Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 11. kapitola

Sněhurka-a-myslivec4


Skrytá touha - 11. kapitolaBellin střet s bývalým přítelem. Jakpak asi dopadne? Hezké čtení přeje LadyS. :)

 

„Ježíš,“ vyhrkla jsem a vrávoravě zdolala zbylé schody. Nick se ke mně ihned vydal, ale já napřáhla pravou ruku před sebe, aby se nepřibližoval. V duchu jsem se zocelila, spolkla nával vzlyků a vzpřímila se. Neukážu mu, jak mě jediným pohledem zcela vyvedl z míry.

„Nikdy by mě nenapadlo, že bychom se my dva ještě někdy potkali, Raymonde.“

Nick se zatvářil ublíženě, a já měla chuť mu v té chvíli jednu vrazit. „Bello-“

„Nemusíš nic říkat. My dva jsme si všechno vyjasnili v momentě, kdy si bez rozloučení odjel.“

„Bello, mrzí mě to! Ani nevíš, jak toho lituju. Tehdy jsem tě hledal celý den, ale nebyla si nikde k nalezení. A já si nemohl dovolit zmeškat let.“

„Jasně,“ odfrkla jsem si a rozešla se k autu. Nick na mě nechápavě hleděl. Ah, jemu zatím nedošlo, že patřím k Edwardovi. Mé zlejší já se pyšně zaradovalo.

„Bello, hrozně rád bych se sešel a popovídal si. Vždyť se to stalo tak dávno! Je to minulost.“ Nick mě hltal pohledem a každý můj krok na vysokých podpatcích skenoval svýma ledově modrýma očima. „Co vůbec děláš v Itálii? Jsi tu na dovolené?“ Nestihla jsem odpovědět, protože vtom Edward vystoupil z auta, zřejmě ho čekání přestalo bavit, a postavil se vedle mě. Líbilo se mi, jak je oproti Nickovi vysoký a svalnatý. Když jsem ty dva spolu porovnala, vyvázl z toho nepoměru Nick jako vyzáblý pidimužík.

Edward mě majetnicky objal kolem pasu a já se na něho natiskla celým tělem. Škodolibě mě hřálo u srdce, když jsem viděla, jak si Nick dává jedna a jedna dohromady a lapá po dechu. Jo jo, chlapče, ta stará nudná Bella je dávno pryč. Nyní tu stojí sebevědomá žena s krásným samcem po boku. „To asi nepůjde, poněvadž bydlím až ve Volteře. Navíc by to nemělo cenu. Jsi hajzl, Raymonde, a tím pro mě navždy zůstaneš.“

A s tím jsem se povýšeně otočila na jehlovém podpatku, pustila se Edwarda a vydala se na místo spolujezdce. Ještě jsem stihla zaznamenat, jak Edward Nickovým směrem nebezpečně přimhouřil oči, a sedl si za volant. Roztůroval motor a vyrazil tryskem vpřed, vyjukaného portýra Nicka, mého bývalého, jsme nechali opuštěného stát u vchodu restaurace.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se mě starostlivě Edward asi po pěti minutách mlčenlivé jízdy a zařadil vyšší rychlost. Přikývla jsem a zároveň zavrtěla hlavou. Ty zatracené slzy se mi opět nahrnuly do očí a já tiše zavzlykala. Skořápka silné Belly se najednou rozpadla a zbyla jen ubohá nicka, kterou jsem vždycky byla.

„Já ho tak nenávidím!“ zahulákala jsem do auta a Edward mě chytil za ruku. Pevně jsem mu ji stiskla a opřela si tvář o jeho tvrdé rameno. Nebudu brečet kvůli tomu blbečkovi. Mám Edwarda. A on je to jediné, co potřebuji.

„Edwarde?“

„Ano?“

„Kdy bude druhé mysterium?“

Jeho svaly se nepatrně napjaly, ale odpověděl klidným tónem. „Za necelý týden.“

„A co to bude tentokrát?“

Edward si tiše povzdychl. „Bello, měla bys vědět, že druhé mysterium je… těžší. Tedy, každý to tak nevidí, ale… je jiné. Náročnější.“ Nic jsem na to neřekla a namísto toho zapnula rádio. Zbytek cesty jsme promlčeli.

Když jsme zastavili před mým domem, mlčenlivá chvíle zhoustla do trapného ticha. Edward si nuceně odkašlal a prohrábl si vlasy.

„Bello, nevím, jestli by za těchto podmínek bylo moudré jít nahoru-“ Umlčela jsem ho vášnivým polibkem.

„Nic neříkej. Mrzí mě, jak jsem se tam zachovala a nechala se ovládnout starými ránami. Já už jsem jinde a jediné, co teď potřebuji, je…“ skousla jsem si spodní ret a předem se omluvila za pronesená slova, „abys mě pořádně ošoustal.“

Edward sykl a drsně si přitáhl mou hlavu k vzrušujícímu líbání. Polykali jsme se navzájem a ani nevím jak, jsme se dostali do domu a následně ke mně do bytu. V předsíni se nám povedlo shodit mé oblíbené petúnie a cestou do ložnice jsme převrhli sesličku, shodili lampu a z poličky strhli vyšívanou dečku i s věcmi postavenými na ní.

Bylo to živočišné a tvrdé. A neskutečně se mi to líbilo. Dopotáceli jsme se až k posteli, na kterou jsme oba padli a trhali ze sebe oblečení jako rotvajleři. A že mám na sobě šaty od Armaniho mě vůbec nezajímalo.

Edward mi prudce roztáhl stehna a nasál vůni vycházející z mého lesknoucího se lůna. Byla jsem na něho připravená, ale on si nedal říct a začal mě obšťastňovat rty, jazykem, zuby.

„Óh bože!“

Edward mě lízal a dráždil a ve mně bouřilo vyvrcholení.

„Edwarde!“

Na nic nečekal, vyhoupl se nahoru a hrubě do mě vnikl až na doraz. Prohnula jsem se tak moc, až mi zapraskalo v zádech, ale bylo to úžasné. Jeho tělo do mě bušilo, naše kůže o sebe pleskala a jeho penis mě nelítostně probodával.

„Ách, ano!“ Chyběl už kousíček a došla bych zdárného orgasmu, ale Edward z ničeho nic přestal, chytil mě pod zády a vyhoupl se s námi do sedu a poté do stoje. Automaticky jsem mu zaklesla nohy kolem boků, a jelikož jsme byli stále spojení, můj pohyb v nás rozdmýchal dosud neukojenou touhu.

Edward mě přirazil na zeď těsně vedle komody a pokračoval ve své rozdělané práci. Jeho úd se se zdárnou rychlostí míhal v mé štěrbince a přiváděl nás oba k nepříčetnosti. Byli jsme jako zvířata a já v životě nic podobného nezažila. Bylo to však úchvatné. Nezapomenutelné. Fantastické.

„Přidej!“ Edward si mě uprostřed přírazů povyhodil, čímž jsem o to víc roztáhla stehna a on mohl pronikat značně dál. Byla jsem skoro hotová.

„ANO!“ vřískala jsem jako smyslů zbavená a vlna orgasmu se přese mě přehnala jako hurikán Katrina. V mé mušličce mi frekventicky tepalo a křeče se mi táhly až do stehen. Někdy v tom momentě došel vyvrcholení i Edward, který své sémě vstříkl do mého lůna, a načež bezvládně svěsil hlavu do žlábku mezi mým ramenem a krkem. Tak tomuhle se říká jízda, dámy a pánové.

 

 

„Říkám ti, úchvatnější večer jsem nezažila,“ líčila jsem Jess vzrušeně při obědě. Oběma nám vyšel čas, tak jsme se sešly v naší oblíbené restauraci Pavone bianco a popovídaly si jako za starých dob. Strčila jsem si do úst raviolu a chvilku žvýkala.

„Ach zlato, proč zažíváš všechno, kvůli čemu jsem sem přijela já?“

Zasmála jsem se s plnou pusou a spolkla sousto. „Zákon schválnosti, asi.“

„Tomu říkám pech,“ zašklebila se, ale pak se na mě usmála. „Ale hrozně ti to přeju, Bello. Po všech těch nevydařených citových eskapádách by sis zasloužila vztah, ve který můžeš věřit.“

„Jo, to máš asi pravdu.“

„Jasně že mám.“

Obě jsme se rozesmály a za živého hovoru dojedly oběd. Zaplatily jsme každá zvlášť a pak se pomalu vydaly po Via Guarnacci směrem k našim domovům.

„Už jsi s ním mluvila o dalším mysteriu?“

„Pšš! Ne tak nahlas. A jo, mluvila.“

Její výraz mluvil za vše.

„Budou se konat za necelý týden.“

Nadzvedla jedno obočí.

„Nevím, oč půjde tentokrát, nic mi neprozradil. Teda až na to, že prý budou těžší- Héj!“ Šokovaně jsem se podívala na chlápka, co do mě právě tak neurvale vrazil. No je tohle možné? Dnešní způsoby jsou opravdu příšerné. Jenže vtom se dotyčný otočil a já pohlédla do známých ledově modrých tůní. Celou mě zamrazilo. Pane bože na nebesích, za co mě trestáš?!

„Ty?!“ vypískla Jess vedle mě a vypoulila oči na mého bývalého přítele.

„Okurko,“ oslovil ji překvapeně. Neptejte se, jak došla k takové přezdívce, postačí, když budete vědět, že jejím strůjcem je ten debil přede mnou. „Ty jsi tu taky? Že já se ale divím, vy dvě jste byly vždycky jako siamská dvojčata, nehnuly jste se od sebe na krok.“

„Bello, můžeš mi říct, proč na mě tahle… kreatura mluví? A proč stojí naproti nám? A je ve stejném městě jako my? A státě? A kontinentě?!“

„Tak to by mě také zajímalo,“ pronesla jsem mrazivě. „Ještě včera totiž pracoval jako portýr v Pise. Co tu sakra děláš?! Nedala jsem ti snad jasně najevo, že už s tebou nechci mít nikdy nic společného?!“

„Bello, prosím, vyslechni mě.“

„To ani náhodou! Jdeme, kámoško, protože s tímhle… hovadem se vybavovat nebudeš.“ A drapla mě za ruku a táhla od něho pryč. Jess Nicka neměla nikdy moc ráda, ale kvůli mně ho tolerovala, neboť já jím tehdy byla naprosto oblouzněná. Ale poté co mě tak neurvale opustil, jí opravdu hnul žlučí a ona ho začala nenávidět tak moc, že si z naší společné fotky udělala terč na šipky. Prostě lepší nejlepší kamarádku svět nepoznal.

„Počkejte! Bello, prosím! Chci jenom jeden rozhovor, víc nežádám!“ Doběhl nás a zatarasil nám cestu. Jess se nás snažila prokličkovat, ale překvapivě vždy vystihl další náš krok. V závěru to vypadalo, že tančíme nějaký divný korejský tanec. Bože!

„Já ti ale nemám co-“

„Já ale ano! A nejde tu jenom o omluvu, kterou ti dlužím. A gigantickou! Bello, bonbónku-“ Zareagovala jsem instinktivně a plnou silou ho strčila do hrudi, až málem spadl na zadek.

„Takhle mi už nikdy neříkej!“

„Dobře, dobře, jak si přeješ, jen mi dej prosím šanci. Bello, jeden rozhovor, víc nežádám. Pak už ti navždy zmizím ze života. Přísahám!“ Vraždila jsem ho pohledem, ale mlčela.

„Bello, doufám, že neuvažuješ, že se s ním sejdeš?! Po tom všem, co ti udělal?!“

Jo, jsem fakt kráva, já vím! „Fajn, jeden krátký rozhovor. A pak vypadneš z tohohle města a mě necháš napokoji. Jasné?!“

„Slibuju.“

„Tak jo, v půl šesté v kavárně Lampone. Je na rohu Via Ricciarelli a Franceschini. Buď tam včas, jinak odcházím.“ A s tím jsem chytla Jess za ruku a pádila odtud, jak nejrychleji jsem dokázala.

Po asi třiceti metrech se mi Jess vysmekla a naštvaně si třela zápěstí. „Proč si proboha souhlasila s tou schůzkou? Copak si se dočista zbláznila?!“

„Ne, naopak. Dám mu deset minut, aby si vylil srdíčko, a pak odejdu. Jinak bychom se ho stejně nezbavily.“

„Mně se to nelíbí.“

„A co jsem jako měla dělat?“ vyjela jsem už docela naštvaná. „Měla jsi ho vidět včera! Ten se jen tak nevzdá. Věř mi.“

„Jak myslíš, já tě ale varovala.“

„To mi připomíná…“ Vyndala jsem mobil a vytočila mé oblíbené číslo.

 

 

„Bello!“ Nedošla jsem zatím ani na letní terasu kavárny, ale Nick už se zvedal od stolku odlehlého v rohu, kde pro optimální normy místo skýtalo trochu soukromí. Super.

Nevím, zda si Nick při našem druhém střetu všiml, co mám na sobě, ale protože jdu odtud rovnou k Edwardovi, převlékla jsem se doma do něčeho víc společenského. Takže na sobě momentálně mám tygrované legíny – vypůjčené z Jessicina šatníku – něco mezi svetrem a šaty s tříčtvrtečním rukávem a těsně pod zadek a na nohou obuté letní kozačky až ke kolenům. Slušelo mi to a já doufám, že si toho Nick všiml. Chci, aby viděl, že mi náš rozchod prospěl a že jsem na tom teď mnohem líp. Já mu ještě ukážu.

Vyšla jsem na terasu a proplétala se mezi stolky až k Nickovi. Beze slova jsem si sedla, načež mě napodobil a usadil se naproti mně. „Tak spusť.“

„Bello, já vím, že ti hodně leží v žaludku můj odchod a náš rozchod, ale věř mi, prosím, že jsem se s tebou chtěl rozloučit. Ale nikde jsem tě nemohl najít a mně v ten den odlétalo letadlo do Osla. Snažil jsem se tě tedy poté sehnat po telefonu, ale nezvedala si mi mobil. Tak jsem to nakonec vyřešil e-mailem. Neodpověděla si mi, tak jsem se tě přestal snažit kontaktovat. Ach Bello, mě to tak moc mrzí. Měl jsem tě hrozně rád, a pořád mám!“

„Prosím tě, přestaň mě zahrnovat těmihle žvásty.“

„Myslím to vážně! Ježíš, Bello, co se to s tebou stalo? Takhle zahořklá si nikdy nebyla.“

„A čípak je to asi zásluha?“ odfrkla jsem si. Nick se zatvářil bolestně a povzdychl si.

„Tak moc mě to mrzí, a pokud je nějaká šance to napravit, pověz mi to.“

„Jo, něco by se našlo… zmiz mi ze života!“ A odhodlaně jsem si stoupla s úmyslem odejít.

„Bello, počkej!“ Chytil mě za ruku a jeho dotyk ve mně překvapivě neprobudil jediné vlákno touhy. Vytrhla jsem se mu. „Žádám tě ještě o pár minut. Prosím, Bello.“ S povzdychem jsem si dřepla zpátky na zadek a objednala si vodu. Tím jsem mu dala volné pole působnosti.

„Děkuju.“

Neurčitě jsem kývla.

„A jak se vůbec máš? A co děláš v Itálii?“

Pokrčila jsem rameny. „Sháním tu materiál pro svoji diplomovou práci. Jsem tu až do konce léta.“

„Aha. No a Jessica? Co ta tu dělá? Doprovází tě?“

„Ne, ta sem přijela už před půl rokem. Dá se říct, že se považuje už za poloviční Italku.“

Nick se uchichtl a napil se svého pití. „To mi k okurce sedí.“

„Neříkej jí tak.“

Protočil oči, ale přikývl. „Bello, můžu se tě zeptat na něco osobního?“

Zmrazila jsem ho pohledem.

„Ten maník, se kterým si včera odjela… chodíš s ním?“ Jestli s Edwardem chodím? Jsme vůbec pár? No, několikrát denně provozujeme nespoutaný sex, ale nikdy jsme si vlastně neřekli, jestli jsme se dali oficiálně dohromady.

„Možná.“

„Bello, ten chlap je lord Edward Ferrini.“

„No a?“

„Vždyť je podezřelý z vraždy! Jak s někým takovým můžeš být?!“ Tak teď mě vážně naštval. Naklonila jsem nad stolek a zatvářila se nanejvýš nenávistně.

„Ještě jediné slovo o Edwardovi a odcházím.“

„Jsi s ním kvůli jeho prachům? Vzhledu? Na tom ti přeci nikdy nezáleželo! Je to nebezpečný člověk!“

Nohy židle zavrzaly o dřevěnou podlahu, jak jsem se prudce zvedla. Na stůl jsem hodila euro. „Měj se, Raymonde. A doufám, že tě už nikdy neuvidím.“ Odcházela jsem, ale ten blbec mě následoval. On mi fakt nedá pokoj!

„A co mysteria, no?!“ Jeho slova mě zatarasila na místě, takže jsem zůstala stát za vstupem terasy.

„Cos to řekl?“

Chytil mě za paži a odtáhl dál od lidí. „Slyšelas. Mysteria. Jaký s nima máš vztah?“

Roztřásla se mi kolena. Jak se o tom ksakru dozvěděl?!

„Nevím, o čem to mluvíš.“ Vykroutila jsem se mu a snažila se dostát zpátky k davu. Ale nenechal mě.

„Nelži. Nikdy si nebyla dobrá lhářka, a lhát neumíš ani teď. Navíc jsem tě o tom slyšel mluvit s Jessicou. Tak spusť.“

„Nicku-“

„Studoval jsem antickou historii, pamatuješ? Moc dobře vím, co jsou to mysteria. Ty kulty už ale dávno vymizely, takže mi odpověz, proč si o nich s Jessicou mluvila?“

„Nestrkej nos do ničeho, o čem nemáš ani páru,“ zavrčela jsem.

„Bello, neblázni, proč si o nich mluvila, jako by ses jich měla zúčastnit?“ V uších mi začalo pískat a v krku se vytvořil obří knedlík. Vypnula jsem hruď.

„Radím ti dobře, nech mě být a nestarej se o věci, do kterých ti nic není.“ A jako záchranný kruh před kavárnou akorát zapískaly gumy od auta, jak někdo smykem zabrzdil. Černý elegantní Aston Martin připomínal ďáblovo vyslance, ale já se k němu vrhla jako do náruče matky. Zamířila jsem ke dveřím spolujezdce.

„Bello, prosím! Nejezdi s ním.“

Otevřela jsem dveře.

„Bello! Musíš přeci ke mně ještě něco cítit!“

„Ano, máš pravdu. Cítím… hlubokou nenávist!“ A s tím jsem zalezla do auta a zabouchla dveře.


 No tak vidíte. Nick se nám trochu přimíchal do děje a ještě bude pár kapitol otravovat. A Bella se nám začíná krapet rozjíždět, nemyslíte? :D No, doufám, že jsem vás dnešním dílem potěšila a že se těšíte na další. A teď k té druhé věci. Hrozně moc moc moc bych vám chtěla poděkovat za vaše komentáře, neuvěřitelně jste mě s nimi potěšili a ohromili. Ani nevíte, s jakou radostí jsem se pustila do psaní této kapitoly. Proto bych ráda nechala hranici dvaceti komentářů už po zbytek celé povídky, nějak se jich nemůžu nabažit. :D Takže mě máte ve své moci. :D Vaše autorka LadyS. :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 11. kapitola:

 1 2 3   Další »
28. Petronela webmaster
11.09.2016 [12:07]

PetronelaTak já nevím... Jasně, Nick Belle hodně ublížil svým odchodem, ale aby to v ní vyvolalo takhle obrovskou nenávist k jeho osobě - no, to bych nečekala. Hlavně ne kvůli tomu, že teď je s Edwardem a jjí bývalý by jí měl být ukradený...
Každopádně - psala jsi, že tu bude ještě pár kapitol, tak jsem zvědavá, jak se mu podaří zamíchat kartami.

01.07.2014 [15:32]

KateDenali11Ať už je autor sebelepší, tohle... "vydírání" (všichni si, prosím, těch uvozovek... nemyslím to nějak doslovně) komentáři je prostě... Takové, jak už jsem řekla minule. Emoticon Nicméně povídce to na ničem neubírá a já se s radostí pouštím do další kapitoly, s Nickem to bude ještě zajímavé... Emoticon Emoticon
K.D.11

29.09.2013 [22:16]

RosabellaLarrinCullenDobře mu to nandala, jen ať piká, hošík! Emoticon Jinak se tako už moc těším na další mystérium a jsem moc zvědavá, co to bude. Emoticon Emoticon Užasná kapitola! Emoticon

25. verisek22
25.09.2013 [23:34]

skvěla povídka už se těšim na pokračováno Emoticon Emoticon

24. Jasmínka
25.09.2013 [21:03]

Jsem zvědavá, co Nick ještě provede. Moc se těším na další dílek :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. Izza
25.09.2013 [20:48]

Super bomba spica rychlo dalsiu prosim ^^ :33* <3 milujem to *_*

22. Pegi
25.09.2013 [19:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21. aliii
25.09.2013 [19:09]

Emoticon Emoticon Emoticon božíí

20. Ceola
25.09.2013 [19:02]

Úžasný! Jsem zvědavá co bude dál Emoticon Už se moc těším na pokráčko a doufám, že bude brzy :) Emoticon Emoticon Emoticon

19. cechovicovam
25.09.2013 [18:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!