Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké sny, Bello - 3. kapitola

19.04.2012 (14:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 52× • zobrazeno 7883×

Zavrtěla jsem se na polstrované sedačce, jak jsem nemohla najít správnou polohu. Nikdo tu nebyl. Jen já a prázdné sedačky. A samozřejmě ještě hlavní hrdinové, jenže jsem je neviděla. Plátno svítilo temnou zelení a přebíhaly přes něj jen černé šmouhy. Všechno, co bylo kolem mě dál než na tři metry, bylo rozmazané a skoro v té tmě neidentifikovatelné. Zvedla jsem svoje ruce a spatřila jen černé obrysy. Vtom mě za ně někdo chytil a stáhnul mi je na stehna. Tam je pustil a přiblížil se po vnitřní straně stehen k mému klínu. Až teď, když jsem ho cítila na své kůži, mi došlo, že jsem nahá. Přemýšlela jsem, proč jsem si vlastně nevzala do kina oblečení… Ale moc mi to - díky jeho prstům - nešlo. Zvedla jsem oči k místu vedle sebe – k neznámému - a mohla tak vidět jen jeho černou siluetu. Plátno mu osvětlovalo jen slabounce bok, když byl ke mně natočen, a já tak viděla jen divoce rozcuchané vlasy, které odporovaly zákonům fyziky, když trčely všemi směry.

Chtěla jsem mu pohlédnout do tváře, protože mi něco říkalo, že stojí za to ji vidět, ale nedovolil mi to ani zkusit, protože mě rozkoší přišpendlil k sedačce.

„Co?“ vydechla jsem, ale nevěděla jsem, na co se přesně zeptat. Nejen, že jsem měla myšlenky v hlavě zpřeházené a bylo nejspíš technicky nemožné, abych teď začala smysluplně myslet, ale navíc jsem už nechtěla mluvit. Chtěla jsem jen jedno. Chytila jsem ho poslepu za zápěstí a vytáhla tak ze sebe jeho prsty, co by mě jistě dovedly tam, kam se chce dostat každý. Ale tušila jsem, že když si přelezu ze sedačky do jeho klína – což jsem přesně hned na to udělala – bude to ještě lepší.

Posadila jsem se na něj obkročmo a cítila tak jeho kamenné mužství, jak tlačí proti mně a chce se do mě dostat. Mileráda mu to splním, ale nejdřív jsem chtěla vědět, jestli je vážně tak abnormálně, dokonale tvrdý. Obepnula jsem ho rukou a sklouzla po celé jeho nekonečné délce.

„No, do hajzlu,“ zašeptala jsem a nehodlala ho pustit z ruky. Byl naprosto perfektní. Dlouhý, tvrdý, studený a neuvěřitelně hladký… Skoro hebký. Ne, on byl hebký – jako potažený saténem a ne kůží. Něco mě utvrzovalo v tom, že tohle není možné, ale tomu tvrzení jsem nafackovala, když jsem začala jezdit dlaní nahoru a dolu. A co byl vrchol všeho, ten chlap pode mnou začal vibrovat a vrčet. Vibrace z něho přecházely do mě a já se natáhla k jeho rtům, které jsem neviděla, ale on asi mé ano, protože je bez problému spojil s mými. Sakra, to byla chuť. Jako kdyby měl jazyk naložený v cukru a něčem ovocném a lahodném. Celá jeho ledová ústa tak chutnala. Byl jako velká medová… jahodová – nedovedla jsem najít expresivní chuťové přirovnání, ale jako sladká zmrzlina, co se mi rozplývala na jazyku.

Jednu ruku jsem měla obmotanou kolem jeho krku a jeho ruce mi ulpívaly na zádech, která něžně hladily. Já ho dokončovala – poznala jsem to podle toho, jak se třásl, a vibrace byly čím dál silnější. A když mi na břicho dopadlo jeho studené semeno, zavrčel tak, že jsem se vyděšeně zachvěla. Jenže ten strach se mísil se vzrušením. Byl lákavě nebezpečný. Jako lev, kterého – přestože vám může ukousnout hlavu – si chcete pohladit a prohrabat mu jeho zlatou hřívu.

Můj lev mě ale nechal, abych si ho pohladila a vysadil mě za zadek na svůj stále připravený penis. A to byla třešnička na dortu. Prohnula jsem se v zádech tak, že jsem cítila svoje vlasy až na kříži. Držel mě rukama za boky, no, já chtěla ty velké ruce někde jinde. Natáhla jsem se pro ně a položila si je na prsa. Studilo to, ale já to popírala, protože mi kůže hořela. Rozpohybovala jsem boky a krouživými pohyby přiváděla jeho i sebe do extáze. Díky jeho neobvyklým reakcím jsem měla jeho rozpoložení na talíři.

Ruce vystřídaly jeho ústa, když mi vzal bradavku do úst a jemně ji sál. Zasténala jsem a zakroužila na jeho klíně. Chtěla jsem zase cítit jeho jazyk, jak tancuje s mým, ale nemohla jsem se dopracovat ani k tomu polibku, protože jsem právě odpadávala ze slasti, co mě pohlcovala. Cítila jsem, jak se v křeči stahuju a prsty si zajela v extázi do vlasů. Měla jsem chuť řvát na celé kino, ale nakonec jsem to všechno vyřvala do stropu, když jsem k němu jako šílené zvedla oči a třeštila je do něj.

Scéna na plátně se musela změnit, protože i tam něco bouchlo, a když jsem se podívala před sebe, oranžové plameny výbuchu mi osvětlily jeho obličej. Jen letmo, ale přece…

Otevřela jsem oči a oslepil mě kužel světla. Hned jsem je zase zavřela, protože mě zapálily.

„Sakra!“ zaklela jsem, a když mi došlo, co se zase stalo, prudce jsem se narovnala, až se mi z toho zatočila hlava. Samozřejmě jsem byla úplně mokrá a oddělaná, no, myslela jsem jen na ten poslední obraz z mého snu. Viděla jsem ho a vím, že ten obličej byl to nejkrásnější, co jsem kdy viděla. Položila jsem se zpátky na polštář a snažila se znovu usnout, abych ho ještě jednou zahlédla. Zhasla jsem lampičku, kterou jsem nechala rozsvícenou, protože jsem si předtím, než jsem usnula, četla. Prosím, prosím, chci ho vidět ještě jednou… Kriste pane, já se tu snažím usnout, abych viděla chlapa, kterého neznám, a se kterým si celkem pravidelně užívám ve snu. No, to je skvělé. Ne, to není skvělé! To je naprosto… debilní.

„Miláčku,“ zavolal na mě Oliver, když přišel konečně z práce. Ano, původně jsem na něj čekala, až přijde z práce a pomilujeme se. Čekala jsem, nadržená, v posteli, ale když pořád nešel, vytáhla jsem knihu a užila si s neznámým chlapem ve snu. Jistě, že to byl sen, protože ten chlap byl nereálně dokonalý. Něco tak tvrdého, hladkého a studeného neexistuje. Kdyby ano, bylo by to celkem… fajn.

Jenže já se teď cítila, jako kdyby mě přejel tank. Bylo to podvádění, ale zavřela jsem oči a předstírala, že spím.

Oliver otevřel dveře do ložnice a na mě tak dopadlo světlo. Musím vypadat přirozeně. A taky vyrovnaně dýchat. Musela jsem se hodně snažit, protože jsem pořád byla pod vlivem mého doznívajícího, živého snu, který – co se týče mého vzrušení – nebyl jen sen.

„Lásko,“ šeptl mi Oliver do ucha a pohladil mě po paži. Zatřásl se mnou, a pak mi sjel rukou na břicho. Tak teď už bych neměla předstírat, že spím. Následuje dlouhé a příšerně zahrané probuzení.

„Ahoj,“ hlesla jsem rozespale. No, tak to je na Oscara za hlavní roli.

„Ahoj,“ odpověděl a usmál se. „Promiň. Měl jsem spoustu práce,“ omlouval se a já chápavě přikyvovala. To já se totiž cítila provinile. To já šukám s nějakým cizím chlapem ve snu a ještě se tu snažím usnout, abych ho ještě jednou viděla. „Ale už jsem tady,“ dodal a otočil mě k sobě. No, tak na tohle teď vážně nemám. Šetrně jsem ho začala odstrkovat.

„Lásko, já… Bolí mě hlava,“ zalhala jsem. Migréna. Zařadila bych ji do top deset lží. Oliver ze mě zklamaně slezl a povzdechnul si. Odkráčel do koupelny, zatímco já přemýšlela, jak můžu být takhle vyřízená z jednoho ve skutečnosti neexistujícího sexu. Ať už byl jakkoliv perfektní a únavný, nebylo to normální. A navíc to byl sen, sakra! Ale únava mě za pár minut na to pohltila a vzala pod svá křídla. Do rána se mi už nic nezdálo. Bohudík a bohužel.

V práci, kam jsem přišla totálně nevyspalá a protivná, mi Eric se širokým úsměvem oznámil, že si ho Eva vezme.

„Asi ti zvednu plat!“ prohlásil šťastně a já zareagovala na představu pěkné výplatní pásky.

„Fakt?“

„Ne, jen jsem chtěl, aby ses taky tvářila na chvíli nadšeně,“ přiznal a já měla chuť po něm něco mrsknout. Idiot.

Posadila jsem se za svůj stůl a zapnula počítač. Úplně automaticky jsem zadala do vyhledávače slovo sen. Vyjela mi miliarda odkazů. No, tak na to jim kašlu. Když zadám erotické sny, vyjedeme mi pravděpodobně porno. Podepřela jsem si hlavu dlaní a přivřela oči. Byla jsem neskutečně unavená. Jako kdybych snad ani v noci nespala. Kromě toho jsem měla pořád na sítnici vypálenou jeho tvář. Škoda, že neumím kreslit. Já toho chlapa musela někde vidět, a pak si ho podvědomě dosadit do snů, a ještě mu pak vytvořit dokonalý penis, když už je to sen. Jenže kdybych tuhle tvář někde viděla, pamatovala bych si to. Něco takového nešlo zapomenout. To bych musela mít sklerózu. I když ten andělský obličej by i sklerózu rozsekal na kousky…

„Kdo jsi?“ zeptala jsem se majitele rtů, které mi okupovaly rameno.

„Je to důležité?“ zabroukal mi do ramene. Ano, proč jsem chtěla vědět, kdo je? Ale chtěla jsem, aby ještě něco řekl tím sametovým hlasem. Byla to symfonie.

„Řekni mi ještě něco,“ zaprosila jsem, zatímco jsem se otírala svoji tvář a ústa o jeho krk.

„Co?“

„Cokoliv…“

„Tak hele, Swanová, spát mi tu nebudeš!“ zařval někdo a já se vymrštila do vzduchu. Eric stál nade mnou a zlostně si mě měřil.

„Já… Promiň,“ hlesla jsem zahanbeně a roztřeseně.

„Vidíš snad, že bych tu spal já?“ zeptal se stále naštvaný, zatímco já si mnula tvář, na které jsem měla pravděpodobně obtisknuté klávesy počítače. Nechápavě jsem k němu šlehla pohledem.

„No, jo. Většinou každý den…“

„To byla řečnická otázka. Jsi nějaká rozpálená,“ poznamenal a tentokrát to nebyla žádná nechutná poznámka. Já vážně byla zase v jednom ohni.

„To je… migréna.“ Nevěřícně přikývnul. Výborně.

„Máš tu práci. A už tu nespi,“ zamumlal a odešel.

„Spolehni se!“ zavolala jsem za ním a snažila se být přesvědčivá. Oči se mi znovu začaly ale klížit, a tak jsem si sama jednu vrazila. Co se to se mnou děje?

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké sny, Bello - 3. kapitola: