Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 19. kapitola

10.11.2013 (07:00) • LadyS • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 4119×

Loučení s otcem bylo rozpačité, přesto dojemné. Krátce jsme se objali a táta mě líbl do vlasů.

„Měj se hezky, holčičko, a zavolej mi, jestli jste dobře doletěli.“

„Slibuju.“

S Edwardem si podali ruce. „Bylo mi potěšením vás poznat, Charlie.“

„I mně, Ferrini.“ Nezpozorovatelně jsem se ušklíbla, nad všechny sympatie mu za celou dobu ani jedinkrát neřekl jménem. To je prostě celý táta.

„Zatím, tati.“ Chytla jsem se Edwarda a společně jsme sešli schody z verandy. Volvo stálo na příjezdové cestě, takže jsem tátovi naposledy zamávala a nasedla dovnitř. Edward nastartoval, zatroubil a vyjel plnou parou vpřed.

„Bude se mi po něm stýskat,“ pronesla jsem tiše za doprovodu vrnění motoru.

Něžně se na mě usmál a stiskl mi ruku nad řadicí pákou. „Mrzí mě, že ještě nemůžeš pobýt v tatínkově přítomnosti, snažil jsem se datum odložit, ale nešlo to.“

Zavrtěla jsem hlavou. „I tak jsem ráda, že jsem navštívila domov. Bylo to příjemné osvěžení.“

Edward se zasmál a zatočil do prudké zatáčky. Byla již tma a okolní lesy zahalovaly silnici do černočerné tmy. Zadívala jsem se na svého řidiče. „Jak dlouho jsi neletěl běžnou linkou?“ zeptala jsem se ho škádlivě.

Našpulil rty a zatvářil se nonšalantně. „Vlastně nikdy.“

Spadla mi brada. „Jako vážně? Tys vždycky létal jen svým tryskáčem?“ Když váhavě přikývl, rozesmála jsem se. „Ty jsi ale zhýčkanej.“

Nic na to neřekl, jen mu zacukaly koutky a přidal plyn. Ani jsem radši nechtěla vědět, kolik jedeme.

Na letiště jsme dojeli v rekordním čase. Edward se překvapivě nerad vzdával vypůjčeného auta a odbavení bylo rychlé. Když s sebou člověk netahá haldu kufrů, je to o tolik jednoduší.

V odletové hale jsme se usadili v nejvzdálenějším koutě a přitulili k sobě. „Takže, lorde Ferrini, těšíte se na druhou třídu?“ Bavilo mě ho provokovat. Když mi totiž ještě u Charlieho oznámil, že jeho tryskáč nestihnou do večera připravit, rozhodl se pro nás zarezervovat nejbližší let běžnou linkou. Ale naneštěstí měli volno jen v druhé třídě, kde to nějaký manželský pár na poslední chvíli odřekl, a další volný let byl až v šest ráno. Pro nás nemyslitelné. Když si vzpomenu na Edwardův vztek a nechuť, mám tendenci se rozesmát.

„Neutahuj si ze svého přítele,“ zavrčel mi do ucha a dlaní mi přejel po boku.

„Pouze jsem ti položila otázku, na tom není nic špatného,“ bránila jsem se naoko uraženě. „Kdybych však dodala: vítej v kůži normálních lidí, už by to možná zavánělo provokací. Ber to jako… novou zkušenost.“

„Takový zážitek bych oželel,“ zabrblal a já zavrtěla hlavou.

„Tak povýšenej,“ zamumlala jsem těsně u jeho rtů a políbila ho.

„Hmm,“ odpověděl mi do polibku a započal předlouhou trať vášnivého líbání. Hladila jsem ho po čelisti a vychutnávala si sladkou chuť jeho úst. Naše jazyky se proplétaly a ruce dotýkaly druhého, bylo to krásné.

„Žádáme, aby se cestující letu 81Q345S do Říma s mezipřistáním v New Yorku dostavili k přepážce pro nástup do letadla. Opakuji, žádáme, aby se cestující…“

„To jsme my,“ odtrhla jsem se od Edwarda a pohlédla mu do očí. Určitě jsem byla celá zrůžovělá a s naběhlými rty.

„Zřejmě,“ odpověděl a zmučeně si povzdychl.

Plácla jsem ho po rameni. „Snaž se alespoň předstírat, že ti to nevadí, ano? Ať nevypadáme jako snobové.“

„Jistě,“ odfrkl si a přejel pohledem po zbylých cestujících rozsazených kolem nás, jako by to byl dotěrný hmyz. Protočila jsem oči a zvedla se na nohy, Edwarda jsem vytáhla s sebou.

„Pojď,“ pobídla jsem ho a bok po boku jsme se postavili do fronty.

Asi za tři minuty na nás přišla řada. Oba jsme předložili doklady a letenky a mohli jsme vstoupit na palubu. Hned u vchodu nás přivítaly dvě letušky, které po nás opět požadovaly letenku, a přitom se velice koketně usmívaly na mého přítele.

„Přejeme hezký let,“ pronesla sladce blondýna a podala mu ji zpátky způsobem, že se museli dotknout prsty. Edward si ji zhnuseně změřil a popostrčil mě dopředu, rozešla jsem se k našim místům v prostřední části letadla.

„A přesně kvůli tomuhle nesnáším běžné lítání,“ zašeptal mi za mnou do ucha Edward.

Musela jsem mlčet, jinak bych vyprskla peprnou nadávku. Svatá pravda. Copak mi ho musí všechny holky okukovat a osahávat?! Někdy si říkám, že by nebylo na škodu, kdyby byl o trochu ošklivější. Anebo měl alespoň nějakou vadu, například dioptrické brýle. Nenávidím totiž, když žárlím!

„Naše místa,“ pronesla jsem bez jakéhokoli zájmu a zaplula k okénku, aspoň že tak. Edward si sedl vedle mě a objal mě kolem ramen. Zanedlouho bylo zaplněné i třetí sedadlo po jeho pravé straně, a to už jsem myslela, že budu vraždit. Tohle je snad zlý sen!

Načančaná zrzka s prodlouženými vlasy se elegantně usadila a zamrkala řasami, k Edwardovi vyslala svůdný pohled.

„Dobrý večer,“ pozdravila ho vysokým sopránkem. Zaskřípala jsem zuby.

Pokýval hlavou a dal mi pusu do vlasů. Periferním viděním jsem sledovala zrzčinu reakci. Zamračila se a natočila hlavu opačným směrem. Vida, že by první s mozkem?

Když nastoupili zbylí cestující, letuška se dala do přivítání a následně všechny započaly svou rutinní ukázku s nouzovými východy, kyslíkovými maskami a záchrannými vestami. Nejvíc mě štvala ta nejblíže k nám, která se při sebemenším pohybu snažila okouzlit Edwarda.

„…děkuji za vaši pozornost a nyní si zapněte své bezpečnostní pásy, budeme startovat.“ Letuška domluvila a nad námi se rozsvítila kontrolka k připásání. Asi po třech minutách jsme vzlétli.

≈

͠„Nevejdou se mi sem nohy,“ stěžoval si opět Edward a upřímně, už mi z něho začínala třeštit hlava. Letěli jsme asi tři hodiny, většina pasažérů spala, jen já s Edwardem jsme byli vzhůru. Tedy, já bych spala, ale kvůli jeho neustálým stížnostem jsem nemohla zabrat. „Měli by brát ohledy na ty, co mají přes metr osmdesát pět. Já mám například osmdesát osm a oproti tobě –“

„Edwarde, prosím!“ Už jsem to fakt nemohla vydržet. „Doopravdy se mi chce spát, ale jestliže tu budeš pořád plácat nesmysly, budu nepříjemná a unavená. To snad chceš?“

Zarazil se a pohlédl mi do očí, rezignovaně se usmál. „Jsem otravnej?“

„Popravdě? Ano.“

Pousmál se. „Bod pro tebe, jsi první v mém životě, co něco takového přiznal.“

„Někdo ti konečně musí srazit hřebínek z hlavy,“ zamumlala jsem ospale, ale usměvavě. Naklonil se ke mně a sladce mě políbil. „Spinkej, už budu mlčet.“

„Hmm,“ broukla jsem a nechala se vtáhnout do hluboké tmy.

Když jsem se probudila, svítalo a několik lidí již bylo vzhůru.

„Dobré ráno,“ uslyšela jsem ze strany, a tak jsem natočila hlavu.

„Ahoj,“ zachroptěla jsem rozespale. Narovnala jsem se a protáhla se, až mi zakřupalo v zádech. S povzdychem jsem se opřela. „Kolik je hodin?“

„Za pět minut pět ráno.“

„Je nádherný východ slunce,“ podotkla jsem omámeně, když jsem vysunula stínítko na okně.

„Ne hezčí, než jsi ty.“ Otočila jsem se k Edwardovi a dala mu pusu.

„To je sporný.“

„Jak pro koho.“

Chvíli jsme se šmajchlovali, ale pak mi na mysli vytanula vážná otázka.

„Edwarde?“

Tázavě na mě pohlédl.

„O co půjde ve třetím mysteriu?“

Zamračil se a odtáhl se ode mě. Mlčel.

Nadzvedla jsem obočí. „Je to zlé? Hodně?“

„Bello…“ zavrtěl hlavou a pevně se mi zadíval do očí.  A to byl ten okamžik, kdy mi secvaklo. Srdce se mi strachy rozbušilo.

„Zítra dojde k rituálu podvolení se, viď? Zítra mě tam zbičujete.“ Má slova zněla rozklepaně, přesto odhodlaně. Zajímavé.

Edward se zatvářil bolestně a zavřel víčka, opřel si týl hlavy o sedadlo. Pozorovala jsem ho a přitom stravovala emoce, které mnou znenadání zmítaly. Strach, panika, obava z bolesti, avšak dále jsem pociťovala nedočkavost a jakýmsi zvrhlým způsobem pocit slasti. Ta představa, která se mi rojila v hlavě, mě zároveň rozžhavila až tak, že jsem zděšená sama sebou cukla. A přesně jsem věděla, co musím udělat.

Vyskočila jsem na nohy a chytila Edwarda za ruku. Otevřel oči. „Pojď,“ nařídila jsem mu spěšně a protáhla se kolem spící zrzky, Edward mě zaraženě následoval.

„S dovolením,“ řekla jsem nějaké paní, co šla přede mnou, a Edwarda táhla za sebou.

Došli jsme k mému cíli. Toaletám. Nedočkavě jsem otevřela dveře a vtáhla Edwarda dovnitř. Musím tedy přiznat, že moc místa neskýtaly, ale pro to, co jsem měla v plánu, postačily.

Stála jsem těsně naproti Edwardovi, ale i přes nedostatek místa jsem mu dosáhla na poklopec kalhot, který jsem se jala rozepínat.

„Bello, co to děláš?“ zeptal se mě podezřívavě nakřáplým hlasem.

„Co myslíš,“ odpověděla jsem mu šibalsky. Při každém mém doteku se probouzelo jeho mužství, a když jsem mu rozepnula pásek i kalhoty, jedním tahem jsem mu stáhla džíny a zároveň si klekla. Přitom jsem se bouchla do pravého kolene, jau. Chytila jsem jeho mohutný penis do dlaně a Edward slastně zaklonil hlavu.

Na nic jsem nečekala a začala ho hladit od kořene až po hlavičku, která se skrývala za předkožkou. Věděla jsem, že se chovám hříšně a pohoršlivě a vůbec se nepoznávám, ale když mi došlo, že mě budou ve třetím mysteriu bičovat, čekala jsem, že se mi strachy stáhne žaludek. Avšak opak byl pravdou a já dostala strašlivou, příšernou chuť na sex.

Edwardův penis už byl v pokročilém stádiu erekce, přičemž se Edward ze všech sil snažit nahlas nevzdychat. Bavilo mě ho mučit, a tak jsem přidala a obemkla ho rty. Vydal hrdelní sten a já se uchichtla.

Valnou chvíli jsem ho obšťastňovala svými ústy a rukou, ale když už to vypadalo, že vyvrcholí, se zvířecím zavrčením mě popadl pod rameny a vytáhl do stoje. Nevím, jak to dokázal, ale nadpřirozenou rychlostí ze mě serval rifle i s tangovými kalhotkami a vyhoupl si mě na boky.

„Nějak nedočkavý,“ podotkla jsem s hravým úsměvem, ačkoliv jsem se ho sama nemohla dočkat. Skorem surově mě přirazil na dveře, až jsem se bála, že je se mnou vyrazí, a v téže chvíli do mě tvrdě pronikl.

„Áách!“ vyjekla jsem a rychle si zakryla pusu dlaní. Bože, ať za dveřmi nikdo nestojí!  

Prudce do mě pronikal, a protože jsem byla silně vzrušená, průniky byly hladké a kluzké. A tak tvrdé, že jsem se musela Edwarda držet za ramena. Působivá široká ramena, ách!

„Polib mě!“ nařídila jsem mu roztouženě a Edward neváhal ani vteřinu. Naše rty se setkaly v hladovém políbení, které vedlo k ještě větší touze a drsnějším přírazům. Naše těla o sebe pleskala a kvůli Edwardově tvrdé pokožce budu mít zcela jistě na pánvi modřiny. Přesto přese všechno bych nepřežila, kdyby přestal.  

Steny jsme si navzájem zachytávali ústy, a když jsem cítila, že se blížím k vyvrcholení, odtrhla jsem se od něho a zakousla se mu do ramene. Sice jsem si málem vylámala zuby, ale podařilo se mi veškeré hlasité zvuky utlumit a prožít životadárný orgasmus. 

Srdce mi v hrudi bilo jako zvon a dech jsem měla nepravidelný. Cítila jsem se úžasně vyčerpaně.

Edward do mě ještě několikrát vnikl a došel stejného uvolnění, dlaní přitom důrazně bouchl do dveří u mé hlavy.

„Tohle se nedělá, takové přepadovky,“ obvinil mě šeptem udýchaně a já se zachichotala. Sklouzla jsem z něho na vratké nohy a oblékla si kalhotky s džíny. Edward si jenom zapnul poklopec. Říkám to pořád, chlapi to mají ve všem jednodušší.

Chtěla jsem odemknout dveře, ale v poslední chvíli mě zachytil. „Ale rozhodně mě můžeš překvapovat častěji,“ dodal s oslňujícím úsměvem a zdlouhavě mě políbil.

„Hm,“ zavrněla jsem mu do rtů, „možná budu.“ A s tím jsem se od něho odtáhla a otevřela dveře. Ihned jsem se však zarazila. Od toalet se táhla dlouhá fronta, přičemž lidem nejblíže zdobil tvář výraz naprostého ochromení. A také znechucení a pohoršení.

Zaklapla jsem čelist, ignorovala své červenání, čapla Edwarda a co nejrychleji ho táhla zpátky k našim sedadlům. Panebože, takový trapas!

Když jsme míjeli celou řadu, všichni si nás nevěřícně prohlíželi.

„Taková nehoráznost!“ zaslechla jsem babku ve frontě pronést ke své stejně staré přítelkyni.

„Ti jsou teda nestoudní,“ uslyšela jsem někoho jiného. A co, tak jsem si užila sex v letadle! Nejsme první ani poslední, kdo to provedli.

„Nech to být, jen závidí,“ špitnul mi do ouška Edward. „Hlavní je, že jsme si to užili.“

To teda jo, zasmála jsem se v duchu.

O devět hodin později, kdy jsme měli za sebou zbytek prvního letu, přechod do druhého letadla a následné přistání v Římě, myslela jsem, že se neudržím na nohou. Soukromý tryskáč má přeci jen něco do sebe. Záda mě bolela a byla jsem zoufale nevyspalá. Občas jsem usnula, ale nikdy ne na déle než dvě hodiny. Postel je holt postel.

Když nás ještě čekala tříhodinová cesta do Volterry, chtělo se mi umřít. K autu jsem doklopýtala v polospánku, a hned jak jsem se usadila do pohodlných kožených sedaček Edwardova Astona Martina, které stálo na letištním parkovišti od doby našeho odletu do Forks, ponořila jsem se do neklidného spánku.

Mé probuzení bylo jen dočasné. Ležela jsem v posteli ve svém italském bytě a absolutně netušila, kde se tu vzala. Dezorientovaná a vyděšená jsem se vzpřímila a mrkala do temného šera způsobeného zataženými těžkými závěsy.

„Jen klid, jsi doma,“ ozval se vedle mě známý hlas.

„Edwarde?“ zachroptěla jsem rozespale a položila se zpátky na záda. Přitulila jsem se ke svému příteli a zavřela oči. „Kolik je hodin?“

„Pět odpoledne.“

„Hmm.“ Zase jsem usínala, avšak tentokrát v příjemném objetí a pohodlné posteli. Hurá.

„Jen spinkej, lásko,“ bylo poslední, co jsem zaslechla.

Mé druhé probuzení už tak rozkošné nebylo, tím myslím, že jsem po svém boku neměla Edwarda. Rozespale jsem se posadila a mžourala do tmy. Budík na nočním stolu ukazoval dvacet jedna třicet. Páni, prospala jsem celé odpoledne.

Mrzelo mě, že tu Edward nezůstal, ale mohlo mě napadnout, že odtud bude muset odejít. Vtom jsem si všimla úhledně složeného lístečku a na tváři se mi rozlil úsměv. Dychtivě jsem si ho přečetla.

Lásko,

hrozně rád bych tu s tebou zůstal, ale práce mě volá. Týden je dlouhá doba a je načase, abych se opět ujal svých povinností. Chtěl bych Ti zavolat, ale mám strach, že Tě vzbudím. Proto Tě prosím, až se probudíš, ozvi se mi. Stýská se mi.

Miluji Tě

Tvůj E.

Ihned jsem popadla mobil a vytočila rychlou volbu. Když jsem uslyšela jeho hlas, ulevilo se mi. Byl to krátký rozhovor, ale přivodil mi klid v duši.

Přes veškerý spánek se mi kolem půlnoci chtělo znovu spát, to bude tím posunem času. Takže jsem neváhala a po sprše, která mi po dni stráveném v letadle přišla jako ta nejúžasnější věc na světě, padla do postele a usnula jako špalek.

≈

„Tak povídej, přeháněj! Jaký to doma bylo? A co Charlie? Nevytáhl na tvýho sexy lorda brokovnici?“ Musela jsem se Jessičiným otázkám zasmát.

Poté, co jsem se ráno probudila, mě napadlo nasnídat se venku, což pramenilo také z toho, že jsem doma neměla jedinou surovinu na přichystání jakéhokoli jídla. A protože jsem si potřebovala popovídat s Jess, vzala jsem to všechno jedním hopem. Naštěstí měla čas, proto právě sedíme ve Starbucksu nad vynikajícími croissanty a kafíčkem a klábosíme.

„Hezky popořadě, ano?“ usmála jsem se na ni a začala vyprávět. Jess hltala každičké mé slovo, a přestože pořád opakuje, že Itálie je tisíckrát lepší a do Ameriky by se nejraději vůbec nevracela, tajně se jí po domově stýská. 

Když jsem skončila, nevěřícně vrtěla hlavou. „U vás doma jsem byla jen dvakrát a upřímně, nedokážu si tvého bohabojného lorda Ferriniho na tvé dětské postýlce ani představit!“ Škádlivě jsem ji strčila do ramene a Jess se zachechtala.

„A co se dělo zatím tady? Nějaké novinky?“

Jessičin výraz ztratil na hravosti a poprvé toho dopoledne se zatvářila vážně. „Něco by tu bylo.“

Nedočkavě jsem nadzvedla obočí.

„Přes týden tě tu hledal Nick.“ V zádech mě zamrazilo.

„Neříkej mi, že se odvážil jít až ke mně domů? To už snad i hraničí s pronásledováním.“

Přikývla. „Potkala jsem ho, když jsem šla domů, zvonil na tvůj zvonek. Nevím, jak se dopátral tvé adresy, ale vypadal… divně. Neumím ti to vysvětlit, musela bys ho vidět na vlastní oči. Vyděsil mě, Bello. Takového ho neznám. Měla by sis dávat pozor, z toho nevěstí nic dobrého.“ 

Napadlo mě, že bych o tom měla říct Edwardovi, ten by se o Nicka jistě postaral, ale hned jsem ten nápad zavrhla. Edward je horká hlava, kdyby zjistil, že mi od něho hrozí nebezpečí… Znám ho už natolik dobře, že vím, že by provedl nějakou blbost. Zavrtěla jsem hlavou.

„Chci ti něco říct,“ řekla jsem, abych změnila téma hovoru.

„Co?“ ptala se mě dychtivě, v očích se jí opět usadila známá jiskřička.

„Důvod, proč jsme se tak brzo vrátili, je, že se zítra koná třetí mysterium.“

„Fakt?!“ vyjekla natěšeně.

„Ššš! Někdo by nás mohl slyšet.“

„Aha, jasně, promiň. Už víš, o co v něm půjde?“

Přikývla jsem.

„No?“

„Asi mě budou bičovat.“

„Sss, jau. To ti nezávidím. I když, na druhou stranu to může být zajímavá zkušenost.“

„Zajímavá zkušenost? Děláš si srandu?“

„Když ti dal Ferrini na zadek, taky se ti to líbilo.“

„Ale to bylo něco jiného.“

„Jo? A v čem prosím tě?“ Nadechla jsem se k odpovědi, ale pak jsem si uvědomila, že žádnou nemám. Jess se zatvářila vítězoslavně. „Tak vidíš! Dám ti jednu radu. Své libido poznáváš teprve krátce, nechej věcem volný průběh. Třeba se ti to tak zalíbí, že budeš používat bičík a pouta každý… d-den,“ začala se smát Jess a já ji sjela mrazivým pohledem. Její smích byl ale nakažlivý, takže jsem se rozesmála taky.

Možná má Jess pravdu, jinak bych se na zítřek tak zvrhle netěšila, ne? Ach bože, stává se ze mě masochistka! K čemu jsi mě to dohnal, Edwarde Ferrini?!

Autor: LadyS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 19. kapitola: