Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Setkáme se znovu 14

09.01.2012 (19:45) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1369×

Pro oživení odkaz na předešlou kapitolu.

SETKÁME SE ZNOVU

14. KAPITOLA

„Laurent tu nemůže zůstat, Emmette,“ šeptal někdo potichu a naléhavě, ale já je díky svému vytříbenému sluchu dokázala slyšet. Zastavila jsem se u rohu, aby na mě ti dotyční neviděli, a zhluboka se nadechla. Do nosu mě uhodila slaďoučká vůně, kterou jsem přiřazovala jejich druhu. Tedy upírům. Nádherným nemrtvým bytostem. A jak jsem se dozvěděla nedávno od Denise, mým úhlavním nepřátelům.

„Proč ne? Vždyť nic neprovedl,“ namítl nesouhlasně hrubější hlas a já si hned vybavila toho hromotluka, který se se mnou na recepci bavil. Tedy, pokusil se bavit.

„Moc dobře víš, že voní jinak než my, a ta psiska ho tu prostě nechtějí,“ šeptal dál naléhavý hlas a já ho přiřadila k té malé černovlasé dívce. K Alici. „A my přeci nechceme problémy. Jsme tu jen na pár dní a pravdou je, že Laurent je opravdu nebezpečný,“ šeptala a já se zamračila. Takže Laurent je ten s těmi dredy, co voněl po jedu a rzi?

„Nedal jim důvod ho zabít. Nechápu, proč by kvůli těm chlupatým koulím měl odejít,“ vrčel Emm naštvaně a já se zamračila.

„Emme, tady to není jako ve Forks. A tahle smečka rozhodně není jako ta z La Push,“ klidnila ho Alice a já se nestačila divit. La Push? Forks? Oni tam žijí? Ale vždyť jsem je tam nikdy neviděla.

Přemýšlej, Bello! Mohli tam žít před sto nebo padesáti lety. Jsou přeci nesmrtelní. To by ale znamenalo, že i smečka v La Push je na světě už dlouho a možná že ještě déle.

Jak to, že o ní nevím? Jsem přeci v La Push skoro pořád.

„Cítíš to?“ ozvalo se po chviličce a já se zarazila. Zhluboka jsem se nadechla, ale kromě jejich sladké vůně, z které se mi sbíhaly sliny, a z aroma, které vydávalo moje kafe, jsem nic jiného silnějšího necítila. Až teda na všechny ty pochutiny, které se k nám linuly z jídelny.

A pak jsem uslyšela kroky blížící se ke mně. A došlo mi, co myslela tím cítíš to?

Vykulila jsem oči a dala se na úprk a měla jsem to jen tak tak. Sedla jsem si k ostatním ke stolu a zaposlouchala se do jejich rozhovoru. A opatrně po očku pozorovala ty dva, jak vycházejí zamračeně z jídelny. Zmizeli a já věnovala pozornost učiteli Evensovi, který měl zase dlouhý proslov o tom, co budou ostatní dnes dělat. Jelikož se mě to netýkalo, začala jsem si nezaujatě hrát s cípem ubrusu a analyzovala každou vůni, podvědomě hledajíc tu nádhernou nasládlou.

Neměla bych se na Edwarda tak těšit, speciálně proto, že je zasnoubený. Ale nemohla jsem si pomoct, a i když pro něj pravděpodobně budu jen jedno prázdninové povyražení, můžu si to užít.

Ze zamyšlení mě probrala učitelova slova, která absolutně měnila mou situaci.

Video, jaké video, proboha! Snad ne tamto video.

Mé obavy se vyplnily, a když profesor pustil záznam ze správ, snažila jsem se splynout se zemí. A když byl záběr na mé roztrhané oblečení, snažila jsem se zmizet, což se mi díky bohu povedlo a tak jsem během chvilky stála za recepčním pultem a roztřiďovala dokumenty.

Ještě než ostatní i s učiteli odešli pryč, zastavil se u mě Evens s tím, že si se mnou bude chtít, až se vrátí, vážně promluvit. Jako by mě to zajímalo!

Pak už jsem se mohla plně věnovat své práci, která se mi jevila jako příjemné zpestření dne. Práce recepční vůbec není špatná, samozřejmě, kdybych ji měla dělat pořád, měla bych na ni asi jiný názor, ale teď se mi to zdálo fajn.

Po obědě se ke mně přidala i Wendy, práce tudíž byla mnohem zábavnější. Smály jsme se a povídaly a ona se mnou zůstala až do večera. Možná to byl taky důvod, proč se osoba, která přecházela v patře nad námi sem a tam, vonící jako to nejsladší cukroví, neodvážila k nám sejít. Ke mně sejít.

Těsně před tím, než mi skončila služba, se vrátili mí spolužáci s učiteli. Byli značně utrmácení a vypadalo to, že i paní průvodkyně toho má pro dnešek dost. Jen Evens zářil jako sluníčko, když mě ale uviděl, zvážněl. Poslal ostatní na večeři a hned poté se vydal ke mně.

Zhluboka jsem se nadechla a nabádala své nervy, aby to s ním pro jednou vydržely. Příště mu určitě uteču, slibuju.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem ho s falešně přesládlým úsměvem. „Poslušně hlásím, že za dobu mé služby se nic vážného nestalo,“ řekla jsem a Wendy, sedící na židli vedle mé, se zachichotala.

„Nešaškuj!“ napomenul mě učitel podmračeně a ještě víc podmračeně se podíval na mou společnici. „Potřebuji si s tebou vážně promluvit,“ řekl a kývl hlavou k sedačkám v hale. Otočil se a odcházel k nim. Protočila jsem oči a otráveně se k Wendy otočila.

„Kdybys slyšela křik, nechoď tam, to totiž budu toho pablba vraždit,“ poznamenala jsem a ona se začala smát. Snažila jsem se cestu k Evensovi co nejdéle prodloužit, jenže to jsem nemohla dělat do nekonečna.

„Ať je to cokoliv, přestaň to brát, nebo budeš mít průser,“ vyhrkl učitel podezřívavě a měřil si mě přimhouřenýma očima. Vykulila jsem oči.

„Co prosím?“ vyhrkla jsem já naopak překvapeně a čekala, co z něj vyleze.

„Swanová, moc dobře víš, že ze sebe nehodlám dělat vola,“ zavrčel a já nestačila zírat.

„Můžete mi říct, jak jste přišel na to, že bych něco brala?“ zeptala jsem se značně podrážděně. Sjel mě pohledem a mně to v tu ránu došlo. Měla jsem si uvědomit, že si toho všimne a že to nenechá jen tak.

„Jsem v pubertě a dospívám, chcete mě za to zavřít?“ vyjela jsem a podrážděně si založila ruce v bok.

„Nebuď drzá a přiznej se,“ rozkázal a já si uvědomila, jak hrozně směšně vypadá.

„Nemám se k čemu přiznat. Nic neberu, dělám akorát to, co jste mi řekl. Chodím do práce, třeba jsem právě díky téhle „ušlechtilé“ činnosti dospěla. Co já vím a je mi to fuk,“ odsekávala jsem slovo za slovem a pozorovala jeho zprvu překvapený a pak rozzuřeně rudý obličej.

„No to… to překračuje všechny meze. Taková drzost! Tvé jednání se neobejde bez následku, s tím počítej. Taková neomalenost! Kdo si myslíš, že jsi?!“ křičel po mně a já začínala být vážně rozrušená.

‚Neproměň se! Neproměň se, prosím!‘ žádala jsem se úpěnlivě v duchu, ale moc to nepomáhalo.

„Studentka, na kterou si její učitel zasedl,“ odpověděla jsem klidně, na což jsem vynaložila své poslední síly a mohla se jen modlit, že jen nasraně odejde a dá mi pokoj.

V tu chvíli mi bylo vskutku jedno, jestli to bude řešit. Známky jsme už měli uzavřené a do školy v Port už stejně nikdy nepůjdu, tak co na tom?

Naštěstí se jen otočil, zuřivě zaťal ruce v pěsti a odcházel s rudým obličejem pryč. Už mu chyběla jen pára ucházející z uší. Ušklíbla jsem se nad tou myšlenkou a byla v tu chvíli absolutně uvolněná.

Tenhle uvolněný pocit však netrval dlouho, protože Wendy už byla pryč, a tak se upír, který snad celý den čekal na příležitost, kdy si se mnou bude moct promluvit, konečně dočkal a právě si to mířil ke mně.

Zhluboka jsem se nadechla a obrnila se před jeho okouzlujícím zjevem a silným vlivem. Věřte nebo ne, šlo to zatraceně těžko.

Krátké, že? Ale uznejte, lepší než nic. ;)

shrnutí

13. dílek ∞∞∞ 15. dílek

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Setkáme se znovu 14: