Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký únosce 6. kapitola

19.02.2011 (13:15) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3179×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

6. kapitola

Odpovědi

Klekl ke mně a vzal mě do náruče. Chtěla jsem něco namítat, ale on mi přiložil prst na ústa na znamení, že teď nemám nic říkat. Pro tentokrát jsem ho poslechla a nechala se jím unášet dál a vyčerpaně jsem si opřela hlavu o jeho hruď a usínala.

***********************

Probudila jsem se někde v posteli. Rychle jsem se kolem sebe koukala a pokoušela se rozpomenout na předchozí události. Když mi vše došlo, rychle jsem vystřelila do sedu, ale jeho ruka mě zatlačila zpátky. Tázavě jsem se na něj podívala.

„Lež,“ přikázal mi. „A toto vypij, bude ti líp,“ řekl a podal mi hrníček. S krví? Jak může vědět, co potřebuji?

Pobaveně mě sledoval, ale mně to směšné nepřipadalo.

„Kde jsi to vzal a jak si můžeš být jistý tím, že to vypiju?“ optala jsem se. Jak by o mně mohl vědět, že občas mívám touhu po krvi, když to vím jenom já. Nebo on ji snad taky někdy mívá?

„Tak, když to nechceš, tak si to vezmu zpátky,“ řekl.

„Neřekla jsem, že to nechci,“ odvětila jsem rychle. Na jedno nadechnutí jsem vypila celý a hned jsem se cítila silnější. Zajímalo by mě proč tomu tak je.

„Co ty o tom víš?“ optala jsem se. „A nevykládej mi, že jsi prostě tušil, co by mi mohlo pomoct. Aspoň jednou mi řekni pravdu,“ prosila jsem a to často nedělám.

„Já vždycky mluvím pravdu, teda až na pár výjimek,“ řekl a usmál se. „Nejsem si jistý, jestli je moudré ti ji teď říkat,“ pronesl.

„Je to nejvíc fair, co můžeš udělat. Myslím, že si zasloužím odpovědi. Vypadá to, že když víš, co potřebuji, tak že máš stejný problém, jako já. Nepřipadá ti to někdy nechutné. Prostě proti zdravému rozumu, ale tělo si prostě tu krev žádá a já nevím, co s tím. Občas jsem z toho zoufalá,“ vylila jsem své srdce po pravdě a ani nevím, proč zrovna jemu.

„Já mám daleko větší problém, než ty. Ty potřebuješ krev jednou za dlouhou dobu, ale já se živím jenom krví. Žádné jiné jídlo. Jen zvířecí krev,“ řekl pomalu, jako by vyčkával, jak se na to budu tvářit.

„Ale jak je to možné? Proč se to děje?“ optala jsem se.

„Andílku, je vidět, že ti zatím nic moc nedochází. Dám ti ještě pár indicií. To, co jsem já a z poloviny i ty, je extrémně rychlé, silné, obyčejnými lidmi nepřemožitelné. Někteří mého druhu i zabíjejí jiné lidi, ale mezi ně já nepatřím. Příčí se mi to. Tak co, už víš, co ty a já jsme?“

„Nějací Spidermani? Ale nepamatuji si, že by mě někdy kousl pavouk,“ řekla jsem a u něj to způsobilo záchvat smíchu.

„Andílku, víš, že je s tebou někdy i sranda,“ řekl pobaveně. „Sání krve, nepřipomíná ti to něco?“

„Panenko skákavá, řekni, že to není pravda,“ pronesla jsem šokovaně. Už mi to došlo.

„To není možné, přeci upíři neexistují?“

„Je to tak, ty a já jsme zářným příkladem, že existují. Jen s tím rozdílem, že ty jsi poloupír.“

„Takže to znamená, že i Charlie je upír?“ zeptala jsem se.

„Ne to není, to je taky důvod, proč jsem tě musel unést,“ řekl.

„Nechápu, proč?“

„Nejsem si jistý, zda je ten správný čas na odpovědi,“ odvětil.

„Jsem si jistá, že je ten nejlepší,“ řekla jsem a přesunula se blíže k němu. Zezadu jsem ho objala a hlavu jsem mu nechala položenou na jeho rameni, blízko jeho tváře.

„Charlie není tvůj skutečný otec,“ řekl náhle.

„Co?“ vypálila jsem rychle a trochu jsem se od něj odtáhla. „Pěkný pokus o vtip, skoro jsi mě dostal,“ pokračovala jsem.

„Bohužel to není vtip. Tvoje maminka je René a otec Aro. Tvoje maminka byla člověk a Aro je upír, ale zamilovali se do sebe, a pak ses jim narodila ty. Jenže René musel taky proměnit na upíra, jinak by nepřežila a měla špatné sebeovládání a nechtěla ti ublížit, a tak si vybrali právě Charlieho, že se o tebe postará. Později tě chtěli zkontaktovat. Charlie ví o té domluvě. Myslím tím, že se domlouval s těmi lidmi, že si tě vezme a bude ti dobrým otcem,“ řekl.

Seděla jsem na posteli a nevěděla jsem co dělat. Jeden okamžik a vše, v co jste věřili, může být jinak.

„Pořád mi ale nedochází, proč tu mám být s tebou,“ řekla jsem a doufala, že mi dá odpověď i na tuto otázku.

„Protože můj pán má nevyřízené účty s tvým otcem a chce tě využít, aby mohl uskutečnit výměnu. Tvůj otec vězní pár našich lidí a my jsme si více méně jisti, že když se dozví, že máme tebe, tak s velkou radostí se s námi bude domlouvat,“ řekl. Konečně jsem znala pravdu.

„Běž, slyšíš, chci být sama,“ řekla jsem a doufala, že mi vyhoví.

„Letadlo nám letí až zítra, takže dneska zůstáváme v tomto hotelu,“ řekl. „Budu vedle,“ dodal a já mu byla vděčná, že mi nechal chvilku na přemýšlení. Potřebovala jsem vstřebat nové informace a rozhodnout se, co dál.

Co bude příště:

Bella vstřebá informace a dočkáte se dalšího jejího plánu. Podaří se jí konečně zdolat Edwarda?

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký únosce 6. kapitola: