Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 27. kapitola

17.01.2014 (15:30) • LadyS • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 4677×

„No tak, Bello. Jsi doma? Napadlo mě, že bychom spolu mohly zajít na snídani, teď jsem přišla a teda, mám ti co vyprávět. Bello?“ Jessičin hlas mě pomalu budil z překrásného erotického snu, kde jsme účinkovali jen já, Edward a pláž. Ach jo, to mi snad dělá naschvál.

„Ne,“ zasténala jsem do Edwardovy nahé hrudi a ještě více se k němu přitiskla. Ucítila jsem, jak mi sjel dlaní po nahých zádech, a já se ihned uvolnila. „Když ji tam necháme stát, třeba přestane,“ zamumlala jsem.

„Možná, ale takhle tu už vyvádí docela dlouho. Šel bych ji vyprovodit, ale přišlo mi nevhodné rozkazovat v tvém bytě.“

„Hmm,“ byla má oduševnělá odpověď.

„Musím teda říct, že tvá kamarádka má úžasnou vlastnost setrvat ve všem, dokud nedosáhne svého.“

„Hmm.“

„Mám jí říct, že nemůžeš?“ Edward mě něžně pohladil po hlavě a přitom mi zastrčil neposedný pramínek vlasů za ucho.

„Nemusíš, vyřídím si to s ní sama, jen mi dej chvíli.“ Labužnicky jsem se tváří otřela o Edwardův vypracovaný prsní sval a usmála. Učiněná slast.

S povzdychem jsem se od něho odtáhla a rozevřela rozespalá víčka. Pohled na moji ložnici ve mně vyvolal vzpomínky na minulou noc.

Když jsme s Edwardem natisknutí k sobě odcházeli z hlavní síně, můj zrak putoval po rakvích vyskládaných nad sebou. Došlo mi, že mě obě upírky uspokojovaly jen několik metrů od seschlých mrtvol lidí. Eh, to je hnus.

Přešli jsme krátký most a spočinuli na vyvýšeném stupínku, odkud se nahoru táhly schody. Ve zdi zde byly vyskládány urny všech tvarů a barev a stejně jako rakve se táhly až k působivému stropu. Cestou ke kovovým dveřím jsem se naposledy ohlédla do síně katakomb a uložila si ten obrázek do paměti, jelikož jsem věděla, že už se sem nikdy nedostanu.

Zbytek noci jako by se odehrával v mlze. Pamatuji si, že na mě v pokoji pro hosty padla veškerá únava světa, a Edward měl co dělat, aby mi pomohl do civilu. Z kostela svatého Františka jsme odjížděli několik minut po druhé ráno a domluvili se, že zbytek noci přespíme u mě v bytě. Zaprvé to bylo blíže a zadruhé… to bylo blíže. Hotovo, šmitec.

Jenže koho by napadlo, že jakmile se dotknu hlavou polštáře, únava zcela vymizí a zbyde po ní jen hladový chtíč po mém příteli. Vzpomínky a emoce z prožitého mysteria mi projely tělem jako elektrický šok a já měla příšernou chuť šoustat s Edwardem jako o život. A také že jo.

Následující dvě hodiny byly učiněný maraton. Nikdy by mě ani nenapadlo, že je možné prožít tolik orgasmů za sebou, já bych je však na jedné ruce nespočítala. Edward byl totiž jako uragán, všechnu svou horlivost ventiloval do své touhy a vzal si mě snad ve všech polohách, pomalu i rychle, udělal mě rukou, ústy i svým nádobíčkem. Bylo to nekonečné a tak krásné!

Když jsme konečně skončili, byla jsem tak zmožená a vyčerpaná, že jsem sotva dokázala dýchat. Nešlo mi ani přetočit se na bok. Edward si mě tedy přitáhl k sobě a přikryl nás peřinou. „Miluji tě,“ zašeptal mi do ouška a políbil na tvář.

„Já… tebe… taky,“ dokázala jsem ze sebe ještě vypravit a poté jsem usnula jako špalek.

Zatřepotala jsem hlavou a snažila se vrátit zpátky do přítomnosti. Edwardův ztopořený úd mi však stále strašil před očima a já se zhrozila, že na něho budu myslet i při rozhovoru s Jessicou. To by mi ještě tak scházelo. Uahá!

Kňučivě jsem zasténala a posadila se s rukou ve vlasech. Přikrývka mi ale sjela k bokům, čímž pádem odhalila má obnažená ňadra. To způsobilo, že Edwardova pozornost se rázem přesunula od rozečtené knihy na můj hrudník a krvavé oči se mu změnily na doutnající čerň.

„Ach jó!“ Neochotně jsem se vyhrabala z té změti přikrývek, jednu si obmotala kolem těla a nejistým krokem se vydala ke dveřím.

„Bello? Vím, že jsi doma, slyším tě!“

„Vždyť už jdu!“ zavrčela jsem rozespale a odsunula bezpečnostní řetízek. Otevřela jsem.

„Ach,“ zarazila se Jess s pěstí ve vzduchu a rychle ruku stáhla. „Ahoj.“

„Nazdar.“

Jess se zakuckala a přikryla si ústa dlaní. „Vypadáš… indisponovaně. Máš nový účes à la vrabčí hnízdo?“

Můj pohled v té chvíli zabíjel. „Chceš mi něco konkrétního, Jess, nebo už můžu jít?“

„Napadlo mě, že bychom zašly na snídani.“

„Mám návštěvu.“

„Ach… jistě, a vsadím se, že pěkně náruživou.“ Při posledním slově se naklonila blíže ke dveřím, aby to Edward v ložnici dobře slyšel. Nemohla tušit, že je upírem, takže nás slyší, jako bychom mluvily vedle něho.

„Takže jindy?“ zachichotala se s jiskřičkami v očích.

„Určitě,“ řekla jsem a zabouchla jí dveře před nosem.

„Hej! To se kamarádkám nedělá!“ zaprotestovala Jess, ale pak jsem slyšela její vzdalující se smích a bouchnutí jejích dveří.  

Kolébavě jsem se vrátila do postele a hopsla k Edwardovi s šibalským úsměvem na rtech. „A je pryč, problém vyřešen.“

„Slyšel jsem.“ Jeho oči se vrátily do původní barvy, ale touha z nich nevymizela.

„Kolik je hodin?“

„Pět minut po desáté.“

„A co říkáš na ranní rozcvičku?“ Provokativně jsem se k němu naklonila a vtiskla mu na rty škádlivý polibek.

„Že je rozhodně přínosem,“ zasmál se, odhodil knížku na zem a převalil mě na záda. Z plna hrdla jsem se rozesmála a pak ho nechala, aby mi vylíbal duši z těla. Uměl fakt úžasně líbat. Vím, že měl dostatek času se techniku naučit, ještě mi svůj opravdový věk neprozradil, ale můžu jen hádat, že je vysoký, ale to neměnilo nic na tom, že mě svým jazykem a zuby dokázal vzrušit do nepříčetna.

Netrvalo dlouho a já pod tlakem své touhy rozevřela stehna a nabídla mu vstup do své svatyně. Byla jsem již zvlhlá a jen čekala, kdy ho do mě konečně zasune, abych mohla odplout do toho krásného světa plného barev, který okusí pouze páry.

„Ach bože, Bello,“ zasténal s pohledem upřeným na mou štěrbinku a vášnivě mě políbil na rty. V jeho objetí jsem se stávala nymfomankou, a protože už jsem to nemohla vydržet, obtočila jsem mu nohy kolem boků a nabádala ho tím ke vstupu.

„Edwarde,“ zavzdychala jsem prosebně.

Svou rozložitou dlaní mi stiskl ňadro a u druhého vzal bradavku do úst. Zároveň jsem cítila, jak svým žaludem krouží kolem mé dírky, z čehož se mi chtělo křičet.

„Nespěchej, máme tolik času, kolik si jen můžeš přát,“ špitl mi do ouška, a pak se vrátil k mé ztvrdlé bradavce. Prohnula jsem se jako luk a Edward mi skoro bolestivě stiskl druhý prs. Z pomezí rtů mi vyšel hlasitý sten.

Jeho penis mě škádlil v mém přirození, ale k vniknutí se neměl. Vadilo mi to, ale zároveň jsem si přála, aby nikdy nepřestal. Nato se k němu však připojila jeho volná ruka a počala mi mnout klitoris.

„Oh bože!“

„Stačí: Edwarde,“ dodal a já na něho zuřivě zavrčela. Uchichtl se a sladce mě políbil na krk. Pořád dráždil můj poštěváček a svým údem lehce pronikal do mé jeskyňky. Nedalo se to snést.

„Do háje, Edwarde! Tak už něco udělej!“ zařvala jsem, když jsem se ocitla na pokraji orgasmu, ale nedosáhla ho.

„Vždyť dělám,“ zasmál se ten prevít a kousl mě do měkké spodní části ňadra. Sykla jsem a třela lýtky za jeho zadkem o sebe.

„Miláčku, jestli ho do mě okamžitě nevrazíš, provedu ti opravdu něco zlého!“

„C-c-c, taková tvrdá slova, nemyslíš?“

„Edwarde!“

„Když mě hezky poprosíš, možná tvé přání splním.“ Jeho domýšlivý úsměv mě rval na kusy. Bože, byl tak sexy!

„Lásko moje jediná, prosím, můžeš mě konečně opíchat?!“

„Tvé přání je mým rozkazem.“ A v téže chvíli do mě pronikl až po koule, až jsem musela zalapat po dechu.

„Ach ano!“ vykřikla jsem jásavě a jala se mu boky vycházet vstříc. Áááh, to bylo tak nádherné. Jeho přírazy měly ráz ale i jistou souměrnost.

Naléhavě jsem se Edwarda chytla a žádala o polibek. Samozřejmě mi vyhověl a naše rty se setkaly v láskyplném políbení. Bože, jak já ho miluju.

Tlak v mé mušličce mi oznamoval, že co nevidět dojdu vrcholu. Proto Edward ustal v pohybech a já notně zaprotestovala.

 „Néé!“

„Ššš, cara mia, neboj se.“

Edward se i se mnou v náručí posadil na paty, popadl mě pevně za prdelku a počal si mě napíchávat na svou erekci. Hotová slast. Při každém proniknutí jsem ho cítila velmi hluboko, naše tváře se nacházely jen pár centimetrů od sebe, stejně jako naše spojená těla. Byli jsme dvě poloviny jednoho celku.

„Aaaach, bože…“ Eroticky jsem zapředla a přejela si dlaní po ňadru.

„Ještě, carissima, dotýkej se sama sebe.“

Pořádně jsem na Edwarda zaostřila a lišácky se usmála, poté jsem svými prsty pomalu přejel od svého krku až do úžlabinky ňader, kde mi stékaly kapičky potu.

„Sakra!“ zavrčel Edward a přisál se mi na krční tepnu. Vypískla jsem, ale důvěřivě mu svůj krk nabídla. Jsem asi úplně pitomá, vždyť je upír živící se na lidské krvi, ale já mu jednoduše věřila. A věděla jsem, že by mi neublížil. Nikdy.

„Už… už budu…“ Naše steny se mísily v symfonii a dechy slučovaly. Naše těla, mé rozpálené, jeho chladné jako noční vzduch, se o sebe prudce třela a mně zbýval již jen kousek od ráje.

Edward mě naposledy vyzvedl a já došla zdárného orgasmu. Zhroutila jsem se na jeho hruď a zrychleně dýchala, zatímco Edward ve stejné chvíli vystříkl své semeno – či snad upíří jed? – do mého nitra a vyvrcholil. Tomu říkám super budíček.

͠

„Povídej mi něco o sobě,“ zapředla jsem mu do černého trička jako spokojené kotě a líbla ho na rameno. Seděli jsme spolu v Edwardově obývacím pokoji v Palazzo Ferrini a užívali si volnou odpolední chvilku.

„Co bys chtěla vědět?“

„Už si mi hodně vyprávěl o svém druhu, ale nikdy si mi neřekl, jak ses upírem stal.“

Když jsem se mu odvážila pohlédnout do očí, prazvláštně se usmál. „Je to dlouhý a smutný příběh,“ upozornil mě.

„Stejně ho chci slyšet.“

„Tak dobře,“ povzdychl si a zavrtěl se, ačkoliv mi to u něho přišlo prapodivné. Nikdy se nevrtěl. Otevřel pusu, když vtom se zarazil. „Máš vůbec tušení, kolik mi je let?“

„N-ne?“ Nechtěla jsem, aby to vyznělo jako otázka.

„A chceš to vědět?“

„A-ano?“ Bože, musím už těch otazníků nechat!!

„Pro někoho jako ty se můj věk může zdát děsivý.“

„Nemůže to být horší, než už to je,“ zamumlala jsem si tak potichu, že by to normální člověk nemohl slyšet. On však ano.

Stiskl rty, varovně na mě pohlédl, ale přikývl. „Abys věděla, pocházím ze starého a mocného rodu s kořeny sahajícími až téměř do středověku. Já se narodil 20. června,“ odmlčel se a čekal, až budu připravená, „roku 1819.“ Zalapala jsem po dechu a vyvalila na něho oči.

„Co? C-co p-prosím?“ Čekala jsem hodně, v duchu jsem se na to dlouhou dobu psychicky připravovala, ale tohle číslo jsem opravdu nečekala.

„Toto léto jsem oslavil 194. narozeniny.“

Nemohla jsem tomu uvěřit, měla jsem pocit, že mi snad praskne hlava. Mému příteli je skoro dvě stě let?!

„Ó můj bože,“ zaskuhrala jsem a přitiskla si dlaň na čelo. „Asi se o mě pokouší hysterie,“ prohlásila jsem nakřáplým hlasem. Edward mě konejšivě pohladil po zádech a přivinul si mě k sobě ještě pevněji. Překvapivě se tím stínění pocit vypařil a zbyla jen nevíra. „Jak je to možné?“ zeptala jsem se ho o chvíli později.

Pokrčil rameny. „Jsem nesmrtelný.“

„Nesmrtelný, jasně.“

Uchichtl se a zkoumavě naklonil hlavu na stranu. „Mám pokračovat?“

„Prosím.“ Teď jsem ještě víc toužila znát jeho životní story.

„Dobře. Svým rodičům, matka byla Angličanka, otec italský šlechtic, jsem se narodil jako druhý v pořadí. Můj starší bratr Dante byl otcovo dědicem titulu, já jeho náhradníkem. Matka po mně porodila ještě naši malou sestřičku Caterinu. Všichni jsme ji milovali, ale naneštěstí ji v čtrnácti letech dostihla variola a zemřela. Byla to pro nás velká rána, ale měli jsme jeden druhého a přenesli se přes to.

Bohužel, můj bratr byl v jistém ohledu velice… nenasytný. Miloval zahálku, tedy lépe řečeno: pití a ženy. Všechno to začalo, když poznal krásnou Mariu Bianchi. Okamžitě se do ní zamiloval, jenže to mělo háček, byla vdaná. Její manžel byl arogantní hrubián, a když přišel na její poměr s mým bratrem, vzteky se mohl pominout. Druhý den ho vyzval na souboj, kde Dante padl. Bylo to příšerné. Signor Bianchi sice utekl do vyhnanství, smrt šlechtice se trestala oprátkou, ale to nám ho nevrátilo.

A tak jsem se stal otcovo dědicem a život se mi od základu změnil. Psal se rok 1847, když jsem se při lovu poranil a dostal horečku. V tehdejší době, jak jistě víš, byla medicína v počátcích a já umíral. Jenže jednoho dne k nám zavítal nový doktor, kterého otec ze zoufalství přivolal až z Anglie. Jeho verdikt zněl stejně jako u předchozích, avšak v jeho očích se zračilo odhodlání.“

„Jak se jmenoval?“ zeptala jsem se Edwarda doslova uchvácená jeho vyprávěním.

Usmál se. „Představil se jako Carlisle Cullen.“

„Pokračuj,“ pobídla jsem ho dychtivě.

Uchichtl se. „Když už se zdálo, že mě horečka zahubí, položil mi prazvláštní otázku. Má odpověď byla jasná.“

„Co to bylo za otázku?“

Edward hleděl před sebe, zahloubaný v dávné minulosti. „Jeho slova zněla: ‚Kdybys mohl, přál by sis začít nový život?‘ Odpověděl jsem: ‚Ano.‘ A nato se stal upírem. Společně jsme zfalšovali mou smrt a od té doby jsem žil po jeho boku. Byl neuvěřitelný. Nikdy neokusil lidskou krev a živil se pouze zvířecí.“

„To také jde?“ skočila jsem mu do toho.

„Ano. Díky tomu měl zlaté oči, na rozdíl od ostatních upírů. Nějakou dobu jsem žil stejně jako on, ale pak…“ Zavrtěl hlavou. „Vzbouřil jsem se. Už mě nebavilo hrát si na někoho, kým nejsem. Roky jsem se pořádně nenasytil, protože zvířecí krev tvou žízeň neuhasí, pouze ji utiší, a tak jsem od něho utekl a začal žít na vlastní pěst. Samozřejmě jsem nebyl tolik chladnokrevný, abych zabíjel nevinné lidi, ale živil jsem se na zločincích. A v té době jsem narazil na mysteria.“

Nedočkavostí jsem se málem pominula. „Mysteria založilo trio upírů, které vládne naší rase. Jsou na světě již přes tři tisíce let a už nevěděli, jak se zabavit. A sexuální hrátky, které jsou díky našim zpestřeným smyslům pronikavější, jak se zdálo, byly dle nich výtečný nápad.

 Prošel jsem iniciačním obřadem a stal se jejich členem. Tehdy mi to přišlo jako něco posvátného, úžasného, a pořád mi to takové přijde. Mysteria, jak už jistě víš, se ti dostanou do duše a přinutí tě pohlédnout na sebe v novém světle, odhalí ti tajemství vlastní existence.

Užíval jsem si, jak jsem jen mohl, ale pak jsem se jednoho dne dozvěděl, že zemřel můj otec. A bez právoplatného dědice. Titul bohužel neměl na koho přejít, žádné bratrance ani strýčky jsem neměl, a proto jsem se rozhodl zariskovat. Přijel jsem do své domoviny a vydával se za svého vzdáleného bratránka, kterému po právu hraběcí titul náležel. Proměna mě změnila natolik, aby ve mně pravého Edwarda Ferriniho nepoznali, ale ne natolik, aby si nevšimli rodinné podoby. Uvěřili mi a já se opět stal hrabětem.

Nastěhoval jsem se zpátky do svého sídla, kde už nebyl žádný sluha, který by tam pracoval za mého lidského života, a já si vybudoval svou novou pověst.

Léta běžela a já pokaždé na několik let odjel do ciziny, kde jsem záhadně zemřel, avšak zanechal po sobě dědícího potomka, čili sebe, aby mohl převzít hrabství. Takhle jsem se opakoval až do současnosti roku 2009.“

„Co se stalo?“

„Potkal jsem dívku.“

Moje srdce zděšeně poposkočilo. Tuhle část jsem si rozhodně nepřála slyšet, přesto jsem dychtivě poslouchala dál. Ach jo, nenávidím žárlivost!

„Přestože byla člověk, hluboce jsem se do ní zamiloval. Lucia Moretti, má první opravdová láska.“

„Jak vypadala?“ vyhrkla jsem. Ihned jsem se za svou horlivost zastyděla, ale neváhala bych se zeptat znova.

Přimhouřil oči. „Samozřejmě byla krásná. Černé ebenové vlasy měla ostříhané na mikádo, oči modré jako noc a rty rudé jako krev.“ Srdce mi zběsile bušilo, jak jsem poslouchala jeho slova. Bylo pro mě těžké slyšet od něho o jiné dívce, kterou miloval, přestože již patřila minulosti, tedy aspoň doufám. Zase tak dávno to nebylo, jen čtyři roky zpátky. Sakryš.

„A dál?“

„Dál?“

„Co s ní bylo?“

Edward mě políbil na rty, čímž mě poněkud uklidnil, a pokračoval ve svém vyprávění.

„Začal jsem s Luciou chodit a hodlal se s ní oženit. Věděl jsem, že mé city opětuje, i když dosud neznala mé tajemství. Jenže tu byl háček. Mysteria.“ Vtom mi secvaklo. Ale jistě, dostali se do stejné situace, v jaké jsme se ocitli my dva krátce po mém příjezdu do Itálie. Lucia Moretti nebyla zasvěcená.

„Prošla iniciačním obřadem?“

Edwardovi ztvrdly rysy ve tváři a nepatrně se ode mě odtáhl. To se mi vůbec nelíbilo. „Edwarde?“

„Bello, než ti dopovím svůj příběh, měla bys něco vědět.“ Nakonec to nevydržel a vyskočil na nohy, aby mohl začít pochodovat sem a tam. Zděšeně jsem ho pozorovala. „Lásko, co se děje?“

„Máš za sebou čtyři mysteria,“ řekl, jako by to ani jeden z nás nevěděl. „A zbývá ti už jen poslední. Katabasis.“

„Co je s ním?“ zeptala jsem se ho se strachem v hlase. Děsil mě.

Edwardovi se stáhla tvář bolestí. Panebože, to bude zlé. „Už mnohokrát jsem ti říkal, že mysteria ztělesňují sexuální, emocionální i duchovní pravdu, které člověka – či upíra, to je jedno – přiblíží duši, v našem případě tomu, co z naší duše zbylo. Bez souhlasu zasvěcovaného jsou oslabená, bezúčelná. Avšak páté mysterium, nejvyšší a transformativní, odhaluje největší tajemství.“

„Jaké t-tajemství?“ Náhle se mi dělalo slabo.

„Tohle všechno by mělo být tvým uším nepřístupno, ale nemůžu dopustit, aby se ti stalo totéž, co Lucii. Po druhé už bych takovou bolest nezvládl.“ Edward blábolil páté přes deváté, hlas měl roztřesený a kroky nejisté. „Mohu jen děkovat Bohu, že mi tě zaslal do cesty, dal mi druhou šanci na život, na lásku. Ale tohle všechno… musíš to vědět. Už to před tebou nedokážu déle tajit.“

„Co tajit, Edwarde?!“ vykřikla jsem.

„Že páté… mysterium… že… páté mysterium…“ nastala dlouhá odmlka, při které se Edward zastavil a pevně stiskl oční víčka k sobě, „tě má přeměnit v upíra.“

Moje srdce se zastavilo a dech zadrhl. Ne. Ne, ne, ne, ne, to není možné. Tohle je jistě nějaký omyl. Do prdele!

 „E-edwarde, co to ř-říkáš?“ Celá jsem se roztřásla a hrůza mě zasáhla nepřipravenou.

„Mysteria jsou pro potěšení a objevování sama sebe, ale také slouží jako… nábor lidí na přeměnu v upíra.“

„Můj bože,“ zaskřehotala jsem a úplně zbledla.

„Mrzí mě to, Bello, strašně moc.“

„Proč? P-proč mi to tedy říkáš? Proč jsem se to nemohla dozvědět, až… by bylo příliš pozdě?“ Došlo mi, že oni novicky nejdříve přemění a až pak jim poví, co jim provedli. Ach můj bože, to je odporné!

„Nechci, aby se minulost opakovala. Chci, aby ses rozhodla z vlastní vůle.“

„Co se stalo Lucii?“ Musela jsem to vědět. Za každou cenu.

„Lucia se ode mě nechala přemluvit k prvním čtyřem iniciačním obřadům, ale když měl proběhnout pátý,“ Edward se zhluboka nadechl, přestože kyslík nepotřeboval, „všechno se pokazilo.

Když Lucii došlo, co jsme skutečně zač a co se jí chystáme udělat, dala se na úprk. Samozřejmě neměla šanci, ale překvapivě se dostala daleko. Hradní stráž ji však před východem hradu chytila a zadržela. V životě jsem nezažil takový strach a muka. Četl jsem všem myšlenky, takže jsem věděl, co s Luciou chtějí udělat. Hodlali ji za tu opovážlivost popravit. Samozřejmě jsem to nemohl dopustit. Miloval jsem ji, ačkoliv mě ona nenáviděla.

Proto jsem se rozhodl Volturiovy, trio zakladatelů mysterií, vydírat. Buď Luciu nechají žít, nebo celému městečku prozradím, kdo doopravdy jsem. Určitě jsi někdy zaslechla flámu o tom, že jsem vrah. Toho dne se to začalo šířit, no, ale zpátky k… Prostě jsem se druhý den odhalil na Palazzo dei Priori v pravé poledne. Bylo tehdy hrozné vedro a slunce mě celého ozářilo, takže se má kůže začala třpytit jako diamant.

Věděl jsem, že to Volturiovi nenechají jen tak. Stáhli mě do stínu a odvlekli do hlavního sálu, kde drželi mou Luciu. Byl to hrozný poprask. Vzepřel jsem se celé své rase! Zradil je. A tak mi udělili podmínku. Můj život za její. Měl jsem jasno, chtěl jsem za ni umřít. Ale to nejdůležitější na tom bylo, že i tak by se musela stát upírkou, a to bylo pro Luciu nemyslitelné. Začala mě prosit… o vlastní smrt.“

Edward se ztrácel v nedávné minulosti a ve tváři se mu odráželo utrpení, která tehdy pociťoval.

„Žádala mě, abych ji zabil a já zůstal naživu. Nechtěla se stát upírkou a zároveň nechtěla žít s upírem, přestože mě milovala. A jediným vysvobozením z tohohle začarovaného kruhu byla smrt. Klečela přede mnou na kolenou a prosila!“ Poslední slovo zuřivě vyplivl. „Nemohl jsem, ale zároveň jsem nevěděl, co dělat.

Padl jsem tedy na kolena a vzal ji do náruče. Drželi jsme se a objímali, ona brečela a já bych taky brečel, kdybych mohl. A pak mi nastavila svůj krk a bolestně stiskla víčka. Chtěla zemřít v mém náručí. A tehdy se mé srdce rozbilo na kousíčky.“

Cítila jsem, jak mi tečou slzy po tváři. Panebože, to bylo hrozné, co Edward zažil. Vůbec si takovou bolest nedokážu představit.

„Naposledy jsem ji políbil na rty a poté se přesunul k jejímu krku. Dal jsem jí tam mlaskavý polibek a… zakousl se. Vysál jsem jí z těla život a sobě vzal svou duši. Zemřela v mých rukou. Volturiovi mě pochválili, ale ještě mi nařídili na osm let setrvat ve Volteře, aby si mě pohlídali. Pak bych měl volnost.

Když jsem vyšel ven na ulici, byl jsem celý od její krve a někdo mě tak zahlédl. Tak se o mně začalo povídat, že jsem vrah. Neřešil jsem to.

Od té doby jsem se uzavřel do sebe a zamkl své srdce na sedm západů. Protože jsem musel zůstat ve městě, zaměřil jsem se hlavně na svou pověst. Rozhodl jsem se, že zde prolomím svou kariéru coby byznysmen a budu si užívat všeho přes míru. A dařilo se mi to.

Svůj majetek jsem zdvojnásobil, ženy mi padaly k nohám, aniž bych hnul prstem, jenže pak jsem potkal tebe. A do mého života vstoupilo světlo. Nikdy by mě nenapadlo, že po tak krátké době dostanu možnost znovu se zamilovat, ale dostal. A je to ještě silnější.“

Edward se na mě konečně zadíval a v očích se mu zračila taková láska, až jsem se zalekla.

„Ach bože, Edwarde, je mi…“ nahlas jsem popotáhla, „je mi…“ a ještě jednou, „to moc líto.“ V jeho očích se odrážely všechny emoce, které pociťoval: láska, strach, bolest, naděje, ale i přesto jsem se tím nemohla nechat strhnout.

Chtěl se ke mně přiblížit, ale já natáhla ruku před sebe, abych ho zadržela. „Jsem ti hrozně… vděčná, žes mi tohle všechno řekl a dal mi tak možnost svobodně se rozhodnout. Ale musím si to všechno promyslet, popřemýšlet o tom.“

„Amore mio, proto jsem ti to řekl.“

„Já vím.“ Stoupla jsem si a pomalu se sunula směrem k chodbě. „Teď pojedu domů. Sama. Prosím, nekontaktuj mě.“ Při těchto slovech se zatvářil jako umučené zvířátko, ale nenechala jsem se tím ovlivnit. Musela jsem být ve svém rozhodnutí pevná. „Chci být o samotě a vše si pečlivě rozmyslet. A když jsi se mnou, nemyslí mi to racionálně.“

Naposled jsem se na něho zadívala a dala do toho pohledu veškerou svou lásku. „Miluji tě, Edwarde Ferrini.“ A s tím jsem ho ponechala samotného ve vlastním obýváku, aniž bych mu dala sebemenší naději na svůj návrat.

Autor: LadyS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 27. kapitola: