Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slza pro upíra - 26. kapitola


Slza pro upíra - 26. kapitolaBella odlítá do Indie. A její čas se krátí... Stay tuned! Váš mmonik

Vystoupila jsem z letadla a nasála ten těžký orientální vzduch, který mě okamžitě obklopil. Než jsem sestoupila na ranvej, rozhlédla jsem se po krajině, která se přede mnou rozprostírala. Výhoda soukromých letadel a ještě soukromějších malých letišť byla nedoceněná. Alespoň podle mě.

„Jdeš?“ zeptal se mě Demetri, který akorát vynášel pár nezbytných věcí, které jsme s sebou táhli.

„Pokračuj,“ napomenul ho Caius nepěkným tónem. Nevstupovala jsem mezi ně. Nikdy. Demetri věděl, kde je jeho místo. A já věděla, kde je to moje. V té chvíli jsem zalitovala, že jsem mu nejspíš dovolila až moc. Nejhorší ze všeho bylo, že jsem mu dovolila mít naději. Naději na to, že on mě jednoho krásného dne zachrání. Jako bych byla princezna uvězněná ve volterském hradu a byla obklopena trojhlavými saněmi. Nikdy nepochopil, a ani nepochopí, že přesně tam bylo mé místo. Má existence. To bylo to, co jsem milovala. Ale milovala jsem to víc než chvíle strávené s Nessie? Než chvíle, ať už byly jakkoliv otravné a nepříjemné, strávené s ním?

„Má drahá,“ vyzval mě Caius. Sklopila jsem zrak na schody před námi a sestoupila. Dole jsem ale nepokračovala tak jako ostatní. Zastavila jsem se a znovu se rozhlédla. Caius se zastavil a sledoval mě ostrým pohledem.

„Děje se něco?“ chtěl vědět. Chvíli jsem mlčela a dál sledovala krajinu. Dýchala jsem suchý indický vzduch a vůbec mi nevadilo, že už dávno padla hluboká noc. V tom čase se země jeví ještě krásnější a tajemnější než kdykoliv jindy.

„Vzpomínáš si, když jsme tu byli poprvé?“ proťala jsem to ticho. Poprvé za celou tu dobu jsem k němu obrátila zrak. Sledoval mě svýma ostražitýma očima, ve kterých nebyl ani kousek z toho, co všechno skrývaly oči Edwarda Masena. Přesto jsem těmhle očím dávala přednost, ať byly jakkoliv prázdné, jakkoliv zlé, ať už mohly jakkoliv ublížit.

„Jako by to bylo včera,“ pousmál se tak, jak jsem to na něm zbožňovala. „Dokonce bych řekl, že se to mohlo vyrovnat lavině v Aspenu,“ zasmál se. I mně koutky úst zacukaly, když jsem si na to vzpomněla. Opět jsem obrátila zrak a na chvíli se zaposlouchala do místní fauny. Byli jsme hluboko ve vnitrozemí, daleko od všeho živého. Chvilka nostalgie mě přepadla nepřipravenou. Aniž bych si to uvědomila, rukou jsem lehce přejela po rtech. Stále jsem ho tam cítila. Bylo to již neskutečných třicet šest hodin a já stále cítila tu chuť, to teplo, to… mokro.

„Pokračujte. Sejdeme se na místě,“ rozkázal Caius ostatním, aniž by nějak zvlášť křičel. Nebylo to potřeba. Celá garda se pohnula ze svého dosavadního místa a my tak na chvíli osiřeli. Demetri mi z dálky věnoval jeden nemístný ustaraný výraz. Dívala jsem se mu do očí s ledovým klidem, než zmizel z mého zorného pole.

„Jsi v pořádku?“ otázal se Caius po chvilce, když jsme byli kompletně sami.

„V naprostém,“ řekla jsem příkře a udělala pár kroků dál. Stále jsem byla ponořená do vzpomínek a pocitů, co se mi honily tělem, jako by to byla jejich dálnice.

„Nechtěl jsem to rozebírat tady a teď. Ale možná je to ten správný čas,“ řekl drsným hlasem. Nechápavě jsem se na něj otočila. Jeho výraz byl tvrdý a nekompromisní. Jako by křičel: „Jsi vinná!“ Nechtěla jsem si to připustit, no, on působil přesně tak, jak jsem nechtěla.

„O čem?“ zeptala jsem se s malou dušičkou.

„Nebudu se vyjadřovat k tvým avantýrám a amantům, Bello. K tomu se vážně nesnížím,“ začal. Zhluboka jsem se nadýchla, i když to situace nevyžadovala.

„Ještě aby jo,“ ohradila jsem se a naštvaně se zamračila. „Heidi by mohla vyprávět, že?“ utrousila jsem na svou obranu. Aby věděl, že já taky vím svoje. Jeho oči se rozšířily úžasem. Co si myslel? Že o nich nevím?

„To...“ zarazil se, když se střetl s mým upřeným pohledem. Zamračil se a nakonec jen zakroutil negativně hlavou.

„Žárlíš?“ ušklíbl se.

„Ani v nejmenším,“ řekla jsem zcela vážně.

„Fajn,“ odkýval. Jedno mi ale nebylo zcela jasné. Znala jsem Caia Volturi dost dobře na to, abych věděla, že si brání, co je jeho, a to za každou cenu. A já byla jeho. A tak se mi nabízela otázka, na kterou jsem setsakramentsky chtěla znát odpověď.

„Jako to, že ještě mí amanti žijí?“ zeptala jsem se a tím narážela na Demetriho. Dobře věděl, kam jsem tím mířila. Jeho vražedný pohled predátora mi jasně signalizoval, že jsem se trefila do černého.

„Protože jsem měl jiné, daleko závažnější problémy, než řešit tvé úlety!“ zavrčel mi do obličeje, když překonal vzdálenost mezi námi. Nebránila jsem se. Jemu ne. Chytil mě za krk a strhl na své tělo.

„Nechceš mi něco říct, Bello?!“ zavrčel a jeho stisk zesílil. Dívala jsem se mu do očí a odpověď jsem v nich našla. Nemělo cenu něco říkat nebo se obhajovat. Byl konec. Všemu.

„Ne,“ vydechla jsem pod náporem jeho tlaku, který vyvíjel na můj krk. Přitáhl si mě blíž ke svému obličeji.

„A co to malé lidské dítě?“ zavrčel a jeho dech narazil do mého obličeje. „Uvědomuješ si, co jsi tím způsobila?!“ křikl. Zavřela jsem oči. Nemělo cenu bojovat, nemělo cenu prosit. Caius Volturi by se stejnak nikdy neslitoval.

„Ta malá svině!“ zasyčela jsem, když mi došlo, odkud vítr foukal. „Ta malá, nedospělá krysa! Zakroutím jí tím jejím teenagerským krkem!“ popadala mě hysterie. Tolik vzteku jsem snad ještě nikdy necítila. Caius, překvapený mým náhlým zjištěním jeho dokonalého informátora, nepatrně uvolnil stisk. Vysmekla jsem se mu a postavila se před něj.

„Přísahám, že jestli se té holce něco stane, zařídím, aby nastalo peklo na zemi, než mě do něj pošlete!“ křičela jsem a prstem mu vyhrožovala. Sledoval mě s překvapeným výrazem. Nejspíš nečekal, že je to až tak vážné. Nemohl. Ani já si to do tohoto okamžiku neuvědomovala.

„Panebože,“ vydechl překvapený. Nejspíš v tom sehrálo roli i to, že si uvědomil, že jeho princezna právě zmizela. Protože já byla vážně jiná. Nechtěla jsem to vidět, nechtěla jsem si to připustit. Ale byla to pravda.

„Boha do toho netahej, Caie!“ štěkla jsem.

„Něco ti povím, holčičko,“ udělal pohyb směrem ke mně. Čapl mě za vlasy a strhl na stranu. „Tohle zjištění Ara zabije! A já přísahám, že jestli u něj uvidím jen náznak smutku, zabiju tě jednou ranou. A slibuju, že to bude kurevsky bolestivé!“ zavrčel mi do tváře. V té chvíli to pro mě signalizovalo jen jedno. Aro to nevěděl. Ale jak to? Jak to, že tu se mnou Caius diskutuje, no, dobře, hádá, a Aro to ještě neví?!

„Ty-tys mu to neřekl?“ dostala jsem ze sebe, zaskočená tou novinkou.

„Neudělám nic, co by mu ublížilo, chápeš to? To tě radši zabiju!“ štěkl, ale pustil mě.

„Já...“ nevěděla jsem, co říct. Byla jsem zaskočená a nedokázala myslet. Chvíli mě i napadlo, že mě sem záměrně poslali, aby mě tu zlikvidovali. Co já věděla… Ale…

„Není to kvůli tobě, krávo!“ řekl, když se otočil, aby mi dal najevo, že skončil a odchází.

„Nevěřím, že je to jen kvůli Arovi. Žes to neudělal jen proto, že ho chráníš,“ řekla jsem, než stačil odejít pryč. Zastavil se na druhém konci letiště a otočil se směrem ke mně.

„I kdyby to tak bylo, tak se to nikdy nedozvíš,“ zašeptal. Překonala jsem v sekundě vzdálenost mezi námi. Díval se na mě a já věděla… cítila…

Zajela jsem mu rukou do jeho blonďatých vlasů a tvrdě si ho přitáhla k sobě. Ponořila jsem se do jeho drzých a tvrdých rtů. Byly nekompromisní a braly si všechno, tak jako vždycky. Druhou rukou jsem ho chytila za hlavou tak, aby mi už nemohl utéct. Když jsem zacítila jeho ruce na mém zadku, věděla jsem, že tohle bude ještě dlouhá noc.

Stála jsem na hromádce suku a oceli a opět přemýšlela, co asi tak dělá Nessie. I při ničení všeho, co jsme tu ještě našli. Při pálení těl a strhávání domů a ostatních staveb jsem na ni nepřestala myslet. Byla jako malé, malinkaté tlačítko v mém mozku, které bylo neustále zapnuté. A návod na to, jak ho vypnout jsem dávno ztratila.

„Hej, jsi v pohodě?“ vyrušil mě Demetri. Vrátila jsem se zpět do Indie a letmo se na něj podívala.

„V naprostém. Proč se všichni staráte?“ vyjela jsem na něj. Hned potom jsem se vrátila k dokončení své práce.

„Možná proto, že jsi duchem nepřítomná,“ odsekl a pustil se do demolice dalšího baráku.

„Já nemám duši,“ řekla jsem a vážně se chtěla vyvarovat tomu smutnému tónu.

„Bello –“

„Vrať se ke své práci, Demetri!“ skočila jsem mu do toho. Nebyli jsme tu sami. Všichni nás mohli slyšet. A já nechtěla riskovat, že se pustí do obhajoby mé osoby. I když jsem věděla, že byl dost chytrý na to, aby věděl, že tady nesměl.

Uraženě a možná i ublíženě se na mě zatvářil. Pak se otočil a zmizel v druhé části města. Dívala jsem se za ním a chvilku uvažovala, že ho zastavím. Neudělala jsem to. Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a otočila se zpět k mému baráku. Koutkem oka jsem zahlédla Caia, který mě bedlivě sledoval. Podívala jsem se na něj a usmála se. Lehce pozvedl levý koutek, čímž mi úsměv vrátil. Za ním nás nenávistně sledoval jeho věrný pejsek Jane. Bylo mi z té svině zle. Hlavou jsem kývla, abych naznačila, co mi zkazilo náladu. Caius se neochotně otočil, aby se podíval, o co jde. Já se mezitím vrátila k dokončení toho baráku.

„Běžte pokračovat do té další části. My to tady s Bellou dokončíme,“ rozkázal Caius. Naštvané zasyčení Jane mi tu náladu zase zvedlo. Rozhlédla jsem se kolem a sledovala upíry, jak se přemisťují na rozkaz svého pána.

„A chovejte se slušně, jsou tam ještě nějací lidé,“ dodal se širokým úsměvem. Po těchhle třech dnech, kdy jsme likvidovali stopy po té nešťastné události, mi bylo jasné, že nebudeme muset jíst možná celý měsíc. Krve jsme měli tolik, že už jsme jí plýtvali. Což bylo v našem světě něco jako rouhání.

„Zapálíš to ty nebo já?“ zeptala jsem se ho, když jsme tu zůstali sami. Všichni byli už v bezpečné vzdálenosti.

„Ještě počkej,“ řekl, když se ke mně přemístil. Jednou rukou mě k sobě přitiskl a já se přes jeho naléhavé polibky usmála.

„Ještě nemáš dost?“ zeptala jsem se, když se věnoval mému krku a hrudníku.

„Tebe nikdy,“ zašeptal. Pak už jsem žádná slova nepotřebovala. Všechno si řekla naše těla. Dokonalou minulost, bolestivou přítomnost a nejasnou budoucnost.


Tak, trochu se nám to opět zamotává. Caius lehce odstavil Demetriho. Ale upíří láska je věčná. Ještě ho bude moc potřebovat. :-) Jinak Vám moc děkuju za komentáře a i za Vaše názory, co se týká partnera Belly. Já myslela, že Vás ten Edward potěší a ono prd. :-) Tak snad mi tu příští kapitolu odpustíte. :-D Ale nemusíte se ničeho bát. Konec je něco, co dalo vzniknout celé téhle povídce, a věřte, že ho měnit nebudu, i když jsem si už několikrát říkala, že by to mělo skončit jinak. Ale jsem ráda, že máte Demetriho tak rády, přestože mně někdy pěkně leze na nervy. :-D Zbývá nám posledních pár kapitol a teď věci naberou ten správný spád. :-) Protože když Caius ví to, co ví, tak to nemůže zůstat bez následků. :-) Je to bad boy, ale stejně ho žeru. :-)

Váš Mmoník


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Slza pro upíra - 26. kapitola:

 1
7. zuzka
21.08.2013 [10:33]

kedy bude dalsia cast?????

6. Anna
19.08.2013 [13:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Fatoric
17.08.2013 [19:25]

proboha........Edvard....Demetri-slabá káva,fuuuuuuuj!!!!! Emoticon Emoticon

ale situace není ztracena.....je tu ještě Caius!!!!!
(doufám že s ním Bella nakonec bude)----(nemáte tady povídek na pár EdvardBella už moc???--za to CaiusBella...................vždiť to je úplná senzace... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. denula
11.08.2013 [11:24]

Ja dufam,ze ostane s Edwardom,Demetriho nemozem ani citit, je to doterny debil... velmi sa mi paci tato poviedka a predsa Bella je princezna Volttery,dufam ze bude HE? ...

10.08.2013 [22:22]

BellaDemetriProsím, nech neskončí s tým idiotom (edwardom) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.08.2013 [20:47]

kikuskaJa Caiusa nemám rada! To akože čo myslel tou Nessie? Tak úplne som nepochopila, o čo mu ide a tú verziu s Arom mu rozhodne neverím.
Ale na druhú stranu mi vôbec nevadí, že na istý čas vyšachoval Demetriho, lebo je mi jasné, že Bella ku Caiusovi nechová žiadne hlboké city, ale u Demetriho je to dosť vážne. Takže toto je len pozitívny vývoj situácie.
Nemienim sa zaoberať myšlienkou, ako to vyriešiš s Nessie, pretože verím, že tomu dievčatku sa nič zlé nestane a Bella si to už nejako vybaví. Rozhodne má vhodné prostriedky.
A tá pusa s Edwardom rozhodne nikoho nesklamala, naozaj potešila, aj keď to bolo riadne nečakané prekvapko. A nasledujúca kapitola bude v podobnom duchu? Pochopila som to správne? No pokiaľ áno, mám sa načo tešiť. A tie Belline reakcie... Nejako ju Edo nalomil... Niežeby som sa jej čudovala alebo čo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.08.2013 [20:32]

KristenPattinsonTwilightJuchů, kionečně další kapitola, už jsem se nemohla dočkat. Emoticon Emoticon Ten Caius... Jak já ho nesnáším, zmetek, zmetek a zmetek. Emoticon Emoticon Emoticon Ale oproti Demetrimu ho naprosto miluju, protože on narozdíl od Dema Bellu nemiluje - má svoji ženu. Emoticon Emoticon Ale kapitola úplně úžasná a mockrát ti děkuji za tu Indii, protože mi byla strašná zima a tys mě tím zahřála. Emoticon A to si srandu vážně nedělám. Emoticon Jak se vlastně pořád v mysli vracela k Nessie a Edwardovi - to bylo zlatý. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A ta Jane... Zabít, zabít a jednudoše ZABÍT! Emoticon Emoticon Takovou svini aby jeden pohledal, fakt! Emoticon Měla by zajít do hračkářství a koupit si takovou tu čelenku se svítícíma rohama, aby to bylo každýmu jasný. Emoticon Emoticon Emoticon Kapitolu jsem si užila, byla jako vždy perfektní - podání, styl psaní, téma a úplně všecičko. Emoticon Jsi prostě jedna z nejlepších autorek, fakt! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Úžasně píšeš. Emoticon Jednou si při jednom z našich rozhovorů MYSLÍM řekla, že tě asi za ten konec zabijeme. Nevím, co si z toho mám vzít, ale bojím se, že Edward se zamiluje do Belly, (Jane, Caius nebo kdokoliv jinej) to vykecá (jako to o Nessie a tak) Arovi a ten Edwarda a Nessie nechá zabít, Bella se zamiluje do Dema nebo Caia a zazvoní konec, příběhu bude konec. Emoticon No jo, trošku bujná fantazie, anebo (a to spíš) mi šplouchá na maják. Emoticon Emoticon Tak či tak se mooooooooooooooooc těším na další kapitolu. Tahle byla L-U-X-U-S-N-Í!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!