Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šikanérka - 3. kapitola

03.06.2012 (12:15) • NatalieEllaVeronicaCulen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1359×

Edward

Po škole, když jsem čekal na své sourozence, mi přišla sms od Alice.

Ede, nečekej na nás, půjdem domů později. Al

A tak jsem nasednul do auta, ale nejel jsem domů. Chtělo se mi přemýšlet, a tak jsem vyjel směr park. Zahlédnul jsem jej, když jsme se sem stěhovali.

Šel jsem co nejdál od ostatních lidí. Sednul jsem si na lavičku a snažil se přijít na to, proč je Isabella taková. Odpovědi se mi nedostávalo.

Vždyť je krásná, oblíbená a podle toho, co jsem o ní slyšel, je chytrá... Já to prostě nechápu.

Najednou si blízko mě někdo odkašlal. Otevřel jsem oči a uviděl známou tvář, která mě odteď děsí.

Veroncia Antella... Co ode mě chce? Proč sem přišla? Chtěl jsem se jí na to zeptat, ale nemohl jsem ze sebe vydat hlásku. Jen jsem se jí díval do očí a viděl jsem oči šelmy. Připomínala mi tygra, který hledí na svou kořist.

Odpovědi se mi dostalo záhy. Odpověděla mi i bez toho, abych se zeptal.

Zakazuje mi milovat Isabellu... Jak tomu mám ale zabránit? A vůbec! Jak může vědět, jaké city k ní chovám nebo chovat budu? Jedno jediné střetnutí se sourozenci a tolik otázek. Myslel jsem, že se mi z toho rozletí hlava. Zase jsem neřekl ani slovo a jen se díval, jak se práší za koly jejího auta.

Když se mi znovu podařilo nastartovat racionální myšlení, došlo mi, že její výhružky rozhodně nebyly plané. Může mi udělat ze života peklo!

Můžu udělat jediné, nesmím se chovat jako padavka, budu bojovat!

Nasedl jsem do auta a vyrazil směrem do Port Angeles. Budou zírat...

***

Našel jsem drogerii a začal jsem hledat nějaký přípravek na mastnou pleť. Nakonec jsem to vzdal a zeptal se prodavačky.

„Ty jsou tady na konci toho prostředního regálu!“ oznámila mi znuděně a dál si na plnou pusu přežvykovala žvýkačku.

Vzal jsem si těch přípravků víc, protože jsem tomu absolutně nerozuměl. Hlavně to doma budu muset schovat, aby to nikdo z mých nevlastních sourozenců neviděl.

Taky jsem si koupil pořádný hřeben a nějaký gel na vlasy, šampon na mastné vlasy, pěnu na holení, krém po holení a holicí strojek. Ne, že bych ho neměl, ale vždycky jsem se pořezal, tak chci nějaký lepší.

Popravdě... Dohromady nevím, co to mám, jen ty věci na holení jsem pochopil, ale jednou jsem se pro něco rozhodl, tak to musím dotáhnout do konce.

Pak jsem zamířil do nějakého značkového obchodu. Tam jsem našel nějakou, celkem mladou, prodavačku a poprosil ji o pomoc.

Prohlédla si mě od hlavy k patě a potom, co jí nepatrně cuklo v koutku, prohlásila: „Přišel jste v pravý čas!“

Byla velmi ochotná, což jsem byl překvapen, byla až zapálená, takže jsem ji musel krotit. Nakonec jsem odcházel dveřmi s plnými taškami.

To ovšem na celkovou výměnu mého šatníku stačit nebude... Zamířil jsem do dalšího obchodu a zase jsem poprosil prodavačku o pomoc. Její reakce byla stejná jako té předchozí. Odcházel jsem tentokrát se třemi taškami, ne méně plnými.

Teď už jen boty... Vstoupil jsem do obuvi a hned ke mně přišla prodavačka a ptala se mě, co si přeji. Když jsem vyslovil své přání, podívala se na mé boty a dala se do řádění, stejně jako prodavačky v oděvech.

Do auta jsem si odnášel čtyři krabice s botami.

***

Doma jsem se první šel podívat po Alice, Rosalie, Emmettovi a Jazzovi. Nikdo z nich nebyl doma, jen Esmé si mě zvláštně prohlížela. Přítomnost mých nevlastních sourozenců mi umožnila pronést všechny veci v klidu a bez schovávání.

„Kdepak jsou ostatní? A co to máš za věci?“ ptala se zvědavě a trochu starostlivě Esmé.

„Nevím, kde jsou... Alice mi psala, že přijdou domů později a nemám na ně čekat,“ trhl jsem rameny.

„Snad jsou v pořádku,“ zamračila se. „A ty věci?“ usmála se na mě znovu.

„No... Rozhodnul jsem se, že si trošku, no, trošku víc, vyměním šatník... Ty věci, co mám, jsou nemódní a... No, prostě to chtělo změnu!“ usmál jsem se na ni taky. „Ale, prosím, neříkej to nikomu. Nechci, aby o tom prozatím někdo věděl,“ zatvářil jsem se důvěrně, a když jsem okolo ní procházel, dal jsem jí pusu na tvář.

Pro věci jsem se vracel ještě asi třikrát a Esmé jen kroutila hlavou. Carlislea jsem naštěstí nepotkal.

***

Rozhodl jsem se, že si ty věci konečně v klidu prohlédnu.

Je toho opravdu hodně... Od spodního prádla po zimní věci...

První jsem vytáhnul nejmenší tašku, z drogerie. Ta mě děsila nejmíň. Ostatní byly strašně nacpané věcmi.

Vytáhnul jsem tři krémy a dvě vodičky, nebo co to je, hřeben, gel na vlasy v tubě a všechno ostatní.

První krém byl na den. Měl by se používat denně. Ten druhý byl ta samá značka, ale noční, a ten poslední byl taky noční, ale nějaký regenerační gel, nebo co.

Pleťové mléko, které by se mělo používat na den, je navíc s ochranou proti slunci, jak jsem se dočetl. A to druhé je s nějakýma vitamínama, nebo tak něco.

No nic, no... Uvidíme.

Obyčejný hřeben a úplně normální gel na vlasy.

Na šamponu bylo malým písmem napsáno: Přípravek na zvýšení objemu vlasů a usnadnění jejich rozčesání. No, nevím...

Holicí potřeby... Konečně něco, čemu aspoň trochu rozumím...

„Zklidňující pěna na holení, která díky svým lubrigačním účinkům usnadňuje holení...,“ četl jsem na obalu. No, snad bude fungovat.

Vzal jsem do ruky krém po holení a přečetl si, že má dezinfekční a osvěžující účinek.

Všechno, včetně holicího strojku, jsem si šel uložit do koupelny, kterou máme naštěstí každý svou. Šampon jsem si položil na vanu a zbytek věcí jsem uložil do vestavěné skříňky za zrdcadlem.

V pokoji jsem vzal tašku z prvního obchodu. Mělo by tam být nějaké spodní prádlo a dvě bundy.

Začal jsem vyndávat boxerky, trenýrky a dokonce i ponožky. V podsatě mi bylo jedno, co mi prodavačka dává do košíku, já to koupil. No, teď jsem byl překvapený, co to vlastně všechno mám.

No, je pravda, že ty kousky, co mám ve skříni, nejsou zrovna výstavní a můžu to všechno vyházet, protože tohle je opravdu něco jiného.

První bunda byla zimní. Měla černou barvu a na kapuci byl kožíšek. Vytáhl jsem svou starou zimní bundu a položil jsem ji na postel vedle té nové. Okamžitě jsem tu starou hodil na místo, kde se později jistě utvoří pořádná hromada věcí, které už nebudu potřebovat.

Druhá byla kožená, na podzim a na jaro se bude hodit. Takovou jsem vlastně ani neměl. Jen si tak říkám, že by se mi k ní hodila motorka.

Položil jsem ji na tu první, vedle skříně, a pokračoval jsem.

V druhé tašce jsou nějaké tříčtvrťáky a trička s krátkým rukávem, možná je tam i nějaké tílko, už si to nepamatuji.

První bylo bílé triko, které na sobě mělo zvláštní zlaté nápisy a obrázky. Následovalo ještě asi dalších deset trik podobného provedení.

Několik košil s krátkým rukávem. Například černá, která mi byla docela upnutá, ale prodavačka říkala, že mi sluší, nebo modrá, která mi naopak byla trošku volnější.

Dál tam bylo pár tříčtvrťáků, nějaké tepláky a dokonce kraťasy.

V těch taškách z dalšího obchodu byly další trika s krátkým rukávem, košile, tílka a nakonec rifle. Zašli jsme ovšem i do společenského oblečení a koupil jsem si dvoje kalhoty a dvě saka.

Vytáhl jsem krabice s botami a hned z té první jsem vytáhnul normální, ale hezké a moderní, bílé tenisky. V druhé byly černé Converse, ve třetí byly tmavě modré tenisky spíš na tůry a podobné věci, v té poslední byly boty k obleku.

Všechno jsem schoval na své místo a teprve teď jsem začal přemýšlet, co s tím.

Nemůžu jen tak, z čista jasna, přijít v úplně jiném oblečení, než jak jsem chodil doteď...

A pak mě to napadlo!

Počkám do plesu. Do té doby se budu snažit dát do pořádku svůj vzhled, koupím si aspoň nějaký řetízek a hlavně si zjistím, jak se mám oblékat, abych, i když v novém oblečení, nevypadal jako ňouma. Ostatně jako posledních pár let.

To vyjde. To musí vyjít! Už nebudu otloukánek!

Alice

Měla jsem najednou zvláštní tušení! Něco se brzy změní. Něco brzy nebude tak, jak jsme na to zvyklí, a dotkne se to celé naší rodiny a nejen jí...

Jsem si tím jistá!!!

Autor: NatalieEllaVeronicaCulen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šikanérka - 3. kapitola: