ohrožení života.

„To je džouk, že jo?“ Josh má úsměv od ucha k uchu.

Zamračím se. „Vážně si myslíš, že bych si dělala prdel, stála tu s nejnutnějšíma věcma a čekala, až se do sytosti pobavíte?“

„No, na tom něco bude,“ zakroutí Glen hlavou.

Obdařím ho úsměvem. „Hoši, jestli sebou nehodíte, napráskám vás, že hulíte za chatkou!“

„Jak to víš?“ vyhrkne Will.

„Mám čuch a navíc večer ty červená světýlka nejdou přehlédnout.“

Už neprotestují. Uf, vážně mám pocit, že mi hráblo. Nejdřív holky, teďka naše pánské osazenstvo.

Klukům to netrvá dlouho, hodí na sebe kalhoty, tričko, bundu a boty a jsou připraveni vyrazit. Nemají totiž zbytečné a čas beroucí otázky, takže jim to netrvá dlouho.

„Běžíme ke klubovně, všichni se tam vejdeme. Quil s ostatními už tam čeká.“

Nikdo se na nic neptá, za což jsem jim vděčná, protože netuším, jak bych jim jenom vysvětlila, že sestra našeho instruktora je bezpáteřní mrcha, která si usmyslela, že nás všechny zabije, aby se mohla stát vůdcem smečky, kterou už vede. Jo, mít takového sourozence musí být teda výhra. No, snad to nějak přežijeme. Hlavně musíme pak vymyslet, co dál.

Susan ujede noha na blátě.

„Jsi v pohodě? Není ti nic?“ Bože, úraz by nám to všechno jenom zkomplikoval.

Zavrtí hlavou. „Dík, to nic, jen jsem přišla o svou univerzitní teplákovou soupravu.“

Chytnu ji za ruku, aby mohla vstát. Nepouštím ji, dokud nedoběhneme spolu do klubovny. Už tam na nás čekají.

„Jste poslední?“ zeptá se Quil držíc mě za rameno.

Otočím se k němu čelem. „Pomáhala jsem Sus, proto jsme se zdržely. Měla malou nehodu. Co děti? Jak to zvládají?“

„No, jakž takž, snažíme se je uspat, ale moc nám to nejde. Alex, nemohla bys je uspat?“

Alex na něj vyjeveně kouká. „Promiň, nemám s sebou prostředky,“ pokrčí rameny.

To fakt zazdila! Mám sto chutí vyprsknout zadržovaný smích, ale ovládnu se, protože ji nechci shodit. Chudák holka, tím čajem si docela naběhla. Z toho asi jen tak nevybruslí. No, uvidíme, co ta její chytrá hlavinka vymyslí.

Z verandy vstoupím dovnitř a zůstanu oněměle stát. Všechna děcka, počtem okolo dvaceti, leží na čtyřech velkých nafukovacích matracích jeden vedle druhého pod oknem. Melou s sebou a dělají všechno možné, jen aby nespaly.

Postavím se doprostřed místnosti a začnu promlouvat ke všem. „Musíme přesunout děti s matracemi na druhou stranu, kde není okno, abychom je nevystavili nebezpečí. Přesuneme kulečník ke dveřím, bude z něj dobrý zátaras a přidáme k němu ještě stoly, židle, skříň a vše, co by je mohlo udržet od nás dál. Zadní okna zatemnit a taky zabarikádovat. Jediná volná okna necháme u dveří. Musíme vyrobit zbraně, abychom se mohli bránit. Použijeme závěsy a flašky od piva, co tu zůstaly od kulečníku. Je tu benzín?“

Přiběhne ke mně Tommy. „To si hrajeme na válku?“

„No, jo. Venku na nás číhají zlí vlci jako v pohádce O kůzlátkách, znáš ji?“

Přikývne. „A oni nás chtějí sežrat?“

„Bohužel jo, ale nebojte, my vás nedáme,“ usměju se na něj. Chlácholit, to by mi šlo. Kdo utěší mě?

„Mám kanystr v autě u hlavní budovy,“ ozve se Jack.

„Dobře, dej mi klíčky. Musím pro něj dojít.“ Hodí mi je.

Dojdu k děckám, která těkají očima z jedné strany místnosti na druhou.

„Potřebuju vaši pomoc. Pete strhal závěsy a já mám pro vás úkol. Budete je trhat na pruhy, jo? Asi takhle velké, jo?“ ukazuju jim rozměr asi pěti centimetrů šíře ukazováčkem a palcem.

Nikdy mě nenapadlo být organizátorkou, pousměju se. Většina dospělých se chopí práce a přesouvá matrace pro děti na druhou stranu. Ostatní stěhují nábytek ke dveřím.

„Co se, kurnik, děje?“ rupnou Susan nervy. „Musíme se evakuovat, teď tu stavíme něco á la bunkr. Může mi to někdo vysvětlit?“

Díky mé chladné hlavě, která si zachovává klid, nikdo zatím nepropadá panice.

Zděšeně se na Quila podívám, jelikož nevím, co všechno chce ostatním říct, a co ne.

„V lese začala řádit vlčí smečka. Bohužel nás zbystřili a jdou po nás.“

Musím nějak zaměstnat Susan, aby ji nenapadlo něco bláznivého. „Hele, Sus, pomoz děckám s trháním látky.“

Susan je bílá jako stěna, krčí se v rohu místnosti, kde původně stála stará almara, a v tichosti si rve vlasy. Panika ji zasáhla až do morku kostí.

„Hej, ššš, to bude dobré, zvládneme to, nikomu se nic nestane,“ objímám ji a hladím po zádech. Její slzy mi máčí mikinu.

Utře si rukávem mokré oči. „Věříš tomu?“

„Ano, věřím.“

Usměje se na mě a jde si sednout k prckům, kteří se zhostili svého úkolu.

„Hele, není to nějaké divné, že by vlci sami od sebe útočili?“ škrábe se Will na hlavě.

„Někdy hodně zdivočí a napadají i lidi,“ poznamená nevzrušeně Quil.

Willovi se to nezdá. „Na National Geographic říkali v jednom dokumentu, že vlci nevyhledávají lidská obydlí a útočí jenom tehdy, pokud se cítí ohroženi, hlavně v době, kdy samice čekají mladé.“

„Nesmíš věřit úplně do detailů, co v dokumentech říkají,“ vysvětluje mu Quil. „Tento druh u nás se vymyká příručkám i dokumentům.“

Will už se dál neptá a jde pomoci klukům s almarou.

Obrátím se ke Quilovi.

„Mám plán a nebude se ti líbit,“ zašeptám mu do ucha. Jen vyklene obočí.

„Pokud nás zachrání, nejsem proti.“

Líbne mě do vlasů.

Tiše mu sdělím, jak se chystám získat benzín. Mračí se, ale nakonec se mu čelo vyjasní a přikývne, jelikož mu nic jiného nezbývá.

„Potřebujeme ten benzín,“ připomenu mu.

Přikývne. „Pete, Miku, hlídejte Maxe, aby nezdrhl. S Michelle jdeme pro benzín. Danny, Alex, vypláchněte mezitím ty flašky od piva, jinak nám budou k ničemu.“

Vezmou bednu a jdou k umyvadlu.

„To je poprvé, co neslyším protest songy na téma manikúra,“ uchechtnu se.

„Jdeme na to,“ šeptne mi Quil.

Zatímco všichni pracují, my se opatrně vyplížíme oknem na verandu, kde se schovám za roh klubovny. Skenuju zrakem okolí, jelikož se mi to ticho vůbec nelíbí.

„Proměnil bych se, ale nevím, jestli je to správné. Zvládla bys to? Mnohem lépe bych slyšel a mohl tak líp zjistit, odkud jdou.“

Moje mysl na mě křičí ne!, ale… „Ano, udělej to, prosím, ať zjistíme, kolik času máme.“

Přikývne, svlékne se a podává mi šaty.

Nechápavě vyklenu obočí.

„Neměl bych pak nic na sebe, protože při přeměně nám oblečení nevydrží.“

Páni, další novinka. A já myslela, že chodit nahý ho strašně baví.

Do nohy mi někdo žďuchne. Skloním hlavu a vedle mě sedí Quil-vlk.

„Ahoj, chlupáči, ráda tě vidím.“ snažím se mluvit klidně. Ještě jsem si nezvykla, že se mi přítel mění ve vlka. Navíc před divokými šelmami se člověk musí mít na pozoru.

Zastříhá ušima.

Nevím, co mě to popadne, ale drbu ho na hlavě. Čas přivyknout si na jeho druhé já. Nejprve se zdráhám, jelikož vím, že na mě může zaútočit během pár vteřin. Snažím se hezky v klidu a opatrně dotýkat. Ze začátku se mi klepe ruka, ale nakonec přestane.

Hodnej vlk, říkám si v duchu. Nechá Michelle ruku celou.

Chvilku mě nechá, ale pak kus poodstoupí a nastraží sluch. Pozorovat ho, je něco fascinujícího.

Zřejmě něco zaregistroval, protože vběhne za keř.

„Dej mi to oblečení, prosím.“

Nandá na sebe své svršky a vyjde z úkrytu. „Zatím je nikde neslyším, ale musíme si pospíšit.“

Rychle se rozhlédnu na všechny strany a tryskem uháním k velkému srubu naproti hlavní budově, kde jsou z dálky vidět zaparkovaná auta. Pomalu obejdu srub, až se dostanu před něj. Quil je v těsném závěsu za mnou. Ještě jednou zkontroluju okolí a vrhám se vpřed. Zmáčknu dálkové ovládání, které zapípá, a na mě zabliká blinkry stříbrný terénní vůz značky Passat.

Svižně se přesunu k autu, otevřu kufr, kde spatřím pětilitrový kanystr.

Sláva, zaraduju se. Bafnu ho, autu zavřu páté dveře, zamknu a běžím ke srubu, kde na mě čeká Quil. Mám takovou radost, že nekoukám pod nohy, což se mi stane osudným, poněvadž zakopnu a hodím placáka uprostřed plácku. Quil je okamžitě u mě.

„Jsi celá?“

Přikývnu. „Jen mám něco s kotníkem, slyšela jsem, že v něm trošku křuplo.“

„Ponesu tě.“

Přes moje protesty, že to dokulhám, si mě hodí na záda jako pytel brambor, do ruky vezme kanystr a vracíme se do klubovny.

„Pomozte mi,“ zavolá a přiběhne Danny.

„Na, vezmi to, musím pomoct Michelle, zvrkla si nohu.“

Danny sebere kanystr, Quil mě posadí na rám okna, sám vleze dovnitř, sundá mě a posadí na zem.

Přiběhne ke mně Kim. „Ukaž, musím tě dostat z boty co nejdřív, jinak už ji nesundáš.“

Pracuje rychle. Ani se nenaděju a už mi nohu chladí mokrý kapesník. Trošku mi otekla, ale obklad pomůže dostat horkost ven.

Rozhlédnu se kolem. Děti se Susan právě dotrhaly látku.

„Do lahví nalejte benzín a dejte do toho kusy okrájeného mýdla.“

Poslechnou mě.

„Vyrábíš to, co si myslím?“ šeptne mi do ucha Quil.

Přikývnu.

„Seď klidně, já to s ostatními zvládnu.“

Usměju se na něj.

Max se objeví v momentě, když už máme lahve připravené k protiútoku.

„Vážně si myslíte, že vám budou stačit tyhle lahve? Vždyť nemáte absolutně šanci. Házet flaškama po vlcích není zrovna nejlepší nápad. Ještě víc je rozdráždíte.“

„Nech toho, chceš vyvolat paniku? O co ti jde?“ vyhrknu na něj.

„O nic, jen, že z toho nebude mít dvakrát radost a bude pěkně nasraná.“ Ztiší hlas tak, aby ho ostatní neslyšeli, ale mně to neujde. Kdo nebude nadšenej? Jaká ona? Snad ne…

„Kdo ona?“ zeptám se naprosto hloupě a Max vyklene obočí.

„Není to očividné?“

„Snad nemyslíš... ?“ To si dělá srandu, že jo?

„Koho jiného?“ mrkne na mě.

„Je zrádce!“ syknu směrem ke Quilovi, který na mě nechápavě hledí.

„Pracuje pro ni, je to její špión!“ zašeptám.

„Výborně, Michelle, právě jsi na to kápla. Myslel jsem si, že mě odhalíte mnohem dřív. Lie bude mít radost,“ ušklíbne se.

Quil ho chytne pod krkem, ale Max ho odstrčí.

„Bejt tebou, nedělal bych to. Přece nechceš, aby ostatní věděli naše tajemství, co myslíš?“

„Ty hajzle, jaks mohl? Co ti ta mrcha slíbila, že jsi s ní spolčenej?“

„Mám s ní dohodu, která mi zajistí konečně volnost.“

Quil na něj nevěřícně kouká. „Kvůli záchraně vlastní kůže nás necháš na holičkách?“

Max se zasměje. „Jo, kámo, takový je život. Každý dělá jen to, co si žádá přežití.“

„Já ti věřila,“ podívám se mu zpříma do očí.

„Zlato, nikdy jsem neřekl, že jsem ten hodnej,“ mrkne na mě.

„Nenávidím tě!“

Ti dva krouží kolem sebe, až se dostane Max ke mně zády. Vedle mě postává bedna s pár lahvemi od piva. Pomalu se zvednu, uchopím láhev za hrdlo a vší silou ji rozbiju Maxovi o hlavu, který zavrávorá a spadne v bezvědomí na zem. Jeho dlouhé, světle hnědé vlasy zůstanou rozhozené na zemi.

Při té ráně zaduní podlaha.

„Proč jsi ho majzla?“ vykulí Alex svá modrá kukadla.

„Přišel mi nějakej divnej. Dovoloval si na mě. Byl pod vlivem něčeho.“

Danny hvízdne. „Klobouk dolů, holka.“

„Max přebral, a tak ho necháme odpočívat. Jděte pomoct ostatním,“ nařídí jim Quil rázně. Danny se mu podívá do očí a pak kývne neznatelným chlapským ujištěním.

Oddechnu si.

„Zradil nás, musela jsem ho praštit,“ šeptám Quilovi se slzami v očích. Člověk, kterého jsem považovala za přítele, mi ublížil tak strašně, že mu to nikdy neodpustím.

Tečou mi slzy po tváři. Nedokážu je už zadržet, poněvadž můj vztek se proměnil v pláč. Quil mě uvězní ve svém objetí, kde si schovám hlavu do jeho hrudi a máčím mu triko.

Když přestanu brečet, láskyplně se na mě usměje. „Zvládneme to. Neboj se, nějak to zvládneme.“

Před klubovnou se ozve nějaký šramot a následné zavytí. Utřu si slzy do rukávu mikiny, protože nechci, aby se mi Leslie vysmála. Takovou radost jí neudělám. Přes Quilovy protesty, že se mám šetřit, ho uchopím za ruku a jdeme společně k oknu. U verandy spatřím tři obrovské sedící vlky. Za nimi chodí sem a tam dalších pět. Obklíčili nás, pomyslím si. Jak se z téhle šlamastyky jenom dostaneme?

„Á, můj bratr se ukázal a dokonce s budoucí švagrovou,“ ozve se posměšný chladný hlas jeho sestry. „Vítej do rodiny, Michelle.“

„Co chceš, Leslie? Myslím, že jsem ti řekl dost jasně, ať mě necháš na pokoji.“

Sladce se na něj usměje. „Víš, bráško, pořád od tebe něco potřebuju a ty moc dobře víš co.“

„Svého postu na alfu jsem se vzdal. Co ještě musím udělat, abych měl od tebe nadosmrti pokoj a nikdy tě už neviděl?“

Leslie vystoupí zpoza stromu. Má na sobě černou koženou bundu zapnutou až ke krku a k ní lesklé džíny stejné barvy. Na nohách má vysoká bagančata, která jí sahají do půlky lýtek. Vypadá děsivě. Nedivím se, že se Quil před ní ukrýval, přestože má pro strach uděláno. Já bych před ní zdrhala taky a pěkně daleko.

„Moc dobře víš, co musíš udělat. Rada rozhodla, že spolu musíme bojovat na život a na smrt. Místo aby ses tomu postavil jako muž, tak jsi utekl.“

„Nechci s tebou bojovat. Ty chceš pomstu za otcovu smrt, protože si myslíš, že je to moje vina, jenže není. Náš otec si prohodil hlídku s Grynem, ne kvůli mně, možná to byl taky jeden z důvodů, ale hlavně proto, aby mohl být s Cathlyn, protože začala rodit. Když pak otec zemřel, hodně dlouho si to vyčítal. Když jsi začala zbrojit kvůli mně, vzal svou rodinu a utekl. Dvakrát jsem za nimi byl, mají se dobře.“

Natisknu se bokem na Quila, jelikož mi to dodává pocit bezpečí.

„Nezajímá mě smrt našeho otce. Chci s tebou bojovat, protože já mám být alfa a jenom kvůli tomu, že jsem žena, jsi jím měl být ty. Chci se s tebou utkat, abych všem dokázala, že jsem schopná vést smečku.“

„Jo a chceš toho dosáhnout tak, že nám sem nasadíš špiona?“

Leslie zvedne obočí. „Nechápu, o čem to mluvíš.“

„Tady máš svého služebníka.“ Vyhodí Maxe z okna do bláta.

Jeho sestra zavrčí. „Cos mu to udělal?“

„Já nic, jen moje přítelkyně nesnáší zrádce,“ ušklíbne se Quil. Ani kocour Šklíba z Alenky by to nedokázal líp. Ten chlap mě nepřestává překvapovat. Natisknu se na něho bokem víc, protože mi dává pocit bezpečí a odvahu.

„Jděte a zabijte je!“ vyštěkne nepříčetně na vlky.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Soudce z minulosti 8. kapitola:

 1
23.08.2012 [11:24]

EmpressNeposlúchajú vlci ofic. alfu? A oni len majú o ten post bojovať Emoticon Ako to teda je? Emoticon
Inak super, pri čítaní ma mrazilo a tajil sa mi dych Emoticon Emoticon

5. AMO
23.08.2012 [8:41]

AMONo počkej, proč jí poslouchají? Kdo je vlastně Alfa? Ona chce o ten post teprve bojovat, takže... nejsem snad úplně mimo!? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.08.2012 [16:24]

AnetaniiParáda, to by mě zajímalo, co vymyslíš do další kapitolky. Emoticon

3. Hejly
08.08.2012 [15:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Bee1
07.08.2012 [22:17]

Bee1Takéto konce... Emoticon Toto mi už viac nerob!!! opäť super kapitola Emoticon Ale na toho Maxy by som to nepovedala... Emoticon Emoticon Emoticon

1. Eliz
07.08.2012 [22:13]

Super kapitola, volako sa to tam ale vsetko zamotalo. tesim sa na pokracko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!