Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 76. kapitola

Téma mesiaca január

Kapitoly zimy (0) Každodenné maličkosti (7) Predsavzatia (1) Krv na snehu (11) Socha z ľadu (0)

Celkem hlasů: 19


Sesterská pouta 76. kapitolaNěkdo má starosti, někdo výčitky a někdo řešení... :-)

EDIT: Článek neprošel korekcí.

76. kapitola

Tess

Zatímco Bellu utěšoval doktor Newman, já měla až příliš mnoho práce sama se sebou.

Měla jsem totiž plnou hlavu výčitek a v hrudi mě pálilo černé svědomí. Ačkoli dobře vím, že jsem nemohla tušit, že se něco takového stane, bylo mi ouvej. A ani Jacob, který mi neustále dokola opakoval, že to není moje vina, mi to příliš neulehčoval.

Neměli jsme odsud odcházet… To byla jediná myšlenka, která mi neustále dokola vířila hlavou, a nešlo to zastavit.

„Tess, prosím. Mluv se mnou,“ žádal mě Jacob, ale já prostě nemohla.

Nezmohla jsem se ani na jediné slovíčko. Jen jsem pozorovala plačící Bellu, choulící se v náručí doktora Newmana.

Je mi to tak líto. Moc mě to mrzí, jenže co mám dělat? Co vůbec můžu udělat, abych to všechno napravila?

Nebyli jsme s Jacobem pryč víc než pár hodin. Procházeli jsme se v přilehlém parku a užívali si jeden druhého. Všechno to bylo jako překrásný sen, ale jak už to u snů bývá, následovalo tvrdé probuzení.

Když jsme se doslechli, co se stalo, bylo už pozdě na nápravu, po které jsem nyní tolik toužila.

Modlila jsem se, aby byla Rachell v pořádku a aby se nám vrátila živá a zdravá…

Najednou jsem ale ucítila přímo neskonalou potřebu něco udělat. Bylo mi celkem jedno co, ale musela jsem prostě učinit aspoň něco. Dobře jsem totiž věděla, že tohle mé němé a zoufalé posedávání tu nikomu neprospěje. Tím spíš ne Rachell.

„Chci se jít podívat za Sam,“ prohlásila jsem tedy.

„Proč?“ nechápal Jake. „Je přeci v pořádku, ne?“

„Ano, ale je to její nevlastní otec, kdo unesl Rachell,“ nenechala jsem se tak jednoduše odbít.

„To ale nic neznamená,“ odporoval mi. „Kdyby měla nějaké to tušení, kam ji odvedl, nemyslíš si, že už by se o tom zmínila policii?“

„Možná ano, možná ne,“ uznala jsem částečně. „Ale všechno je lepší, než tady sedět a nic neudělat. Musí přeci něco vědět, nebo mít alespoň nějaké podezření, kde by mohli být. Prosím Jaku, nech mě s ní promluvit.“

„Dobře, tak tedy jdi a dělej, co musíš,“ pobídl mě chápavě.

„Díky,“ zašeptala jsem a jemně mu přejela prsty po jeho dlouhém pevném předloktí na znamení své vděčnosti.

Poté jsme si krátce pohlédli do očí a řekli si tak vše, co jsme až doposud nedokázali vyjádřit slovy…

Nakonec jsem ale přeci jen vstala a rázným krokem se vydala do příslušného nemocničního pokoje za Sam.

***

Ta nevypadala o moc lépe, než já. Ležela na posteli, zachumlaná do bílého povlečení s čerstvým obvazem na hlavě.

Evidentně to opět chtělo pár stehů…

Hrozné, vážně hrozné.

„Můžu?“ zeptala jsem se nervózně, protože při pohledu na uplakanou Sam by se snad i kámen ustrnul.

„Tak strašně moc mě to mrzí. Věř mi, že to ani nedokážu vyjádřit slovy. Kdybych mohla cokoliv udělat, udělám to,“ dušovala se a přitom stále vzlykala.

Původně jsem ji sice chtěla nejprve utěšit a teprve pak až se začít vyptávat, ale když už řekla právě tohle, chytla jsem se toho, abychom zbytečně neztrácely drahocenný čas.

„Tak si zkus vzpomenout,“ požádala jsem ji.

„Na co?“ nechápala.

„Na cokoliv užitečného. Přeci něco takového musí být, ne?“ naléhala jsem na ni.

„Já… Já nevím, Tess…“

„Uvažuj, kam by šel? Co by udělal? Kde se schovává?“

„No,“ váhala Sam stále, ale bylo vidět, že se opravdu usilovně snaží si něco vybavit.

„V klidu vzpomínej,“ prosila jsem ji, protože takhle vynervovaná mi k ničemu není. „I maličkosti mohou být důležité.“

„Už jsem policii všechno řekla.“

„Prosím, Sam,“ žádala jsem ji znovu, ovšem tentokrát mnohem naléhavějším tónem hlasu.

„Možná tu něco je,“ připustila váhavě.

„Tak mluv,“ vybídla jsem ji.

„My… Vzpomínám si, že se jednou zmiňoval o nějaké lovecké chatě.“

„Výborně a kde je?“ ptala jsem se a snažila se držet tu radost, kterou jsem náhle pocítila na uzdě.

Byla totiž dost předčasná…

„Byla někde v lese, ale nevím kde přesně,“ odpověděla mi omluvným hlasem.

„Vážně si na víc nevzpomínáš?“ ujišťovala jsem se.

„Ne. Lituji, ale nikdy jsem tam nebyla,“ řekla a už se zase rozvzlykala.

„V pořádku. Aspoň něco,“ pokoušela jsem se zachovat klid.

„Moc mě to mrzí. Vím, že je v průšvihu jenom kvůli mně.“

„Není to tvá vinna, jasný?“ vymlouvala jsem jí to.

„Ale…“ snažila se něco namítnout, ale nenechala jsem ji.

„Prostě není, jasné? Už se tím netrap. Jsem si jistá, že bude v pořádku. Musí být,“ pronesla jsem, ale nebyla jsem si tak úplně jistá koho, že tu vlastně utěšuji.

„Díky, Sam,“ rozběhla jsem se za ostatními, abych jim tuhle informaci sdělila.

***

Vrátila jsem se na nemocniční chodbu a rezignovaně se opřela o zeď. Byla jsem hrozně vyčerpaná a nevěděla jsem, jak bych měla své dvojče najít. To jediné, co jsem totiž momentálně věděla, bylo jen to, že to zkrátka musím udělat.

Jenže pokud to nemůžu udělat já osobně, bude to za mě muset udělat někdo jiný…

Trochu jsem se probrala a rázným krokem doputovala až k Jacobovi. Zhluboka jsem se nadechla a spustila.

„Vím, kde by mohl být,“ oznámila jsem mu.

„Vážně? Kde?“ ptal se honem.

„Prý má někde v lese loveckou chatu, a jestli se schovává, určitě bude tam.“

„Měli bychom to okamžitě říct policii.“

„Ne, počkej prosím,“ zarazila jsem ho, protože jsem měla lepší nápad. „Běž za Samem a ostatními a zkuste se po ní se smečkou podívat radši vy, protože okolní lesy beztak znáte asi nejlíp ze všech.“

„Nechci tě opustit,“ namítal lítostivě a vzal si mou tvář do dlaní.

„Já to zvládnu,“ ujistila jsem ho. „Ale Rachell je bůhvíkde s tím chlapem a já o ni mám hrozný strach.“

„Dobře,“ souhlasil nakonec. „Slibuji, že udělám, co budu moct.“

„Já vím, že ano. Hlavně ji ale najděte dřív, než jí ten bídák něco udělá. Já budu v pohodě, ale ty buď opatrný,“ žádala jsem ho a málem se zhroutila z toho všeho nervového vypětí, protože při představě, že by se něco mohlo stát i jemu…

„Miluju tě,“ zašeptal.

„I já tebe.“ Přikývla jsem a on mě poté krátce políbil na čelo a rozběhl se pryč.

S těžkým srdcem jsem sledovala, jak odchází, protože jsem ho moc potřebovala, ale bylo to zkrátka nutné. Pro dobro Rachell…


 

 Hm, takže kdo podle vás Rachell nakonec najde? Upíři? Nebo vlkodlaci?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 76. kapitola:

 1
1. Babča.S.
25.12.2021 [13:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!