Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha II.


Silná touha II.Pokračování na původně jednodílnou povídku Silná touha. Neměla jsem ho v plánu, a tak doufám, že to nebude špatné, když je to neplánované. Mám představu o tom, jak to bude vypadat dál, ale vy se zatím nechte překvapit. :)
Bella odejde a vydá se hledat...

Vyběhla jsem do pokoje a zmateně jsem popadla několik věcí, které mi přišly pod ruku. Jediné, co jsem věděla jistě, bylo to, že musím pryč. Bez... Ani nemohu vyslovit jeho jméno, protože i pomyšlení na něj, mě trhá na kousky. Bez něj je můj život prázdný! Otočila jsem se a chtěla jsem vyběhnout ven, ale ve dveřích stála Alice. Dívala se na mě těma nejsmutnějšíma očima, jaké jsem u ní kdy viděla.

„Bello, prosím, nedělej to. Nedělej to, protože to nemusí být tak hrozné, jak to teď vypadá,“ řekla mi, ale bylo mi jasné, že to říká jen kvůli tomu, že viděla mou budoucnost.

„Alice, já už nemám nic. Kvůli tomu, že jsem se neovládla, jsem přišla o všechno!“ vydechla jsem zoufale a prosmekla jsem se kolem ní. Cítila jsem, jak na mě najednou působí pocit, že je všechno v pořádku a normální. Pocit klidu a bezpečí.

„Nech toho, Jaspere!“ obořila jsem se na něj a on tedy přestal používat svou moc.

„Bello, nemusí to skončit takhle! Buď rozumná! Nechoď za těmi, kteří tě zničí! Zůstaň tady, prosím tě. Nikdy jsem tě o něco takového nežádala, ale teď tě prosím. Nedělej to.“ Otočila jsem se za ní a podívala jsem se do Aliciných smutných očí. Viděla jsem smutek, který prostupoval mou sestrou. V jediný den přišla o bratra, kamarádku a sestru. Ona si to nezaslouží. Teprve teď vidím, kolik smutku a zklamání jsem způsobila. Ne sobě, ale všem ostatním. Co na to řekne Esme, až se dozví, že kvůli mojí slabosti Edward odešel? Byl pro ni synem. A co řekne Carlisle, až zjistí, že jsem se neovládla. Vždy na mě byl příliš hodný a milý. Všichni tady na mě byli milí.

„Alice, prosím, odpusť mi, ale nemohu tu zůstat. Musím odjet. Nevím, kam pojedu, ale musím někam daleko. Snaž se na mě zapomenout, protože to je jediné, co ti může pomoci od bolesti. Vyřiď všem, že je miluji, ale nemohu zůstat. Ne po tom, co jsem udělala. Sbohem Alice. Dávej na ni pozor, Jaspere,“ dořekla jsem a vyběhla jsem ven. Myslím, že mě ještě chtěla zastavit, ale Jasper jí v tom zabránil. Udělal dobře.

 

Nevnímala jsem dny, ani noci. Jen jsem jela. Pořád dál a dál. Často mi zvonil telefon a na displeji mi blikala nová zpráva, ale mazala jsem je, aniž bych je otevřela a hovory jsem nepřijímala. Jela jsem a nechávala jsem vzduch, který proudil okénkem do auta, aby mi pročistil hlavu. Šlo to těžce, ale snažila jsem se zapomenout na všechno, co se stalo. Snažila jsem se nemyslet na upíry, kteří mi změnili život. Nešlo to dobře, ale nepřipouštěla jsem si vzpomínky, které bolely jako břitvy, které se zařezávají pod kůži. Byla jsem hladová, ale nezastavila jsem, abych se napila krve. Jela jsem dál a trápila jsem se hlady. Bylo mi to jedno. Vždyť již brzy budu stejně zničená, tak co na tom záleží?

Přes černá okénka ke mně nedoléhalo slunce, které se brouzdalo po horizontu, a já jsem mohla jet neustále. Nemusela jsem se bát prozrazení. Přemýšlela jsem, kam bych asi měla jet. Kde najít někoho, kdo by mě zničil, ale ve stopování jsem nebyla dobrá a nevěděla jsem, kam jít. Jela jsem po dálnici a před sebou jsem najednou uviděla ceduli s nápisem „Volterra“. Vzpomněla jsem si, jak o nich mluvil... Ach, zase vzpomínky. Nesmím na to myslet! Ale jedno se mi v hlavě přeci jen zobrazilo. Ano! Sídlí tam Volturiovy! Mocný rod, který již po tisíciletí vládne upírům. Ti mě zničí, když o to požádám. Doufám. Přidala jsem plyn a vjela jsem do města. Bylo brzy, a tak jsem nemohla vyjít ven, kvůli slunečním paprskům, kterým bych se v prosluněném městě nevyhnula. Zaparkovala jsem auto poblíž, na jednom z mnoha parkovišť, která se tu nacházela, a čekala jsem, až slunce zapadne.

Zdálo se mi, jako když čas vůbec neutíká. Vše bylo příliš pomalé. Lidé se procházeli sem a tam a já jsem zjistila, že nemám tendenci je napadnout. Touha, kterou jsem měla dříve, zmizela stejně, jako můj život. Stejně jako on! Přelezla jsem si na zadní sedačku auta a v tašce, do které jsem si zabalila několik věcí, jsem našla šátek, který jsem si ovázala kolem hlavy a na oči jsem si nasadila sluneční brýle. Ještě jsem se rychle převlékla do kalhot, přes které jsem si dala šaty. Vypadala jsem jako modelka. Ano, to způsobí upírství. Ve všem vypadáte úžasně! Pro normální lidi jste neodolatelní. Taky mi takový připadal... Ale ne! Už zase na něj myslím. Nesmím dát volný průběh vzpomínkám!

 

Bylo šílené vydržet v autě až do večera a nemyslet na minulost, ale nakonec se mi to celkem dařilo. Teď jsem již mohla vyjít, protože mě už slunce neohrožovalo. Prošla jsem na velké náměstí a ucítila jsem vůni upíra. Byla jsem si nepochybně jistá, a tak jsem za ní šla. Zašla jsem do jedné z budov a uschovaným výtahem jsem se dostala do podzemí. Ocitla jsem se na jakési recepci. Byla jsem překvapená, když jsem za pultem viděla ženu. Byla člověk!

„Dobrý den. Přejete si?“ zeptala se, když mě spatřila. Sundala jsem si brýle a přistoupila jsem blíž. Cítila jsem, jak se jí zrychlil tlukot srdce.

„Ano. Ráda bych navštívila Volturiovy,“ řekla jsem a žena se zatvářila chápavě.

„Jistě. Máte sjednanou nějakou schůzku?“ zeptala se a prolistovala nějakým sešitem.

„Ne, ale předpokládám, že má návštěva bude velmi rychlá. Kudy se k nim dostanu?“ Žena se zatvářila překvapeně. Pravděpodobně jsem vystupovala příliš jistě, ale bylo mi to jedno.

„Nemohu vás bohužel pustit dovnitř. Nemáte sjednanou schůzku a to nelze jen tak...“ odpověděla omluvně, ale tím mě nijak nepotěšila. Slyšela jsem, jak za mnou někdo prochází. Byly to lehké kroky, jaké udělá jedině upír.

„Slečno Jane,“ řekla ta žena uctivě. Jane? O té Carlisle vyprávěl. Vzpomněla jsem si na to, že je velmi obávaná a mocná. Otočila jsem se a uviděla jsem mladou dívku, která sebejistými kroky šla ke dveřím. Všimla jsem si, že se na mě zkoumavě podívala, ale svůj pohled rychle odvrátila. Měla by tu někde mít své dvojče. Tedy bratra, ale kde to netuším.

 

„Jane?“ zavolala jsem za ní a ona se zastavila. Podívala se na mě, jako kdybych se dopustila nějakého zločinu a její rudé oči mě pečlivě zkoumaly.

„Ano?“ zeptala se ledovým hlasem.

„Ráda bych mluvila s Arem. Myslím, že ty bys mi mohla pomoci.“ Nevykala jsem jí, protože si myslím, že to není nutné. Sjela mě pohledem a zatvářila se tajemně.

„A co od něj chceš?“ zeptala se a viděla jsem v koutku jejích rtů malý úsměv.

„To je moje věc, ale musím s ním mluvit. Můžeš mě za ním vzít?“ požádala jsem jí a ona jen kývla hlavou a vyzvala mě, abych šla za ní. Kolem mě proletěl upír, který byl velký a zdál se silný. Postavou mi připomněl Emmetta. Nemysli na minulost! Přikázala jsem si, ale šlo to špatně. Jane ho pozdravila. Oslovila ho jako Demetriho. I k němu měli nejspíš ostatní úctu a myslím, že o něm Carlisle taky mluvil. Ach, už zase. Vzpomínky bolí!

„Můj pane,“ řekla, když jsme prošli dlouhou a vlhkou chodbou, která nás zavedla do kruhového sálu. Byly tam tři křesla, na kterých seděli oni. Vládci upírů, kteří odsud řídili svět upírského utajení. To oni udržovali rovnováhu a uklízeli...

„Jane, má drahá, koho to vedeš?“ zeptal se Aro veselým hlasem a na tváři se mu objevil úsměv. Došla až k němu a podala mu ruku. Pozorovala jsem to, co se dělo přede mnou. Aro zavřel oči a procházel si to, co mu Jane ukazovala ve svých myšlenkách. Zajímalo by mě, co mu asi říká. Tohle by věděl... Ne, on tu není!

„Jmenuji se Isabella a chci vás o něco požádat,“ řekla jsem, když se Jane pustil a posadil se zpět na své křeslo. Podíval se na mě záludně. Snad mi vyhoví.

 


 

Doufám, že se vám bude pokračování líbit. Každý komentář uvítám a předem za něj děkuji. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Silná touha II.:

 1
1. Lily
17.05.2011 [10:36]

Emoticon Emoticon Emoticon rozená spisovatelka smekám před tebou Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!