Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha XIX.

1177794


Silná touha XIX.Bellyn nejlepší kamarád je zpět a zde se můžete dozvědět, jak se bude připravovat na to, co si vymyslela. Alice si najde jakoukoli příležitost, aby byla s Bellou. O to víc je radši, když to může být nakupování...

„Lidská krev je lidská krev,“ poznamenal a zašklebil se. Přesto všechno vypil, takže já můžu jít na lov znovu, abych nabrala něco do zásoby. Musela jsem se smát, ale úsměv mi na tváři nevydržel dlouho. Alec se začal vyptávat na vše, co se tu odehrálo a tak jsem chtě, nechtě musela vyprávět. Chvílemi jsem na něm viděla, jak je rozrušený, ale snažil se ovládnout svůj hněv i nepochopení. Pochopil mé pocity a povzbudivě mě objal.

Až si budu jistá, že nikomu neublíží, tak ho vezmu do školy, ale já se vlastně můžu postarat o to, aby nikomu neublížil… Stačí kolem něj napnout štít, kterým on sám neprojde.


 

„Mám jít s tebou do školy?“ díval se na mě vyjeveně. Nejspíš si říkal, že jsem musela narazit při lovu do stromu, alespoň se tak tvářil.

„Jo, půjdeš se mnou. Zapíšeš se tu jako můj nevlastní bratr, Alec Swan, který sem přijel také studovat,“ vysvětlila jsem a on nepřesvědčeně přikývl. Do školy společně nastoupíme až v pondělí a já dnes vyjednám vše potřebné. Omluvně jsem se na Aleca podívala a uzavřela jsem za sebou dům do svého štítu, aby nemohl vyjít ven.

„Já vím, že je to nutné. Přijímám tohle vězení… Porozhlédnu se po tvém domě,“ přijal mé rozhodnutí bez protestů a já jsem mohla nastoupit do auta, abych se dostala rychle ke škole. Byla jsem tu právě včas, po Cullenech tu ještě nebyla ani stopa a Karoline už netrpělivě sledovala přijíždějící auta. Zajímalo by mne, jestli vyhlíží mě nebo Culleny. Usmála jsem se na ni a ona radostně utíkala za mnou.

Zamkla jsem auto a šla jsem jí naproti. Viděla jsem na ni, jak se těší, až mi něco poví, ale co?

„Isabello! Představ si, co se děje!“ vydýchávala se a rychle vyprávěla, zatímco jsem ji překvapeně sledovala. Skutečně to byl sprint přes celé parkoviště…

„Co se děje?“

„Bude ples!“ zavýskla radostně, jasně, to vím, ale nevím, kdy bude. Vždyť mi to už říkala, ani nevím, kdy to přesně bylo, ale určitě o plesu mluvila.

„Vážně, kdy? Já vím, že jsi o něm už mluvila,“ odpověděla jsem jí vesele, její radost byla nakažlivá. To se Alice zase vyřádí v nakupování… Nemysli na to! Znovu jsem se musela napomenout, protože mi myšlenky neustále utíkaly k minulosti.

„Příští pátek! S kým půjdeš? Už to víš? Určitě tě bude chtít pozvat spousta kluků, jsi jedna z nejhezčích holek na škole,“ řekla lehce závistivě, ale já jsem se musela usmát. Jistě, zajímá ji, jestli mě na ples pozve Thomas, který se jí tolik líbí, ale já s ním nepůjdu. Nemám důvod na nějaké plesy chodit, já nic neslavím. Asi se vymluvím na nějakou nemoc, návštěvu, či cokoli jiného, co mě zrovna napadne.

„Nevím, to se uvidí podle okolností,“ zaváhala jsem a ona se na mě chlácholivě usmála. Nejspíš si myslela, že se bojím, aby mě někdo vůbec pozval. To rozhodně nebyl můj problém. Rozloučila jsem se s Karoline, protože první hodinu máme každá zvlášť, ale nezamířila jsem do učebny, nýbrž do kanceláře školy.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem starší ženu, kterou jsem si moc dobře pamatovala z minula. Paní Forbesová se na mě mile usmála a vyzvala mě, abych jí řekla, co potřebuji.

„Paní Forbesová, vím, že je začátek školního roku a nic jsem vám neřekla, ale měla bych na vás prosbu. Můj nevlastní bratr, Alec Swan, se přestěhoval do tohoto města a rád by nastoupil do školy zde. Doufám, že v tom nebude problém... V mé třídě, jak vím, je ještě několik volných míst.“ Upřeně mě pozorovala a hltala každé slovo, které jsem vyslovila. Zarazila se nad tím, že mám bratra, ale nijak to nekomentovala a začala něco hledat v počítači, který měla na stole.

„Ano, ano,“ zamumlala. „Ve vaší třídě je několik volných míst. Musím ale mít doklady a vysvědčení z jeho minulých studií,“ požádala mě a já jsem jí je mile ráda předala, protože jsem je měla u sebe. Zfalšované, jak jinak, ale to ona nepoznala.

„Jistě sama uznáte, že s jeho výsledky by byla škoda, kdyby zameškal ročník,“ hraně jsem se zděsila a ona ihned přikyvovala, že by to byla veliká škoda. Zapsala si potřebné údaje a oznámila mi, že můj bratr může nastoupit do školy. Slušně jsem poděkovala a rozloučila jsem se s ní.

Na hodinu jsem dorazila o něco později, ale přešla jsem tak tiše, že si toho starý profesor vůbec nevšiml. Zaplula jsem na své místo a nedávala jsem význam Thomasovým pohledům, kterými mě častoval. No co? Tak jsem jednou přišla dýl…

„Kde ses zdržela? Držel jsem ti místo, ale pak si ke mně sedl Jeremy,“ omlouval se po hodině. Nevěděla jsem, že jsem s ním měla dneska sedět, takže mi to vůbec nevadilo.

„Byla jsem v kanceláři, vyřizovala jsem něco pro nevlastního bráchu. Nastoupí k nám do školy,“ vysvětlila jsem rychle a víc jsem se tématem „můj bratr“ nezabývala.

„No jo, nastoupí do školy,“ mumlala jsem si pro sebe, když jsem po škole procházela ke svému autu. Holky se se mnou rozloučily už před vchodem do školy a já jsem mohla v klidu přemýšlet. Nastoupí sem, ale v čem? Vždyť on určitě nemá žádné oblečení, ve kterém by mohl jít mezi normální lidi. V plášti Voterrské gardy tam těžko může!

„Prosím, prosím, řekni, že můžu!“ zavýskla Alice, která se najednou objevila přede mnou. Nechápavě jsem se na ni podívala a ona protočila oči.

„Co můžeš?“

„Já mu vyberu oblečení, bude se ti to všechno líbit. Pojedeme všichni tři nakupovat a on vejde do školy jako ten největší frajer,“ usmála se na mě a nasadila pohled ala smutný pejsek.

Zaváhala jsem, nechat Alice volnou ruku je docela neuvážený čin, ale v módě se vyzná tak, jako nikdo jiný, koho znám. Snad nic nezkazím, když ji nechám, aby to vybrala ona. Ale Alec z toho nebude nadšený… Aliciny oči se na chvilku zahalily do mlhy a během chvíle měla ve tváři radostný výraz. Nejspíš mi to nabídla proto, že většina její rodiny se dnešního dne ve škole nezúčastnila. Nevím, co se děje a ptát se nebudu. Alespoň mám klid od Edwarda!

„Tak dobře, ale nejdřív to řeknu Alecovi,“ rozhodla jsem a už jsme společně nastupovaly do mého auta, které nás dovezlo až k našemu domu.

„Co ti na to, že jedeš se mnou a Alecem nakupovat, řekl?“ zeptala jsem se, když Alice ukončila hovor s Jasperem. Nelíbilo se mu to, nemusela jsem ani poslouchat, abych to věděla. Nechtěla jsem vlastně poslouchat, ale s takovým sluchem, který mají upíři, se něčemu takovému bohužel nevyhnu.

„Nic, bylo to moje rozhodnutí,“ pronesla jednoduše a já jsem se musela zasmát. Zaposlouchala jsem se do zvuků, které pocházely z domu. Slyšela jsem lehké kroky a musela jsem se usmát, když jsem v okně spatřila hlavu svého nejlepšího přítele.

„Ahoj, Alecu,“ pozdravila jsem ho a on mi pozdrav oplatil. Na Alice se trochu zamračil, nicméně ji pozdravil taky. Vyložila jsem mu náš plán, ale viděla jsem na něm, že se mu nelíbí to, že by jeho oblečení měla vybírat právě Alice.

„Nemusíš se bát, že by sis ve škole uřízl ostudu. Nenajdeš lepšího odborníka na módu, než je Alice,“ usmála jsem se na něj. Nechtěl, ale pod návalem mých proseb a přesvědčování nakonec kapituloval a nastoupil do auta. Pod pláštěm měl šílené nemoderní oblečení, které mu ani správně nesedělo. Alice spráskla ruce a už nás táhla do auta. Nechala jsem ji řídit a posadila jsem se dozadu vedle Aleca.

Dlouho do noci jsme běhali po nákupním středisku a nejrůznějších obchodech. Auto bylo plné a Alec byl vybaven důležitými věcmi. Mobilem, který byl jeden z nejmodernějších na trhu, kreditní kartou, která byla k mému neomezenému účtu, ohromnou kupou oblečení, jež Alice pečlivě vybrala. Byla jsem spokojená, protože některé věci si Alec ani zkoušet nemusel, jelikož má kamarádka ve své vizi uviděla to, že mu daná věc nesluší.

„Na nákupy mě už nedostanete,“ oznámil nám na oko vážně, když jsme stáli před domem. Obě jsme se zasmály. Nabídla jsem Alice, že ji odvezu domů a ona ráda přijala. Vím, že by to upíří rychlostí bylo možná rychlejší, ale přišlo mi to slušné. Přivezla jsem ji ze školy a bylo by ode mě hrubé, kdybych ji nechala, aby domů běžela.

Vyměnily jsme si místa a já jsem se uvelebila za volantem. Řízení mě baví, je to odreagování, které potřebuji. Cestu jsem si stále neomylně pamatovala, nedala se zapomenout. Zastavila jsem u domu a Alice si vystoupila. Jasper jí přišel naproti a pozdravil mě pokývnutím hlavy. Chtěla jsem odjet, ale než jsem se nadála, tak vedle auta stál Carlisle s Esme a zvali nás dál.

První, co jsem udělala, bylo to, že jsem zaštítila Aleca, aby Edward nemohl číst jeho myšlenky, které byly plné informací o mně. Podívala jsem se do zrcátka a ve tváři svého nejlepšího přítele jsem vyčetla souhlas.

„Dobrá, máme chvíli čas,“ odpověděla jsem a naznačila jsem úsměv. Kdybych byla člověk, tak bych musela hluboce dýchat, abych nezkolabovala. Měla jsem šílený strach, ale nesměla jsem ho na sobě dát znát. Hlavou se mi honily vzpomínky na dobu, kdy jsem byla obyčejná dívka. Dcera policejního náčelníka, která byla zamilovaná do upíra a vlkodlaka. Dívka, která si vybrala špatně…

18. kapitola - Shrnutí - 20. kapitola


Tak co tomu říkáte? :-) Dneska je kapitola trošku delší, tak doufám, že vás potěšila, každopádně budu ráda za kritiku i za všechny komentáře, které tu necháte.

Vaše Lucka002



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Silná touha XIX.:

 1
07.02.2012 [21:30]

alicecullen105 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!