Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry, jak se patří 6. kapitola

09.04.2012 (20:45) • mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1880×

6. kapitola

Pohled Sam

Dny ubíhaly tak rychle, že jsem se ani nenadála a bylo pololetí. Všichni od Cullenů měli samé jedničky, až na mě. Vůbec mi to nešlo a hlavně ani nebavilo. Ti učitelé jsou tak strašně nudní, ale pokaždé jsem známky dala nejhůř za dvě. Ten půlrok byl doopravdy hustý. Kamarádů mám spousty, chodím na párty, do kina atd. Stala se ze mě docela populární holka na škole. Holky se mi chtějí podobat, protože mám vždy nejnovější trendy oblečení a doplňků. Zlatá Alice, ještě že ji mám.

Užívala jsem si běžný školní den, když jsem zaslechla, že k nám má přejít asi šest studentů z rezervace La Push. Tam jsem ještě nikdy nebyla. Budu jim pak muset ukázat, kdo je na mojí škole šéf. Když jsem tu novinu řekla doma, všichni se zasekli v čase. Alice dostala vizi a Edwardovi díky ní málem vypadly oči z důlků. Všichni byli nudní, dokonce i Emmett, tak jsem šla spát.

Kolem půlnoci jsem se probudila a šla se podívat po ostatních, ale nikdo doma nebyl.

Pohled Rose

Byl skvělý večer a Sam si to k nám namířila a oznámila nám, co se dnes dozvěděla ve škole. Prý k nám nastupuje šest studentů z La Push. Všichni jsme ztuhli a Alice dostala vizi. Koukla jsem na Edwarda a ten jen kývl hlavou na moji nevyřčenou otázkou. Když šla Sam spát, víte asi, kam jsme se vydali. Ano, k hranicím.

„Už tam na nás čeká,“ řekl Edward a my přidali na rychlosti.

„Nazdar. Tak kde jste? Bych řekl, že když jste pijavice, budete tu dřív,“ vyštěkl ten čokl.

„Čekali jsme, až Sam usne,“ řekla Esmé.

„Cože? Vy ji ještě uspáváte? No, ale nechme to být, co budeme dělat?“ řekl.

„No, my budeme Sam držet co nejdál od Mon a budeme se snažit, aby se nepotkaly,“ řekl Ed a my jen kývli.

„No, dobře. Uvidíme, jak to všechno bude,“ řekl a odešel.

Šli jsme taky domů a tam čekalo překvapení.

„No kde jste? Proč jste mě tu nechali samotnou?“ chrlila Sam otázky.

„No, byli jsme venku pročistit si hlavu a ty jsi spala a my tě nechtěli budit,“ pověděla jsem jí a šli jsme zase spát a připravovat se na další den, kdy na školu nastoupí Mon a její parta.

Pohled Mon

Ach jo, už je tu pololetí, tak rychle to uteklo. Sice jsem premiant třídy, ale vůbec se netěším. Naše škola v La Push končí a já a celá moje parta naštěstí jdeme do Forks na střední. Doma jsem to ještě neřekla, takže mě to čeká dnes, protože strejda i Jake budou doma. Divím se, že se to ještě nedoslechli, když už to ví celá rezervace. Šli jsme domů a mě čekalo to nejhorší. Strejda už na mě čekal.

„Ahoj, krasotinko naše. Tak jak dopadlo vysvědčení?“ ptal se už z dálky.

„Ale vážně to chceš vědět? No, jsou to samé jedničky,“ řekla jsem a pousmála se.

„Krásný, takovou chytrou holku nám do rodiny přineslo samo nebe,“ řekl strýček a pousmál se. Zašli jsme domů a já jsem šla do kuchyně vařit strejdovo a Jacobovo nejoblíbenější jídlo. Samozřejmě, že je to steak a k tomu jsem udělala kupu hranolek, na stůl jsem postavila všemožné dresinky a bůhví co ještě a pořádně vyzdobila stůl. Když kluci přišli, málem jim zaskočilo, když viděli, jak je to tu načančané.

„Něco oslavujeme?“ zeptal se Jake.

„Ne, neoslavujeme, nesmím pro vás připravit něco hezkého?“ zeptala jsem se a zatvářila se ublíženě. Pak jsme se pustili do jídla. Jake se cpal jak malý, pořád měl plnou pusu jídla. Když jsme byli v polovině večeře, tak jsem se odhodlala k tomu jim to říct.

„Musím vám něco povědět,“ řekla jsem a oba se na mě koukli. Jake samozřejmě s plnou pusou – vypadal srandovně. A já pokračovala dál.

„Od zítra nastupuju na střední školu ve Forks,“ řekla jsem. Vtom Jake vyplivl všechno, co měl v puse, přímo na strejdu. Bylo to velmi komické a já se neudržela a začala se smát, ale byla jsem sama, strejda i Jake byli jako zmrzlí v čase. Koukala jsem na ně a smích mě přešel.

„Hele, děje se něco, nebo řekla jsem něco špatně?“ zeptala jsem se ustaraně.

„Jak dlouho víš, že jdeš do Forks?“ podíval se na mě ostře.

„No, já nevím, asi čtrnáct dní,“ řekla jsem a koukla provinile na něj.

„A to jsi mi to nemohla říct dřív, že tě přeřadili do Forks?“ vyštěkl na mě.

„No, já nevěděla, jak vám to mám říct, a nebyla na to vhodná chvíle,“ řekla jsem potichu a probodávala jsem stůl.

„Super, takže nám radši zamlčíš takhle důležitou informaci,“ řekl naštvaně a praštil do stolu. Do očí se mi nahrnuly slzy, a tak jsem radši utekla do pokoje a zamkla se tam. Jakovi asi došlo, co udělal, a tak vyrazil za mnou. Když jsem dolehla na postel, slyšela jsem klepání a za dveřmi tlumený hlas Jaka.

„Mon, omlouvám se, nechtěl jsem být na tebe hnusný, ale tohle jsi mi měla říci dřív. Mon, prosím, otevři dveře,“ škemral, ale já jsem neotevřela, jen jsem si došla pootevřít okno a zase si lehla do postele a usnula jsem.

Pohled Jacoba

Byl to docela hezký den. Běhal jsem si po hlídce, už jsem se moc těšil domů za Mon, určitě už vaří večeři. Přemýšlel jsem, co asi bude k večeři. Kluci se mi smáli, že bych furt jen jedl, ale když Mon vaří tak dobře a hlavně přinese vysvědčení se samými jedničkami.

Když mě přišli vystřídat, tak jsem honem rychle letěl domů. Už z dálky jsem cítil tu dobrotu, co vařila. Přeměnil jsem se a oblékl ještě v lese. Nebudu se přece producírovat nahý před puberťačkou. I když... zajímavá představa. Já jdu po bytě nahý, jak mě Bůh stvořil, a Mon mě pozoruje s otevřenou pusou. Musel jsem se začít hrozně smát a šel domů. Přivítal jsem se s tátou a už nás Mon volala k večeři. Když jsme tam přišli, stůl byl nádherně připraven, byly na něm všelijaké dresinky.

„Něco oslavujeme?“ zeptal jsem se.

„Ne, neoslavujeme, nesmím pro vás připravit něco hezkého?“ zeptala se a zatvářila se hrozně ublíženě, až se mi stáhlo srdce. Potom jsme se pustili do jídla, bylo to tak moc dobré. Když jsme byli v polovině jídla, tak se Mon nadechla a začala mluvit.

„Musím vám něco povědět,“ řekla a s tátou jsem se na ni podíval, já samozřejmě s plnou pusou. Lehce se tomu zasmála a pak pokračovala.

„Od zítra nastupuju na střední školu ve Forks,“ řekla s klidem a já v tu chvíli vyplivl všechno jídlo, co jsem měl v puse, na tátu. To jí nejspíš přišlo směšné a začala se smát, ale po chvíli se smát přestala a její výraz se změnil na ustaraný.

„Hele, děje se něco, nebo jsem řekla něco špatně?“ mluvila ustaraně.

„Jak dlouho víš, že jdeš do Forks?“ zeptal jsem se jí a hnusně se na ni koukl.

„No, já nevím, asi čtrnáct dní,“ řekla a provinile se na mě podívala.

„A to jsi mi to nemohla říct dřív, že tě přeřadili do Forks?“ zaječel jsem na ni.

„No, já nevěděla, jak vám to mám říct, a nebyla na to vhodná chvíle,“ řekla potichu a očima propalovala stůl.

„Super, takže nám radši zamlčíš takhle důležitou informaci,“ řekl jsem naštvaně a praštil do stolu, až se zatřásl. Monice se do očí nahrnuly slzy a utekla do pokoje, kde se i zamkla. Po chvíli mi došlo, že jsem na ni byl hnusný. Neví přece, že do Forks chodí její dvojče. Šel jsem za ní a zaklepal na dveře.

„Mon, omlouvám se, nechtěl jsem být na tebe hnusný, ale tohle jsi mi měla říci dřív. Mon, prosím otevři dveře,“ škemral jsem jak malý kluk, ale neotevřela. Jen jsem slyšel, jak vrzlo okno a po chvilce její mělké, pravidelné oddechování. Usnula. Sebral jsem se a upaloval k hranicím, pijavice už určitě věděly, že k nim nastupuje Mon a její partička. Mají tam přece vědmu, ironicky jsem se tomu zasmál. Asi po půl hodině konečně dorazily.

„Nazdar. Tak kde jste? Bych řekl, že když jste pijavice, budete tu dřív,“ vyštěkl jsem na ty pijavice.

„Čekali jsme, až Sam usne,“ řekla podle vzhledu ta nejstarší, takže to musela být Esmé.

„Cože? Vy ji ještě uspáváte? No, ale nechme to být, co budeme dělat?“ řekl jsem.

„No, my budeme Sam držet co nejdál od Mon a budeme se snažit, aby se nepotkaly,“ řekl Ed a ostatní jen kývli.

„No, dobře. Uvidíme, jak to všechno bude,“ řekl jsem a odešel. Když jsem šel domů, tak sem si to zamířil rovnou k oknu od Monina pokoje a vlezl jím dovnitř. Ležela na posteli. Byla tak sladká, když spala.

Potichu jsem šel k ní. Tak, abych ji neprobudil, jsem jí sundal mikinu a džíny a převlíkl jsem ji do nočních kraťásků. Byla okouzlující. Položil jsem ji do postele a přikryl ji dekou, aby nenastydla. Pozoroval jsem ji ještě asi hodinu a pak mě zmohla únava a hlava mi klesla na postel a usnul jsem.

Tak, doufám, že se vám kapitola líbila. No, jestli ano, tak zanechte komentář nebo smaila. I ten mě potěší a zahřeje u srdce, že si to vůbec někdo přečetl.

Autor: mokasina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry, jak se patří 6. kapitola: